Fyziologie ivoich Fyziologie je vda o zkladnch funkcch

Fyziologie živočichů Fyziologie je věda o základních funkcích živých organismů. F. – rostlin - živočichů - člověka Anatomie (ř. anamtein = řezati) Lékařská f. a patofyziologie Obecná fyziologie (děje na molekulární a buněčné úrovni) Srovnávací fyziologie (fylogenetický přístup) Ekologická fyziologie (adaptace) 1552 Fernel (f. jako nauka o projevech živé přírody) W. Harvey (1578 – 1657) – základní principy činnosti krevního oběhu Pitevní teatrum C. Bernard (1913 – 1878) – homeostáza I. M. Sečenov (1829 – 1905) Nobelova cena za fyziologii : 1904 I. P. Pavlov – regulace zažívání, 1920 S. A. S. Krogh – fyziologie dýchání a fce kapilár, 1922 A. V. Hill – přeměna energie ve svalu, 1923 G. F. Banting – objev inzulínu, W. Einthoven – EKG, 1932 Ch. S. Sherrington a E. D. Adrian – fce neuronů, 1936 H. H. Dale a O. Loewi – mediátory, 1938 C. J. F. Heymans – regulace dýchání, 1961 G. V. Bekesy – slyšení, 1963 A. L. Hodgkin, J. C. Eccles a A. F. huxley – fce iontů při šíření vzruchu, 1973 U. S. Euler – aminergní přenos aj.

Literatura : Janský Ladislav – Novotný Ivan, 1981 : Fyziologie živočichů a člověka. Avicenum, Praha. Trojan S. a kol. , 1988 : Fyziologie. Učebnice pro lékařské fakulty. Avicenum, Praha. Janský Ladislav, 1979 : Fyziologie adaptací. Academia Praha. Silbernagl S. - Despopoulos A. , 1984 : Atlas fyziologie člověka. Avicenum, Praha. Sládeček František, 1986 : Rozmnožování a vývoj živočichů. Academia Praha. Rajchard Josef, 1999 : Základy ekologické fyziologie obratlovců. Skripta Zemědělské fak. Jihočeské univerzity v ČB. Velíšek L. a kol. , 1992 : Směry moderní fyziologie. Skripta UK Praha. Veselovský Zdeněk, 2005 : Etologie. Biologie chování zvířat. Academia Praha. Romanovský Alexej a kol. , 1985 : Obecná biologie. SPN Praha : str. 267 – 312, 377 – 484. Rosypal Stanislav a kol. , 2003 : Nový přehled biologie, Scientia Praha : str. 333 – 438. Bičík Vítězslav – Holinka Jiří, 2003 : Cvičení z fyziologie živočichů. Skripta UP Olomouc. Viry Nadříše Procaryota (Bacteria, Archea) Nadříše Eucaryota

Jádro, cytoplazmatická membrána, buněčná stěna, ribozómy.

Fyziologie Prokaryot Bacteria : Veliký povrch buňky na jednotku biomasy : → velká plocha kontaktu s okolním prostředím + nedělený vnitřní prostor → velmi rychlý metabolismus bakteriální buňky Archaea : - Extrémně halofilní (solná jezera) - Produkující metan (10 substrátů, např. CO 2) - Hypertermofilní (optimum 70 – 105° C, redukce síry na H 2 S, podmořské vulkány : Pyrodictium 113 °C) - A. bez buněčné stěny (acidofilní)

Celkový metabolismus v živočišné buňce (tj. přeměna chemické energie živin jejich oxidací, založené na cyklu kys. citrónové, na jiné formy energie potřebné pro život organismu) má dva stupně : 1. Syntéza ATP (+ vznik tepla) Energie živin + ADP (nosič) + anorg. P → ATP + teplo 2. Štěpení ATP a uvolňování různých druhů energie pro životní pochody : • mechanická energie pro pohyb • osmotická energie (pro aktivní transport látek) • elektrická energie (šíření vzruchu, lov kořisti…. ) • světelná energie Energie makroergní fosfátové sloučeniny se může zpětně převést na chemickou energii zásobních látek (glykogen, tuky).

Tkáně živočichů Organela – buňka – tkáň – orgán – organismus. Živočišná buňka : nepřítomnost buněčné stěny (→ vysoká tvarová rozmanitost) a vysoká specializace. Tkáň = soubor buněk u mnohobuněčných živočichů, sdružených k plnění určitých funkcí. Vznik a tvorba tkání : histogeneze = tvorba tkání v procesu embryogeneze ze zárodečných listů (výjimka : regenerace) Buňka se diferencuje (realizuje jen část své genetické výbavy) na základě genové aktivity a prostorového umístění. Čím více se buňka diferencuje a specializuje, tím má menší schopnost proliferace (neuron). Adheze (rozpoznávací molekuly a receptory na povrchu buněčné membrány), mezibuněčné spoje, mezib. materiál. Tkáně : 1. 2. 3. 4. Epitelová (kryje vnější nebo vnitřní povrchy, malý podíl mezib. hmoty, b. jsou polarizovány) Pojivová (heterogenní skupina tkání, velký podíl mezib. hmoty, b. nejsou polarizovány) Svalová (soubory b. specializované k pohybu – stahu) Nervová (soubory b. specializovaných v vytváření a vedení vzruchů : neurony a b. gliové)

Tkáň epitelová Epitel z ektodermu : kryje povrch těla + začátek a konec trávicí trubice. Epitel z entodermu : výstelka větší části tr. trubice + žlázy (játra, slinivka), epitel dýchacího ústrojí Epitel z mezodermu : výstelka gonád a ledvin, výstelka druhotné tělní dutiny (mezotel) Epitel podle tvaru : dlaždicový, kubický, cylindrický, jednovrstevný (bezobratlí), vícevrstevný, víceřadý, přechodní. Epitel podle funkce : krycí (epidermis – pokožka, kutikula), řasinkový (obrvený), resorpční (mikroklky), smyslový, svalový – jen u láčkovců, pigmentový (k absoprci světla), zárodečný (původní epitel gonády), žlázový (exokrinní – produkt je vylučován na povrch epitelu, endokrinní – produkt je vylučován do krevního oběhu).

Tkáň pojivová Pojiva trofická (tělní tekutiny) Pojiva trofická : Funkce tělních tekutin : rozvod živin, odstraňování zplodin metabolismu, výměna plynů, hormonální regulace, obranné reakce těla). Tělní tekutiny : Perientrická tekutina (hlísti) Coelomová tekutina (kroužkovci) Hemolymfa (krvomíza – bezobratlí s otevřeným cévním systémem) Krev, lymfa = míza – 99% lymfocytů, tkáňový mok v mezibuněčných prostorách (obratlovci) Krev obratlovců : krevní plazma (90% vody, plyny, soli, aminokys. , tuky, 7 % bílkoviny, bezobr. : dýchací barviva) krevní buňky(erytrocyty, leukocyty, trombocyty savců – koagulocyty ost. obr.

Pojiva výplňová a oporná : Vaziva Chrupavka Kost

Vaziva fixní buňky fibrocity, retikulární b. , tukové b. , pigmentové, mezenchymové) bloudivé buňky (makrofágy) Typy vaziv : řídká (mezenchym, rosolovité v. , řídké kolagnní, tukové, hnědý tuk, tukové tělísko) hustá (fibrin, husté uspořádané – šlachy, husté neuspořádané – kolagenní vlákna)

Kost = oporné pojivo obratlovců, vytváří vnitřní skelet a vnější tkáně (kožní kosti želv, šupiny ryb) 1. Kostní tkáň (kost plsťovitá – hrubě vláknitá, kost lamelární – jemně vláknitá : a/kompaktní, b/houbovitá) 2. Kostní dřeň (retikulární vazivo v dutinách dlouhých a plochých kostí, červená a žlutá dřeň)

E

Tkáň svalová Stažitelnost = základní vlastnost buněk svalové tkáně Houby a žahavci : myofibrily u stažitelných buněk Typy svalové tkáně podle struktury : 1. Hladká svalová tkáň (obr. : vnitřní orgány, inervována vegetativními nervy; bezobr. : i pohybová fce) 2. Žíhaná (příčně pruhovaná) svalová tkáň (pohybový aparát, mozkomíšní nervy) 3. Srdeční svalová tkáň (typická pro obr. , stálá aktivita, inervována autonomně a vegetativně)

E

Tkáň nervová Evoluce nervové soustavy : Rozptýlená (žahavci) Gangliová (kroužkovci) – žebříčková CNS členovců CNS obratlovců

Mozek obratlovců