CHARAKTERISTIKA OSOBNOSTI UITELE OTZKY n TYPOLOGIE OSOBNOSTI UITELE

CHARAKTERISTIKA OSOBNOSTI UČITELE

OTÁZKY: n TYPOLOGIE OSOBNOSTI UČITELE. n POŽADAVKY NA VÝKON ROLE UČITELE Z HLEDISKA SOUČASNÝCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚN. n VZTAH MEZI UČITELEM A ŽÁKEM.

Požadavky na profesi a osobnost učitele: n učitel musí vychovávat, n dobře znát psychiku žáka, n musí vyučovat, tj. vzdělávat, n znát svůj obor, n umět používat pedagogicko-psychologické poznatky, n mít osobní vzhled, kulturnost… atd.

Motivace k učitelskému povolání: (dle Casselmannovy typologie) podle zaměřenosti: logotrop: učitel zaměřený na svůj obor, na obsah svého předmětu, pečuje o své sbírky, s nadšením vede nejrůznější kroužky, nelituje času ani námahy, aby získal žáky pro svůj předmět. n a 1) filozoficky orientovaný: seznamuje žáky s nejrůznějšími filozofickými směry a který jim pomáhá nalézt smysl života. n a 2) vědecky orientovaný: poznatky exaktních věd, jeho nadšení pro obor je velice nakažlivé, pro žáky se stává životním vzorem, může ublížit žákům…

podle zaměřenosti: paidotrop: učitel orientovaný spíše na žáky, na jejich problémy, zájmy apod. n b 1) individuálně psychologicky orientovaný: velmi citlivý, chápavý přístup k jednotlivým žákům, snaží se je dobře poznat, pochopit a získat si jejich důvěru. n b 2) sociálně-psychologicky orientovaný: zaměřený skupinu, určitého myšlení, (a nejen na žáky jako na určitou sociální zajímá se o problémy dětí a mládeže věku, přemýšlí, jak rozvíjet jejich paměť, ale také vůli, zájmy, motivaci vědomosti).

podle stylu vedení: n autoritativní – vyžaduje důsledné plnění svých příkazů, v rejstříku jeho výchovných prostředků převažuje trest. n sociální – respektuje samostatné rozhodování žáků, podporuje jejich iniciativu, je k dětem přátelský, dá jim možnost projevit jejich osobnost.

podle použití pedagogických postupů: n vědecko-systematický : vysvětluje správně, srozumitelně a systematicky látku, rozvíjí logické myšlení. n umělecký: upoutá pozornost, snaží se rozvíjet kladnou motivaci k předmětu. n praktický: využití názorných pomůcek, snaží se děti hodně naučit.

Döringova typologie: n ideový: (náboženský): vychovávání podle vlastních představ, podle n n n svého přesvědčení, je uzavřený, vážný, s tvrdými morálními zásadami, žákům se jeví jako nudný, bez smyslu pro humor; estetický: s převahou emoční složky osobnosti nad racionální, preferuje tvořivý přístup dětí; sociální: zaměřuje se na třídu jako celek, trpělivý a tolerantní, dětmi je oblíben, ale mívá problémy s kázní; teoretický: zaměřen spíše na vyučovací předmět než na žáka, vštěpuje vědomosti; ekonomický: snaha o dosažní optimálních výsledků ve výuce; mocenský: prosazuje svoji osobnost, velká míra trestů, autorita je založen na strachu.

Lukova typologie: podle reakce na podněty: n naivně reproduktivní typ: reaguje instinktivně, žáky vede k mechanickému osvojování vědomostí, bývá oblíben mladšími žáky. n naivně produktivní typ: reakce pohotové, na základě logického úsudku, tvořivá a samostatná řešení problémů, oblíben u žáků středního a staršího školního věku. podle zpracování vnějších podnětů: n reflexivně reproduktivní: v rozhodování těžkopádný, řešení nezvyklých situací mu působí obtíže, nemá autoritu a bývá neoblíben. n reflexivně produktivní: nemá pochopení problémy svých žáků, náročné situace řeší způsoby, které nevedou k pozitivním výsledkům, u žáků bývá neoblíben.

Learyho typologie: n Autokratická osobnost; n Egocentrický; n Agresivní; n Podezíravá; n Ponížená; n Hyperkonformní; n Hyperafiliativní; n Hyperprotektivní.

Typ učitele podle stylu vedení žáka: styl autoritativní = n n n autokratický, dominantní. vychází z: nedůvěry učitele v žáka, žáky neustále vede a kontroluje, poskytuje málo samostatnosti a iniciativy, málo porozumění pro jejich potřeby, vyžaduje okamžité podřízení a bezpodmínečnou kázeň, mnoho rozkazuje a trestá. n n n u žáků vyvolává: vyšší napětí, dráždivost, dominanci, agresivitu, činnost. orientovaná na: příkazy, zákazy, nátlaky, na tresty za nesplnění úkolu, negativní vliv na žáky, blokuje samostatnost, tvořivost.

styl liberální: n neúčast učitele na skupinových n n aktivitách, učitel žáky nevede, nekontroluje, nebo jen velice málo, nespolupracuje, naprostá volnost v rozhodování, maximální množství svobody.

styl demokratický: n Učitel má vedoucí roli, n spolupráce s žáky a účasti na jejich n n n životě, dává méně příkazů, podporuje iniciativu žáků, porozumění, učitel respektuje jejich názory přátelské vztahy. přání,

Charakterově – volní vlastnosti učitele: vztah k sobě: objektivní sebehodnocení a zdravé sebevědomí, měl by mít ty kladné vlastnosti, které od žáků ve výchově sám vyžaduje, náročný sám na sebe, nepřeceňovat se/nepodceňovat se Zdravá sebedůvěra: v sebe, ve své schopnosti, metody, postoje. Sebepojetí: soubor postojů jedince k sobě a jako každý postoj má tedy i postoj k sobě samému tři složky: kognitivní, poznávací, tj. sebepoznávací, emočněhodnotící, tj. sebehodnotící a seberealizační. Venovy diagramy: n subjektivní já = vlastní představa o sobě sama, jaký jsem, kam patřím, co umím; n zrcadlové já: to, co si o mě myslí, jak mě vnímají druzí lidé; n reálné já: skutečné vlastnosti, schopnosti, které ale neznám zcela ani já ani druzí lidé; n ideální já: naše přání, perspektivy, možnosti, předpoklady našeho rozvoje.

Charakterově – volní vlastnosti učitele: vztah k druhým: n především k dětem, ale také ke kolegům, řediteli, rodičům: vzájemné pochopení, upřímné a čestné jednání, přátelskost, vřelost – citlivost pro druhé, tj. schopnost vycítit očekávání, snahy a potřeby žáků, určitý stupeň dominance vztah k práci: n zodpovědný, svědomitý, „učitel chápe své povolání jako určité poslání“ vztah k hodnotám: n postoj učitele k materiálním i duchovním hodnotám, tedy vztah k penězům, ale také ke kultuře, vědě či pravdě, smysl učitele pro spravedlnost, tak i jeho vztah k přírodě či jeho názor na smysl života a způsob jeho prožívání, bezúhonnost ve vlastním soukromém životě volní vlastnosti: n sebeovládání, trpělivost, rozhodnost, důslednost, vytrvalost, houževnatost, důslednost…

Dynamické vlastnosti, temperament učitele Klasická temperamentová typologie: (dle Hippokrata) n sangvinik: společenský, přátelský, vyrovnaný, aktivní, optimistický, výřečný, rozhodný, ale také lhostejný, lehkomyslný, nevytrvalý, příliš ovlivnitelný, nesoustředěný, málo náročný k sobě, se sklonem k povrchnosti zájmů a citů úkoly: pěstovat větší vytrvalost, důslednost, soustředění apod. n cholerik: průbojný, energický, nebojácný, zásadový, tvořivý, samostatný, velmi aktivní, náladový s nedostatkem sebeovládání, dříve jedná než myslí, nesnášenlivý, tvrdohlavý, vzdorovitý. úkoly: naučit se více ovládat, nedávat příliš najevo své prožívání. n flegmatik: trpělivý, rozvážný, vyrovnaný, klidný, zodpovědný, se smyslem pro spravedlnost, vytrvalý, přizpůsobivý, disciplinovaný, spolehlivý, nerozhodný, pasivní, se sklonem k lenosti a setrvačnosti v názorech či metodách. úkoly: zvýšit pružnost, aktivitu, překonat pohodlnost, rozvíjet tvořivost. n melancholik: velmi citlivý, chápající, obětavý, svědomitý, pečlivý, ale zároveň pesimistický, starostlivý, bojácný, plachý, uzavřený, urážlivý, nedůvěřivý, shovívavý, mírný, nedůsledný, málo praktický. úkoly: zaujmout reálný postoj k životu, neidealizovat si skutečnost

Jungova typologie: n extrovert: družný, společenský, má hodně přátel, cítí potřebu být obklopen lidmi, se kterými se může povídat, nerád sám čte a studuje, touží po vzrušení, rád riskuje, je spíše impulzivní, lehce se rozhněvá, má sklon k agresivnosti, je bezstarostný, nenucený, optimistický, veselý, lehkomyslný. n introvert: klidný, introspektivní, spíše nesmělý, zdrženlivý, uzavřený vůči lidem, kteří nejsou jeho intimními přáteli, nemá rád vzrušení, bere vážně každodenní povinnosti a oceňuje spořádaný způsob života, přísně kontroluje své city, málokdy se rozzlobí, je spolehlivý, trochu pesimistický, klade velký důraz na etickou stránku věcí.

Eysenckova typologie: škála tzv. neuroticismu: n Labilita: náladovost, nedostatek sebeovládání a sebejistoty, nadměrná vzrušivost i na podněty menší intenzity, společenská plachost, neklid. n Stabilita: – učitelé by měli být co nejvíce stabilní.

Speciální schopnosti: (dovednosti) předurčují úspěšnost učitele: n didaktické schopnosti: volba vhodných vyučovacích metod, probouzí n n zájem o předmět, rozšiřuje dosavadní vědomosti, především rozvíjí samostatné myšlení, tvořivost, … konstruktivní sch. : umožňují formulovat vyučovací a výchovné postupy na základě anticipace jejich výsledků. percepční schopnosti. zahrnují vnímání dění ve třídě a sociální vnímání žáků. expresívní sch. : srozumitelné verbální i neverbální vyjadřování myšlenek, citů a postojů, patří sem herecké dovednosti: mimika, gesta, práce s hlasem, živá a obrazná řeč. komunikativní sch. : schopnost interakce učitele s žáky, tj. jednat s nimi, najít k nim vhodný přístup, navázat vztahy porozumění, akceptace a vzájemného respektu.

Speciální schopnosti (dovednosti): předurčují úspěšnost učitele: n organizační sch. : řízení vlastní pedagogické práce, příp. mimoškolní aktivity. n schopnost sebereflexe: tj. znát sám sebe, vědět o svých přednostech ale i nedostatcích a mít „zpětnou vazbu“. n pedagogický takt: správné, citlivé a pohotové vedení žáků, projevuje se empatií: schopností vcítit se do psychiky dětí, chápat jejich potřeby, vnitřní motivy, pocity, zájmy apod. + pohotové rozhodování, objektivní hodnocení, smysl pro spravedlnost, při výuce být náročný, ale zároveň vytvořit přátelskou atmosféru, . Žáci oceňují smysl pro humor a pedagogický optimismus = víru v žáka, jeho lepší vlastnosti.

Vlastnosti úspěšného učitele: n Vřelost, n Inteligence, n Přátelskost, n Schopnost vytvářet dobré n Pochopení, n Přiměřený stupeň dominance n Emoční stabilita, n Odpovědnost, n n Tvořivost, n n Optimismus, n n Systematičnost, n n Sebedůvěra, n mezilidské vztahy Samostatnost, Verbální pohotovost, Pružnost, Odolnost a síla osobnosti, Rychlost a adekvátnost reakcí a rozhodování, ….

Použitá literatura: n Szachtová, A. a kol. : Vybrané kapitoly z pedagogické psychologie. Plzeň, ZČU 2000 n Čáp, J. ; Mareš, J: Psychologie pro učitele. Praha, Portál 2001; n Gillernová, I. ; Hermochová, S. ; Šubrt, R. : Sociální dovednosti učitele. Praha, SPN 1990; n Helus, Z. : Sociální psychologie pro učitele. Praha, Karolinum 2001.