ZVUKOV STRNKA SLOVA A VTY Mgr Michal Oblouk

ZVUKOVÁ STRÁNKA SLOVA A VĚTY Mgr. Michal Oblouk

ZVUKOVÁ STRÁNKA SLOVA – SLOVNÍ PŘÍZVUK • slova dělíme na slabiky, jejichž základem je samohláska (dvojhláska) nebo slabikotvorná souhláska R, L • slovní přízvuk (zesílení hlasu) v češtině se projevuje zesílením první slabiky = HLAVNÍ PŘÍZVUK – je na první slabice slova a přechází na slabičnou předložku vlastní, podtrháváme dvojitou čarou LAVICE NA LAVICI POČÍTAČ U VODY • slova víceslabičná mohou mít ještě slabší přízvuk = VEDLEJŠÍ PŘÍZVUK – na lichých (třetí, páté) nebo na sudých (čtvrté, šesté) slabikách, podtrháváme jednou čarou NEJDOKONALEJŠÍ NEVYHOVUJÍCÍ

SLOVNÍ PŘÍZVUK • předložky nevlastní (nepůvodní, od původu jiný slovní druh) – MIMO, KOLEM, MÍSTO, VEDLE, KROMĚ – nemívají hlavní přízvuk, např. kolem školy • předložky vlastní (jsou jen předložkami) a) neslabičné – V, K, S, Z – nemají hlavní přízvuk a vyslovují se s první slabikou následujícího slova, např. [vlavici] b) slabičné – NAD, POD, DO, SE, BEZ, U, PŘED, … mají přízvuk

SLOVNÍ PŘÍZVUK PŘÍKLONKY - nepřízvučná slova, nemají vlastní přízvuk - přiklánějí se ke slovům předcházejícím - krátké tvary zájmen: MĚ, TĚ, SE, HO, MI, TI, SI, MU, tvary slovesa být: JSEM, JSI, JE, BYCH, BYS, BY, spojka VŠAK, částice PRÝ PŘEDKLONKY - nepřízvučná slova, nemají vlastní přízvuk - spojují se se slovy následujícími - spojky A, I, AŽ, ŽE

ZVUKOVÁ STRÁNKA VĚTY – VĚTNÁ MELODIE • větná melodie = intonace = průběh hlasové výšky při vyslovení věty, liší se podle druhu věty (interpunkční znaménka. ? !) 1) věta oznamovací – melodie klesavá Do naší třídy přišel nový žák. 2) věta tázací doplňovací – melodie stoupavě klesavá Co máš nejraději? 3) věta tázací zjišťovací – melodie stoupavá Máme dneska tělocvik? 4) věta rozkazovací – melodie klesavá nebo stoupavá Nekřičte! 5) věta přací – melodie klesavá nebo stoupavě klesavá Ať už konečně přijdou! 6) věta zvolací – melodie klesavá nebo stoupavě klesavá To je nádhera!

DŮRAZ • zesílený slovní přízvuk • klademe ho: a) v psaném projevu zpravidla na konec věty, silněji slovo zdůrazníme, posuneme-li ho na začátek věty Ráda pracuji večer. Nikdy jsem toho nelitoval. b) v mluveném projevu na kterékoliv slovo ve větě bez změny slovosledu Babička k nám přijela na návštěvu.

TEMPO, PAUZY • v mluveném projevu dbáme na tempo řeči • tempo musí být přiměřené obsahu a posluchači: rychlé tempo znesnadňuje porozumění, pomalé unavuje posluchače • s tempem souvisí také pauzy • správným kladením pauz členíme projev na úseky, které spolu obsahově souvisí, a tím napomáháme porozumění projevu • pauzy obvykle děláme tam, kde je v psaném projevu čárka, ale může být i tam, kde čárka není