PODMT A PSUDEK PODMT Po spolu s psudkem

  • Slides: 5
Download presentation
PODMĚT A PŘÍSUDEK

PODMĚT A PŘÍSUDEK

PODMĚT (Po) • spolu s přísudkem tvoří DVOJICI ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ • vyjadřuje původce děje

PODMĚT (Po) • spolu s přísudkem tvoří DVOJICI ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ • vyjadřuje původce děje nebo nositele vlastnosti – o kom nebo o čem vypovídá přísudek • ptáme se na něj KDO? CO? + přísudkem • nejčastěji bývá vyjádřen podstatným jménem, ale může jím být jakýkoli slovní druh • může být holý, rozvitý nebo několikanásobný • druhy: 1) VYJÁDŘENÝ 2) NEVYJÁDŘENÝ 3) VŠEOBECNÝ

DRUHY PODMĚTU • VYJÁDŘENÝ – jakýmkoli slovním druhem, např. Chlapec jde. Pes seděl u

DRUHY PODMĚTU • VYJÁDŘENÝ – jakýmkoli slovním druhem, např. Chlapec jde. Pes seděl u boudy. Sytý hladovému nevěří. Nejlepší vyhrál. Ten tomu dal! On to tak nemyslel. První vyhrává dort. Oba se provinili. Jeho výborně nám bylo posilou. Z pokoje se ozývalo hurá. • NEVYJÁDŘENÝ – lze si ho domyslet ze slovesného tvaru nebo ho známe z předešlé věty, např. Jde. (ON) Utíkáme domů. (MY) Přijďte brzy! (VY) Čtu zajímavou knihu. (JÁ) Slyšíš mě? (TY) • VŠEOBECNÝ – oni, někdo, všeobecně, přesněji nepojmenované osoby, často v příslovích, např. Hlásili to v rozhlase. O změně počasí mluvili v televizi. Ovoce jíme omyté.

PŘÍSUDEK (Př) • s podmětem tvoří ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICI • vyjadřuje, co podmět dělá,

PŘÍSUDEK (Př) • s podmětem tvoří ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICI • vyjadřuje, co podmět dělá, co se s ním děje • ptáme se na něj CO SE ŘÍKÁ O PODMĚTU? CO DĚLÁ PODMĚT? • nejčastěji bývá vyjádřen slovesem • může být holý, rozvitý nebo několikanásobný • druhy: 1) SLOVESNÝ 2) JMENNÝ SE SPONOU 3) JMENNÝ BEZE SPONY

DRUHY PŘÍSUDKU • SLOVESNÝ – základem je určitý slovesný tvar, např. Milan se učil.

DRUHY PŘÍSUDKU • SLOVESNÝ – základem je určitý slovesný tvar, např. Milan se učil. Jitka si rozčesávala vlasy. Projížděli jsme krajinou. Přáli bychom si volno. Jan bude hrát hokej. Vrátili jste se včas? Zpívají. Prosím. Přišli domů. Ota píše úkol. • JMENNÝ SE SPONOU – základem je spona (BÝT, BÝVAT, STÁT SE, STÁVAT SE) + jmenná část (podstatné jméno, přídavné jméno, výjimečně zájmeno, popř. číslovka), např. Milan je pilný. Jiřina se stala lékařkou. Podzim bývá deštivý. Naše družstvo bylo nejlepší. Otužilé děti jsou zdravé. Noví spolužáci se stali oblíbenými. Dřív bývali rodiče přísnější. • JMENNÝ BEZE SPONY – spona vynechána, např. Mladost radost. Pes – nejlepší přítel člověka.