Zklady teorie plasticity Plasticitou nazvme takov stav materilu

Základy teorie plasticity

Plasticitou nazýváme takový stav materiálu, kdy působící vnější zatížení způsobí nevratné změny tvaru. V technické praxi je mezníkem mezi elastickým stavem (vratné změny) a plastickým stavem (nevratné změny) mez kluzu. Plastickou deformaci lze pozorovat u většiny materiálů – kovů, plastů, betonu, hornin i biologických materiálů (např. kostí). Mechanismem plasticity je např: • u kovů obecně pohyb dislokací • u křehkých materiálů (např. beton) skluz v mikrotrhlinách.

Plasticita je v inženýrské praxi intenzivně zkoumanou tematikou. Spektrum technických úloh zahrnuje ty „jednoduché“, jako je např. dimenzování konstrukcí s ohledem na provozněbezpečnostní požadavky. . .

. . . ale i komplikované případy konstruování a dimenzování s uvážením plastických deformací (typicky hlcení deformačních energií), nebo při návrhu technologických tvářecích procesů.

σ TAHOVÝ DIAGRAM σPt σK σu 0 εu εK σ ε ε σ σ A, B A B ε 0 σ ε C t 0, C ε 0 U R, T σ σ R T U ε V t 0 V ε

APROXIMACE PRACOVNÍHO DIAGRAMU PLASTICITA SE ZPEVNĚNÍM (BILINEÁRNÍ MODEL) IDEÁLNÍ PLASTICITA (PRANDTLŮV MODEL) σ σK σK ≈EZ ≈E ≈E ε εK εPL εEL ε ε εK εPL εEL • Experimentálně je potvrzeno, že odlehčování probíhá vždy elasticky. • Opakované zatížení probíhá opět elasticky do meze kluzu.

PODMÍNKY PLASTICITY • V podmínkách jednoosé napjatosti je plasticity dosaženo v okamžiku kdy napětí dosáhne meze kluzu. • V podmínkách víceosé napjatosti užíváme následující: 1. podmínka Saint-Vénantova (Tresca) 2. podmínka Huber-Hencky-Misesova (HMH) -σK σ1 σK σ3 σK -σK σK σ2 https: //en. wikipedia. org/wiki/File: Yield_surfaces. svg http: //www. doitpoms. ac. uk/tlplib/metal-forming-1/figures/tresca. jpg