Skeletov nhrady Skeletov nhrady se skldaj z nkolika

Skeletové náhrady • Skeletové náhrady se skládají z několika prvků: tělo- umělé zuby, báze (z MMA či jiných plastů nebo zuby keramické) • spojovací prvky- třmeny, desky, spojovací klouby • kotevní prvky- spony, zásuvné spoje, teleskopické korunky, zásuvky, západky, stiskací knoflík, kotevní třmeny Stabilizují tělo náhrady, přenášejí žvýkací tlak na přirozené zuby. Stabilitu zajišťují ve smyslu vertikálním (opěrný účinek), retenčním (oddálení od protézního lože) a horizontálním (postranní pohyby).

Dentální přenos žvýkacího tlaku – I. třída tzv. snímatelné můstky Sedlo s kovovou mukózní plochou. Báze nahrazuje jen hřeben alveolu ztracený extrakcí a nese umělé zuby. Příklad: kovová konstrukce v HČ se středním patrovým třmenem. Sedlo s pryskyřičnou mukózní plochou (báze z růžové pryskyřice a umělé zuby). Příklad: snímatelný můstek v DČ s kotevní a spojovací ploténkou. Sedlo kombinované (dotyk se sliznicí je kovový, estetickou část tvoří umělé zuby i báze pryskyřičná).

Kovová konstrukce s tříramennými sponami a středním patrovým třmenem

Připojení licí vtokové soustavy

Kovová konstrukce se spojovací a kotevní ploténkou v dolní čelisti

Dento-mukózní přenos žvýkacího tlaku II. třída Tělo rozvádí žvýkací tlak jednak na sponové zuby, jednak na protézní lože. Tělo je více extendované, báze kryje celý alveolární výběžek v podobě sedla (sedlová náhrada). Přechází-li báze v horní čel. na patro, mluvíme o desce-deskové náhradě. Rozsah protézního lože je vymezen pohyblivými tkáněmi. Síla desek n. sedel je 1, 5 -2 mm. Distální konec sedla musí zůstat volný v rozsahu 1 cm! Desku lze redukovat odzadu (dávivý reflex pacienta), nikdy však v oblasti alveolárního výběžku.

Příklad: Sedlová protéza v dolní čelisti s oblým spojovacím třmenem a průběžnou sponou

Kotevní prvky – spony, zásuvné spoje Spony –tvoří ji různě tvarované profily, nasedají na korunku orálně, okluzně, vestibulárně a aproximálně. Zhotovují se většinou lité z chromkobaltových slitin. Jsou široká cca 1, 5 mm a zevně zaoblená. Musí být mechanicky odolná a pružná. Podle umístění a způsobu modelace vykonávají 1 n. více funkcí. Její funkce je dána průběhem horizontální linie maximální konvexity zubu.

Toto největší zakřivení dělí zubní korunku na nadsekřivý a podsekřivý prostor. V podsekřivém prostoru spony zajišťují retenci. Retenční části spon probíhají třemi kvadranty korunky, jsou pružné. Stabilizační části spon naopak nesmějí zasahovat pod linii maxim. zakřivení. Jsou rigidní, tudíž by konstrukce nešla nasadit. Sponová ramena – trnová (okluzní, opěrný trn), oblouková, tykadlová (méně častá), ploténková.

Analyzační terčíky k určování maximální hloubky sestupu konců retenčních částí sponových ramen pod linií maximální konvexity

Trnové – vystupuje na okluzní n. orální plošku, mezi hrbolky, meziálně n. distálně, vyžaduje zábrus kavity na zubu lékařem (skříňkovitá), zajišťuje stabilitu vertikální-opěrnou (V–O). Obloukové – probíhá po vestibulární n. orální ploše zubu, upínají se ke konstrukci ve středu (střední úpon) n. po straně (postranní úpon). Na koncích jsou zašpičatělá, zajišťují stabilitu ve smyslu H (horizontální), některé též V-R (vertikální retenční). Její hrot končí max. 0, 5 mm hluboko od tečny sponové linie (maxim. zakřivení). Měření se provádí pomocí měrných terčíků na paralelometru.

Trnové rameno

Obloukové sponové dílce s postranním úponem obloukového ramene

Tykadlové- přistupují k zubu malou ploškou n. ploškami meziálně n. distálně a ihned končí v retenčním prostoru max. 0, 25 mm hluboko.

Ploténkové – dentální okraj konstrukce protézy (např. Swensonova dlaha), probíhá po nadsekřivé části orální poloviny zubů, nezasahuje do retenčního prostoru. Toto rameno zajišťuje stabilitu protézy ve smyslu H (horizontálně).

Ploténkový sponový dílec a ploténková jednodílná spona

Spojovací prvky – spojují jednotlivé části protézy mezi sebou a mezi jednotlivými kotevními prvky, nemají zasahovat do podsekřivých míst, v HČ nezasahují mimo tvrdé patro, nasedají přesně na sliznici. Patří mezi ně: spojovací třmeny kotevní a spojovací ploténka spojovací klouby Někdy může převzít funkci též průběžná spona.

Spojovací třmeny- jsou v průřezu půlkulaté nebo ploché. Rozeznáváme velké neboli tělové třmeny spojující jednotlivé části těla protézy a malé neboli sponové třmeny spojující jednotlivé sponové dílce. Půlkulaté jsou široké 4 mm a vysoké uprostřed 2 mm. Ploché jsou široké 5 – 15 mm a vysoké 0, 5 – 0, 6 mm. Musí probíhat ve vzdálenosti nejméně 2 mm od okraje dásně, nesmějí zasahovat do podsekřivých míst na alveolárním výběžku, v HČ nesmí přesáhnout tvrdé patro. Musí naléhat na sliznici.

Přední a zadní patrový třmen

Patrová deska

Průběžná spona Zhotovuje se na orálních plochách zubů, leží na a nad maximálním zakřivením zubů, má kapkovitý tvar. Bez opěrných trnů se nazývá Kennedyho, opatřená interincizními trny je Jacksonova, vyvedená na celé incize Sprengova. Ke spojení s tělem náhrady se používá buď pevné, polopružné nebo pružné spojení.

Typické průběžné spony podle Kennedyho podle Jacksona podle Sprenga

Jednotlivé spony obloukové se středním úponem

Dvojdílné a trojdílné spony