Zjmena uvozujc obsahov vty Magda evkov sevcikovaufal mff

Zájmena uvozující obsahové věty Magda Ševčíková sevcikova@ufal. mff. cuni. cz Ústav formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulta Univerzita Karlova v Praze

¢ Úvod ¢ Vymezení tázacích a vztažných zájmen ¢ Zájmena uvozující obsahové věty (tzv. závislé/ nepřímé otázky) l jako zájmena vztažná l jako zájmena tázací ¢ Věty uvozené zájmeny kdo/co, jimž předchází demonstrativum ten ¢ Shrnutí Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Úvod ¢ ¢ tradiční dělení zájmen v českých mluvnicích l osobní, přivlastňovací, vztažná, tázací. . . kdo, co, jaký, který, čí l tázací i vztažná l rozlišení podle kontextu l jako tázací v otázkách l l • př. Kdo přijde? Který počítač můžu použít? jako vztažná v přívlastkových větách • př. Částka, kterou máme k dispozici, není příliš vysoká. jako vztažná nebo tázací v obsahových větách • př. Zeptal se jí, kdo přijde. Položil jí otázku, který počítač může použít. Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Tázací zájmena – užší vymezení ¢ ¢ ¢ „Interogativa implikují a signalizují neurčitost (neurčenost), nerozčleněnost [. . . ] a zároveň vyjadřují – nezbytně ve spojení se specifickými prostředky intonačními nebo grafickými (otazníkem) – apel k odstranění této neurčitosti. “ (Mluvnice češtiny 2 1986, 96) apel k odstranění neurčitosti jako konstitutivní rys tázacích zájmen uvádí také např. Havránek – Jedlička (1996, 89) nebo Příruční mluvnice češtiny (2000, 295) tázací zájmena užívána v otázkách Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Tázací zájmena – širší vymezení ¢ ¢ ¢ konstitutivním rysem tázacích zájmen pouze neurčitost (reference k něčemu neurčitému) Komárek (2006, 73): apel k odstranění neurčitosti není součástí významu tázacích zájmen, vyplývá z výzvového charakteru otázky tázací zájmena v otázkách i v obsahových větách Který počítač může použít? Řekni mi, který počítač může použít. Řekla, který počítač může použít. Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Vztažná zájmena – užší vymezení ¢ ¢ ¢ relativa vyjadřují vztah k větnému členu řídící věty a zároveň slouží jako spojovací prostředky (Příruční mluvnice češtiny 2000, 297) vztah k členu řídící věty jako konstitutivní rys vztažných zájmen uvádí také např. Havránek – Jedlička (1996, 89), Čechová (1996, 191) vymezení vztažných vět založeno na tomto vymezení jen zřídka, např. P. Karlík v Encyklopedickém slovníku češtiny (2000, 257) nebo K. Svoboda (1972, 61) Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Vztažná zájmena – širší vymezení ¢ konstitutivním rysem vztažných zájmen pouze jejich spojovací funkce (Mluvnice češtiny 2 1986, 96) ¢ vymezení vztažných vedlejších vět v opozici k větám spojkovým zpravidla odpovídá tomuto širšímu pojetí vztažných zájmen (např. Čechová 1996, 293 n. , Šmilauer 1969, 48, Mluvnice češtiny 3 1987, 449 n. ) Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Zájmena uvozující obsahové věty jako zájmena vztažná ¢ toto pojetí slučitelné pouze s širším pojetím vztažných zájmen (tzn. vztažná zájmena nemusejí vyjadřovat vztah k členu řídící věty) ¢ Mluvnice češtiny 2 (1986, 96): v závislých otázkách zůstává neurčitost relevantní, nežádá se její odstranění, implicitně se konstatuje; Mluvnice češtiny 3 (1987): závislými otázkami „[. . . ] se mluvčí přímo netáže [. . . ]. Intonace závislých otázek není tázací, ztráta větného přízvuku uvozovacího zájmena nebo příslovce ukazuje, že tázací slovo přešlo ve vztažné [. . . ]“ obdobně Šmilauer (1969, 48), Čechová (1996, 292) ¢ ¢ ALE: Mluvnice češtiny 2 (1986, 96): „Existuje i užití interogativ bez apelu k odstranění neurčitosti, tedy v ‘čistě neurčitém’ netázacím významu: [. . . ] Nemám co dělat, kde spát, kam jít. “ Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Zájmena uvozující obsahové věty jako zájmena tázací ¢ ¢ Komárek (2006, 87) Příruční mluvnice češtiny (2000, 355), P. Karlík v Encyklopedickém slovníku češtiny (2002, 522) Pražský závislostní korpus 2. 0 l pouze ta zájmena, která mají antecedent, jsou označena jako vztažná -> zájmena v obsahových větách jako tázací Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

http: //ufal. mff. cuni. cz/pdt 2. 0/ Policie zadržela Kolumbijce, který pašoval dva kilogramy kokainu. Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 Investorská veřejnost nyní netrpělivě očekává, jaké výchozí ceny burza stanoví. sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Výhody tázací klasifikace zájmen v obsahových větách ¢ je udržitelné užší vymezení vztažných zájmen l nutně vyjadřují vztah k antecedentu l slovnědruhová subklasifikace koresponduje s morfologickým chováním zájmen • morfologické kategorie vztažných zájmen řízena kategoriemi antecedentu • morfologické kategorie tázacích zájmen řízeny syntakticky nadřazeným členem ¢ koherentní klasifikace zájmen v syntakticky příbuzných konstrukcích l Zeptal se ho: „Který počítač můžu použít? “ l Zeptal se ho, který počítač může použít. l Položil mu otázku, který počítač může použít. l X Položila mu otázku, kterou nečekal. Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Věty uvozené zájmeny kdo/co, jimž předchází demonstrativum ten ¢ dvojí interpretace l (i) ten je větným členem řídící věty, zájmeno kdo/co je vztažné (v úzkém pojetí) – jeho antecedentem je ten, závislá věta je přívlastková l (ii) ten nemá větněčlenskou platnost, zájmeno kdo/co nemá antecedent (sporná tázací vs. vztažná klasifikace), závislá věta je obsahová kombinace tvaru zájmena ten se zájmeny kdo/co připouštějící jedinou interpretaci kombinace připouštějící obě interpretace ¢ Hrbáček (1964), Panevová (1971), Svoboda (1972) ¢ ¢ Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Jednoznačné kombinace ¢ pouze interpretace (i): závislá věta přívlastková l Ptal se na toho, kdo přijde. ¢ pouze interpretace (ii): závislá věta obsahová l Ptal se na to, kdo přijde. Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Dvojznačné kombinace ¢ 9 kombinací tvarů ten se zájmeny kdo/co l l (1) tohogen + kdo (2) tomu + kdo (3) tom + kdo (4) tím + kdo l l l Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 (5) toakuz + co (6) tohogen + co (7) tomu + co (8) tom + co (9) tím + co sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Dvojznačnost v kombinacích (1) až (4): tohogen, tomu, tom, tím + kdo ¢ dvojznačnost souvisí s nejednoznačností rodu u tvarů zájmena ten: živ. maskulinum vs. neutrum l l l ¢ tohogen, tomu, tom, tím živ. maskulinum -> jde o člověka -> interpretace (i) neutrum -> jde o skutečnost -> interpretace (ii) př. Informace, kterou moji klienti odmítli sdělit, se týkala toho, kdo materiál z počítače zkopíroval a předal jim ho. (syn 2005; http: //ucnk. ff. cuni. cz) l transformační test (Svoboda 1972, 92; Panevová 1971, 296 nn. ) • (i): Informace se týkala člověka, který materiál zkopíroval. . . • (ii): Informace se týkala toho, který člověk materiál zkopíroval. . . Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Dvojznačnost v kombinacích (5) až (9): toakuz, tohogen tomu, tom, tím + co ¢ Panevová (1971, 297): Ptal se na to, co známe. l l ¢ Za těchto okolností se nelze divit tomu, co píše ve svém článku Melanie Haslam z Wise Branding: [. . . ]. (syn 2005) l l ¢ . . . se nelze divit věcem, které píše ve svém článku. . . se nelze divit tomu, jaké věci píše ve svém článku. . . Lidé musí tomu, co děláme, věřit. (syn 2005) l ¢ (i) Ptal se na věci, které známe. (ii) Ptal se na to, které věci známe. Lidé musí věcem, které děláme, věřit. Lidé musí tomu, jaké věci děláme, věřit. přehodnocení dvojznačnosti? jiný test? Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Shrnutí ¢ ¢ ¢ obsahové věty uvozeny vztažnými zájmeny l vztažná zájmena pouze jako spojovací prostředky, nemusejí mít antecedent l tázací zájmena implikují neurčitost a apel k jejímu odstranění obsahové věty uvozeny tázacími zájmeny l vztažná zájmena mají antecedent a spojovací funkci l tázací zájmena implikují neurčitost závislé věty uvozené kdo/co, jimž předchází ten l homonymie jen u vybraných kombinací • kombinace s kdo: transformační test • kombinace s co: jiný test? přehodnocení homonymie? Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz

Literatura ¢ ¢ ¢ ČECHOVÁ, M. a kol. (1996): Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV Encyklopedický slovník češtiny (2002). Praha: NLN HAVRÁNEK, B. – JEDLIČKA, A. (1996): Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna HRBÁČEK, J. (1964): O syntaktické funkci korelativního spojení řídící a závislé věty. Slovo a slovesnost, 25, 81– 95 KOMÁREK, M. (2006): Příspěvky k české morfologii. Olomouc: Periplum MIKULOVÁ, M. a kol. (2005): Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu. Praha: ÚFAL MFF UK Mluvnice češtiny 2 (1986). Praha: Academia Mluvnice češtiny 3 (1987). Praha: Academia PANEVOVÁ, J. (1971): Vedlejší věty obsahové. Slovo a slovesnost, 32, 289– 300 Příruční mluvnice češtiny (2000). Praha: NLN SVOBODA, K. (1972): Souvětí spisovné češtiny. Praha: UK ŠMILAUER, V. (1969): Novočeská skladba. Praha: SPN Gramatika a korpus, 27. 9. 2007 sevcikova@ufal. mff. cuni. cz