DJINY PAMTKOV PE 2 u Pamtkov pe ve

DĚJINY PAMÁTKOVÉ PÉČE 2 u. Památková péče ve světě a v zemích Koruny české

Osobnosti PP Josef Mocker (1835– 1899)

Purismus úsilí o stylovou čistotu v tvorbě obnova památek a stavby v duchu původního historického slohu styl moderní architektury oproštěné od zdobnosti moderní purismus (O. Wagner, A. Loos, Le Corbusier – raná díla - manifest Aprés le cubisme (protikubistický program purismu)

Staronová synagoga Prašná brána (dokončeno 1888) Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha (1873– 1899) Chrám sv. Štěpána Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty Chrám sv. Apolináře na Větrově Chrám sv. Petra na Poříčí Bazilika sv. Petra a Pavla Malostranská mostecká věž (1874– 1878) Staroměstská mostecká věž (1879– 1883) Nové proboštství na Pražském hradě (1878– 1890) Karolinum (1879– 1881) Jindřišská věž (1876– 1879)

Karlštejn (1877– 1899) – do r. 1891 pod vedením Friedricha Schmidta[17] Konopiště (1889– 1894) Křivoklát (1882– 1884) Thunovské pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého v Děčíně (1870– 1872) Děkanský kostel sv. Mikuláše, biskupa v Jaroměři Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem[18] Kostel svatého Bartoloměje v Kolíně Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni (1879– 1884) Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře (1883– 1896) Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor (1896– 1898) Kostel svatého Vavřince ve Vysokém Mýtě (1892– 1899) Kostel svatého Bartoloměje v Rakovníku (od 1885) Katedrála svatého Štěpána (Stephansdom) ve Vídni (1864– 1869) Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou kostel sv. Jáchyma a sv. Anny v Jáchymově (dokončen 1876)

NOVOSTAVBY kostel svatého Prokopa na Žižkově (spolu s Františkem Mikšem) kostel sv. Ludmily (1888– 1893) (spolu s Františkem Mikšem) projekt kostela sv. Markéty ve Zvoli (1894)[19] kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Hbitech (dokončen 1875) Vila Waldstein v Děčíně (1870– 1871)

Osobnosti PP Kořeny v 19. století – zájem o památky Kamil Hilbert (1869– 1933)

Osobnosti PP Alois Riegl (1858 – 1905)

rakouský historik umění a památkář, jeden ze zakladatelů Vídeňské školy dějin umění, profesor Vídeňské univerzity zasloužil se o ustavení historie umění jako samostatné vědecké disciplíny byl jedním z nejvlivnějších odborníků na formální analýzu uměleckých děl

„Každý styl se snaží věrně znázorňovat přírodu a nic jiného, ale každý má o přírodě svou vlastní představu. “

Hlásal odklon od historizujícího purismu a položil důraz na ocenění hodnoty stáří památky vycházela z nich analytická metoda památkové péče

Analytická metoda památkové péče důraz na odkrytí, konzervování a prezentaci jednotlivých historických stavebních fází památky v ČSSR se uplatňovala zejména ve dvacátých až padesátých letech 20. století spočívala ve studiu a ohodnocení jednotlivých historických fází památky, uznání hodnoty její zachované hmotné, materiální podstaty včetně stop stáří (patiny) a odmítnutí imitací původních prvků, podoba doplňků měla odpovídat době jejich vzniku

uplatnila se při rekonstrukcích architektů Jože Plečnika (Pražský hrad), Dušana Jurkoviče (zámek Nové Město nad Metují) nebo Pavla Janáka (Černínský palác), při kterých se dařilo harmonicky propojit tuto metodu s kultivovanými moderními doplňky

Osobnosti PP Max Dvořák (1874– 1921)

byl historik umění působící ve Vídni, čelný představitel I. Vídeňské školy dějin umění přátelství - J. Pekař, J. Šusta 1904 – J. Goll – UK Praha poradce Centrální památkové komise založil rakouský místopis uměleckých památek (17 svazků) 1917 - druhým viceprezidentem Centrální památkové komise po válce prezidentem Spolkového rakouského památkového úřadu 1920 - členem Rakouské akademie věd

Zakladatelé české PP 1. 2. Zdeněk Wirth – organizační činnost na Ministerstvu školství a osvěty soupis památek roku 1952 spoluzakládá Československou akademii věd Zdeněk Wirth (1878 – 1961)

1903 - byl konzervátorem na Vysočině 1925 - ČVUT jako suplující profesor dějin umění, od roku 1928 jako docent 1928– 1940 byl vedoucím Státního fotoměřického ústavu v Praze 1946 -1951 předsedal Národní kulturní komisi 1900 - patřil k zakládajícím členům Klubu Za starou Prahu

PP v zemích Koruny české Nový stát – Československo – převzal staré platné normy již neexistující Rakousko – Uherské monarchie Nařízení Národního výboru československého z 29. 10. 1918 č. 13/1918 Sb. z. a n. , o zákazu vývozu uměleckých a historických památek

PP v zemích Koruny české Zemský památkový úřad pro České království přeměněn na Státní památkový úřad Paralelně vznikl Státní fotoměřický ústav pro dokumentaci památek a Státní archeologický ústav (1919) – zásluhou Z. Wirtha

Státní fotoměřický ústav Při založení ústavu mu byly přiděleny následující čtyři úkoly: vytvoření seznamu historických a uměleckých památek na území Československé republiky, vytvoření měřické, fotografické a další dokumentace u památek stanovených, ohrožených nebo nově objevených, zřízení archivu, ke budou uchovány výsledky činnosti ústavu i dokumentace získané darem nebo koupí, zřízení odborné knihovny

Během války v letech 1939 - 1945 se ústav soustředil na dokumentaci památkově cenných staveb a historických měst, ohrožených nálety Po roce 1945 se ústav věnoval především dokumentaci nově vzniklých městských památkových rezervací (30 lokalit) a tzv. památek 1. kategorie (celkem 115 objektů)

V roce 1953 byl Státní fotoměřický ústav spolu se Správou státního kulturního majetku a Státním památkovým ústavem sloučen do Státní památkové správy Od roku 1958 byl začleněn jako dokumentační útvar do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze