Slovansk jazyky Praslovantina Spolen jazyk vech Slovan A

Slovanské jazyky

Praslovanština • Společný jazyk všech Slovanů. Až do 9. století mluvili všichni Slované jediným jazykem – praslovanštinou. • Původním sídlem Slovanů byly roviny kolem Dněpru a Dněstru, kam se dostali pravděpodobně ještě před Kristem. V 6. století pak v průběhu stěhování národů odcházejí k Černému a Středozemnímu moři, nebo do střední a západní Evropy. Tady vytlačují předchozí germánské nebo germánsko-keltské osídlení.

Znaky praslovanštiny Tendence k otevřenosti slabik Praslovanské slabiky končí otevřeně, tedy samohláskou, nikoliv souhláskou vznik nových souhlásek zánik koncových souhlásek

Nové samohlásky Objevuje se čtveřice nových samohlásek – dvě nosovky a dva jery. Nosovky – ón a én, jsou v částečné podobě dochovány v dnešní polštině. Tvrdý a měkký jer s výslovností, kterou dnes přesně neznáme. Tvrdý jer asi s výslovností mezi o, u, měkký jer s výslovností mezi e, i.

Změkčení hlásek k, g(h), ch Původní indoevropské tvrdé hlásky k, g, ch se měkčí. Současně tím také začíná rozpad praslovanštiny na západoslovanské, jihoslovanské a východoslovanské jazyky. K G (h) Ch k, c, č (např. měkký, měkcí, měkčí, léky, lécích, léčivo) h, z, ž (např. rohy, rozích, růžky, lehat, ležet) ch, s, š (např. mech, meších, měchy, měších) V různých částech se praslovanština měkčila různě – např. nokt na noc, noč. Začíná tím tedy i rozpad praslovanštiny.

Rozpad praslovanštiny Vlivem geografického oddělení vznikají v 9. století nejdříve tři nářeční skupiny praslovanštiny, posléze se z nich dalšími změnami vydělují dnešní slovanské jazyky. Západoslovanské jazyky – čeština, polština, slovenština, horní a dolní lužická srbština (na území dnešního Německa) Jihoslovanské jazyky – srbochorvatština (ve dvou písemných verzích). slovinština, makedonština, bulharština Východoslovanské jazyky – ruština, ukrajinština, běloruština, rusínština.

Zánik jerů Na přelomu 9. a 10. století dochází k zániku tvrdého i měkkého jeru. Bráno od konce slova liché jery zanikají, sudé se mění na samohlásky. V češtině často na e. Tento způsob vede k mizení samohlásek v pádech končící na jinou samohlásku než jer. Původně dom+tvrdý jer +k +tvrdý jer. Koncový jer zaniká, sudý se mění na e. Ve druhém pádě dom+tvrdý jer + ku. Lichý jer zaniká, zůstává domku. Stejně např. Marek, Marka, pátek, pátku.

Zánik nosovek Všechny nosovky se v češtině mění na samohlásku. Např. slovo d(on)b se mění na dub.