Regultory v automatizaci VY32INOVACETomes 02 2 06 Laplaceova

  • Slides: 13
Download presentation
Regulátory v automatizaci VY_32_INOVACE_Tomes_ 02 -2 -06 -Laplaceova transformace Autor: Ing. Dalibor Tomeš Tento

Regulátory v automatizaci VY_32_INOVACE_Tomes_ 02 -2 -06 -Laplaceova transformace Autor: Ing. Dalibor Tomeš Tento výukový materiál byl zpracován v rámci projektu EU peníze středním školám - OP VK 1. 5. CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0195 – Individualizace a inovace výuky

Anotace Vysvětluje pojem Laplaceova transformace, diferenciální rovnici v časové oblasti a obraz F(s) v

Anotace Vysvětluje pojem Laplaceova transformace, diferenciální rovnici v časové oblasti a obraz F(s) v oblasti komplexní proměnné. Slouží k výkladu. Lze jej použít i pro samostudium.

Laplaceova transformace

Laplaceova transformace

Laplaceova transformace Je to matematický aparát, jimž můžeme snadno řešit úlohy spojité lineární regulace.

Laplaceova transformace Je to matematický aparát, jimž můžeme snadno řešit úlohy spojité lineární regulace. Francouzský matematik Laplace ji zavedl v roce 1820. Tato transformace umožňuje řešit výhodně lineární diferenciální rovnice, jimiž se dají popsat jednotlivé členy spojité regulace vstup Člen regulované soustavy výstup

Laplaceova transformace Přímá LT Obrazy originálů v komplexní oblasti F(s) Originály v časové oblasti

Laplaceova transformace Přímá LT Obrazy originálů v komplexní oblasti F(s) Originály v časové oblasti f(t) zpětná LT

Laplaceova transformace Funkci z časové oblasti f(t) pro čas t ≥ 0 je přiřazena

Laplaceova transformace Funkci z časové oblasti f(t) pro čas t ≥ 0 je přiřazena funkce F(s) komplexní proměnné s.

Hlavní věty transformace • O linearitě • O obrazu derivace • n-té derivace •

Hlavní věty transformace • O linearitě • O obrazu derivace • n-té derivace • • Obrazu integrálu O počáteční hodnotě O konečné hodnotě O posunutí

Slovník Laplaceovy transformace f(t) F(s) f(t) 1 δ(t) 6 Heavisideova funkce Jednotkový skok 2

Slovník Laplaceovy transformace f(t) F(s) f(t) 1 δ(t) 6 Heavisideova funkce Jednotkový skok 2 η(t) 7 a 8 sin bt 4 t 9 cos bt 5 t 2 10 Dirracův impuls 3 e-at F(s)

Řešení diferenciálních rovnic Laplaceovou transformací Přímá LT diferenciální rovnice Algebraická rovnice klasické řešení diferenciální

Řešení diferenciálních rovnic Laplaceovou transformací Přímá LT diferenciální rovnice Algebraická rovnice klasické řešení diferenciální rovnice Algebraické řešení rovnice Obraz řešení Řešení d. r. zpětná LT Oblast časová Oblast komplexní proměnné s

Diferenciální rovnice a přenos Vlastnost bloku se dá popsat diferenciální rovnici, což je rovnice

Diferenciální rovnice a přenos Vlastnost bloku se dá popsat diferenciální rovnici, což je rovnice ve které se vyskytují kromě vlastní funkce y(t) i její derivace y`(t). Funkce u(t) na levé straně je tzv. budící funkce. Jelikož je řešení diferenciálních rovnic náročné, převede se tato diferenciální rovnice pomocí Laplaceovy transformace do tvaru klasické algebraické rovnice. Derivace v diferenciální rovnici se nahradí operátorem s (někdy se značí operátor písmenem p), resp. Integrál se nahradí 1/s u(t) U(s) Astatická soustava nádrž G(s) y(t) Y(s)

Popis vlastnosti bloku u(t) U(s) Kauzální vztah G(s) y(t) Y(s) Vlastnosti bloků jsou nejčastěji

Popis vlastnosti bloku u(t) U(s) Kauzální vztah G(s) y(t) Y(s) Vlastnosti bloků jsou nejčastěji popsány jejich přenosy G(s) Může však také jít o popis diferenciální rovnicí Vlastnost bloku může dále popisovat funkční závislost, přechodová funkce nebo přechodová charakteristika

Blokové schéma Struktura systému vstup Kauzální vztah G 1(s) Kauzální vztah G 2(s) Kauzální

Blokové schéma Struktura systému vstup Kauzální vztah G 1(s) Kauzální vztah G 2(s) Kauzální vztah G 4(p) výstup G 3(s) Kauzální vztah Orientované spojnice (šipky) představují směr šířeného signálu (energie, hmoty). Signál je nositelem informace. Pokud se signál rozdvojuje do více bloků, označí se místo + = rozdvojovaní signálu tečkou. Jestliže se naopak několik signálů algebraicky sčítá v jeden signál, označí se součtovým členem, při odečítání se příslušná část vyplní. +-

POUŽITÁ LITERATURA 1) BÍLEK, Jan a Jiří BAYER. Základy automatizace pro učební a studijní

POUŽITÁ LITERATURA 1) BÍLEK, Jan a Jiří BAYER. Základy automatizace pro učební a studijní obory středních odborných učilišť. 1. vyd. Praha: SNTL, 1990, 169 s. ISBN 80 -030 -0570 -1. 2) ŠVARC, Ivan. Automatické řízení. Vyd. 2. Brno: Akademické nakladatelství CERM, vi, 348 s. ISBN 978 -80 -214 -4398 -3. 3) Obrázky: vlastní tvorba autora v programu Power. Point.