Nboenstv jako cesta touhy Romana Vajrychov Babeta Wnschov

Náboženství jako cesta touhy Romana Vajrychová Babeta Wünschová

Romantická touha Sehnsucht: - pojem vymyslel C. S. Lewis; - spisovatel, křesťanský teolog a literární vědec; - sehnen = toužit; - sucht = choroba, návyk; - spojuje radost s bolestí; - skutečný cíl uniká dosažení; - získaný předmět se ukazuje jako domnělý.

Negativní definice - touha vnímaná jako nemoc; zkušenost radostného smutku: - vytoužený předmět se sice ukazuje, ale ne zcela; - setkáním s tím, co již nějak přítomno je, ač to nelze vlastnit; - toužení obsahuje bodavou bolest, sevření a neutěšitelnou touhu.

Pozitivní definice - tušení jiného a lepšího světa; - touha je spojována s konkrétní věcí; - přiblížení je předmět nedostačující a touha ukazuje ještě někam dál.

Radost = moment setkání Julius Zeyer - Vít Choráz prožívá užaslé milostné vytržení ve chvíli, kdy během představení v benátské opeře spatří zády otočenou dámu. Eduard Mörike - při pohledu na krásu noci hovoří o „palčivém rozporu plnosti a hladu“. Cítí se nádherou zaplaven, ale touží tím víc. Shelley - setkání s duchem krásy - „Náhle na mě padl tvůj stín; / Vykřikl jsem a sevřel ruce v extázi. “ Wordsworth - „Je v tobě šílenství a božská radost / v písni tvé. “ - Zpěv skřivana jej unáší vzhůru.

Smutek = moment odloučení - momentu odloučení – duchovní bezdomovectví a potřeba cesty k neznámému domovu. Diotima, když je odloučena od milovaného Hölderlina: - „Jak je ve mně a kolem mne od té doby, cos odešel, prázdno a pusto; jako kdyby můj život ztratil veškerý smysl, jen v bolesti jej ještě cítím. “ - Smutek je znamením čekání na milého, ochranou před zapomněním. Dreiserova Carrie: - po projížďce okolo paláců bohatých a návratu do svého ubohého pokoje „ Nakonec se vžila do pocitu, že je úplně sama a opuštěná, a stěží se ubránila pláči. Přes všechen stesk a smutek byla v podstatě šťastná. “

Dálka - horizontála: se projevuje jako stesk po vzdálené zemi a volání k cestě; vertikála: svět hor nebo naopak dolů patří do běžného romantického prostředí, protože touha se štítí blízkého a zabydleného; dálka a domov: touha se doma vztahuje k dálce, v dálce se vztahuje k domovu; dálka a čas: touha po včerejšcích a zítřcích, přítomnost je ničitelkou snů; dálka a láska: je mnohem příznivější láska pěstovaná z rytířského odstupu, nekonzumovaná, třeba i nevyslovená, anebo zase naopak láska cizoložná; zkušenost přiblížení: redukce vzdálenosti má devastující účinky pro touhu, hledané není nalezeno – cíl se v lepším případě přesune jinam, v horším případě zmizí. („Nic jsem neobjevil, “„Čím víc mi unikáš, tím víc tě miluji. “ )

Zahalenost Jazyk šerosvitu - věci nemohou být vysloveny zcela - přímé denní světlo by jim ublížilo – mohou však být alespoň naznačeny. Zahalenost a hudba - tóny lze vyjádřit to, co slovy sdělit nelze. Zahalenost a prostor - touha se upíná k novému, skrytému, či neprozkoumanému; k prostoru, jenž zůstává z části ve stínu či mlze a který čerpá své kouzlo z náznaků toho, co je neviděno. Zahalenost a čas - období přechodu, kdy se známé setkává s neznámým je pro touhu přitažlivým „mezisvětem“, časem nenaplněnosti a očekávání. Zahalenost a láska – pokud je předmětem touhy žena, zobrazována jako neznámá či skrytá (např. žena se závojem, nebo jen krátce poznaná a následně ztracená); Zkušenost odhalení – prozkoumat znamená ztratit, z ideálu pouhý člověk a z romantické touhy pouhý chtíč. Baudelaire v básni Romantický západ slunce popisuje touhu vyvolanou kouzelným večerem, který se však přehoupne v noc „těl ropuch, hnusných krys a chladných slimáků“.

Toužící a spokojení a) b) Homo desiderans Romantická iniciace a) Novalisův Jindřich b) Tieckův Kristián c) Hoffmannův Anselm d) Hoffmannův Elis e) Iniciace a symbol ženy f) Goethe a romantikové c) Vydělenost d) Zkušenost zevšednění 1.

Homo desiderans William Hickling Prescott : Dějiny dobytí Peru -bez touhy člověk nemůže být šťastný, nemůže být uspokojen -spokojenost je označována jako něco špatného Gustave Flaubert : Paní Bowaryová Theodore Dreiser : Sestřička Carrie Julius Zeier : Jan Maria Plojhar Penelope Fitzgeraldová : Modrá květina Romantická iniciace -hrdina od spokojenosti života raději uteče k věčné touze Novalis : Jindřich z Ofterdingen Ludwig Tieck : Runová hora E. T. A. Hoffmann : Zlatý kořenáč; Doly ve Falunu Johann Wolfgagn von Goethe : Vilém Meistner

Vydělenost -Zasvěcenec touhy, jehož odstředivá síla Sehnsucht vytrhla z bezpečného středu lidské společnosti, se jen těžko vrací k tomu „jak žijí ostatní“ Zkušenost zevšednění - Romantik nenalézá nic, k čemu by mohl upnout své touhy .

Patero postojů k Sehnsucht 1. 2. Poutník Tvůrce a) b) 3. Snílek a) b) c) d) 4. Snílek jako uctívač blízkých dálek Snílek jako romantizátor skutečnosti Snílek jako eskapista Snílek jako (postmoderní) tulák Skeptik a) b) 5. Tvůrce jako umělec Tvůrce jako revolucionář Skeptik jako pochybovač o naplnění Skeptik jako pochybovač o Sehnsucht Mystik a) b) c) d) Mystik jako poutník k nekonečnu Mystik jako uctívač noci Mystik jako milenec smrti Mystik jako vypočítavý sebevrah

Poutník - vydává se vstříc dálce a když se k ní přiblíží, hledá jinou, k níž by se mohl upnout Lord Byron : Childe Haroldova pouť George Mcdonald : Snílci Tvůrce -tvůrce je poutník, který svou Modrou květinu nenalézá a tak si ji sám vytvoří Edward Burne Jones -zvolil dráhu malíře -umělecká tvorba sice Sehnsucht probouzí a živí, ale naplnění, které by umožnilo natrvalo zapomenout na každodenní skutečnost, neposkytuje William Morris -stal se architektem -opěvuje nadcházející revoluci

Snílek - víru v to, že Modrou květinu naleznou či si ji vytvoří, ztratili nebo ji nikdy neměli nenaplněná touha je sama svým naplněním a) b) c) d) Snílek jako uctívač blízkých dálek Snílek jako romantizátor skutečnosti Snílek jako eskapista Snílek jako (postmoderní) tulák Skeptik a) Skeptik jako pochybovač o naplnění a) b) Nevěří, že se Sehnsuchtu může dočkat, že se naplní… Skeptik jako pochybovač o Sehnsucht 1. Vysmívá se existenci Sehnsucht a odmítá ji

Mystik Naplnění není nikde a nebo není z tohoto světa. a) b) c) d) Mystik jako poutník k nekonečnu Mystik jako uctívač noci Mystik jako milenec smrti Mystik jako vypočítavý sebevrah

Touha univerzální lidský fenomén? - Ano! - lidé vždy romanticky toužili a toužit budou.

Křesťanští romantikové -Sehnsucht je na jednu stranu vyzdvihován a na druhou je varováno před jeho možnými hrozbami -křesťanští romantikové usilují o křesťanskou obhajobu touhy -ať již Novalisovo horlivé „ano“ romantické touze nebo stejně horlivé de Rougemontovo „ne“ – se přitom považují za křesťanské -Ani k jednomu z těchto tvrzení se křesťanský romantik nehlásí. -Romantická touha není božská, není však ani modlotvorná – je považována za sílu, jež přivádí k různým obrazům Boha. -domněnka, že homo desiderans díky touze nachází důvody pro službu Bohu -na druhé straně stojí Sehnsucht jen jako dílna na modly -Právě v pozici hladovění, které už neví, kde hledat, je pak homo desiderans v perspektivě křesťanské romantiky oslovitelný Bohem. … poté vzniká motlitba -Křesťanský romantik je homo desiderans, jenž může navenek klamně půspbit jako homo contentus. -Křesťanský romantik nepodniká výpravy k obzoru za Modrou květinou a nevěnuje čas churavění touhou po smrti. I když se však k nerozeznání podobá lidem spokojeným, ve skutečnosti je jeho pokoj vnitrosvětské spokojenosti na hony vzdálen

Jaký druh výrazu romant. touhy převládá v současnosti? Twilight sága: - za první premiérový víkend kino navštívilo 230 tis. diváků; - film splňuje „požadavky“ romantické touhy (nedosažitelnost, tajemnost a zahalenost, nenaplněná touha); - s dosažením předmětu touhy a odkrytím tajemna sága končí, protože už není po čem dále romanticky toužit.

Konec prezentace Děkujeme za pozornost!