POZNVN PRODY S DIDAKTIKOU ZKLADY ZOOLOGIE RNDr Jana

POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY S DIDAKTIKOU ZÁKLADY ZOOLOGIE RNDr. Jana Skýbová, Ph. D.

PRVOCI Charakteristika: • Jednobuněční živočichové (životní funkce zajišťují specializované části buňky – organely) • Způsob výživy – autotrofně (krásnoočko), heterotrofně (trepka), střídání obou způsobů (krásnoočko) • Někteří žijí paraziticky v tělech jiných organismů – původci nebezpečných onemocnění (Trypanosoma spavičná), endoparazité • Rozmnožování – pohlavně i nepohlavně • V nepříznivých podmínkách vytváří klidové stadium – cystu Ekologie prvoků: • Někteří prvoci žijí v symbióze v trávicím traktu obratlovců • Zajišťují koloběh látek v přírodě – jsou to rozkladači (reducenti) • Podílejí se na samočištění povrchových vod • některě druhy prvoků jsou ukazatelé stupně znečištění vod - bioindikátory Zástupci: • Trypanosoma spavičná – endoparazit, přenáší moucha tse-tse ve slinných žlázách, cizopasí v lidské krvi a míše, horečky, bolesti hlavy, vyčerpání, spánek (spavá nemoc) • Měňavka velká – až 2 mm, panožky – fagocytóza (obklopení a pohlcení potravy) • Trepka velká – pohyb brvami, v zahnívajícím senném nálevu, v silně znečištěných vodách – bioindikují stupeň znečištění

HOUBY (PORIFERA) Charakteristika: • Starobylá primitivní skupina organizmů • Vakovité nesouměrné tělo s mnoha otvůrky • Vodní, v dospělosti pouze přisedlí živočichové • Na vrcholu houby je vyvrhovací otvor, vnitrobuněčné trávení, rosolovitá hmota – mezoglea • Tělo hub vyztužují jehlice (vápenatá, křemitá, rohovitá hmota - spongin) • Rozmnožování nepohlavní (pučením), pohlavní (jsou odděleného pohlaví – gonochoristé, nebo obojetníci – hermafrodité) • Nepříznivé podmínky přežívají v podobě gemulí • Regenerační schopnost • Slané i sladké vody Zástupci: • Houba mycí – teplejší moře, kostra ze sponginu, dříve i na mytí tabulí • Houba rybničná – sladká voda, sponginová vlákny a křemité jehlice

MĚKKÝŠI Charakteristika: • Suchozemské ekosystémy, slané i sladké vody • Tělo tvoří zpravidla hlava, svalnatá noha a útrobní vak (mlži nemají vyvinutou hlavovou část) • Většina měkkýšů vytváří vápenitou schrány (činností pláště), někdy kutikulu • Ulita je schránka z jedné části, lastury jsou ze dvou částí (spojené vazem), sépiová kost • Útrobní vak obsahuje vnitřní orgány a je krytý pláštěm (kožní záhyb) • Cévní soustava je otevřená, nervová soustava je gangliová (uzlinová) • Nejdokonalejší oči mají hlavonožci – komorové oči • Dýchají žábrami (vodní), nebo plicním vakem (suchozemští nebo druhotně vodní) • Potravu „krouhají“ chitinovou páskou se zoubky – radula • Součástí trávicí soustavy jsou slinné žlázy a hepatopankreas • Trávicí trubice končí řitním otvorem, vyluč. Orgány jsou metanefridie • Rozmnožování – jsou to gonochoristé, někteří hermafrodité Rozdělení a zástupci: • Plži – hlemýžď zahradní, páskovka keřová, okružák ploský, plovatka bahenní, slimák žlutý, plzák lesní • Mlži – škeble rybničná, perlorodka říční, slávka jedlá, hřebenatka kuchyňská, srdcovka jedlá • Hlavonožci – sépie obecná, chobotnice pobřežní

PLOŠTĚNCI A HLÍSTI Charakteristika: • Zploštělé tělo (ploštěnci) nebo válcovité (hlésti) • trávicí dutina jednoduchá nebo větvená, slepě končící • Pokožku tvoří jednovrstevný epitel • Orgánové soustavy jsou již vytvořeny • Nervová soustava provazcovitá – dva pruhy, spojené příčnými spojkami • Vylučování zajišťují plaménkové buňky • Rozmnožovací soustava silně vyvinutá, obojetníci (hermafrodité) • Mnoho endoparazitů se složitým vývojem Zástupci: • Ploštěnka potoční – tekoucí vody (kameny, dno), silná regenerační schopnost, živí se dravě, bioindikátor čistých vod • Motolice jaterní –parazituje na játrech • Roup dětský – parazituje v tlustém a slepém střevě, silně vyvinutá rozmnož. Soustava • Škrkavka dětská – parazituje v tenkém střevě Ochrana před parazitickými ploštěnci a hlísty – hygiena prostředí, rukou i potravin

KROUŽKOVCI Charakteristika: • Tělo protáhlé, válcovité nebo mírně zploštělé, ke konci zúžené • Tělo sestaveno z článků, uvnitř oddělených přepážkami • Každý tělní článek má jeden pár nervových ganglií (zauzliny), metanefridií (vylučování), štětinek nebo panožek (pohyb, gonád (rozmnožování) • Trávicí trubice, nervová vlákny a cévní soustava procházejí celým tělem • Cévní soustava je uzavřená (hřbetní a břišní céva) • Pohyb zajišťuje podkožní svalový vak • Pokožka (epidermis) je jednovrstevná, obsahuje žlázkové buňky a smyslové buňky Zástupci: • Žížala obecná –v půdě, živí se rostlinnými zbytky, 4 páry štětinek na každém článku, je fotofóbní (světloplachá), hmatový prstík, opasek – v době rozmnožování slouží k uchování vajíček, hermafrodité • Pijavka koňská – žije dravě ve sladkých vodách, 2 přísavky, ústa s chitinovými čelistmi, plave hadovitým pohybem, hermafrodit • Pijavka lékařská – dnes vzácná, dříve se používala v lékařství – „pouštění žilou“ • Nitěnky – žijí v bahně stojatých vod, bioindikátor organického znečištění

ČLENOVCI Charakteristika: • Tělo je rozčleněné (segmentované) na nestejnorodé články (segmenty) • Hlavní části těla jsouˇ: hlava, hruď a zadeček (hmyz), nebo hlavohruď a zadeček (klepítkatci), nebo vakovité tělo (sekáč) • Končetiny jsou článkované • Povrch těla je tvrdý (vnější kostra) a je tvořen chitinózní kutikulou, u některých skupin je vyztužen vápenatými, fosforečnými nebo křemitými solemi (krunýř) • Svalstvo je upnuto na kostru zevnitř • Členovci během vývoje svlékají chitinový povrch, někteří členovci se v dospělosti již nesvlékají • Na hlavě je ústní ústrojí a smysly • Oči jsou jednoduché, složené nebo obojí dohromady • Tykadla (1 až 2 páry) mají hmatovou funkci • Suchozemští členovci dýchají vzdušnicemi (trachejemi), plicními vaky nebo celým povrchem těla, členovci žijící ve vodě mají obvykle žábry • Vývoj je přímý (vajíčko, larva, dospělý jedinec), nebo nepřímý (vajíčko, larva, kukla dospělý jedinec) Rozdělení: 1. KLEPÍTKATCI 2. KORÝŠI 3. STONOŽKY, MNOHONOŽKY 4. HMYZ

ROZDĚLENÍ ČLENOVCŮ 1. KLEPÍTKATCI • Většinou suchozemští, klepítka spojená s jedovou žlázou (omráčení a usmrcení kořisti), makadla (hmatová funkce) • Tělo – rozdělené na hlavohruď a zadeček, u roztočů tyto části splývají • Štíři mají zadeček zakončený jedovou žlázou s bodcem • Někteří pavouci mají na zadečku 3 páry snovacích bradavek (vylučují na vzduchu tuhnoucí vlákno) Zástupci: Štír kýlnatý, křižák obecný, křižák pruhovaný, vodouch stříbřitý, pokoutník domácí, klíště obecné (ektoparazit) 2. KORÝŠI • Většinou vodní živočichové, na souši např. svinky a stínky • 2 páry tykadel, dvouvětevné končetiny, tělo kryté krunýřem (kutikula vyztužená vápenatými a fosforečnými solemi) • Tělo členěné na hlavohruď a zadeček Zástupci: Rak bahenní, rak říční, rak americký, hrotnatka obecná, buchanka obecná, krab pobřežní

ROZDĚLENÍ ČLENOVCŮ 3. STONOŽKY, MNOHONOŽKY • Tělo tvořeno více články stejného tvaru, každý článek nese jeden nebo dva páry končetin • Jsou fotofóbní, jsou součástí půdního edafonu (společenstva živočichů v půdě) Zástupci: Stonožka škvorová (dravá), mnohonožka lesní (býložravá)

ROZDĚLENÍ ČLENOVCŮ 4. HMYZ • Nejpočetnější skupina členovců, jeho zástupci se přizpůsobili různým ekosystémům • Tělo je členěné na hlavu, hruď a zadeček, na hlavě jsou složené oči a jeden pár tykadel • Ústní ústrojí je kousací (vosa), lízací (moucha), sací (motýl), bodavě savé (komár) • Na hrudi jsou 3 páry článkovaných končetin a veěšinou 2 páry křídel (chybí např. u rybenek) • Nohy jsou kráčivé (střevlík), přidržovací (veš), skákavé (saranče), plovací (potápník, loupeživé (kudlanka) • Končetinu tvoří: kyčel, příkyčlí, stehno, holeň chodidla (někdy zakončeno drápky) • Vývoj hmyzu se uskutečňuje většinou proměnou (metamorfózou), larvy se během vývoje 3 až 6 x svlékají, dospělci se již nesvlékají (hemimetabola mají larvy podobné dospělým jedincům – jepice, vážky, kudlanky, strašilky, saranče, vši, stejnokřídlí a ploštice, holometabola mají před posledním svlékáním stádium kukly) • U hmyzu se vyvinuly různé adaptace na prostředí, ve kterém žijí: ochranné zbarvení – mimikry (strašilky), výstražné zbarvení (vosa), napodobování (pestřenka napodobuje zbarvením vosu) • Společenský hmyz má nejvyšší stupeň vývojové specializace (tvarově a funkčně odlišní jedinci ve společenstvu), napč. včely, vosi, termiti, čmeláci, mravenci

Řády hmyzu: • • • • • Rybenky (rybenka domácí) Jepice (jepice obecná) Škvoři (škvor obecný) Kudlanky (kudlanka nábožná) Strašilky (pakobylka indická, lupenitka zelená) Kobylky (kobylka zelená, cvrček polní) Saranče (saranče vrzavá, saranče stěhovavá) Vážky (šídlo velké, motýlice lesklá, vážka ploská) Vši (veš dětská) Stejnokřídlí (mšice maková) Ploštice (vodoměrka štíhlá, splešťule blátivá, štěnice domácí, ruměnice pospolná) Síťokřídlí (zlatoočko obecné, mravkolev běžný) Brouci (střevlík fialový, potápník vroubený, páteříček sněhový, slunéčko sedmitečné) Blanokřídlí (včela medonosná, čmelák zemní, mravenec lesní, sršeň obecná) Chrostíci (chrostík velký) Motýli (bekyně mniška, babočka kopřivová, babočka paví oko, otakárek fenyklový) Dvoukřídlí (komár pisklavý, moucha domácí, pestřenka pruhovaná, bodalka tse-tse) Blechy (blecha obecná)

OSTNOKOŽCI Charakteristika: • Pouze mořští živočichové s paprsčitou souměrností těla • Po podkladu se pohybují pomocí panožek • U ježovek se vytvořili vápenité ostny • Mají různý tvar těla - ježovky jsou ploše kulovité, hvězdice mají paprsčitě uspořádaná ramena, sumýši mají vakovité tělo, lilijice mají zvonovité kalichy a žijí přisedle • Jsou odděleného pohlaví, k oplození dochází ve vodě (vypouštějí zralé pohlavní buňky) • Mají značnou regenerační schopnost Zástupci: • Ježovka jedlá – ústní ústrojí je na spodní části těla (Aristotelova lucerna), žije ve štěrbinách skal, živí se hlavně řasami • Hvězdice růžová – je dravá, loví jiné živočichy, skály a útesy do hloubky až 200 m • Sumýš jedlý – pomalu se pohybuje po dně, jedí se jeho gonády

KRUHOÚSTÍ Charakteristika: • Nejprimitivnější u nás žijící obratlovci • Ústa jsou kruhovitá, bez čelistí (kruhovitá ústní přísavka s několika řadami ostrých zubů) • Tělo je hadovité, bez šupin, mají sedm párů žaberních otvorů Zástupci: • Mihule potoční – podobná úhoři, larvy (minohy) se vyvíjejí několik let, živí se organ. zbytky a drobnými organismy, dospělci potravu nepřijímají, po tření hyne, vzácná • Mihule říční – , pobřežní mořské vody a řeky, živí se paraziticky na rybách (krví a svalovinou) • Mihule mořská – larvy žijí v řekách 2 -5 let, dospělci odplouvají do moře, po 3 -4 letech zpět do řek, třou se a hynou

PARYBY Charakteristika: • Mořští obratlovci s chrupavčitou kostrou • Dýchají žábrami, k pohybu slouží ploutve • Jako hydrostatický orgán využívají velká játra Rozdělení a zástupci: Žraloci – teplá moře, 0, 5 -18 m, svislá nesouměrná ocasní ploutev, kůži pokrývají drobné šupiny s ostrými hroty, zuby jsou v čelistech v několika řadách, vylomený zub nahrazen novým, většinou se živí dravě • Máčka skvrnitá – Středozemní moře • Kladivoun bronzový • Žralok obrovský – živí se planktonem, až 18 m Rejnoci – tělo shora zploštělé, srostlé párové ploutve • Rejnok ostnatý – Středozemní moře • Manta atlantská – rozpětí ploutví až 7 m • Parejnok elektrický - omračuje kořist elektrickými výboji

RYBY Charakteristika: • Druhově nejpočetnější skupina obratlovců, přizpůsobili se životu ve všech vodách • Tělo tvoří hlava, trup a ocas, hlava srůstá s trupem, ocas s ocasní ploutví slouží k pohybu vpřed • Ploutve jsou vyztuženy ploutevními paprsky a jsou nepárové (hřbetní, ocasní a řitní) a párové (prsní a břišní), lososovité ryby mají tukovou ploutvičku • Povrch těla kryje vícevrstevná kůže, chráněná slizem, ve škáře jsou uloženy šupiny • Osou kostry je páteř složená z obratlů, k ní jsou připojena žebra, na kostru se upínají svaly • Plynový měchýř rybu nadnáší ve vodě, udržuje tělo v určité poloze v různých hloubkách • Ze smyslů jsou vyvinuty zrak, sluch, čich a hmat, postranní čára je kanálek se smyslovými buňkami (vnímání tlaku a pohybu vody), dýchacím ústrojím jsou žábry, uložené pod skřelemi • Dravé ryby se živí jinými rybami a vodními živočichy (štika, okoun, candát, sumec) • Nedravé ryba se živí hmyzem, drobnými korýši a rostlinnou potravou (kapr, lín, plotice) • Ryby jsou většinou odděleného pohlaví (jikry, mlíčí), z oplozených vajíček - plůdek Zástupci: Latimérie podivná – lalokoploutvá ryba, „živoucí fosilie“, pobřeží Afriky Bahník australský – dvojdyšná ryba, stojaté sladké vody tropů Sladkovodní ryby: • kapr obecný, karas obecný, lín obecný, jelec tloušť, pstruh potoční, štika obecná, okoun říční Mořské ryby: • Sleď obecný, treska obecná, makrela obecná losos obecný Rybníkářství – chov ryb ( kapr obecný, siven americký), sportovní rybářství

OBOJŽIVELNÍCI Charakteristika: • Přechodná forma mezi vodními a suchozemskými obratlovci • Vyvíjejí se ve vodě, larvy (pulci) dýchají žábrami, dospělci dýchají plícemi a kůží • Mají proměnlivou teplotu těla (stejně jako ryby) • Kůže – je holá, obsahuje slizové žlázy, někdy jedové žlázy (ropucha) • Pokožku občas svlékají (mloci a čolci najednou, žáby po částech) • Kloaka – společný vývod soustavy trávicí, vylučovací a pohlavní • Rozmnožují se pohlavně, oplození u žab je vnější, u mloků a čolků vnitřní, z vajíček se líhnou larvy, mlok skvrnitý může být i živorodý Zástupci: Obojživelníci ocasatí – čolek obecný, čolek horský, mlok skvrnitý Obojživelníci bezocasí (žáby) – kuňka žlutobřichá, skokan hnědý, skokan zelený, ropucha zelená, ropucha obecná, rosnička zelená (přizpůsobená životu na stromech) Obojživelníci jsou citliví na čistotu životního prostředí. Obojživelníků v naší přírodě ubývá – ubývá míst vhodných k rozmnožování.

PLAZI Charakteristika: • Přizpůsobili se životu na souši, kůže je suchá bez žláz (pokrytá štítky nebo kostěnými deskami), dýchají plícemi • oplození je vnitřní, kladou vejce Zástupci: Želvy – tělo kryté krunýřem (horní štít spojen s kostrou), na ocasu a nohách rohovité štítky a šupiny Nemají zuby, pouze rohovité čelisti, suchozemské i vodní • Želva žlutohnědá, želva řecká, želva bahenní, kareta obrovská, kožatka velká Krokodýli – řeky, jezera a moře teplých oblastí, zuby v zubních jamkách nejdokonaleji vyvinuté srdce, živí se dravě i zdechlinami • Krokodýl nilský, aligátor severoamerický, gaviál indický, kajmani Šupinatí (ještěři a hadi) – tělo kryté šupinami, svlékají svrchní zrohovatělé vrstvy kůže (ještěři po částech, hadi vcelku), většina má rozeklaný jazyk, v horním patře mají Jacobsomův orgán (vnímání pachů) • Ještěrka obecná, ještěrka zelená, ještěrka živorodá, slepýš křehký, chameleon obecný, leguán zelený, varan komodský • Užovka obojková, zmije obecná, zmije růžkatá, chřestýš, anakonda velká, kobra indická

PTÁCI Charakteristika: • Na těle rozlišujeme hlavu, trup a ocas, přední končetiny se přeměnily v křídla • Kůže je tenká a suchá, z ní vyrůstá peří (z rohoviny) – obrysová pera (chrání tělo, umožňuje let) a prachová pera (termoizolace) • Přizpůsobení ptáků k letu – některé kosti jsou duté, uvnitř – výběžky plicních vaků • V dýchacích cestách je uloženo zpěvné ústrojí (čáp nemá zpěvné ústrojí), zpěv – dorozumívání, označování teritoria, zpívají hlavně samci • Rozmnožují se na jaře a v létě, oplození je vnitřní, oplozené vajíčko obsahuje velký žloutek, bílek, papírovitá blána, vápenitá skořápka, staví hnízda (kromě kukačky – hnízdní parazitismus) • Ptáci krmiví – mláďata se líhnou holá a bezmocná, rodiče je zahřívají i krmí • Ptáci nekrmiví - mláďata pouze zahřívají, vodí za potravou (kachny) • Ptáci tažní (od nás na zimu na jih, ze severu na zimu k nám) – vlaštovky, jiřičky, husy, havrani • Ptáci stálí (u nás i v zimě dostatek potravy) – zvonek, sýkora, datel • Ptáci se přizpůsobili různému prostředí a potravě tvarem zobáků a nohou Zástupci: • Pštrosi – pštros dvouprstý, emu hnědý, nandu pampový kivi jižní • Tučňáci – tučňák patagonský • Hrabaví – kur domácí, bažant obecný, koroptev polní, tetřev hlušec, křepelka • Vrubozubí – kachna divoká, husa divoká, labuť velká, polák velký • Brodiví – čáp bílý, čáp černý, volavka popelavá • Dravci – káně lesní, jestřáb lesní, poštolka obecná, orel skalní sup bělohlavý, kondor • Sovy – sova pálená, kalous ušatý, sýček obecný, puštík obecný • Pěvci – vlaštovka obecná, jiřička obecná, pěnkava obecná, stehlík obecný, vrabec domácí, konipas bílý, kos černý, drozd zpěvný, havran polní, sojka obecná, straka obecná

SAVCI Tělní pokryv • Tělo savců kryje kůže. Skládá se ze tří vrstev, z pokožky, škáry a podkožního vaziva. Ve škáře najdeme žlázy potní, mazové, pachové a mléčné. Z kůže vyrůstají chlupy, které tvoří srst. Z kůže vznikly nehty, drápy, kopyta, rohy. Výměna srsti na jaře a na podzim se nazývá línání. Zvláštní chlupy jsou hmatové vousy. Opěrná a pohybová soustava • • Kostru savců tvoří páteř, lebka, kostra hrudníku a kostra končetin. Krční páteř všech savců má sedm obratlů. Kosti končetin jsou spojeny klouby. Končetiny jsou k páteři připojeny pletenci. Na kostru se upíná svalstvo. Kostra a svalstvo tvoří dohromady opěrný a pohybový aparát. Zvláštní plochý sval, který mají savci je bránice. Odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní a pomáhá savcům při dýchání. Cévní soustava • Cévní soustavu tvoří srdce a cévy. Krevní oběh savců je uzavřený a je tvořen velkým tělním oběhem a malým plicním oběhem. Krev zásobuje buňky tkání kyslíkem, živinami a odvádí z nich oxid uhličitý.

SAVCI Dýchací soustava • Tvoří ji dýchací cesty (dutina nosní, hrtan, průdušnice a dvě průdušky, plicní váčky a plicní sklípky) a plíce. V plicích dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a plícemi. Nejdůležitější dýchací svaly jsou bránice a mezižeberní svaly. Součástí dýchací soustavy jsou hlasivky. Vylučovací soustava • Tvoří ji párové ledviny, dva močovody, močový měchýř a močová trubice. Moč vzniká vylučováním škodlivých látek z krve. Savci používají svoji moč k označování teritoria. Rozmnožovací soustava • Savci jsou odděleného pohlaví a mají vnitřní oplození. Z oplozených vajíček se vyvíjejí zárodky v děloze matky. Výživu zárodků zajišťuje placenta. Různí savci rodí jedno až několik mláďat, která po porodu sají mateřské mléko.

SAVCI Zástupci: • Vejcorodí – ptakopysk podivný, ježura australská • Vačnatci – klokan rudý, koala medvídkovitá, vačice opossum • Hmyzožravci – ježek západní, ježek východní, krtek obecný, rejsek obecný • Letouni – vrápenec malý, netopýr ušatý, upír jihoamerický, kaloni • Chudozubí – pásovec velký, mravenečník velký, lenochod tříprstý • Hlodavci – myš domácí, veverka obecná, sysel obecný, hraboš polní, křeček polní, bobr evropský, krysa, potkan • Zajíci – zajíc polní, králík divoký • Šelmy - psovití (liška obecná, vlk obecný), kočkovití (kočka divoká, rys ostrovid), medvědovití (medvěd hnědý, medvěd lední, panda velká), lasicovití (lasice kolčava, lasice hranostaj, kuna skalní, vydra říční, jezevec lesní, fretka) • Ploutvonožci – tuleň obecný, lachtan jižní, mrož lední • Kytovci – velryba, delfín, kosatka • Sudokopytníci – prase divoké, hroch obojživelný, velbloud jednohrbý, lama guanako, tur domácí, srnec obecný, jelen evropský, zubr evropský, muflon, žirafa • Lichokopytníci – kůň domácí, osel domácí, tapír • Chobotnatci – slon africký, slon indický • Primáti – poloopice (lemur kata, komba ušatá), opice (kočkodan zelený, malpa kapucínská, vřešťan černý), lidoopi (gorila, šimpanz, orangutan)

ETOLOGIE ŽIVOČICHŮ • • Etologie je věda, která studuje životní projevy živočichů. Vychází z poznatků především zoologie a ekologie. Chování živočichů rozdělujeme na chování vrozené a chování získané. Chování vrozené je dané již při narození jedince a je dědičné. Mláďata se rodí s chováním, které je potřebné pro život. Chování získané se vytváří během života jedince na základě učení. Chování vrozené (chování instinktivní) • Je charakteristické pro každý živočišný druh. My se budeme zabývat některými důležitými okruhy chování, které můžeme pozorovat u savců. Mezi instinktivní chování patří chování podmíněné látkovou výměnou, ochranné a obranné chování, komfortní chování, rozmnožovací chování, sociální chování, dorozumívání a některé zvláštní formy chování. • Způsoby vylučování moči a trusu patří mezi chování podmíněné látkovou výměnou. Je typické pro každý druh. Například psi vyměšují na libovolném místě. Králíci vyměšují na společné místo. Doma chovaná kočka zahrabává své výkaly do misky s pískem.

ETOLOGIE ŽIVOČICHŮ • Živočichové se chrání před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí (chlad, velké teplo, déšť, dlouhodobé sucho), nebo před příslušníky svého druhu či jinými živočichy. Takové chování se nazývá chování ochranné a obranné. Obranou může být strnutí na místě, stavění se mrtvým, přitisknutí k zemi, útěk, odhození části těla. Jinými způsoby chování mohou být varování, útok. • Všichni savci se po probuzení protahují. Často si také olizují a upravují srst. Na slepičím dvorku nebo farmě vidíme slepice, jak se popelí – zbavují se tak parazitů. U kachen a hus můžeme pozorovat péči o peří – natírání olejem ze žlázy pod ocasem. Kanci a srnci se povalují v bahně – bahenními koupelemi se zbavují parazitů z kůže. Tyto způsoby chování se nazývají chování komfortní. Souvisí s péčí o povrch těla a udržováním funkce vnitřních orgánů. • Rozmnožovací chování souvisí s rozmnožováním zvířat, péčí o potomstvo a ochranou potomstva. Rozmnožování předchází námluvy, následuje vlastní pářící chování. Savci o mláďata do určité doby pečují. Většina bezobratlých živočichů pouze naklade vajíčka a dále se o ně nestará.

ETOLOGIE ŽIVOČICHŮ • Způsoby chování živočichů ve skupině se nazývají sociální chování. Zahrnuje způsoby chování ve skupině různých druhů. Hejna mořských ryb nebo kopytníků vytváří velké skupiny, které se tak chrání před dravci. Uzavřenou skupinu živočichů tvoří mravenci nebo včely – sociální hmyz. V jejich hnízdech žijí často až miliony jedinců. • Mezi jedinci téhož druhu, různých druhů nebo živočichy a člověkem dochází k dorozumívání. Nejčastější je dorozumívání pomocí zraku, zvuků a pachů. Pomocí pachů se dorozumívají především savci (označování teritoria) a hmyz (dorozumívání pomocí feromonů). Někteří živočichové vyhledávají tělesný dotyk s příslušníky vlastního druhu (hlodavci, primáti). Jiní živočichové se vyhýbají těsnému dotyku (sudokopytníci, vlaštovky sedící na drátě).

BIOMY SVĚTA Biomy jsou rozsáhlé přírodní celky na Zemi. Rostou v nich rostliny a žijí živočichové s podobnými nároky na prostředí. V každém biomu žijí charakterističtí savci. Tropické deštné lesy • Rozkládají se v oblasti rovníku. • Průměrné teploty jsou 24 až 29 C. Srážek je dostatek po celý rok. • Rostlinná společenstva jsou druhově bohatá, převládají zde dřeviny, popínavé liány, orchideje a kapradiny. • Vytváří se patrovitost, tvořená patrem mechovým, bylinným, keřovým a třemi patry stromovými. • Ze savců zde žije například antilopa lesní, prase pralesní, buvol pralesní, levhart a různé druhy primátů (orangutan, gorila). • Tropické pralesy produkují velké množství kyslíku do ovzduší. • Člověk je často kácí pro získávání nové půdy, pro těžbu vzácných dřevin a pro stavbu silnic. • Tropický prales patří k nejvíce ohroženým biomům světa.

BIOMY SVĚTA Pouště a polopouště • Jsou rozšířeny v tropech, subtropech i v oblastech mírného pásu. • V pouštích a polopouštích teplého pásu jsou jen mírné dešťové srážky a velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. • Rostou zde hlavně rostliny, které se přizpůsobily nedostatku vody, například kaktusy, sukulenty a pryšce. • Žijí zde drobní savci, jako jsou pískomilové a fenci. • Z velkých savců se zde setkáme s velbloudem, kterého člověk již od pradávna využívá. • Zemědělství a pastva dobytka na okrajích pouští vede k rozšiřování pouští. Tím jsou ohroženy drobní savci, kteří na okrajích pouští žijí.

BIOMY SVĚTA Savany • Rozkládají se v teplém pásu obou polokoulí. • Největší savany najdeme v Africe. • Střídají se zde delší období sucha a krátká období dešťů. • V savanách rostou vysoké trávy, občas se vyskytnou stromy – baobaby. • V prostředí afrických savan se v minulosti vyvíjeli první lidé. • Žijí zde mnozí velcí savci, například žirafy, antilopy sloni, zebry, nosorožci, lvi, gepardi, hyeny. • Na život savan mají vliv časté požáry, způsobené bleskem i člověkem, rozšiřování pouští i zemědělství, turistika a pytláctví.

BIOMY SVĚTA Stepi • Jsou to velké travnaté biomy mírného pásu obou polokoulí. • Srážky jsou mírné, období sucha je v létě. • Rozsáhlé stepi jsou ve střední Asii a na Ukrajině. • Žijí zde hlavně křečci, sysli a hraboši. • V severní Americe se stepi nazývají prérie. Žije zde již téměř vyhubený bizon americký. • V jižní Americe se prérie nazývají pampy. Jsou domovem například lamy krotké. • Většina stepí je dnes rozorána na pole.

BIOMY SVĚTA Lesy mírného pásu • Rozkládají se na severní polokouli. měsíce a nejvíce srážek je v létě. • Původní listnaté lesy byly zcela vykáceny. Na jejich místě byly vysazeny většinou smrkové monokultury. • Část vykácených lesů člověk přeměnil na pole, louky a pastviny. • Mnozí původní velcí savci byli téměř vyhubenu, například vlk a kočka divoká. • Někteří z nich se do přírody znovu vysazují, třeba rys ostrovid na Šumavě, nebo bobr evropský na jižní Moravě. • Ze Slovenska k nám přechází medvěd hnědý.

BIOMY SVĚTA Severské jehličnaté lesy – tajga • Rozkládají se ve studeném pásu na severu Evropy, Asie a Severní Ameriky. • Teploty jsou velmi nízké v zimě a vyšší v krátkém létě. • Rostou zde hlavně neopadavé jehličnaté dřeviny (smrky, borovice, jedle modříny). • Nejsevernější výskyt jehličnatého lesa tvoří severní hranici lesa. • K biomu tajgy patří také rašeliniště. • V tajze žijí například veverky, bobři, zajíci, lišky, losi, soboli, kuny, rys, vlk, medvěd hnědý. • Dnes v tajze dochází k rozsáhlému kácení lesů. • Lesní porosty jsou ovlivněny i znečišťujícími látkami z průmyslu a kyselými dešti. Časté jsou i lesní požáry a nepovolený lov zvěře pro kožešiny.

BIOMY SVĚTA Tundra • Rozkládá se především na severní polokouli, kde navazuje na tajgu. • Většinu roku jsou zde velmi nízké teploty. • V období léta půda rozmrzá do hloubky několika centimetrů. • V tundře rostou pouze lišejníky, mechy, některé dřeviny – zakrslé vrby a břízy, z bylin například klikva. • Ze savců zde žijí například zajíc bělák, liška polární, sob polární, na pobřeží tuleni a medvěd lední. • Dále k severu přechází tundra v polární oblast.