Vysokokolsk uitel a poadavky na jeho role v

Vysokoškolský učitel a požadavky na jeho role v kontextu společenských změn IVETA BEDNAŘÍKOVÁ Univerzita Palackého OLOMOUC

Cíle příspěvku • Analyzovat profesi VŠ učitele z činnostního hlediska, vymezit jeho kompetence, • poukázat na to, jak se promítají změny v terciární sféře, nároky současné moderní informační společnosti do požadavků na VŠ vzdělávání, do nových rolí VŠ učitele, • upozornit na to, jak ovlivňují uvedené změny a požadavky vzdělávací potřeby VŠ učitelů, především v oblasti pedagogické, • poukázat na nezbytnost rozvíjení profesionality VŠ učitelů, hlavně jejich pedagogické kompetence.

VŠ učitel a specifika jeho profese • Ve struktuře profesí náleží VŠ učiteli jedna z nejvyšších příček. • Jde o profesi, která má vysoký společenský status. • V roce 2013 zveřejnil Sociologický ústav AV ČR výsledky výzkumu veřejného mínění „Prestiž povolání“ – VŠ učitel na 4. místě, v roce 2011 na 3. místě. • Náročnost akademické profese se neustále zvyšuje, její výkon vyžaduje stále více času a povinností. • Důvody? Společenský tlak na VŠ, změny v systému financování, akreditace, zvýšený zájem o VŠ studium, měnící se struktura uchazečů o VŠ studium, požadavky praxe, trhu práce. . . ). • Profese VŠ učitele – závazek k vysoké profesionalitě, ke společenské odpovědnosti, k expertním výkonům.

Profesní činnosti VŠ učitele • Závisí od typu VŠ, oboru, kategorie VŠ učitele, od jeho akademické funkce, od období akademického roku … • Ve struktuře profese VŠ učitele dominuje činnost: - vědecko-výzkumná, - pedagogická, - řídící a organizační, - administrativní. • Pro každou činnost by měl být VŠ učitel kompetentní. • Kompetence – co má učitel znát, umět, jakým má být. • Ve vztahu k učitelskému povolání vyjadřuje kompetence všeobecnou hodnotu pedagogické profesionality (Mareš, 1990).

Vědecko výzkumná činnost a kompetence • Hlavní znak odlišující VŠ učitele od učitelů ostatních stupňů škol. • Zahrnuje činnost badatelskou, publikační, koncepční, posuzovatelskou a recenzní, projektovou … • Patří k ní i účast na vědeckých konferencích, seminářích, sympoziích apod. spojených s prezentací výsledků vědecko výzkumné práce. • Předpokládá vědecko výzkumnou kompetenci (znalost oboru, vědeckou erudici, metodologii vědecké práce). • Vědecko výzkumná kompetence je DŮLEŽITÁ, ale v profesi VŠ učitele není jediná. • Současné tendence preferovat ji jako jediný předpoklad úspěšnosti VŠ učitele jsou poněkud … • PRAXE – ne každý, kdo je vynikajícím odborníkem je rovněž (automaticky) skvělým učitelem.

Pedagogická činnost a kompetence • Zahrnuje přípravu, vedení výuky a její hodnocení, • diagnostickou, konzultační, poradenskou činnost, • vedení závěrečných prací, jejich posuzování a hodnocení, • vytváření různých studijních materiálů a pomůcek … • Souvisí s pedagogickou kompetencí (pedagogické vědomostí a dovednosti, znalosti z psychologie, sociologie, managementu, rétoriky i dalších disciplín, které VŠ učitel uplatňuje při vedení studentů a při řešení pedagogických problémů). • Většina odborníků k ní řadí i pedagogické zkušenosti, specifický styl výuky každého učitele (pojetí VŠ výuky). • Její součástí by měla být sebereflexivní kompetence (jak je učitel schopen diagnostikovat vlastní pedagogickou činnost, hodnotit ji ve prospěch zkvalitňování své pedagogické práce).

Řídící a organizační činnost (a kompetence) • Je často spojena s výkonem určité akademické funkce. • Souvisí s požadavky na činnost koncepční, plánovací, řídící, kontrolní, evaluační. . . • Lze sem zařadit i řízení různých komisí, organizaci konferencí, vedení týmů, řízení odborných seskupení. . . Administrativní činnost (a kompetence) • Souvisí s předchozími, ale též s výkaznictvím, evidencí, elektronickou korespondencí, vedením databází na intranetových portálech apod. Která činnost a kompetence je nejdůležitější? ! • Zvyšující se požadavky na kvalitu VŠ vzdělávání (Boloňský proces, konference rektorů evropských univerzit) a na efektivitu práce VŠ učitele důležitost opomíjené pedagogické kompetence. VŠ učitel je více mistr vědy, výzkumu či aplikace než mistr vzdělávání (Honzík, 1996).

Změny ve VŠ vzdělávání Změny v terciární sféře se promítají do požadavků na činnost VŠ učitelů. • Akreditace – vyžadují od učitelů aktivní participaci na vytváření a přetváření, inovaci a aktualizaci studijních programů a projektů. Nové pojetí institucionálních akreditací zdůrazňuje roli hodnocení kvality výuky v akreditačním procesu. • Evaluace vysokých škol vyžaduje od VŠ učitelů schopnost sebereflexe, autoevaluace, orientace na potřeby studentů. • Zvýšený zájem o VŠ vzdělávání znamená nutnost experimentovat v oblasti forem a metod výuky, zachovat kvalitu i u velkých skupin studentů, nacházet vhodné postupy a metody při práci se studenty z různých kulturních prostředí (Internacionalizace VŠ). • Nabídka různých forem studia, především pro dospělé a programů CŽV zvyšuje image VŠ a zájem o studium – zvýšené nároky na práci VŠ učitele • Konkurence VŠ, kvalita, servis služeb, spokojenost studenta (klienta) – tyto pojmy se odrážejí v požadavcích na další dovednosti VŠ učitele. • Nové vzdělávací technologie (Di. V a e-learning) vyžadují spektrum specifických pedagogických znalostí a dovedností, ale i technických (z oblasti ICT).

Virtuální prostředí, ICT, e-learning • Prudký rozvoj ICT – součást života VŠ. • Poskytuje mnoho informačních zdrojů a snadný přístup k nim – ulehčení studia, ale i negativní vliv. • Výuka podporovaná PC se transformuje na e-learning. • Speciální studijní materiály – studijní opory, multimediální elektronické kurzy. • Di. V a e-learning - vysoké nároky na VŠ učitele – učitel aktér elearningu (role tutora, autora, moderátora virtuální komunikace). • Akademická profese se stává velice závislou na ICT. • PC kompetence, schopnost pracovat v tzv. LMS - součást gramotnosti VŠ učitelů, studentů i personálu VŠ.

Změny v požadavcích na výuku • Problematika inovace a zvyšování úrovně VŠ vzdělávání – souvisí se vzájemnou interakcí učitele a studenta. • Snaha překonat transmisivní pojetí výuky – konstruktivismus • Studenti už ne pasivní příjemci obsahů, ale aktivní spolutvůrci – objevování, konstruování poznatků s podporou učitele. • Ve výuce se zdůrazňuje studentova tvůrčí činnost, aktivita, různorodost forem a metod, klade se důraz na motivaci a zájem studentů, na variabilitu jejich myšlení. • Od VŠ učitele se očekává ztotožnění s tímto paradigmatem a že se stane rozhodujícím činitelem všech změn ve VŠ vzdělávání.

Očekávání a požadavky na role VŠ učitele • Efektivně organizovat a řídit výukový proces s využitím celé škály moderních forem a metod výuky, didaktické a výpočetní techniky. • Motivovat, podněcovat, aktivizovat, rozvíjet tvořivost a myšlení různých kategorií studentů. • Zastávat roli povzbuzovatele, navigátora, poradce, moderátora, evaluátora, partnera studentů. • Spoluvytvářet nové a inovovat stávající studijní programy. • Být patronem různorodých aktivit CŽV, role vzdělavatele dospělých, role vzdělavatele seniorů. • Být aktérem a propagátorem nových vzdělávacích technologií. • Podílet se na aktivitách VŠ v rámci města a regionu – na aktivitách pro veřejnost (občanského a zájmového VD, vzdělávání seniorů apod. ). Většina těchto požadavků souvisí s pedagogickou kompetencí VŠ učitele – je potřeba rozvíjet.

Rozvíjení pedagogické kompetence • Nutný předpoklad profesionality VŠ učitele, kvalitní pedagogické práce. • Ačkoliv se bez moderních technologií již neobejdeme – role učitele (v různých nových podobách) zůstane dominantním prvkem VŠ vzdělávání. • VŠ učitelé – nutnost vyrovnat se s náročnými požadavky pedagogické kompetence, osvojit si nové přístupy, metody, hledat vlastní cesty v edukační činnosti. • Realizátory všech uvedených kvalitativních změn v terciární sféře – pouze VŠ učitelé akceptující nezbytnost DV, sebezdokonalování.

ZÁVĚR Je žádoucí, abychom pro VŠ vzdělávání dokázali: • získat ty nejerudovanější jedince, • připravit na pedagogickou práci a profesi VŠ učitele ty, kteří mají malé nebo žádné zkušenosti s VŠ výukou, • všechny VŠ učitele motivovat k dalšímu vzdělávání a sebezdokonalování, • všem poskytovat možnost rozvíjet svoji pedagogickou kompetenci prostřednictvím propracovaného systému vzdělávání. KVALITNÍ VÝBĚR + PEDAGOGICKÁ PŘÍPRAVA + CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VŠ UČITELŮ = základ pro řešení aktuálních problémů VŠ vzdělávání

Literatura • • BEDNAŘÍKOVÁ, I. Měnící se role vysokoškolského učitele v kontextu společenských změn. AULA, 2012, roč. XX, č. 2, s. 136 -149. BEDNAŘÍKOVÁ, I. Profesionalismus a kvalita vysokoškolské výuky. e. Pedagogium, 2010, roč. 10, č. 1. mimořádné číslo, s. 62 -78. Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2016 -2020. [online]. [cit. 2016 -09 -10]. Dostupné z: http: //www. msmt. cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/dlouhodoby-zamer HONZÍK, J. Trendy vývoje technického vysokoškolského vzdělávání. Alma Mater, 6, 1996, č. 2, s. 75 -85. Jaké povolání Češi obdivují? Výsledky výzkumu Prestiž povolání 2013. [online]. [cit. 2016 -09 -10]. Dostupné z: http: //www. soc. cas. cz/aktualita/jake-povolani-cesi-obdivuji-vysledkyvyzkumu-prestiz-povolani-2013 MAREŠ, J. Učitel, jeho osobnost a příprava. Praha: NEMES a ÚÚPPP, 1990. VAŠUTOVÁ, J. Strategie výuky ve vysokoškolském vzdělávání. Praha: UK, Pedagogická fakulta 2002.

DĚKUJI ZA POZORNOST !