Zklady meteorologie Jitka Prokov KOF FPE ZU Plze

Základy meteorologie Jitka Prokšová KOF FPE ZČU Plzeň

Obsah 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. rozdělení atmosféra Země meteorologické prvky meteory tlakové útvary oblaka atmosférické fronty

Meteorologie: meteoros (vznášející se ve výši) logia (nauka) Praha – Klementinum 1775 (buditelé: oparozpyt, povětroznalství, vzduchosloví) ve světě od 6. st. př. n. l. historie meteorologie

1. Rozdělení Podobory meteorologie: Ø dynamická meteorologie (dynamika, termodynamika, fyzikálně podložená předpověď počasí) synoptická meteorologie (analýza, modely) Ø fyzikální meteorologie (fyzika záření, optické, akustické a elektrické Ø jevy v atmosféře) Ø Ø klimatologie (dlouhodobé pozorování na daném místě, průměrné hodnoty) hydrometeorologie (oběh vody v přírodě s ohledem na meteorologii) biometeorologie (vliv počasí na živé organismy) aplikovaná meteorologie (specializované předpovědi pro letectví)

2. Atmosféra Země dělení podle: Ø I. chemického složení Ø II. fyzikálních a chemických procesů Ø III. průběh T s výškou Ø IV. kinematických procesů

ad I. chemické složení homosféra (90 až 100 km, vzduch, oxid uhličitý, ozón) homopauza heterosféra (až 1000 km, proměnlivé koncentrace argonu a dusíku)

ad II. fyz. a chem. procesy dělení z hlediska elektrických vlastností Ø neutrosféra (do 80 km) (ozonové vrstvy: 10 až 40 km) Ø ionosféra (80 až 400 km) (polární záře) polární záře

ad III. průběh T s výškou troposféra (8 až 18 km, pokles 0, 6 K na 100 m, nad rovníkem 18 km, nad póly 8 km) tropopauza stratosféra (do 50 km, spodní část - izotermie) stratopauza

ad III. průběh T s výškou mezosféra (do 85 km, pokles 0, 3 K na 100 m, vlastnosti ionosféry) mezopauza termosféra (do 600 km, až 1700 K)

průběh T s výškou

ad IV. kinematické procesy exosféra (700 až 2000 km, únik částic do meziplanetárního prostoru, heliosféra) zemská korona (až 20 000 km, ionty vodíku, 1000 iontů/ 1 cm 3)

3. Meteorologické prvky Ø Ø Ø Ø teplota vlhkost atmosférický tlak atmosférické srážky sluneční svit oblačnost dohlednost Meteorologické prvky

4. Meteory obecně: jev, pozorovaný v atmosféře (s výjimkou oblaků) Ø a) hydrometeory (soustava vodních částeček v kapalném nebo pevném skupenství) Ø b) elektrometeory (viditelné nebo slyšitelné projevy atmosférické elektřiny)

c) fotometeory (světelné jevy v atmosféře, vyvolané odrazem, lomem, rozptylem, interferencí atd. ) Ø d) litometeory (soustava částeček v kapalném nebo pevném skupenství, jiné než vodní, např. kouř, prach, písečná bouře) Ø

ad 4 a) Hydrometeory 1. srážky padající (vertikální) (déšť, mrznoucí déšť a mrholení, sníh s deštěm, déšť se sněhem, přeháňka, kroupy, ledová tříšť a kusy ledu) 2. srážky usazené (horizontální) (ledovka, rosa, jíní, jinovatka) 3. ostatní (mlha)

ad 4 b) Elektrometeory 1. blesky (čárový blesk, rozvětvený blesk, kulový blesk, plošný blesk, růžencový blesk) 2. ostatní (oheň sv. Eliáše, polární záře) kulový blesk

4. Tlakové útvary Tlaková níže (cyklóna) oblast s nižším tlakem vzduchu, alespoň uzavřená 1 izobara, tlak ke středu cyklóny klesá Ø Tlaková výše (anticyklóna) směrem ke středu tlak stoupá Ø Tlakové útvary, fronty

5. Oblaka Kategorie podle: Ø vzniku a vývoje (frontální, kupovité, turbulentní) Ø složení (vodní, ledové, smíšené) Ø výšky (nízké, střední, vysoké, s vert. vývojem) Ø vzhledu – mezinárodní dělení

Mezinárodní rozdělení oblaků: 1. Cirrus (Ci) řasy, krystalky ledu, vysoká oblaka 2. Cirrocumulus (Cc) řasové kupy, krystalky ledu, vysoká oblaka 3. Cirrostratus (Cs) řasové slohy, krystalky ledu, vysoká oblaka

Mezinárodní rozdělení oblaků: 4. Altocumulus (Ac) vyvýšené kupy, vodní kapky, střední oblaka 5. Altostratus (As) vyvýšené slohy, vodní kapky+ledové krystalky, střední oblaka

Mezinárodní rozdělení oblaků: 6. Nimbostratus (Ns) dešťové slohy, vodní kapky (někdy i sněhové srážky), nízká oblaka (typický oblak teplé fronty) 7. Stratocumulus (Sc) slohové kupy, vodní kapky, nízká oblaka

Mezinárodní rozdělení oblaků: 8. Stratus (St) slohy, vodní kapky (mrholení), nízká oblaka 9. Cumulus (Cu) kupy, smíšené složení, nízká oblaka s vertikálním vývojem (stř. )

Mezinárodní rozdělení oblaků: 10. Cumulonimbus (Cb) bouřkové kupy, smíšené složení, největší v tropech (značný vertikální rozsah: výška až 20 km) – podoba hor, věží na velikosti závisí intenzita bouřkových projevů, silné vertikální výstupní proudy – kroupy, kusy ledu, přední strana: rotující kužele vzdušných vírů, někdy až vznik tornád zařazení: nízká oblaka s vertikálním vývojem (stř. až vys. ) Atlas oblaků

6. Atmosférické fronty Ø Ø fronty: dvě vzduchové oblasti různých fyzikálních vlastností, přechodové pásmo podmínky pro vznik front – cirkulace v atmosféře při přechodu fronty – změny MP AF spjaty s cyklónami

Atmosférické fronty - dělení: Ø teplá fronta (první příznak: vysoká oblaka, na přední straně tlakové níže, teplý vzduch klouzá směrem vzhůru po studeném vzduchu, dochází ke kondenzaci vodní páry, vrstevnatá oblačnost) Ø studená fronta (první příznak: hradba nízkých oblak, postupuje za teplou frontou, studený vzduch proniká při zemi ve tvaru klínu, podsouvá se pod teplý, výskyt kup, v zimě přechod kapalných srážek v tuhé) Ø okluzní fronty (studená f. dožene teplou, dojde k jejich spojení, slabší projevy změn MP než při typických frontách) stacionární, zvlněné, výškové fronty

Ø Odkazy: Kopáček, Jaroslav - Bednář, Jan: Jak vzniká počasí Praha, Karolinum 2005, brož. , 268 str. , 1. vydání, cena 290 Kč. info