Djiny ekonomickch teori II Karel Marx 1818 1883

Dějiny ekonomických teorií II

Karel Marx 1818 - 1883 Kapitál 1868 n Převzal Ricardovu ekonomickou teorii n Místo ideje přirozeného řádu prosazoval historický materialismus – spol. a ekonomický řád je poplatný historicky dosaženému stupni vývoje spol. n Jádrem koncepce je teorie vykořisťování známá jako teorie nadhodnoty n

Pracovní teorie mu byla nástrojem revoluce n Teorie akumulace kapitálu n Názor historicky nevyvratitelného zániku kapitalismu a vítězství proletářské revoluce n

Německá historická škola 1. pol. 19. stol n Wilhelm Roscher, Bruno Hildebrant, Gustav Schmoller n Odmítá klasickou teorii přirozených zákonů n Spol. a ekon. vývoj je poplatný spíše konkrétnímu historickému vývoji n

Marginalistická škola Teorie mezní užitečnosti je teorií subjektivní teorií hodnoty – chápe hodnotu jako subjektivní úsudek spotřebitele o tom kterém statku n Wiliam S. Jevons n Carl Menger n Největší přínos marginální analýza – popisuje ekon. Rozhodování člověka na základě pozorování mezních ekon. veličin n

Neoklasická škola Alfréd Marshall – dílo: Zásady ekonomie n Artur C. Pigou n Leon Walras n Vilfredo Pareto n Hodnotu chápe jako výsledek spol. působení nabídky a poptávky. n Rovnovážná cena je tvořena dvěma principy užitečností i náklady, je subjektivní i objektivní. n

Znakem školy je zájem o tržní rovnováhu – tím je dám i statický charakter neoklasické školy. n Dalším problémem ekonomický blahobyt. n A. Pigou – Ekonomie blahobytu specifikoval podmínky maximalizace uspokojení z daných ekon. zdrojů. Obhajoval přerozdělování bohatství od bohatých k chudým. n

Rakouská škola Carl Menger n Eugen Boem- bawerk n Ludwik Mises n Friedrich A. Hayek n Od ostatních neoklasiků se liší: n důrazem na individuální psychologii n odmítáním matematizace ekonomie n orientací na spotřebitele n

Josef A. Schumpeter n Názor, že kapitalismus spáchá sebevraždu – ne v důsledku selhání, ale v důsledku úspěchu n F. a. Hayek dílo Cesta do otroctví n Podrobil socialismus zdrcující kritice n

Švýcarská škola n V. Pareto n Prosazoval ekonomii jako pozitivní vědu n Paretovo optimum n

Keynesiánská ekonomie Neoklasická teorie – orientovaná na mikroekonomii n John Maynard Keynes 1883 – 1946 n Zakladatel nové makroekonomické teorie n Pochybuje o samoregulačních mechanismech trhu n Nástroj stabilizace vidí v hospodářské politice státu n

Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz 1936 n Příčina ekon. problémů v nedostatečné poptávce agregátní a v nestabilitě investic n Odmítl platnost Sayeova zákona n

Neokeynesiánská a postkeynesiánská ekonomie Neokeynesiánství představuje velkou neoklasickou syntézu n Vychází z předpokladu, že „obecná teorie „ je specifickým případem klasické teorie aplikované na ekonomiku s nedostatečnou poptávkou n J. Hicks – nositel Nobelovy ceny za ekonomii n (model IS – LM) n P. A. Samuelson – model multiplikátoru n

Postkeynesiánství n Odmítá otevření keynesiánké teorie klasickým teoriím n J. Robinsonová, N. Kaldor n

Monetarismus 70. léta n Škola ekon. myšlení, která spatřuje hlavní příčiny ekon. nestability v poruchách monetární politiky státu n Pojem zavedl Carl Brunner n Milton Friedman – hlavní představitel n Zasloužil se o znovuoživení víry v automatickou stability ekon. systému. n

Prokázal, že krizím předcházely chyby centrální banky v monetární politice n Navrhuje, aby se banky řídily zlatým pravidlem měnového růstu, aby zvolily, předem zveřejnily a pak dodržovaly určité – ne příliš vysoké tempo peněžního růstu n Jeho myšlenek využila M. Tchatcherová, R. Reagan n

Další školy Škola racionálního očekávání n Noví keynesiánci n Škola strany nabídky n Škola veřejné volby n Škola vlastnických práv n