Dal smry prvn poloviny 20 stolet neorealismus nvrat

  • Slides: 18
Download presentation
Další směry první poloviny 20. století

Další směry první poloviny 20. století

neorealismus � návrat k realistickému zobrazení (objektivita, pozorování, skutečnost a pravda), je rovněž kritikou

neorealismus � návrat k realistickému zobrazení (objektivita, pozorování, skutečnost a pravda), je rovněž kritikou společnosti jako realismus 19. století, ideologie je nicméně odlišná: � realismus 19. stol. : zaostření na měšťanskou společnost a její nešvary (neřesti) připisované špatné výchově a vzdělání, vlivu církve a demagogie, která bránila rozumu a pokroku; nesnaží se ale o přeměnu společnosti, pouze o její „uzdravení“ v rámci tradiční hierarchie (Proudhon) � neorealismus 20. stol. : obžaloba společnosti a jejího nespravedlivého uspořádání, snaha přeměnit společnost a její fungování (tj. zlikvidovat kapitalismus), problematika „třídního boje“ (Marx), sociální tematika (zaměřuje se především na zobrazení těžkého údělu nejchudších vrstev obyvatelstva), regionalismus

presença x neorealismus (polemika 1937 -1939) � 1937 (Sol Nascente): první útok na poezii

presença x neorealismus (polemika 1937 -1939) � 1937 (Sol Nascente): první útok na poezii J. Régia: onanismo psíquico (“as baixezas e heroísmos banais do seu eu enorme”) – Régio se obhajuje: nechce se podřídit předsudkům, dogmatismu a fanatismu � 1938 Régio: António Botto e o Amor (1. kap. Arte pura e arte social) – reakce: je chyba činit rozdíl mezi “artistas” e “sociólogos” � 1939 A. Cunhal: Numa Encruzilhada dos Homens (teorie “umbilicalismo”: na základě Régiova verše “concentro os olhos sobre o umbigo”, chápán jako politický a sociální postoj skupiny Presença

neorealismus: hlavní znaky � odráží tehdejší spol. a polit. kontext (svět. válka, hosp. krize,

neorealismus: hlavní znaky � odráží tehdejší spol. a polit. kontext (svět. válka, hosp. krize, diktatury) – literatura opoziční, stavící se proti režimu � na rozdíl od skupiny Presença zdůrazňuje spol. a polit. angažovanost literatury a spisovatele (básníka) � snahou o objektivitu se některá, zejména počáteční díla blíží dokumentu či sociologické studii, hojně se využívá osobní zkušenosti a „očitého svědectví“ � významní autoři: � Alves Redol � Manuel da Fonseca � Carlos de Oliveira � počáteční tvorba Fernanda Namory, Vergília Ferreiry a J. Cardosa Pirese � Další (Joaquim Namorado, Mário Dionísio, Soeiro Pereira Gomes, Manuel Tiago aj. )

fáze neorealismu � 1) 30. léta: především teorie (víceméně „dogmatická“ fáze). A. Redol: Nádeníci

fáze neorealismu � 1) 30. léta: především teorie (víceméně „dogmatická“ fáze). A. Redol: Nádeníci (Gaibéus, 1939: „Este romance não pretende ficar na literatura como obra de arte. Quer ser, antes de tudo, um documentário humano fixado no Ribatejo“) � 2) 40. léta: první významná lit. díla. C. de Oliveira: Casa na Duna (1943, lokalita Corrocovo z počátku století, kdy se původní ekonomicko-společenské struktury rozpadají; do izolovaného místa proniká „vnější“ svět; C. de Oliveira jako první neoreal. spisovatel vytváří alegorickou paralelu mezi patriarchální společností izolované lokality a strukturami , které jsou dědictvím středověku) M. da Fonseca: Cerromaior (1943, Alentejo) F. Namora: Retalhos da Vida de Um Médico (1949, Beira Baixa a Alentejo) Castro Soromenho: Mrtvá země (Terra Morta, 1949, Angola) J. Cardoso Pires: Os Caminheiros e Outros Contos (1949) � 3) 50. léta: „pozdní“ neorealismus (symbolická a existenciální dimenze, větší důraz na estetickou hodnotu díla) Carlos de Oliveira: Včela v dešti (Uma Abelha na Chuva, 1953) Manuel da Fonseca: O Fogo e as Cinzas (1951), Seara de Vento (1958)

neorealismus: poezie � 1. Novo Cancioneiro (1941 -44; Manuel da Fonseca, Carlos de Oliveira,

neorealismus: poezie � 1. Novo Cancioneiro (1941 -44; Manuel da Fonseca, Carlos de Oliveira, Joaquim Namorado, João José Cochofel aj. ) � 2. Galo a Cancioneiro Geral (1948; José Gomes Ferreira, Armindo Rodrigues aj. ) � 3. Notícias do Bloqueio (1957 -1961) a pokr. neoreal. tendencí (Egito Gonçalves, José Fernandes Fafe, Daniel Filipe aj. )

„realismo social“: Ferreira de Castro (1898 – 1974) � těží z vlastní životní zkušenosti

„realismo social“: Ferreira de Castro (1898 – 1974) � těží z vlastní životní zkušenosti (v mládí – Brazílie, práce v kaučukové stanici v braz. pralese) zejména v r. Stín kaučuku (Džungle) [A selva, 1930] – freska zobrazující velkolepou přírodu a kolektivní drama sběračů kaučuku � sociální romány situované do sev. Portugalska: Chladná země (Terra fria, 1934) a Vlna a sníh (A lã e a neve, 1947) � v novelách (např. Misie [A Missão, 1954] je stěžejní problém lidské odpovědnosti

Manuel da Fonseca (1911 – 1993) � básník a prozaik � POEZIE: Větrná růžice

Manuel da Fonseca (1911 – 1993) � básník a prozaik � POEZIE: Větrná růžice (Rosa dos ventos, 1940), Planina (Planície, 1941) � básně jsou vesměs situovány do autorova rodného kraje Alentejo, mají často výpravný charakter a zachycují mikropříběhy nebo zlomky příběhů obyčejných lidí � PRÓZA: např. soubor povídek Nová ves (Aldeia nova, 1942) a Oheň a popel (O fogo e as cinzas, 1951) � regionalismus (Alentejo), prosté příběhy venkovanů (soucit s trpícími), postupně výrazný symb. přesah (zejména v napětí mezi minulostí a přítomností)

Carlos de Oliveira � básník a prozaik � POEZIE: neomezuje se na sociálně kritickou

Carlos de Oliveira � básník a prozaik � POEZIE: neomezuje se na sociálně kritickou výpověď zobrazuje obecný, nadčasový úděl člověka � vědomí literární kontinuity dokládají četné odkazy k Dantovi, Shakespearovi, Camõesovi atd. (např. ve sb. Sestup do pekel [Descida aos infernos, 1949] PRÓZA (např. Včela v dešti [Uma abelha na chuva, 1953]: regionalismus (Gândara), stěžejním tématem je rozklad a rozpad osobnosti, rodu a celé společenské třídy

„realismo ético“: José Rodrigues Miguéis � hojně čerpá z vlastní zkušenosti (především problematika exilu

„realismo ético“: José Rodrigues Miguéis � hojně čerpá z vlastní zkušenosti (především problematika exilu – osudy chudých port. emigrantů, soucit s trpícími a osamocenými) � skvělý pozorovatel: vystižení prostředí, atmosféry, povahy a psychologie postav � Kde končí noc (Onde a noite se acaba, 1946) � Léah a jiné příběhy (Léah e outras histórias, 1958) - sbírka povídek a novel (č. výbor Šestnáct hodin s tajným posláním) � Znepokojivé dobrodružství (Uma aventura inquitente, 1958, č. Dobrodružství v Bruselu) � Zázrak podle Salomé (O milagre segundo Salomé, 1975)

Básnické sešity (Cadernos de Poesia) � 1940 – 1953 � vybočení z dobových proudů

Básnické sešity (Cadernos de Poesia) � 1940 – 1953 � vybočení z dobových proudů a skupin, jediným kritériem uměl. díla se stává jeho kvalita (Poesia é só uma!) � Jorge de Sena, Sophia de Mello Breyner Andresenová, Eugénio de Andrade aj.

Jorge de Sena (1919 – 1978) � básník, prozaik, dramatik, literární historik a kritik

Jorge de Sena (1919 – 1978) � básník, prozaik, dramatik, literární historik a kritik � původním povoláním stavební inženýr, roku 1959 odjel do Brazílie, kde přednášel port. literaturu, od roku 1965 působil v USA jako vysokoškolský pedagog � POEZIE: ve své básnické tvorbě, za jejíž vrcholné období lze považovat 60. a 70. léta (zejména sbírky Proměny [Metamorfoses, 1963], Hudební umění [Arte da música, 1968], Peregrinatio ad loca infecta (1969), Exorcismy [Exorcismos, 1972]), čerpá z možností, jež nabízí literární intertextový dialog a propojení literatury s jinými druhy umění, především hudbou a výtvarným uměním � básně pohybující se na rozhraní avantgardního experimentu a klasicizující estetiky mají často odvážný erotický náboj a téměř vždy vyjadřují osobní výpověď člověka, jenž odmítá jakoukoli podobu násilí, pokrytectví a konformismu � PRÓZA: v 60. letech začal vydávat povídky: Ďáblovy potulky (Andanças do demónio (1960) a Další ďáblovy potulky (Novas andanças do demónio, 1966) – řazené podle autora k tzv. fantastickému realismu. V prozaické tvorbě pokračoval také v 70. letech, kdy vydal sbírku povídek Kapitáni (Os grão-capitães, 1976), symbolicky odrážející paralyzovanou společnost za diktatury, novelu Zázračný léčitel (O físico prodigioso, 1977) a bildungsroman Kouřové signály (Sinais de fogo, 1979) zasazený do 30. let 20. století.

Sophia de Mello Breyner Andresenová (1919 – 2004) � básnířka, prozaička, dramatička, přední autorka

Sophia de Mello Breyner Andresenová (1919 – 2004) � básnířka, prozaička, dramatička, přední autorka dětské literatury � POEZIE: debutovala roku 1944 sbírkou Básně (Poesia), prosadila se především v následujících letech sbírkami V rozděleném čase (No Tempo dividido, 1954), Šestá kniha (Livro sexto, 1962), Dvojí (Dual, 1972), Jméno věcí (O Nome das coisas, 1977) aj. � odkazy na antické mýty a eposy či křesťanskou tradici; � častá tematika moře a mytického Řecka � důležitá axiologická rovina (pravda, víra, spravedlnost, lidská důstojnost) � Příkladné povídky (Contos exemplares, 1962): odkazují k Cervantesovým Příkladným novelám a středověkému žánru příkladného vyprávění (exemplum), které se s autorčinou poezií shodují v řadě společných témat (básnická tvorba, dětství a mládí, život a smrt, tajemství, svoboda, moře a příroda aj. ) � Příběhy země a moře (Histórias da terra e do mar, 1984).

Eugénio de Andrade (1923 – 2005) � básník čistého výrazu (sevřená forma, eliptičnost) �

Eugénio de Andrade (1923 – 2005) � básník čistého výrazu (sevřená forma, eliptičnost) � patří k apolinským básníkům, kteří namísto inspirace zdůrazňují potřebu řemeslné píle a trpělivosti � básně působí bezprostředně; charakterizuje je výrazná obraznost a hudebnost, po stránce tematické především živelná erotičnost a spojení s přírodou � v roce 1942 debutoval sbírkou Jinoch (Adolescente), prosadil se v následujících letech � k nejznámějším sbírkám patří Ruce a plody (As mãos e os frutos, 1948), Milenci bez peněz (Os Amantes sem dinheiro, 1950, ), Ostinato Rigore (1964), Bílé na bílém (Branco no branco, 1984) � v českém překladu Pavly Lidmilové vyšel výbor jeho poezie pod názvem Svrchovanost.

surrealismus � do Portugalska se dostal opožděně a nezpůsobil zde literární revoluci srovnatelnou například

surrealismus � do Portugalska se dostal opožděně a nezpůsobil zde literární revoluci srovnatelnou například s francouzskou � 2 skupiny: mateřská (Grupo Surrealista, 1947) a disidentská (Grupo Surrealista Dissidente, 1948) � významní autoři: Mário Cesariny de Vasconcelos, Alexandre O´Neill, António Maria Lisboa, António Pedro, Luís Pacheco

Mário Cesariny de. Vasconcelos � zejména básník, dramatik, esejista, lit. kritik, výtvarník � vyšel

Mário Cesariny de. Vasconcelos � zejména básník, dramatik, esejista, lit. kritik, výtvarník � vyšel z neorealismu, který brzy překonal; � Corpo Visível (Viditelné tělo, 1950) - vliv Cesária Verda; téma města a lásky, inspirace Bretonem � Pena Capital (Trest smrti, 1957): humor, absurdita, nonsens � Nobilíssima Visão (Přeušlechtilé vidění, 1959, psána ve 40. letech): kritika neorealismu (ironicky se řadí k „měšťákům“), nicméně sociální problematika je přítomná � Cidade Queimada (Spálené město, 1965), báseň “O Navio de Espelhos” � Pessoovská tematika: parodie (Louvor e simplificação de Álvaro de Campos, 1953, Chvála a zjednodušení A. de Campose nebo O virgem negra, 1989, Černá panic)

Mário de Cesariny Vasconcelos

Mário de Cesariny Vasconcelos

Alexandre O´Neill A Ampola Miraculosa (Zázračná pilulka, 1948), v Cadernos Surrealistas No Reino da

Alexandre O´Neill A Ampola Miraculosa (Zázračná pilulka, 1948), v Cadernos Surrealistas No Reino da Dinamarca (V království dánském, 1958) - surrealistická estetika, satira, portrét (banálního) života - častý humor - oblíbená témata samoty, lásky, snu, smrti každodenního