Kapraorosty Pteridophyta KAPRAOROSTY PTERIDOPHYTA kapraorosty tvo skupinu nkolika

Kapraďorosty (Pteridophyta)

KAPRAĎOROSTY (PTERIDOPHYTA) • kapraďorosty tvoří skupinu několika oddělení suchozemských výtrusných rostlin • jejich tělo je již rozčleněno na „kořen, stonek a listy“ • vyskytují se u nich již cévní svazky • rozmnožují se pomocí výtrusů či vegetativně • vyznačují se střídáním generací – rodozměnou • kapraďorosty jsou skupinou, jejíž hlavní rozvoj probíhal hlavně v prvohorách

KAPRAĎOROSTY (PTERIDOPHYTA) Na Zemi žije přes 10 000 druhů. Jsou to převážně stínomilné a vlhkomilné rostliny vázané většinou na půdy s kyselým p. H.

Mezi kapraďosrosty patří tato oddělení: plavuně (Lycopodiophyta) přesličky (Equisetophyta) kapradiny (Polypodiophyta)

plavuně Lycopodiophyta

PLAVUNĚ (LYCOPODIOPHYTA) • rostliny bylinného vzrůstu (vymřelé byly i stromovité), pravděpodobně se vyvinuly z Rhyniophyt • typickým znakem je vidličnaté (dichotomické) větvení lodyh (habituelně i ekologicky odlišnou skupinou jsou šídlatky) • listy většinou malé, sloužící k asimilaci = trofofyly • výtrusné lístky v klasech = sporofyly • sporofyt převažuje nad gametofytem • v ČR jsou všechny plavuně chráněné zákonem!!! • výtrusy některých plavuní se používaly k přípravě zasýpacích prášků

Lepidodendrales - vymřelé dřevité plavuně kmen bez listů, sporangia v šišticích, listy až 1 m dlouhé Lepidodendron sp.

Sigillaria sp.

listy = trofofyly

sporofyly = výtrusné lístky, tvoří většinou celý klas - na svrchní straně každého výtrusného lístku je ledvinitá výtrusnice klas ze sporofylů sporangia sporangium sporofyl

Lycopodium clavatum - průřez výtrusným klasem, každý sporofyl nese jedno tlustostěnné sporangium, ve kterém vznikají spory.

Životní cyklus plavuní

gametofyt - drobný, mykorrhitický, dlouhověký, většinou samostatný (plavuně) sporofyt – zelený, vytrvalý, nesoucí klasy se sporangii

patří sem 3 skupiny: plavuně (Lycopodiopsida) vranečky (Selaginellopsida) šídlatky (Isoetopsida)

plavuň vidlačka Lycopodium clavatum Víceleté rostliny, dlouze plazivé kořenující lodyhy dlouhé až 1 m s vystoupavými větvemi, čárkovité listy (trofofyly), sporofyly se od trofofylů výrazně liší a tvoří výtrusnicové klasy, až 8 cm dlouhé – na stopkách po dvou (někdy po třech). Dobrým poznávacím znakem oproti plavuni pučivé je bezbarvý chlup, kterým je zakončen list. ekologie - vřesoviště, suché pastviny, světlé jehličnaté lesy, na kyselých půdách

Lycopodium clavatum - plavuň vidlačka

Lycopodium annotinum - plavuň pučivá

Lycopodiella inundata Diphasiastrum alpinum plavuňka zaplavovaná plavuník alpský

Selaginella selaginoides – vraneček brvitý

Isoëtopsida - šídlatky Isoëtes lacustris – šídlatka jezerní

PŘESLIČKY (EQUISETOPHYTA)

PŘESLIČKY (EQUISETOPHYTA) • • • vytrvalé byliny (vymřelé i stromovité) mají článkované lodyhy, v uzlinách s lodyžními pochvami lodyhy bývají křehké a rýhované s vystouplými žebry a uvnitř duté větve (nikoliv listy!) vyrůstají v přeslenech některé druhy mají 2 typy lodyh, které jsou morfologicky (tvarově) a fenologicky (časově) odlišné sporofyly přesliček vytváří dohromady výtrusnicový klas

Životní cyklus přesliček

jarní lodyha

letní lodyha

přeslička rolní Equisetum arvense • Vytrvalá rostlina, až 30 cm vysoká, během vegetačního období vytváří dva typy lodyh, které jsou velmi odlišné a nevyrůstají současně – jarní fertilní (plodné) lodyhy jsou nezelené (hnědé) a nevětvené, bledě načervenalé až hnědé, ukončené výtrusnicovým klasem, odumírají po dozrání (březen, duben) - letní sterilní (neplodné) lodyhy, 10 -70 cm vysoké, zelené, přeslenitě větvené, větve jednoduché Ekologie – na výživných, otevřených, světlých jílovitých půdách, ve spodině zamokřených stanovišť, podél příkopů, cest, těžko zvládatelný plevel v zahradách.

přeslička rolní

přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) 2 typy lodyh, které jsou utvářeny odlišně, ale vyrůstají zhruba ve stejnou dobu; plodné (jarní) lodyhy jsou 10 -30 cm vysoké, nevětvené, ale po dozrání výtrusů se rozvětvují a zezelenají; sterilní (letní) lodyhy 1060 cm vysoké, přeslenitě větvené ekologie - smrčiny, jedliny, lesní prameniště, lužní lesy, rašelinné louky; indikuje silně podmáčené půdy, (ukazatel zamokření a kyselého prostředí).

přeslička poříční Equisetum fluviatile • vytrvalé až 150 cm vysoké rostliny, většinou přeslenitě větvené ekologie - bahnitá stanoviště, mokřadní louky, okraje stojatých a pomalu tekoucích vod (litorál), hojný druh, často se významně podílí na zazemňování menších vodních nádrží.

přeslička poříční

přeslička poříční