Zem a jej stavba Z Hejnice 2010 Mgr

Země a její stavba ZŠ Hejnice 2010 Mgr. Jan Kašpar

Stavba Země • na základě sledování zemětřesných vln byla upřesněna stavbu Země. • má zemskou kůru, plášť a jádro • Zemskou kůru dělíme na oceánskou a pevninskou. • dále bylo zjištěno, že plášť se skládá z vnějšího plastického a pevného vnitřního obalu, podobná stavba se předpokládala i u jádra. • jádro má průměr 2 440 km a skládá se ze tří vrstev. • nově objevené nejvnitřnější jádro má průměr jen 600 km. OPVK-P 4 ZŠ Hejnice, 2010

Stavba Země • Země je složena ze soustředných vrstev neboli sfér, a to z jádra, pláště a kůry, z nichž každá má rozdílné fyzikální a chemické vlastnosti. • tyto vrstvy nejsou homogenní a člení se na další zóny. • změny, které v nich probíhají, vysvětlují existenci takových jevů jako kontinentální drift, sopečná činnost, zemětřesení a magnetické pole Země. Obr. 1

Modely stavby Země Rozdíly ve složení jednotlivých obalů Geochemický model : – SIAL - zemská kůra, tvořená horninami s vysokým podílem křemíku a aluminia (Si a Al). – SIMA - patro kůry tvořené křemičitanovými horninami s vysokým obsahem magnézia (Mg). Většinou se tak označuje celá oceánská kůra a spodní „čedičová“ vrstva pevninské kůry. – CROFESIMA - svrchní plášť (ke křemíku a hořčíku navíc železo (Fe) a chrom (Cr). – NIFESIMA - spodní část pláště se železem a niklem. – NIFE - železoniklové jádro.

Zemský povrch je velmi mladý. V relativně krátkém (podle astronomických měřítek) období půl miliardy let eroze a tektonické procesy zničily a zahladily stopy po většině dřívějších geologických událostí (např. krátery), a tak byla raná historie Země smazána. Země je stará 4, 5 až 4, 6 miliardy let, ale nejstarší známé kameny jsou staré kolem 4 miliard let a kameny starší než 3 miliardy let jsou vzácné. Nejstarší zkamenělé zbytky organismů nejsou starší než 3, 9 miliard let, ale o tom, kdy se poprvé na Zemi objevil život, neexistuje jediný důkaz.

Ani nejhlubšími vrty se nepodařilo proniknout pod zemskou kůru, a tak veškeré poznatky o vnitřní stavbě Země pocházejí z nepřímých důkazů, k nimž patří chování zemětřesných vln při průchodu zemským nitrem, chemické rozbory náhodně spadlých meteoritů a studium hlubinných vyvřelin a hornin starších než 3 miliardy let. v roce 1953 australský geofyzik Bullen sestavil dodnes uznávaný model Země složený ze tří základních sfér, dál vnitřně členěných. Jednotlivé vrstvy jsou od sebe odděleny diskontinuitami (náhlými změnami rychlosti šíření seismických vln), které jsou zřetelné v seismických záznamech; nejznámější z nich je Mohorovičičova diskontinuita, oddělující kůru a vnější plášť, a Gutenbergova diskontinuita, která odděluje zemský plášť od jádra.

Zemská kůra Má průměrnou mocnost asi 20 km. Existují dva typy zemské kůry: – Oceánská kůra je převážně čedičová, s průměrnou mocností 6 km. – Kontinentální kůru tvoří 3 vrstvy: spodní čedičová, střední granitová a svrchní sedimentální. Mocnost kolísá od 20 do 80 km. V Čechách byla největší mocnost zjištěna na Sedlčansku - 42 km.

Zemský plášť Leží pod zemskou kůrou a sahá do hloubky asi 2900 km. Má několik vrstev a přechodných zón. Plášť tvoří černé, těžké horniny s vysokým obsahem železa a manganu. Stav hornin se považuje za pevný, pouze v hloubkách 100 - 300 km jsou horniny patrně plastické.

Zemské jádro Leží ve středu Země, má poloměr asi 3478 km, vysokou hustotu o a předpokládané teploty 4000 -5000 C. Ze složení železoniklových meteoritů lze soudit, že i zemské jádro má obdobné složení. Dělí se na vnitřní a vnější.

Vnější jádro Vrstva asi 2100 km mocná, nejpravděpodobněji v tuhotekutém stavu. Na styku s vnitřním pláštěm ukazuje nerovnosti. Vnitřní jádro čili jadérko Má poloměr přibližně 1400 km. Fyzikálně se chová jako homogenní, dosti pevná hmota a patrně se otáčí jinou rychlostí než zbytek Země.

Litosféra Pevný horninový obal Země, který je tvořen zemskou kůrou a nejsvrchnější částí zemského pláště. Dosahuje mocnosti ( tloušťky) 15 – 100 km, kdy mocnější je pod pevninou a nejvíce pak pod vysokými pohořími. Celá litosféra leží na plastické astenosféře, která umožňuje klouzavý pohyb litosférických desek.

Astenosféra vrstva v hloubce 100 -200 km, vyniká svou plastičností, která umožňuje klouzavý pohyb litosférických desek. Je součástí svrchního pláště. V ní dochází k výstupným i sestupným pohybům tepla i hmoty.

Litosférické desky Obr. 2

Litosférické desky Zemská kůra spolu s přiléhající částí svrchního pláště se nazývá LITOSFÉRA. je hlubokými zlomy rozdělena na 8 velkých a neurčený počet malých litosférických desek, které navzájem mění polohu. předpokládá se, že kloužou po plastické podložní astenosféře. Pohyb desek způsobují tzv. konvekční proudy, jež vznikají rozdílnými teplotami v zemském plášti.

Zhruba před 570 mil. let začal proces vytváření dnešních kontinentů. Původní prapevnina (Pangea) se zhruba před 250 mil. let začala dělit na dvě části: 1. ) Severní(Laurasie)-S. Amerika, Evropa, Asie 2. ) Jižní(Godwana)- J. Amerika, Antarktida, Asie, Afrika

Rozpad kontinentu Obr. 3

Použité zdroje: Obr. 1: Soubor: Jordens inre. svg. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011 -03 -31]. Dostupné z WWW: <http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Jordens_inre. svg> podle podmínek Svobodné licence GNU pro dokumenty Obr. 2: Soubor: Asth%C 3%A 9 nosph%C 3%A 8 re et courants de convexion. PNG. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011 -03 -31]. Dostupné z WWW: <http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Asth%C 3%A 9 nosph%C 3%A 8 re_et_courants_de_convexion. PNG> podle podmínek Svobodné licence GNU pro dokumenty Obr. 3: Soubor: Pangaea continents. png. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011 -03 -31]. Dostupné z WWW: <http: //cs. wikipedia. org/wiki/Soubor: Pangaea_continents. png> podle podmínek Svobodné licence GNU pro dokumenty Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kašpar.