Zjiovn zsoby porostu Kurz oceovn lesa Metody stanoven
Zjišťování zásoby porostu Kurz oceňování lesa
Metody stanovení zásob porostů Podle způsobu zjišťování vstupních dat metody přímého měření na celé ploše porostu reprezentativní (matematicko – statistické) na zkusných plochách (pásech) relaskopická metody odhadu Využití taxačních a růstových tabulek 2
Metody přímého měření 1. Průměrkování naplno – časově a měřicky velmi náročná metoda, nejpřesnější ( 5%), užívá se v případech, kdy je nutné přesně zjistit zásobu (porosty nebo části porostů určené k těžbě) nebo na malých plochách (kde použití reprezentativních metod není technicky možné) opodstatněné využití při oceňování lesního porostu 2. Reprezentativní metody – rychlejší, založeny na metodě náhodného výběru, přesnost 10 %, používají se jako nejčastější metoda zjišťování zásob - spíše využití při tvorbě LHP 3
Průměrkování naplno Je to měření všech tlouštěk v porostu ve výčetní výšce a jejich zařazení do definovaných tloušťkových stupňů. Obvykle se používají 2 - nebo 4 -cm tloušťkové stupně. Hlavní zásady: dodržovat správný postup měření průměrkou značit změřené stromy proti směru postupu na 2 – 3 měřiče jeden zapisovatel nebo využití digitální průměrky s pamětí 4
Průměrkování naplno Průměrkovací („svěrkovací“) manuál 5
Přesnost průměrkování naplno chyby odstranitelné (chyba způsobená nesprávnou průměrkou, např. „vyviklané“ rameno, nedodržení místa měření, …) – cca 1 – 5 %, kladné i záporné; chyby neodstranitelné (nepravidelný průřez kmenů, subjektivní chyby měření), obvykle do 1 %; chyby úmyslné – zařazení do tloušťkových stupňů – do 1 %, v nestejnověkých porostech (výběrných) až 1, 5%. Celková chyba (pokud vyloučíme odstranitelné chyby) je obvykle do 3 %. S připočtením chyb v měření výšek je celková dosažitelná přesnost metody v určení zásoby do 5%. 6
Reprezentativní metody Využívá se poznatků matematické statistiky, kdy se měří jen určitá část stromového inventáře porostu – výběrový soubor, na jehož základě se odhaduje velikost zásoby celého porostu (nebo zásoba na 1 ha). Porostní veličiny se měří obvykle na zkusných plochách nebo stanovištích: zkusné plochy kruhové zkusné plochy pásové relaskopická stanoviště 7
Teoretický základ reprezentativních metod Cíl: určení zásoby porostu (porost – základní soubor). Místo proměření všech stromů porostu je úlohou reprezentativních metod určit (odhadnout) skutečnou zásobu porostu (kterou neznáme) pomocí měření na určitém malém počtu n zkusných ploch (na výběrovém souboru). Podmínkou je, aby chyba odhadu zásoby porostu nepřekročila relativní chybu s pravděpodobností P%. Co je nutné stanovit (vytyčovací údaje): velikost výběru (zpravidla počet ploch) intenzita výběru způsob rozmístění prvků výběrového souboru v porostu 8
Stanovení počtu ploch n (velikost výběru) Velikost výběru závisí na: přímo úměrně na variabilitě zásoby (čím více úroveň zásoby po ploše kolísá, tím větší výběr potřebujeme) – mírou je variační koeficient % – tuto hodnotu neznáme, nutno odhadnout (v praxi pomocí 5 -ti stupňové škály rozrůzněnosti zásoby); přímo úměrně na požadované spolehlivosti – mírou je hodnota t – čím vyšší spolehlivost požadujeme, tím vyšší je hodnota t (např. pro 90 % je 1, 64, pro 95% je 1, 96, pro 99% je 2, 58, atd. ); nepřímo úměrně požadované přesnosti určení zásoby x%. Přesnost je dána tak, že vypočítaná hodnota zásoby se od skutečné nebude lišit o víc než , tedy čím je menší (a tedy požadovaná přesnost vyšší) tím větší výběr potřebujeme. POZOR!! Velikost výběru nezávisí na velikosti základního souboru (např. velikosti porostu)! 9
Intenzita výběru úhrnná výměra všech zkusných ploch P výměra porostu Intenzita výběru (podíl plochy porostu zaujatý zkusnými plochami) je měřítkem efektivity metody. Na rozdíl od počtu ploch závisí na velikosti základního souboru (ploše porostu). Čím je porost větší, tím je reprezentativní metoda efektivnější (při stejné variabilitě a požadované přesnosti) V praxi se určuje hranice efektivity reprezentativních metod (zda se výběrová metoda „vyplatí“ nebo je již lepší použít celoplošnou metodu). 10
Rozmístění zkusných ploch v porostu Výběr musí být objektivní - neovlivněný „přáními“ měřiče, systematickými změnami ve struktuře porostu, apod. ; reprezentativní – musí odrážet vlastnosti celé plochy porostu. Z praktického hlediska se nejlépe osvědčuje systematický výběr – pravidelná síť ploch rozložená po celé ploše porostu. 11
Metoda objemových tabulek Vyjadřuje objem stromu jako funkci jedné nebo více snadno měřitelných veličin. jednoargumentové tabulky – v = f(d 1, 3) –“tarify“ – vhodné jen pro homogenní území, určité rozpětí věku nižší přesnost 15 - 25 % dvouargumentové tabulky - v = f(d 1, 3; h) – nejčastěji používané, přesnější ( 7 -12 %) – využívané v ČR! trojargumentové tabulky - v = f(d 1, 3; h; X) – rozšíření dvouargumentových tabulek o další veličinu zachycující tvar kmene (např. tloušťka 7 m od země, tloušťka ve 30 % výšky stromu, apod. ), přesnější ( 4 -6 %), ale náročnější měření 12
Metoda objemových tabulek Praktický postup : zjištění počtu tlouštěk v jednotlivých tloušťkových stupních – průměrkování naplno nebo zkusné plochy pro každý tloušťkový stupeň naměříme výšky (pro středové 46 výšek, pro okrajové 1 - 3 výšky) sestrojení výškové funkce a určení vyrovnaných výšek (výpočtem nebo graficky) pomocí středů tloušťkových stupňů a vyrovnaných výšek určíme pomocí objemových tabulek objem jednoho kmene vynásobením počtu stromů a objemu jednoho kmene získáme objem pro dřevinu, sečtením pro dřeviny objem pro porost 13
Metoda objemových tabulek Tloušťková struktura Měřené výšky 14
Metoda objemových tabulek Odvození vyrovnaných výšek: 14. 5 10. 0 15
Metoda objemových tabulek vyrovnané výšky výčetní tloušťka objem 1 stromu 16
Metoda jednotných objemových křivek (JOK) Odstraňují hlavní nevýhodu metody objemových tabulek – nutnost měření velkého množství výšek a jejich vyrovnání výškovým grafikonem. Individuální výškové křivky nahrazují systémem standardizovaných výškových křivek a na ně navazujících objemových křivek. 17
Metoda jednotných objemových křivek (JOK) Systém JVK a JOK závisí nejvíce na střední tloušťce a střední výšce (dg a hg), méně na ostatních faktorech (věk, bonita, oblast). Systém JVK je sestaven zvlášť pro každou dřevinu a v rámci každé dřeviny pro několik tloušťkových tříd tak, aby střední odstup výškových křivek byl asi 1 m. Křivky jsou očíslovány trojmístnými čísly, z nichž 1. číslice udává tloušťkovou třídu, další dvě číslice pořadové číslo křivky. 18
Metoda jednotných objemových křivek (JOK) – od JVK k JOK zde jsou středy výškových křivek ze systému JVK pro 4. tloušťkovou třídu smrku 19 4. tloušťková třída
Metoda jednotných objemových křivek (JOK) – praktický postup vyprůměrkování porostu (buď naplno nebo na zkusných plochách); určení střední tloušťky dřevin (buď pomocí Weisseho střední tloušťky nebo jako tloušťka dg ); měření výšky dřevin (změřit výšky pro tloušťkový stupeň obsahující střední tloušťku a v sousedních tloušťkových stupních - obvykle 1020 výšek, pokud je výšková struktura komplikovanější a pro větší porosty i více); stanovení střední výšky dřevin (buď aritmetický průměr měřených výšek pro jednotlivé dřeviny nebo sestrojit zkrácený výškový grafikon pro středové tloušťkové stupně); stanovení čísla JOK (jako průsečík dg a hg); stanovení objemu jednotlivého stromu pro příslušnou JOK (najde se v tabulce objemů příslušné JOK); stanovení objemu dřeviny (objem jednoho stromu se vynásobí počtem stromů) a objemu porostu (součet objemů dřevin). 20
Metoda jednotných objemových křivek (JOK) – přesnost a použitelnost Přesnost metody závisí především na: přesnosti měření výšky a tloušťky - u tloušťky bývá střední chyba kolem 1% (poměrně značný počet měřených tlouštěk), u měření výšek asi 2 -3% - tyto chyb ovlivňují určení správné JOK přesnosti samotného systému JVK a JOK– u středových částí JOK je přesnost vysoká (chyba 0 -3%), u okrajových částí nižší (chyba 8 -15%), proto se v systému JOK používají jen středové části JVK (kolem dg) Metoda JOK se nedoporučuje: pro nestejnověké (výběrné) porosty s klesajícím rozdělením pro porosty s velmi rozkolísanou tloušťkovou strukturou (polymodální křivka tloušťkových četností, apod. ) extrémní porosty, jejich tloušťka a výška není v rozpětí JVK 21
Relaskopická metoda - princip Metoda je založena na měření pomocí záměrného úhlu, který se vytvoří záměrnou pomůckou (např. Bitterlichovou tyčí) Pro každý strom se vytvoří myšlený hraniční kruh (relaskopická „zkusná plocha“), jehož poloměr se rovná C-násobku tloušťky d dotyčného stromu. 22
Relaskopická metoda - princip 23
Relaskopická metoda - pomůcky Relaskopická (Bitterlichova) hůl 24
Relaskopická metoda - pomůcky Optický klín zaujatý hraniční nezaujatý 1 m 2 0, 5 m 2 0 m 2 25
Relaskopická metoda - pomůcky Zjištění hodnoty násobného faktoru optického klínu – „cejchování“ využijeme výrazný a kontrastní terč u známých rozměrech (např. čtverec 10 x 10 cm), šířka terče je rozměr d. klínem zaměříme na terč a odstoupíme do takové vzdálenosti, kdy se jeho zdánlivý obraz jeví přesně jako hraniční a tuto vzdálenost změříme co nejpřesněji jako vzdálenost R využijeme úměru založenou na principu relaskopické metody 26
Relaskopická metoda - pomůcky Příklad cejchování: d = 10 cm, r = 485 cm d = 10 cm, r = 527 cm 27
Relaskopická metoda - postup stanovení vytyčovacích údajů – počtu stanovišť, záměrného úhlu, odstupové vzdálenosti zjištění počtu zaujatých stromů – m 2 kruhové výčetní základny a střední tloušťky a výšky ověření počtu stanovišť (test racionality) zjištění korekcí (násobný faktor, sklon svahu) výpočet zásoby 28
Relaskopická metoda - postup Stanovení vytyčovacích údajů provádí se podobně jako u kruhových zkusných ploch počet relaskopických stanovišť (nikoli ploch!!), jejich odstupová vzdálenost Měření na stanovištích počet zaujatých a hraničních stromů – kruhovou výčetní základnu, pro každou dřevinu střední tloušťku a výšku sklon terénu 29
Relaskopická metoda - postup Ověření dostatečného počtu stanovišť rozdíl mezi minimální a maximální kruhovou výčetní základnou na jednotlivých stanovištích zda je odhadnutý počet stanovišť dostatečný z hlediska skutečné variability kruhové výčetní základny. Obvykle se posuzuje podle grafikonu 9 minimální potřebný počet 8 stanovišť 7 celková kruhová výčetní základna 30
Relaskopická metoda - postup Korekce celková kladná oprava na sklon na násobný faktor (pokud se liší o více než o 5% od hodnoty 1) na svah terénu vyšší než 10° (stanovíme průměrný sklon ze všech stanovisek) – obvykle podle grafikonu celková kruhová výčetní základna 10 15 20 sklon terénu 31
Relaskopická metoda - postup Sdružený grafikon pro korekci na svah a pro test racionality 32
Relaskopická metoda - postup Výpočet zásoby V/ha = G/ha x JHF G/ha – kruhová výčetní základna na hektar (včetně všech oprav) JHF (jednotná výtvarnicová výška) – získáme z „Taxačního průvodce“ podle střední výšky dřeviny 33
Relaskopická metoda – možné zdroje chyb hodnocení stromů v zákrytu (mírné vyklonění se při zachování vzdálenosti od stromu) nedodržení vrcholu záměrného úhlu (nad bodem označujícím relaskopické stanoviště držíme konec relaskopické tyče (oko měřiče) nebo přímo optický klín) individuální chyba měřiče (nutno testovat) měření ve víceetážových porostech (etáže se měří zvlášť) 34
Metody odhadu – Využití růstových tabulek Růstové tabulky jsou přílohou č. 3 vyhlášky č. 84/1996 Sb. O lesním hospodářském plánování Vyjadřují vývoj dendrometrických veličin stejnověkých stejnorodých plně zakmeněných stejným způsobem obhospodařových porostů na ploše 1 ha
Růstové tabulky Lze je nalézt na webu old. uhul. cz v sekci legislativa v dané vyhlášce Vytvořeny pro 4 hlavní hospodářské dřeviny (SM, BO, BK, DB) Číselné i grafické přehledy
Růstové tabulky - účel bonitace stanovení zásoby stanovení přírůstů predikce vývoje 37
Příklad výpočtu zásoby pomocí RT Smíšený porost 5, 6 ha, věk 83 let, zastoupení: SM – 50%, BK 30%, JD 20%, AVB: SM 30, BK 26, JD 28, zakmenění porostu 0, 9 Postup: vybrat podle dřeviny a bonity správné RT Na řádku s nejbližším nižším a vyšším věkem zjistit zásobu na hektar Provést interpolaci na daný rok => zásoba tabulková na hektar Vypočítat zásobu skutečnou na hektar a to tak, že zásobu tabulkovou vynásobím zakmeněním porostu a zastoupením dřeviny Skutečnou zásobu na hektar vynásobit plochou porostu a dostanu zásobu dřeviny na celý porost Sečíst zásoby dřevin za porost a dostávám zásobu celého porostu
Příklad výpočtu zásoby pomocí RT Řešení pro SM: Vt/ha v 80 letech = 605 m 3, Vt/ha v 85 letech = 649 m 3 => Vt/ha v 83 letech = 631 m 3 Vs/ha = Vt/ha * zastoupení * ρ = 631*0, 50*0, 9=284 m 3 Vs/porost = Vs/ha * výměra = 284 * 5, 6 = 1590 m 3 Stejný postup i pro ostatní dřeviny => Vs/porost BK = 591 m 3, Vs/porost JD = 576 m 3 Celková zásoba porostu je 2757 m 3
Výpočet zásoby porostu pomocí Taxačních tabulek Výpočet zásoby je velmi podobný – pouze se jinak stanovuje tabulková zásoba na 1 hektar Podle střední výšky a střední tloušťky s taxačních tabulkách určí tabulková zásoba Další postup je stejný s metodou RT Skutečná zásoba dřeviny/ha = Zásoba tabulková/ha * zakmenění porostu * zastoupení dřeviny Skutečnou zásobu na hektar vynásobit plochou porostu a dostanu zásobu dřeviny na celý porost Sečíst zásoby dřevin za porost a dostávám zásobu celého porostu
Další taxační veličiny určené k popisu porostu Bonita dřeviny Objem středního kmene Střední tloušťka Střední výška Redukovaná plocha dřeviny a porostu Zastoupení dřeviny Zakmenění porostu
Bonita dřeviny Bonita udává produkční schopnost dřeviny na daném stanovišti vyjádření v absolutních jednotkách – Absolutní Výšková Bonita – AVB – udává průměrnou výšku porostu ve standartním věku (v našich podmínkách 100 let) Vyjádření v relativních jednotkách – Relativní Výšková Bonita – RVB – vyjadřuje produkční schopnost dřeviny v relativních bezrozměrných hodnotách na stupnici +1 až do -9 bonita se využívá často pro srovnání produkčních schopností dřeviny na různých stanovištích Stanovení bonity se provádí na základě znalosti střední výšky a věku porostu v taxačních tabulkách (nebo i růstových tabulkách)
Objem středního kmene se nejčastěji stanovuje jako podíl zásoby dřeviny v porostu a celkového počtu stromů dané dřeviny v porostu Lze jej také stanovit při znalostech bonity a věku z růstových tabulek nebo při znalosti střední výšky a střední tloušťky z taxačních tabulek
Střední tloušťka střední tloušťka reprezentující objem středního kmene střední tloušťka reprezentující průměrnou kruhovou výčetní základnu Weisseho střední tloušťka průměrná tloušťka Tloušťka stanovená kvalifikovaným odhadem (dmax - dmin)/2
Střední výška Stanovuje se jako průměrná hodnota z několika naměřených výšek pro stromy se střední tloušťkou Také ji lze stanovit ze vzorníků, které jsou měřeny na relaskopických stanovištích Lze ji také stanovit při znalosti střední tloušťky a výškové funkce při metodě objemových tabulek odečtením z výškové křivky
Redukovaná plocha dřeviny a porostu
Zastoupení dřevin
Zakmenění porostu
Rekonstrukce zásoby porostu Zjištění zásoby ze vzorníků ze stejného porostu, v jakém byla provedena těžba Zjištění zásoby pouze z parametrů pařezů, které zůstaly po těžbě Dohledání stromů se stejnými parametry, jako jsou na pařezech a na těchto stromech provedeno klasické zjištění zásoby např. pomocí JOK nebo objemových tabulek V současné době volně dostupná aplikace ASPOT na webu ÚHÚL – využitelná pro dřevinu SM K hrubé orientaci také lze provést výpočet pomocí objemu středního kmene porostu a počtu pařezů (nevhodné pro stromy s objemem výrazně vyšším než je objem středního kmene => nadhodnocení zásoby)
Moderní měřické pomůcky a technologie Oblast měření výšek stromů Výškoměry řady VERTEX Výškoměry jako součást dálkoměrů (např. NIKON PROOF 800) Výškoměry, které je nutné používat společně s dálkoměry (např. Häglof HEC) Oblast měření tlouštěk stromů Digitální průměrky (např. Mantax Digitech Professional) Laserové průměrky (např. Digitech Pro One, Gator Eyes…) Oblast měření výměry porostu nebo jeho částí Technologie XScape Technologie Field Map
Ukázka laserové průměrky https: //www. youtube. com/watch? v=fv. ATlomw. U 8 Q https: //www. youtube. com/watch? v=xf. EJ-zo. Rn. EI
- Slides: 54