Zpsoby raen dlnch dl HLUBINN DOBVN A BEZPENOST
-Způsoby ražení důlních děl HLUBINNÉ DOBÝVÁNÍ A BEZPEČNOST PRÁCE VY_32_INOVACE_Nemec_ 08 -2 -15 -Hlavní větrání hlubinného dolu Autor : Ing. Němec Josef Tento výukový materiál byl zpracován v rámci projektu EU peníze středním školám - OP VK 1. 5. CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0195 – Individualizace a inovace výuky
ANOTACE V tomto materiálu se seznámíme o bezpečnosti z hlediska větrání dolu. Vysvětlíme co jsou větrní cesty, regulace důlních větrů. Naučíme se důležitosti rozdělení důlního díla na několik samostatných větrních oddělení (SVO). Vysvětlíme co znamená a k čemu slouží hlavní větrání uhelného dolu.
ZPŮSOBY VĚTRÁNÍ DOLŮ proudění větrů v dole je vyvoláno ventilátory, které vzduch na vtažné straně do dolů vhánějí a na výdušné straně odsávají q dle platných bezpečnostních předpisů musí být hlavní ventilátor celého dolu sací q hlubinné doly musí být větrány uměle (s použitím ventilátorů ) v nepracovních dnech a o svátcích q všechna používaná důlní díla musí být větrána průchodním větrním proudem anebo separátním větráním q
ZPŮSOBY VĚTRÁNÍ DOLŮ q q q ventilátor, který odvětrává celý hlubinný důl se nazývá hlavní důlní ventilátor na každém dole musí být i záložní ventilátor o stejném výkonu bezpečnostní předpisy na uhelných dolech povolují pouze sací hlavní ventilátor umístěný v kanále výdušné jámy regulace důlních větrů je plánovité a řízené upravování objemových průtoků větrů, proudících na jednotlivá pracoviště všechny překopy, chodby a třídy, kterými proudí důlní větry nazýváme větrními cestami
ZÁKLADNÍ SCHÉMA SACÍHO VĚTRÁNÍ DOLŮ
ZPŮSOBY VĚTRÁNÍ DOLŮ q § � � � § § pro bezpečné odvětrání hlubinného dolu jsou používány různé způsoby větrání anebo jejich vzájemná kombinace : hlavní větrání dolů ústřední příčné diagonální větrání průchodním větrním proudem separátní větrání
HLAVNÍ VĚTRÁNÍ DOLŮ q q § § § jedná se o umělé nepřetržité přivádění čerstvých větrů z povrchu do dolu , jejich řízené rozdělení do všech důlních děl a současně odvádění výdušných větrů na povrch podle umístění vtažných a výdušných jam rozeznáváme : ústřední (centrální) systém větrání dolu – obě jámy jsou umístěné v těsné blízkosti příčný (diagonální) systém – větrání dolu vzniká prouděním větrů od vtažné jámy (umístěné uprostřed důlního pole) k výdušné jámě umístěné v okrajové části důlního pole smíšený (kombinovaný) systém větrání dolu vznikne kombinací ústředního a příčného systému větrání dolu
ROZDĚLENÍ DŮLNÍCH VĚTRŮ V DOLE q účelem dělení větrních proudů je vytvořit co největší počet samostatných větrních oddělení ( SVO) q aby se větrní proudy nemísily, musí se : vzájemně izolovat na všech krátkých spojích mezi vtažnou a výdušnou jámou § § § q izolovat mezi SVO izolovat uvnitř SVO k izolaci se používají hráze, hrázové větrní dveře, izolační nebo regulační dveře, větrní závěsy, větrní mosty apod.
SAMOSTATNÁ VĚTRNÍ OBLAST (SVO) q jedná se o souhrn větrních cest větraných jednou výdušnou jámou q oblast tvořící celkový vtažný větrní proud vtahovaný úvodní jámou a z něhož se na jednom nebo i více patrech oddělují jednotlivé větrní proudy, které se na vtažných překopech dále rozdělují do větrních proudů k ovětrávání pracovišť q tyto proudy se pak spojují na výdušných překopech a ve výdušné jámě tvoří celkový výdušný proud
REGULACE ROZVODU VĚTRŮ V DOLE q q q regulace rozvodu důlních větrů v dole je řešena pomocí regulačních a izolačních objektů všechny tyto objekty musí být zaneseny ve větrné důlní mapě předepsanými značkami za tímto účelem se v dole stavějí větrné hráze, hrázové větrní dveře, izolační nebo regulační dveře, větrní závěsy, větrní mosty apod.
POUŽITÁ LITERATURA � � � � � GRYGÁREK, Jiří. Základy hornictví. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská Technická univerzita, Hornicko-geologická fakulta, 1998, 216 s. ISBN 978 -80 -2480613 -6. LALÚCH, Mikuláš, Adolf HUČKO a Julien SILÁDI. Hornictví pro SOU I. 2. oprav. vyd. Praha: SNTL, 1988, 360 s. OTÝS, Jan. Úvod do hornictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987, 264 s. ŠVÉDA, Kamil. Hornictví II. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987. 170 s. OTÁHAL, Antonín, Technika bezpečnosti: (bezpečnostní a hygienická rizika v hornictví). Ostrava: ES VŠB, 1992. SUCHAN, Libor, Větrání hlubokých dolů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1984 AUTOR NEZNÁMÝ. zvvz. cz [online]. [cit. 2013 -04 -17]. Dostupné z: http: //www. zvvz. cz/data/imgs/1855 m. jpg AUTOR NEZNÁMÝ. ua. all. biz [online]. [cit. 2013 -04 -18]. Dostupné z: http: //www. ua. all. biz/img/ua/catalog/933081. jpeg? rrr=1 AUTOR NEZNÁMÝ. msscr 10. cz [online]. [cit. 2013 -04 -17]. Dostupné z: http: //www. msscr 10. cz/img/picture/193/okd-dul-frenstat-15_0. jpg AUTOR NEZNÁMÝ. claragett. cz [online]. [cit. 2013 -04 -17]. Dostupné z: http: //www. claragett. cz/wpcontent/uploads/2013/07/V%C 4%9 Btr%C 3%A 1 n%C 3%AD-metra. jpg
- Slides: 11