OD NOVOROMANTISMU K EXPRESIONISMU NMECK LITERATURA GERHART HAUPTMANN

OD NOVOROMANTISMU K EXPRESIONISMU NĚMECKÁ LITERATURA

GERHART HAUPTMANN 15. 11. 1862 – † 6. 6. 1946 • německý dramatik, prozaik, básník a esejista; • představitel německého naturalismu • rozklad maloměšťácké rodiny • bída jednotlivce i proletariátu • náboženské, sociální a umělecké problémy, prušáctví a byrokratismus • v jeho díle také novoromantismus a symbolismus • pohádkové motivy (dramata Potopený zvon, ). • významné autobiografické prózy • 1912 získal Nobelovu cenu.

Dílo �dramata Před východem slunce Tkalci Bobří kožich Forman Henschel Krysy Před západem slunce Potopený zvon �novela Hlídač Thiel, �román Blázen v Kristu Emanuel Quint

Freie Bühne �pokroková divadelní scéna v Berlíně �založena roku 1889 �Po vzoru Antoinova pařížského Théâtre Libre uváděla sociálně kritický repertoár �G. Hauptmann, H. Ibsen, A. Strindberg �do roku 1911.

Tkalci � 1892, světově proslulé drama, vrcholné dílo Hauptmannovy tvorby, původně koncipované ve slezském nářečí. �Čerpá z povstání slezských tkalců v roce 1844.

Christian Morgenstern (1871 – 31. 1914) • německý lyrik • tvůrce aforismů • překladatel a dramatik • tvorba byla silně ovlivněna F. Nietzschem a A. Schopenhauerem • proslavily jej satiricko groteskní verše chápané jako mimovolná vedlejší tvorba založeny na jasném chápání souvislostí • na jazykovém vtipu • slovních hříčkách • Šibeniční písně • Beránek měsíc • Bim Bam Bum • Palmström

DAS HEMMED - KOŠILELA DAS HEMMED KOŠILELA Kennst du das einsame Hemmed? Znáš sirou košileli? Flattertata, flattertata. Der’s trug, ist bass verdämmet! Třepetatá, třepetatá. Flattertata, flattertata. Jsi proklat, majiteli! Es knattert und rattert im Winde. Třepetatá, třepetatá. Windurudei, windurudei. Es weint wie ein kleines Kinde. Teď třeská a pleská v ní vánek. Windurudei, windurudei. Vichrůrůrej, vichrůrůrej. Das ist das einsame Kvílívá jak uplakánek. Hemmed. Vichrůrůrej, vichrůrůrej. Docela osiřela košilela. Josef Hiršal

Anebo jinak? Znáš tu samu košul enem? Znáš opuštěný košiloň? Huštananá, huštananá. Podolajdá, podolajdá. Do pěruna s nositelem! Jestli ti patřil, slzy roň! Huštananá, huštananá. Do všech stran s ňu vítr tříská. Podolajdá, podolajdá. Pleskatuá, pleskatuá. Plápolá v studeném vánku. Jako malé děcko vříská. Ledovichrůj, ledovichrůj. Pleskatuá, pleskatuá. Už nabírá do moldánku, Tak je sama košul enem. ledovichrůj, ledovichrůj. Pavel Karas Je sám, tak přijď si proň. Tvůj košiloň. Martin Ryšavý

DIE KUGELN Palmström nimmt Papier aus seinem Schube. Und verteilt es kunstvoll in der Stube. Und nachdem er Kugeln draus gemacht. Und verteilt es kunstvoll, und zur Nacht. Und verteilt die Kugeln so (zur Nacht), dass er, wenn er plötzlich nachts erwacht dass er, wenn er nachts erwacht, die Kugeln knistern hört und ihn ein heimlich Grugeln packt (dass ihn dann nachts ein heimlich Grugeln packt) beim Spuk der packpapiernen Kugeln…

Koule Palmström vyjme papír ze šuplíku a dělí ho umně v pokojíku. Palmström vzal si kupu papírů. Umně rozmístil je po svém kvartýru. List za listem v koule zamuchlal. A potom z něj koule nadělá. A rozdělí je umně. A je tma. Umně rozmístil je, měsíc plál. A rozdělí ty koule (ve tmě tmavé) Rozmístil ty koule (před půlnocí), tak že, když on po tmě vstane aby, kdyby probudil se v noci, tak že, když že vstane, koule šustit slyší. V hrůze schoulen balí. (Že se v noční hrůze schoulí ihned) při strašení papírových koulí. Jan Kotík aby, kdyby vzbudil se, ty koule šustit zaslechl a strachy schoulen byl (a aby náhle strachy schoulen byl), až strašit začly by ty koule. Ludvík Kundera

Koule Palmström bere papír v jemné dumě. Palmström vyjme papír ze šuplíku. Po pokoji rozdělí jej umně. Rozkládá jej umně v pokojíku. Kolik koulí postačí z něj udělat, Pak z něj zmuchlá koule. Když je má, tolik rozloží jich umně, než jde spát. Než jde spát, vždycky koule ty rozloží, takže vzbudí-li se v noci na loži, rozkládá je umně, už je tma. Rozkládá je umně (už je tma), aby, vzbuzen ze sna, ušima aby vzbuzen, ušima ty koule takže, vzbudí-li se, jeho uši slyšel šustit, v peřinách se choule tajná hrůza obchází ho v duši – strachy (aby v peřinách se choule slabý praskot (hrůza obchází ho v duši) strachy) slyšel šelestit ty koule. Josef Hiršal strašidelných koulí ve tmě tuší. Egon Bondy

RAINER MARIA RILKE (1875 -1926) „Je dobré být sám, neboť samota je těžká: to, že je něco těžké, pro nás musí být o důvod víc, abychom to udělali. “ „Jediná cesta je ta ve vlastním nitru. “ „Aby jedna lidská bytost milovala tu druhou, je zřejmě nejtěžší úkol ze všech. Všechno ostatní je pouhá příprava. “ „Každý den je začátkem života. “

Ten, jenž se dívá Chci stromům bouře odkoukat, jež rozechvějí po tak skvělé době mé oko zúzkostnělé, chci v dálce věcem naslouchat, jež neunesu bez přítele, bez sestry nesvedu mít rád. Co všechno bouře nepřetváří, jak pročesává čas i háj: vše věčné je, jak mimo stáří; jak veršík, zbylý po žaltáři, vypadá přísný, chmurný kraj. Je nepatrné, s čím se rveme, a obrovité, co rve nás; jak věci, bezejmené, němé, vzdejme se té, již nezmůžeme, bouři, jež vzdouvá širý čas. To je ten anděl, který trůní starozákonním soupeřům: když touhy jeho protivníků v kov utuhnou v bojovém ryku, cítí je pod prsty jak struny, z nichž loudí hloubku k nápěvům. Kdo tímto andělem byl ničen, jenž ušetřil nás často ran, povstane veliký a vztyčen, tou přísnou rukou zformován, jež laská tím, že hněte v něm. Ten už se po vítězství neptá. Ten ví, že roste, když je deptán větším a větším soupeřem. Přeložil Lumír Čivrný

Baudelaire Jen básník sjednotil svět, který v žízni se v každém rozpadá a zanese. Osvědčil krásné neslýchanou přízní, leč že sám ještě slaví, co ho trýzní, očistil ruinu: též to, co vyzní ničivě ještě, světem stane se. Přeložil Vladimír Holan

Podzim Jakoby zdálky padá, padá listí, jak z dalekých vadnoucích zahrad v nebi; padá s odmítajícícm pohybem. A za nocí zas padá těžká zem, z hvězd ze všech padá do osamělosti. Padáme všichni, i ta ruka tady. Pohleď, ta druhá: padá prostě vše. A před je Kdosi, kdo ty všechny pády nesmírně něžně drží v ruce své. Přeložil Lumír Čivrný

Večer se zvolna převléká a šaty drží mu stromy, slité v jeden pás; z dvou zemí vidíš jednu odlétati do nebe vzhůru, druhá padá zas a ty, že k žádné nepatříš tak zjevně, smíš temně stát, ale ne tak, jak dům, a vzývat věčnost, ale ne tak pevně, jak to, co v hvězdách stoupá k nebesům, a nechají ti život, obří, děsný, zrající, nevýslovný v zmatku svém, takže ti je, tu chápavý, tu těsný, střídavě souhvězdím i kamenem. Přeložil Lumír Čivrný

EXPRESIONISMUS �exprese (vyjádření) - díla zachycovala citové poznatky a pocity umělcovy duše. �expresionismus seznamoval se světem hrůzné osamělosti, děsivé úzkosti ze smrti, nemoci a šílenství. �Člověk byl viděn jako živá osobnost ztracená na drsném severu, trpící a milující. �Děsivé fantazie kostlivců s bizardními karnevalovými maskami v sešklebených grimasách byly nekompromisně šokující

Edward Munch (1863 -1943) Úzkost

Roku 1905 vznikla v Německu umělecká skupina Die Brücke (Most), která, přestože neměla vlastní program, měla na expresionismus velký vliv. Tato skupina se rozpadla v r. 1913. S expresionismem je ještě spojena skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), ta byla založena v r. 1911 a rozpadla se v r. 1914. Ernest Ludwig Kirchner (1880 -1938) Čarodějnice a strašák

PAUL KLEE Žena pro bohy ARNOLD SCHÖNBERG PAUL HINDEMITH BÉLA BARTÓK

Expresionismus v literatuře �KARL KRAUS (1874 -1936) Poslední dnové lidstva �GEORG TRAKL (1887 -1914) Básně Šebestián ve snu

Pražští autoři �GUSTAV MEYRINK (1868 -1932) �FRANZ WERFEL (1890 -1945) �ROBERT MUSIL (1880 -1942)

GUSTAV MEYRINK � V životních osudech i díle Gustava Meyrinka se promítají tři osudná témata: Golem � okultismus � magie � Praha Vztah k Praze jen přes její německé a židovské obyvatele, česky neuměl a Češi ho nezajímali a tak více než za Pražana jej lze označit za světoobčana. Valpuržina noc

román Golem � » Když jsem mu vylíčil několik podivuhodných zážitků, které se mi přihodily, řekl mi: „Proč to nenapíšete? “ „Jak se to dělá? “, zeptal jsem se. „Pište prostě tak, jak mluvíte!“, poradil mi. Sedl jsem a napsal novelu Rozpálený voják, zaslal ji do Simplicissima a byla ihned přijata. Od té doby všechno, co jsem napsal bylo okamžitě vydáváno, ať již redakcemi nebo nakladateli. Jedině s románem Golem se dostavily zpočátku menší potíže. Dotázán na radu, k dlouhému vousu přirostlý „znalec“ bouřil: „Skandál, dát vůbec do tisku takovou hovadinu!“ Naštěstí se Georg Heinrich Mayer, známý ředitel nakladatelství Kurta Wolfa, tehdy nenechal zmást a knihu přesto vydal. «

román Golem

FRANZ WERFEL Ne vrah, zavražděný je vinen Verdi Čtyřicet dnů Píseň o Bernadettě

ROBERT MUSIL Zmatky chovance Törlesse Muž bez vlastností