Zempis 6 9 Vypracoval Ji Arazim Zemkoule Zem

Zeměpis 6 -9 Vypracoval: Jiří Arazim

Zeměkoule Země je třetí planeta sluneční soustavy, zároveň největší terestrická planeta v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Země nejspíše vznikla před 4, 6 miliardami let a krátce po svém vzniku získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Země obíhá kolem Slunce po elipse s velmi malou excentricitou. Země jako domovský svět lidstva má mnoho názvů v závislosti na národu, mezi nejznámější patří název latinského původu Terra, Tellus[zdroj? ] či řecký název Gaia.

Každý stát má vlajku Vlajka je zpravidla různobarevný kus látky, obdélníkového, čtvercového či jinak pevně stanoveného tvaru a poměru stran, který symbolizuje organizaci (typicky zejména stát či jinou územní správní korporaci jako zemi, kraj, obec a podobně), případně slouží k signalizaci. Státní vlajky se často označují též jako národní. Nauka o vlajkách se nazývá vexilologie. Vlajek se tradičně užívá i jako praporů, prapor se od vlajky liší zejména způsobem vyvěšení. Grafická podoba vlajky se jako symbol používá i v jiných podobách, například tištěné na papíře či zobrazené na obrazovce (monitoru), například k označení státu, národa, jazyku atd.

Amerika

Krištov Kolumbus Oběvení Ameriky

Amerika má 52 států

Vlajka Ameriky

Mapa Ameriky Toto je severní Amerika tady najdeme Mexico, Tento světadíl se jmenuje jižnmí Amerika tady jsou státy brazílie. Jižní Amerika je jižní část amerického kontinentu, která se nachází na západní polokouli. Dále její větší část na jižní polokouli, menší na severní polokouli - 4 státy: Venezuela, Guyana, Surinam a Francouzská Guyana leží celým svým územím na severní polokouli! Kontinentem prochází rovník a obratník kozoroha; kontinent je na západě ohraničen Tichým oceánem, Atlantským oceánem je ohraničen na východě. Jižní Amerika je spojena se Severní Amerikou úzkou pevninskou šíjí většinou nazývanou Střední Amerika. K propojení kontinentů došlo z geologického hlediska teprve nedávné době

Mosty v Americe Amerika nejvěčí mosty na světě

Sochy Ameriky Socha Svobody, anglicky Statue of Liberty, plným názvem Liberty Enlightening the World (z francouzského La Liberté éclairant le monde čili „Svoboda přinášející světlo světu“) je socha stojící na Ostrově svobody u New Yorku v USA. Ačkoliv by katastrálně měl náležet do Hudson County, New Jersey, od roku 1664 je Ostrov svobody součástí New Yorku.

Jižní Amerika

Francie

Kde se nachází Francie se nachází na východu evropi Paříž (francouzsky: Paris) je hlavní a zároveň největší město Francie. Je současně i správním centrem regionu Île-de -France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z departementů (fr. : département de Paris). Je přirozeným centrem Pařížské aglomerace, která je s 552, 7 miliardami € HDP (2008)[1] hospodářsky nejaktivnější oblastí ve Francii. V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností, stejně jako

Vlajka Francie Pařížská pánev se utvořila před 41 miliónem let, kdy postupně vznikl velký soubor sedimentárních vrstev. Vznikla z jedné ze čtyř hlavních šelfových pánví jurského moře. Při vzniku Alp byla pánev uzavřena, ale zůstala otevřena do Lamanšského průlivu a Atlantického oceánu, což předznamenalo budoucí povodí Loiry a Seiny. Na konci oligocénu již byla pánev kontinentální. [11] Území je charakteristické vápencem a sádrovcem, [12] méně se vyskytují písky a jíly (v 16. obvodu). Studium zdejších fosilních měkkýšů umožnilo Jeanu Baptistovi Lamarckovi formulovat jeho evoluční teorii.

Aifelova věž Paříž - Eiffelova věž a Martova pole, v pozadí Boulogneský lesík a La Défense

Pařížský poledník, jehož vyměření v roce 1718 dokončil Giovanni Domenico Cassini a v roce 1806 jej Dominique François Jean Arago upřesnil, prochází středem Pařížské observatoře. Až do roku 1884, kdy se konala mezinárodní konference ve Washingtonu, byl základním poledníkem. [10] Poledník byl v roce 1736 vyznačen dvěma milníky. Jeden se nachází na severu Paříže (tzv. Severní milník) na Montmartru v dnes soukromé zahradě u Moulin de la Galette. Jižní milník byl v roce 1806 přemístěn ze zahrady observatoře

Vítězný oblouk Výtězný oblouk patří franciji

Pole s levandulí

�Ostrovy[editovat | editovat zdroj] �Pont Neuf a ostrov Cité �Ostrov Cité byl osídlen již ve starověku keltským kmenem Parisiů a je nejstarší částí města. V současnosti jsou v Paříži na Seině už jen dva přirozené ostrovy – Cité a ostrov sv. Ludvíka. Třetí ostrov Cygnes je ve skutečnosti přehradní hrází vytvořenou roku 1825 při stavbě mostu Grenelle. souostrový První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období zhruba 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; v roce 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutèce; tj. „bažinaté místo“), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny.

�. sociologiefrancie Při sčítání lidu se ve Francii nezjišťuje etnický původ obyvatelstva nebo náboženské vyznání, ale získávají se informace o rodné zemi. Z těchto údajů vyplývá, že Paříž je jedna z nejvíce multikulturních oblastí v Evropě. Při sčítání lidu v roce 1999 bylo z celkového počtu obyvatel ve městě 19, 4 % narozených mimo území Francie. Podle tohoto sčítání 4, 2 % obyvatel Paříže tvořili nedávní přistěhovalci (do Francie přišli mezi sčítáním z let 1990 a 1999), většinou z Číny a Afriky. [34] Kromě toho zde žije 15 % muslimů.

Dějiny francie Prévôt des marchands naopak odpovídal purkmistrovi v českých městech a vykonával správu jménem obce. Název funkce byl odvozen od pařížského cechu obchodníků. Cech měl právo volit si svého představitele, který prosazoval jejich zájmy. Mocná korporace měla od roku 1170 monopol na dodávky zboží do města po Seině a postupně se prosadila ve správě města. Král Ludvík IX. se rozhodl upravit správu města tak, že se přísežní cechu obchodníků stali radními a jejich vůdce získal titul prévôt des marchands. V roce 1263 cech obchodníků poprvé zvolil představitele pařížské obce, kterým byl Évrard Valenciennes a jako jeho pomocníci byli jmenováni čtyři konšelé.

Architektura Podrobnější informace naleznete v článku Architektura Paříže. Většina francouzských panovníků již od středověku zanechalo své stopy ve vzhledu města, které ve svých dějinách neprošlo nikdy rozsáhlým zničením, na rozdíl např. od Londýna (Velký požár v roce 1666), Lisabonu (zemětřesení roku 1755) nebo Berlína (bombardování v roce 1945). Dispoziční řešení mnoha základních ulic zůstalo během staletí zachováno a doplněno v 19. i 20. století během modernizace infrastruktury. Město se rozvíjelo po obou březích řeky Seiny, ve které se nacházelo asi deset ostrovů a písčin, z nichž se do dnešních dnů dochovaly jen dva.

Anglie – Velká Británie

Hystorie Londín Velký Londýn je nejvyšším administrativním celkem spravujícím Londýn. Je jedním z devíti regionů Anglie

. Správní oblast Velkého Londýna zastupuje části Londýna, které zahrnují City (City of London), Westminster (City of Westminster) a dalších 31 londýnských městských obvodů (London Borough). Velký Londýn zahruje to co je všeobecně známo jako Londýn – hlavní město Anglie a Spojeného království. Plocha tohoto území je 1579 km²; a počet obyvatel dosahuje 7 172 036 podle sčítání obyvatel v roce 2001

uřad. Upřesněný odhad národního statistického úřadu (Office for National Statistics) pro polovinu roku 2001 uvádí počet 7 322 400. Viz také oddíl Obyvatelstvo v článku Londýn. Od roku 2000 je Velký Londýn řízen institucí Greater London Authority (GLA) a přímo voleným starostou Londýna (Mayor of London), jímž je v současné době Boris Johnston, který je kontrolován voleným zastupitelským orgánem

Náboženstvý Náboženství: 58, 25 % – křesťané, 15, 8 % – bez vyznání. Počet obyvatel Londýna v roce 1801 byl asi 860 000 (pro srovnání Paříž v roce 1802 měla asi 670 000 obyvatel). Londýn byl nejlidnatějším městem od roku 1825 do 1925, kdy byl překonán New Yorkem. Počet obyvatel Londýna podle sčítání obyvatel z roku 2006 činí 7 750 000 obyvatel.

Big ben Londýn byl založen na severním břehu Temže a po mnoho století přes ni vedl pouze jediný most London Bridge, což mělo za následek, že se Londýn rozvíjel převážně na sever od Temže. Poté, co byly v 18. století vystavěny další mosty, začalo město expandovat do všech směrů bez větších potíží, protože rovná nebo mírně zvlněná krajina okolo řeky nepředstavovala žádnou přírodní překážku. Ačkoli se ve městě nachází několik návrší,

POlice

Autobusi v londíně Červený doubledecker projíždějící Piccadilly Circus. Centrum společenského dění Londýna je Westminster, kde sídlí většina obchodů a zábavních center. Zde sídlí také vedení největších britských průmyslových podniků (vyjma finančního sektoru) a vláda Spojeného království. Londýnská City je hlavním finančním centrem Velké Británie a jedním z nejdůležitějších ve světě. Je řízená Corporation of London, institucí která má středověké kořeny a v jejímž čele je Lord Mayor of London (v českém prostředí starosta)

Španělsko

Hlavní město: Madrid Rozloha: Král Juan Carlos I. Předseda vlády Mariano Rajoy Měna euro (EUR)

EVROPA

Evropa obecně �Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus).

� Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 180 000 km² (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km²), takže asi 718 000 obyvatel Evropy představuje přibližně 9, 6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). � Evropa je kolébkou tzv. západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20. , ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona.

Evropa hystorie �I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy, a to i u zemí, které jsou součástí Evropské unie. Mluví se zde 218 různými jazyky[1] z nejméně 6 jazykových rodin (indoevropská, uralská, altajská, afroasijská, severokavkazská a baskičtina); naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti, které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů (zejména Balkán, země bývalého Sovětského svazu, severní Španělsko a Severní Irsko).

Evropa ve světě � Hranice mezi Evropou � Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče. � Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě.

Hranice mezi Evropou � Rozšířená a na českých školách vyučovaná[2][3] verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře. [4] � Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada. Relativně menší (s menšími důsledky) odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu, dále po řece Ural (teče západněji než Emba, ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu), mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek, ale až po severním úpatí Kavkazu. [5][6]

Hranice mezi Evropou � Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben, který by připravil o post nejvyšší evropské hory západoevropský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu, navrhli američtí geografové. [5][6] Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala, že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu. Řeky Těrek (asi 50 km), Argun (asi 18 km) a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska. Na vrcholu nejvyšší ázerbájdžánské hory Bazardüzü se pak ázerbájdžánskodagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku. � Nejextrémnějším je v tomto směru pohled některých britských geografů, který posouvá evropské hranice až na severní hranice Turecka a Íránu. [5] Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla i Arménie a celé území Gruzie a Ázerbájdžánu.

Česká Republika

Česká Republika hystorie � Česko, oficiálně Česká republika, je stát ve střední Evropě. [9][pozn. 4] Vznikl 1. ledna 1969 jako formálně svrchovaný národní stát pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, od 6. března 1990 nese název Česká republika, 1. ledna 1993 se v souvislosti se zánikem Československa stal subjektem mezinárodního práva a od téhož data je účinná ústava, podle které je Česká republika parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem[13] a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím, která dle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako HDP na obyvatele, indexu lidského rozvoje, indexu svobody tisku, indexu svobody internetu od cenzury, patří k vysoce hodnoceným státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy

Česká Republika hystorie � Naopak velmi nízko se v porovnáních s jinými umísťuje v podílu obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími, a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč většinou obyvatel. [14] Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je oproti jiným vyspělým zemím nižší ekologický dlužník. � Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, [15] Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, [16] součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.

Česká Republika hystorie � Česko je vnitrozemský stát tvořený částí historických českých zemí, které byly po značnou část dějin součástí zemí Koruny české, a to Čechami a Moravou (k nimž byly roku 1920 připojeny i České Rakousy) a částí Slezska. Má rozlohu 78 867 km 2. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česká republika dělí na 8 územních krajů a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je zároveň i jedním z krajů. V roce 2012 v Česku bylo evidováno přibližně 10, 5 milionu obyvatel. [2] Výrazná většina se hlásí k české, případně moravské národnosti.

� Historické státní útvary na území Česka � Český lev ze státního znaku se poprvé objevil ve 13. století � Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byla v druhé polovině 9. století Velká Morava. [17] (Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše. )[18][19] Když Velkomoravská říše kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný jako český stát, od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do Habsburské monarchie, jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře (1620) ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti. Korunními zeměmi Habsburků, po roce 1749 navzájem de facto zcela nespojitými, zůstaly České království, Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko až do konce 1. světové války v roce 1918. Od roku 1804 byly tyto země součástí Rakouska a poté od roku 1867 Rakouska-Uherska. Na něm byla politicko-vojenskou akcí získána v roce 1918 nezávislost a ve spojenectví s geograficky a jazykově blízkým národem Slováků vytvořeno Československo jako národní stát národa Československého (od roku 1969 oficiálně národů českého a slovenského).

RAKOUSKO

Rakousko obecně �Rakousko (oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich) je vnitrozemská spolková republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem a Švýcarskem na západě, s Itálií a Slovinskem na jihu, s Maďarskem a Slovenskem na východě a s Českem a Německem na severu. Rakousko je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy, Evropské unie a je součástí Schengenského prostoru a Eurozóny. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck.

Rakousko obecně �Rakousko je významnou turistickou destinací, lákající na malebnou krajinu, rozsáhlé vysokohorské terény a vysokou úroveň služeb. Mezi nejoblíbenější cíle patří historická města Vídeň a Salzburg, a řada světově známých alpských horských středisek, jakými jsou Innsbruck, Kitzbühel, Solná komora nebo Zell am See.

Rakousko obecně � Německé (tj. domácí) Österreich pochází ze staroněmeckého Ostarrichi, které je doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996 a označuje "Východní marku" (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s německým obyvatelstvem. V latině byl tento název zkomolen na Austria, což převzaly další jazyky, zejména negermánské. Zavádějící podoba s australis ("jižní") je jen náhodná. � Originální české pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku moravské a německé Dyje), jehož název čeští obchodníci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něj pak pojmenovali okolní území a později celou zemi. [3] Tento název převzala slovenština jako Rakúsko.

Rakousko obecně �Související informace naleznete také v článku Geografie Rakouska. �Satelitní snímek Rakouska s popisky �Bregenz a Bodamské jezero �Rakousko se rozkládá v jižní části střední Evropy, v délce 575 km ve směru západ-východ a 294 km severjih. Jeho území, o trochu větší než Česko, má charakteristický tvar obrácené křivule, s protaženým hrdlem na jihozápadě.

NĚMECKO

Německo hystorie � Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN, do r. 1989 používána NSR, německy: Bundesrepublik Deutschland, německá zkratka BRD) je středoevropský stát. Na severu sousedí s Dánskem, omývá jej Severní moře a Baltské moře, na východě sousedí s Polskem, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem. Česko je sousedem dvou spolkových zemí v Německu (Bavorsko a Sasko). Rozloha Německa je 357 021 km 2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Úměrně k výsledkům sčítání lidu v roce 2011 mělo Německo k 31. březnu 2012 80, 3 milionů obyvatel, [1] což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. [2] Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. [3] Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1, 1 miliónu lidí.

Německo hystorie � Český název Německa je již z dávné minulosti odvozen od slova "němý", které se vžilo jako označení německého národa (Němci jsou německy Deutsche) z příčiny nerozumění jazyku těchto sousedních cizinců. [4] V němčině se Německo nazývá Deutschland. � Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení Německa došlo po prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1939 rozpoutalo Německo 2. světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla největší válkou historie; po porážce v této válce přišlo Německo o území východně od řek Nisy a Odry a o svou exklávu Východní Prusko. Na zbylém území Německa vznikly v roce 1949 dva státy, Německá demokratická republika a Německá spolková republika; zvláštním politickým útvarem byl Západní Berlín. K jejich sjednocení došlo v roce 1990. Západní Německo bylo v roce 1952 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství. V současnosti je Německo součástí Schengenského prostoru. Německou měnou je euro, které v roce 2002 nahradilo německou marku.

Německo hystorie � Německo je federativní demokratickou parlamentní republikou tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (Bundesländer). Hlavním a zároveň i největším městem je Berlín. Německo je členským státem OSN, NATO, G 8 a signatářem Kjótského protokolu. Na základě nominální hodnoty HDP je německá ekonomika třetí největší na světě a v roce 2007 byla největším světovým exportérem. Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci[5] a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě. [6] Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci. Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky. [7] V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového vůdce. [8]

Německo hystorie � Na troskách západořímské říše vytvořili Frankové za vlády Chlodvíka I. v Galii vlastní království. Germánští Frankové v čele s merovejskými panovníky si záhy podrobili četné jiné germánské kmeny sídlící východně od Rýna, jako byli Burgundi nebo Alamani ve Švábsku. To se stalo jako vévodství součástí franské říše po porážce v bitvě u Tolbiaka v roce 496. Již král Chlothar I. v druhé polovině 6. století ovládal velkou část západního území nynějšího Německa a vedl výpravy proti Sasům. V roce 531 zničili Sasové a Frankové společnými silami říši Durynků. Podmaněným germánským kmenům bylo dovoleno podržet si své vlastní právo, současně však byly nuceny odvrhnout pohanské bohy a přijmout křesťanství. Za jejich polonezávislé vládce ustavili Merovejci vévody franského nebo místního původu.

Pokračování příště Vypracoval: Jiří Arazim