1 PROJEVY INK FARMAK Tyto projevy je mono

1. PROJEVY ÚČINKŮ FARMAK Tyto projevy je možno pro přehlednost dělit podle několika hledisek:

1. 1 Podle místa účinku • účinek místní, lokální. Jde o působení výrazné na místě aplikace. • účinek celkový – rezorpční. Projevuje se na různých funkcích a orgánech po vstřebání farmaka do oběhu a tkání.

1. 2 Podle povahy účinku • změny fukční. Jsou to změny v činnosti orgánů (orgánových systémů). účinek stimulační – stimulace, povzbuzení funkce, oživení, podnícení (užívá se pro všechny orgány), účinek analeptický – zesílení funkce (užívá se hlavně pro dýchání, oběh a nervstvo, zvl. centrální), účinek excitační – podráždění (užívá se hlavně pro nervstvo, méně pro dýchání a srdce, ne pro označení změny funkce trávicího systému), účinek tlumivý - deprese je částečný útlum zastavením činnosti, - paresa, obrna, je to neúplné ochrnutí, - paralysa, úplné zastavení funkce,

- inhibice – útlum, zábrana (používá se v širokém smyslu, např. inhibice růstu, aktivity enzymů apod. ) kompetitivní inhibice – k útlumu dochází v důsledku náhrady – např. nahrazením kys. Paraaminobenzoové (vit. H´) sulfonamidem dojde k omezení růstu mikrobů, pro které je vit. H´ růstovým faktorem. - u farmak působících na vegetativní nervový systém se užívají přípony – - mimeticum (stimulace) a – lyticum, také - plegicum (tlumení), • změny morfologické. Jde o změny struktury (rozrušení tkáně leptadly, látkami vyvolaná degenerace jater apod. ).

1. 3 Podle trvání účinku • reverzibilní – účinek zmizí a nastává status quo ante, restitutio ad integrum; déletrvající účinek se označuje jako protrahovaný i jako depotní, zejména vytvoří-li se např. v podkoží skutečné depo (implantovaná tableta) • irreverzibilní – po účinku zůstávají trvalé změny, způsobené žádaným působením léčiva (např. jizvy po leptadlech); trvalé změny v důsledku poškození tkáně např. při injekční aplikaci je třeba pokládat za účinky vedlejší (viz dále).

1. 4 Z hlediska léčby • účinek terapeutický – léčebný; odstraňuje chorobné poruchy, • účinek vedlejší – zpravidla jde o účinek nežádoucí, který nemá význam pro léčbu, někdy mírně škodí. Téměř u všech léčiv se vyskytuje, provází účinek léčebný. • účinek pozdní – následný; ke změnám funkcí dochází až po vyloučení léčiva z těla (např. srdeční a jaterní poruchy po chloroformu), • účinek toxický – je to otravný účinek, který přímo poškozuje organismus, • účinek letální – smrtný; způsobuje smrt, uhynutí, exitus letalis

• účinek placebový – se uplatňuje především v humánní medicíně. Účinek každého léku podaného člověku je totiž ovlivňován mj. i důvěrou nemocného v lék a léčbu vůbec. Jestliže se tedy nemocnému léčení „líbí“ (placere), zesiluje se účinnost léčiva, takže se mohou projevit žádoucí účinky i po podání inertní substance (placebo). Obdobně se při nedůvěře pacienta mohou objevit i objektivně škodlivé účinky (nocere; nocebe). U zvířat se placebovému účinku nepřikládá větší význam, alespoň ne v tomtéž smyslu jako u člověka. Z experimentů je však známo, že samotná procedura aplikace lékové formy bez obsahu léčiva může u části zvířat vyvolat odpověď jako u skutečně léčených. Je tedy třeba, zvl. při zavádění nových přípravků počítat i s takovýmto účinkem.

Účinky léku ve veterinární terapii, tak jako v humánní, ovlivňuje kladné nebo záporné emotivní zabarvení lékaře k danému léku – tzv. bias. To je ovlivňováno řadou faktorů, které nemusí vždy přímo souviset s faktickou účinností léku, jako např. stupeň informovanosti o přípravku, důvěry nebo nedůvěry ve výrobce přípravku, úprava balení, zkušenosti kolegů apod. Při výzkumu nových léčiv se do biologických pokusů zařazuje skupina kontrolní, která nedostává zkoušený lék, nýbrž placebo (ve stejné úpravě) – pokud je to ovšem možné – negativní kontrola. V klinických pokusech na lidech nelze zpravidla z etických důvodů skupinu neléčených do zkoumání zařazovat. V samotné medicínské praxi je možno např. podávat po určitou dobu placebo místo hypnotika, nelze však podávat placebo např. místo antibiotika. V těchto případech se pak do ověřování zařazuje skupina, která je ošetřena léčivem (přípravkem), který až do té doby je pokládán za nejlepší (pozitivní kontrola).

Takto se postupuje i při ověřování léčiv na užitkových zvířatech, protože ani u těchto není vždy možno zařazovat negativní kontrolu. Výběru pacientů pro takovéto srovnávací studie je nutno věnovat velikou pozornost, aby vytvořené skupiny byly rovnocenné a náhodně sestavené; lékař, který srovnávání provádí, musí být seznámen se známými účinky srovnávacích látek, nesmí však vědět, kterou z nich které skupině podává. Jedině tak je možno vyloučit bias a tedy ovlivnění výsledků jedním směrem a získat přesné výsledky pro objektivní zhodnocení nového léčiva (přípravku).

Za účinky z hlediska léčby a bezpečnosti léčiv zvláště významné je třeba pokládat: • účinek teratogenní – který se uplatňuje u látek teratogenních, jejichž podávání v období gravidity může vést k malformacím vyvíjejícího se embrya. U většiny dnes známých takovýchto látek dochází pouze ke změnám fenotypickým a tedy nedědičným. Jen za podmínek zcela výjimečných byly popsány chemické zásahy mutagenní se změnami genotypu, tedy vyvolání dědičných změn.

• účinek karcinogenní – účinek vedoucí ke vzniku nádorového bujení. Mechanismus tohoto působení látek není dosud zcela objasněný. Je však známa již řada látek z různých větších skupin, takže podle chemické struktury lze dokonce často možnost karcinogenního účinku předvídat. Je proto snaha používání takovýchto látek obecně, a zvláště v lékařství, omezit na minimum při důkladném zvážení poměru mezi přínosem jejich používání a nebezpečím, které je s tím spojeno.