Kriminologie a penologie st 1 Kriminologie Kriminologie vda

Kriminologie a penologie Část 1. Kriminologie

Kriminologie věda o zločinnosti (kriminalitě), jejích pachatelích a obětech a o prevenci kriminality. Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Předmět kriminologie zejména zločinnost (kriminalita) a její jednotlivé aspekty (zločin, zločinec a oběť zločinu) Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Pojetí kriminality legální definice – vychází z trestněprávního pojetí trestného činu – jednání naplňující skutkovou podstatu některého trestného činu sociologická definice – čin společensky škodlivý, asociální či sociálně deviantní chování – materiální pojetí kriminality, které je platném trestním právu nezávislé smíšená legálně-sociologická definice – snaží se spojit oba přístupy Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Účel a smysl kriminologie analýza reálných jevových forem a okolností, které mohou souviset ze vznikem, vývojem a kontrolou zločinu vede k poznání podstaty zločinu. Tyto poznatky mohou přispět k jeho kontrole, omezení a prevenci, a ovlivňují rovněž trestní politiku státu. Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Související vědní obory trestněprávní nauka trestní politika penologie kriminalistika kriminální politika Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Rozdělení kriminologie Kriminologie se dělí na kriminální fenomenologie (symptomatologie, kriminografie) – popis kriminality, jejích forem, stavu a tendencí, pachatelů a obětí kriminální etiologie – zjišťování souvislostí, z nichž lze usuzovat na příčinná spojení určitých jevů, tj. poznávání příčin kriminality cestou interpretace nashromážděných faktů viktimologie – nauka o oběti trestného činu. kriminální prevence – zkoumání opatření směřujících předcházení kriminality - sociální prevence - situační prevence - prevence viktimnosti Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Stav, struktura a dynamika kriminality Stav kriminality – početnost, kvantitativní charakteristika trestných činů nebo osob v absolutních číslech Index kriminality – údaje o stavu kriminality přepočítané na počet obyvatel Struktura kriminality – trestná činnost na určitém území z hlediska jejího druhu, formy apod. Dynamika kriminality – vývoj trestné činnosti v čase. Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Statistika kriminality Je východiskem pro zkoumání stavu, struktury a dynamiky kriminality. Podle osoby, která statistiku vytváří, rozlišujeme: policejní statistiku státního zastupitelství soudní statistiku výkonu trestu Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Zkreslení statistiky Při analyzování statistických údajů je nutno vždy vzít v úvahu zkreslení vzniklé některými faktory, jako je latence kriminality - kriminalita zjevná (registrovaná) - kriminalita skrytá (latentní) rozličná stádia zkoumané kriminality - kriminalita zjištěná - kriminalita stíhaná - kriminalita obžalovaná - kriminalita odsouzená nedostatečné rozlišování mezi rozsahem a intenzitou kriminality nedostatečné rozlišování mezi počtem trestných činů a počtem pachatelů. záměrné zkreslování trestní statistiky orgány činnými v trestním řízení. Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Základní kriminologické školy a směry kriminologická škola – skupina badatelů charakterizovaná společnými metodologickými východisky a metodickými přístupy kriminologický směr – širší pojem – zahrnuje více škol s podobnými přístupy kriminologické teorie slouží k vysvětlení zločinnosti a asociálního jednání slouží ke stanovení priorit kriminologického výzkumu Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Rozdělení kriminologických teorií biologické kriminogenetické teorie psychologické kriminogenetické teorie sociologické kriminogenetické teorie multifaktorové kriminogenetické teorie Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Biologické kriminogenetické teorie Italská pozitivistická kriminologická škola - Cesare Lombroso typ „rozeného zločince“ a kriminálněantropologická teorie, teorie fyzické a psychické méněcennosti zločinců – Charles Goring – zmenšený objem lebky u zločinců neolombrosianismus – Ernest Hooton – hlavní příčinou tělesné a duševní méněcennosti zločinců je dědičnost Konstituční škola – Ernst Kretschmer - úzká vazba mezi somatotypem, určitými osobnostními charakteristikami a jejich hereditární podmíněností. teorie vztahu abnormální chromozomální struktury jedince s jeho kriminálním chováním - chromozální anomálie s nadbytečným chromozomem Y endokrinologické teorie – spojují kriminální jednání jedince s poruchovou činností žláz s vnitřní sekrecí teorie neurofyziologických transmiterů – zabývají se výzkumem centrální nervové soustavy a vlivu mozkových nádorů, mozkových vln a poruch osobnosti spojených s hyperaktivitou teorie psychopatické osobnosti – akcentují výrazný převážně dědičně podmíněný podíl patologických osobnostních poruch Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Cesare Lombroso Různé typy „rozených zločinců“ Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Psychologické kriminogenetické teorie Teorie delikventa – oligofrenika – Goddard, Hulman - kriminalita je způsobena vrozenou nízkou inteligencí zločinců (oligofrenií) l Sociálně psychologické teorie - Protispolečenské jednání je naučené. Pokud je protispolečenské jednání trestáno a jsou nabídnuty alternativy, lze je ovlivnit. Psychoanalytické teorie - Sigmund Freud - Jednání člověka ovládáno pudovými silami, pokud jsou tyto pudy potlačeny, může dojít k frustraci, vzniku neurózy a konfliktu se společenskými normami. - John Dollard – frustrační teorie agrese – vrozené instinkty ovlivňují vývoj. Sociální podmínky brání lidské přirozenosti, vyvolávají pocit frustrace, která ústí v agresivitu. - Reik – pojetí nevědomého nutkání k doznání zločinu - Adler – model zločince z hyperkompenzace pocitu méněcennosti - teorie vazby a mateřské deprivace – Bowlby – není-li naplněna potřeba pocitu emocionálního bezpečí v prvních 7 letech vývoje dítěte, může se dítě vyvinout v psychopatickou a deviantní osobnost. Teorie psychologie morálního vývoje - Piaget, Kohlberg - příčina kriminality v morálním vývoji jedince, v normách převzatých procesem učení od okolí teorie sociálního učení - Bandura – delikventní chování je naučené prostřednictvím rodiny, subkultury a masmédií. rysové teorie - Eysenck - nejdůležitější dispozicí člověka k delikventnímu jednání jsou především psychické vlastnosti (rysy) Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Sociologické kriminogenetické teorie Teorie anomie – Durkheim, Keller, Merton - Příčinou kriminality je stav anomie společnosti. V sociální struktuře chybí adekvátní korespondence mezi cíli a způsobem jejich dosahování Teorie kriminální subkultury – Cohen, Cloward, Ohlin, Miller, Ferracutti - Příležitosti k dosažení úspěchu jsou diferencované pro různé společenské vrstvy, z nichž některé nemají jinou možnost, jak se k cíli (penězům, moci) dostat, než zločin. Chicagská kriminologická škola – Shaw, Mc Kay – ke vzniku kriminality vedou špatné sociální podmínky v některých oblastech. teorie diferencovaného sdružování - Erwin Shuterland – delikventní chování se přenáší v malých sociálních skupinách sociálním učením. Teorie diferencované identifikace - Glaser - rozhodující úlohu má osobnost jedince, která rozhodne, zda se identifikuje s protispolečenskými vzorci chování delikventní skupiny Teorie sociální kontroly – Reiss, Hirshi - Kriminogenními faktory jsou defekty ve vypracování vnitřních kontrolních činitelů v dětství, pozdější selhávání těchto vnitřních kontrolních činitelů nebo absence či konfliktní charakter sociálních regulativů chování. K delikventnímu chování dochází tehdy, když je poškozena sociální vazba jedince ke společnosti. Teorie zábran – Reckless - Pokud proti tlaku společenských negativních vlivů nepůsobí dostatečně silně vnitřní zábrany, dojde ke sklouznutí ke kriminalitě Etiketizační teorie – Becker, Wilkins – pokud se jedinec s negativní nálepkou, kterou mu dá okolí, ztotožní, povede to ke kriminálnímu chování Teorie konfliktu – Volf, Bernard, Turk - Společnost se skládá ze skupin, které se dostávají do konfliktu v důsledku různosti zájmů. Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Multifaktorové kriminogenetické teorie Ferri, Sheldon a Eleanora Glueckovy – ke kriminalitě vede vzájemné působení společenských, antropologických a tzv. fyzických činitelů Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Osobnost pachatelů a jejich typologie Osobnost se popisuje podle následujících charakteristik: sociodemografické (věk, pohlaví apod. ) společenské a sociální začlenění osobní a rodinná anamnéza výsledky znaleckých posudků Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Typologie pachatelů Pachatele lze třídit podle jejich biologických charakteristik psychologických charakteristik sociologických charakteristik Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Viktimologie vědní obor zabývající se obětí trestného činu o oběti, rolí oběti v genezi trestného činu, v procesu odhalování, vyšetřování a soudního projednávání trestného činu i pomocí obětem Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Předmět viktimologie osobnost oběti vztahy mezi pachatelem a obětí role oběti v genezi trestného činu role oběti v procesu odhalování, vyšetřování a soudního projednávání trestného činu pomoc obětem, odškodnění a rehabilitace Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Viktimnost a viktimizace viktimnost – disponovanost člověka k roli oběti trestného činu viktimizace – proces přeměny potenciální oběti v oběť skutečnou, zejména: - vztah pachatele a oběti - chování oběti Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Újma způsobená oběti primární viktimizace (újma přímo vzniklá trestným činem) sekundární viktimizace (újma vnikající druhotně jako reakce na trestný čin) Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Pomoc obětem poradenská, sociální a terapeutická kompenzace škody procesní oprávnění oběti trestného činu Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Metodologie kriminologických výzkumů biologické metody psychiatrické metody sociologické metody psychologické metody Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Fáze kriminologického výzkumu přípravná fáze vlastní výzkum zpracování, třídění, analýza, kontrola závěrečná fáze Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Metody výzkumu A. analytické metody historická metoda obsahová analýza monografická metoda topografická metoda typologická metoda B. metody zjišťovací přímé pozorování experiment dotazník nebo anketa rozhovor psychologické vyšetření sociometrie C. prognostické metody individuální predikce analýza časových řad expertizní metody Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Kriminalita některých specifických skupin A. kriminalita žen B. kriminalita mládeže C. etnicita a kriminalita Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Druhy kriminality obecná kriminalita násilná mravnostní majetková ostatní hospodářská kriminalita zbývající kriminalita Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie

Prevence kriminality Podle obsahového zaměření se prevence dělí na: prevence sociální prevence situační prevence viktimnosti Podle okruhu adresátů se prevence dělí na: prevenci primární, prevenci sekundární, prevenci terciální. Sociální pedagogika – Kriminologie a penologie