Periodick zkon Vlastnosti prvk jsou periodickou funkc jejich

Periodický zákon Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich protonového čísla. Chemické vlastnosti prvků se periodicky mění v závislosti na vzrůstajícím protonovém čísle. grafickým vyjádřením periodického zákona je periodická soustava prvků.

Periodická soustava prvků Značení skupin: IUPAC, Nomenclature of Inorganic Chemistry, 1989: 1, 2, …, 17, 18 IUPAC, Rules for Inorganic Nomenclature, 1970: I a, II a, … I b, II b, … skupiny periody

Názvy prvků Pozor: -ium ale baryum (jediná výjimka) Zdvojení: thallium, gallium, yttrium, beryllium Délka samohlásek: chlor, brom, jod, arsen, cesium Odlišnost názvu a značky prvku: jod I http: //is. muni. cz/do/1499/el/estud/pedf/ps 09/slouceniny/web/index. html

Rozdělení prvků Podle fyzikálně chemických vlastností: kovy nekovy polokovy. Podle zařazení do periodické soustavy je můžeme dělit: • prvky nepřechodné (prvky A skupin); • prvky přechodné (prvky B skupin); • prvky vnitřně přechodné (lantanoidy a aktinoidy).

Skupiny prvků – tradiční názvy

Skupiny prvků Zařazení prvků do těchto skupin však v mnohých případech nebralo ohled na elektronovou konfiguraci prvků (např. ke kovům alkalických zemin nejsou zařazovány prvky Be, Mg, přestože se vyznačují elektronotou konfigurací ns 2, obdobně jako Ca, Sr, Ba, Ra). Nově zavedené skupinové názvy

Skupiny prvků

Skupiny prvků

Skupiny prvků

Vzorce Stechiometrický (sumární) vzorec vzájemný poměr prvků, z výsledků elementární analýzy. {NH 2} hydrazin {CH 2} ethylen {HO} peroxid vodíku Molekulární vzorec udává složení s ohledem na relativní molekulovou hmotnost. {NH 2} {CH 2} {HO} N 2 H 4 C 2 H 4 H 2 O 2 hydrazin ethylen peroxid vodíku

Vzorce Funkční (racionální) vzorec ukazuje „funkční skupiny“. N 2 H 4 O 3 C 2 H 4 O 2 NH 4 NO 3 CH 3 COOH Ba(OH)2 Cu. SO 4. 5 H 2 O C 6 H 5 NH 2 dusičnan amonný kyselina octová hydroxid barnatý pentahydrát síranu měďnatého anilin {NH 2} N 2 H 4 H 2 N-NH 2 HNCO HOCN HCNO kyselina isokyanatá kyselina fulminová hydrazin

Vzorce Elektronový strukturní vzorec vyjadřuje uspořádání valenčních elektronů (elektronovou konfiguraci). Jednotlivé elektrony (např u radikálů) se značí · , elektronové páry (vazby, volné elektronové páry) -, parciální náboje + a -. Geometrický vzorec ukazuje skutečné geometrické uspořádání v molekule.

Oxidační číslo prvku ve sloučenině je výslednému náboji (skutečnému nebo myšlenému), který by daný atom získal při úplné polarizaci všech svých vazeb. Jde o formální pojem, často neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. Stockovo oxidační číslo: píše se římskou číslicí, vpravo nahoře od značky prvku. Na. I+2 [Fe. II-(CO)4] tetrakarbonylferrid disodný Pb. II+2 Pb. IV+OII-4 olovičitan diolovnatý !! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule je roven nule. !! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji. Volný atom má oxidační číslo nula.

Oxidační číslo

Oxidační číslo Ewensovo-Bassetovo číslo: píše se za názvem příslušného iontu, arabskými číslicemi v kulatých závorkách. UO 2(NO 3)2 dusičnan uranylu (2+) UO 2 NO 3 dusičnan uranylu (1+)

Názvosloví adiční: CCl 4 = chlorid uhličitý substituční CCl 4 = tetrachlormethan, carbon tetrachloride triviální a technické názvy H 2 O voda, NH 3 amoniak, N 2 H 4 hydrazin

Názvosloví Přídavné jméno charakterizuje elektropozitivnější část molekuly (kation, prvek s kladným oxidačním číslem).

Názvosloví Oxidy Xm. O-IIn Kyslíkaté kyseliny HIm. XO-IIn Soli kyslíkatých kyselin (XO-IIn) m- Hydrogensoli kyslíkatých kyselin HIk(XO-IIn) m-k

Názvosloví V některých případech se elektropozitivnější část vyjadřuje genitivem (2. pádem): 1. nevalenční sloučeniny: Fe 2 P fosfid diželeza, Ca. Si 2 disilicid vápníku 2. sloučeniny s -yl: Ni(CO)4 tetrakarbonyl niklu, NOCl chlorid nitrosylu 3. H 2 O 2 peroxid vodíku, O 2 F 2 difluorid dikyslíku

Názvosloví Podstatné jméno charakterizuje elektronegativnější část molekuly (anion, prvek se záporným oxidačním číslem). Pokud je elektronegativní složka tvořena atomy jediného prvku (kromě binérních sloučenin vodíku s nekovy), tvoří se názvy koncovkou -id bez ohledu na velikost oxidačního čísla.

Názvosloví Pokud je elektronegativní složka tvořena atomy více než jednoho prvku, tvoří se ze základu názvu centrálního atomu a ze zakončení -an, jemuž předchází názvoslovné zakončení příslušného kladného oxidačního čísla. Sloučeniny vodíku s nekovy HF fluorovodík, HCl chlorovodík, . . . H 2 S sirovodík, H 2 Se selenovodík HCN kyanovodík, HN 3 azidovodík BH 3 boran, B 2 H 6 diboran, Si. H 4 silan, PH 3 fosfan, As. H 3 arsan H 2 S sulfan

Názvosloví Číslovkové předpony pokud není název bez jejich užití jednoznačný. (HBO 2)x kyselina metaboritá H 3 BO 3 kyselina trihydrogenboritá (orthoboritá) KH 2 PO 4 dihydrogenfosforečnan draselný K 2 HPO 4 hydrogenfosforečnan didraselný K 2 Cr 2 O 7 dichroman didraselný Na 2 Mo 6 O 19 hexamolybdenan disodný Fe. C karbid triželeza Na 2 S 2 disulfid disodný

Názvosloví Podvojné soli Ca. Mg(CO 3)2 uhličitan vápenato-hořečnatý Smíšené soli Ca. Cl(Cl. O) Ca 5 F(PO 4)3 chlorid-chlornan vápenatý fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý Kationty se uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel, při stejném oxidačním čísle v abecedním pořadí symbolů prvků. Atom vodíku se uvádí vždy před aniontem. Amonný kation se uvádí jako poslední z kationtů téhož mocenství. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí dle centrálních atomů. Pořadí v názvu odpovídá pořadí ve vzorci. Názvy kationtů (aniontů) se oddělují pomlčkou.

Názvosloví Hydráty solí Fe. SO 4. 7 H 2 O Ca. SO 4. ½ H 2 O heptahydrát síranu železnatého hemihydrát síranu vápenatého

Názvosloví Thiosloučeniny formální záměna kyslíku za síru. Peroxosloučeniny formální záměna peroxidu za kyslík. Kyselina peroxosírová Kyselina peroxodusičná Kyselina peroxodisírová H 2 SO 5 HNO 4 H 4 S 2 O 8

Názvosloví • XH 4+: fosfonium, arsonium, stibonium • XH 3+: oxonium, sulfonium, selenonoium, telluronium • XH 2+: fluoronium, jodonium NH 4+ amonný kation, N(CH 3)4+ trimethylamonný kation N 2 H 3+ hydrazinium (1+), N 2 H 62+ hydrazinium (2+), H 2 NO 3+ nitratacidium, CH 3 COOH 2+ acetacidium (H 3 SO 4)Cl. O 4 chloristan sulfatacidia

Názvosloví Isopolyanionty Mo 6 O 192 - anion 19 -oxohexamolybdenanový Si 2 O 76 - anion dikřemičitanový (6 -) (Mo 2 VMo 4 VIO 18)2 - anion dimolybdeničnano-tetramolybdenanový (2 -

Názvosloví Heteropolyanionty (O 3 Cr. OSO 3)2 - anion chromano-síranový (2 -) (O 3 Cr-O-As. O 2 -O-PO 3)4 - anion chromano-arseničnano-fosforečnanový (4 -) [O 3 As-O-PO 2 -O-As. O 3]5 - anion bis(arsenato)-dioxofosforečnanový (5 -) [OAs(Mo 4)3]3 - anion tris(molybdato)-oxoarseničnanový (3 -) (PW 12 O 40)3 - anion fosforečnano-dodekawolframanový (3 -) [P(W 3 O 10)4]3 - anion tetrakis(triwolframato)-fosforečnanový (3 -)

Názvosloví Funkční deriváty kyselin NOCl SOF 4 PSCl 3 chlorid nitrosylu tetrafluorid thionylu trichlorid thiofosforylu SO 2(NH 2)2 diamid sulfurylu, diamid kyseliny sírové (CH 3 O)SO 3 H (CH 3 O)2 SO 2 methylester kyseliny sírové dimethylester kyseliny sírové, dimethylsulfát