Vybran kapitoly z pedagogiky 1 MGR VERONIKA SVOBODOV
Vybrané kapitoly z pedagogiky 1 MGR. VERONIKA SVOBODOVÁ
Klima školy 2 �Klima školy – étos školy, „duch školy“ �Tvoří jej všichni účastníci zasahující do dění školy �Otázka prestiže konkrétní školy (dána efektivitou vzdělávání, tradicí školy, finančními podmínkami školy, zaměřením školy, klimatem školy) �Zásadní koncepce školy – dodržování norem, řádu, ochota ke komunikaci, spolupráci se zástupci žáků, podpora žákovských nepovinných aktivit �U nás nedoceněn význam sociálně emocionálního klimatu školy (zaměření na vzdělávání žáků v kognitivní oblasti, na kvantitu)
Klima školy 3 �Přijetí širší odpovědnosti ze strany učitelů za osobnostní a sociální rozvoj žáků (proč vzniká nekázeň, nezájem, nuda, lhostejnost, agrese, šikana? ) �Vzájemná podmíněnost sociálních vztahů ve škole, škola je místem intenzivního sociálního učení �Zásadní vliv na celkové klima školy má vedení školy, kvalitní osobnosti (lidsky i profesně) �Pedagogický tým by měl být nositelem pravidel a hodnot
Klima školy 4 �výzkum klimatu školy – kvantitativní i kvalitativní (pozorování, rozhovory, analýza epizod a výroků, dotazníky, posuzovací škály, sociometrické techniky) �Typy školního klimatu: �a) funkčně orientovaný klimatický typ �b) distanční klimatický typ �c) osobnostně orientovaný klimatický typ
Klima školy 5 �Charakteristiky školy s dobrým klimatem: empatický ředitel, demokratický přístup k podřízeným, svobodně a nezávisle rozhoduje, je aktivní, angažovaný, spolupráce všech zúčastněných, nedochází k přetěžování žáků ani učitelů, méně direktivní přístup učitelů, ředitel i učitelé se v procesu učení sami učí, vytváření rozmanitých podnětů k učení i mimo školu, nové metody výuky – problémové a projektové vyučování, důraz na sociální učení, setkávání se zajímavými lidmi z různých oborů
Klima školy 6 �Co očekávají rodiče od pozitivního klimatu školy? �kompetentnost a vstřícnost učitelů �spravedlivé zacházení s dětmi �vhodnou motivaci k učení �individuální podporu každému dítěti �cílevědomou práci školy v kognitivní i emocionální oblasti
Klima třídy 7 • Na vytváření klimatu třídy se podílejí: • Komunikační a výukové postupy učitele (vstřícné i defenzivní komunikační klima) • Způsob zapojení žáků do výuky (ovlivněno počtem žáků ve třídě, lokalizací žáků ve třídě) • Preferenční postoje a očekávání učitelů k žákům (část žáků nadhodnocována, část podhodnocována) • Klima školy
Klima třídy 8 �optimální – cílevědomé, orientované na úlohy, uvolnění, vřelé, podporující žáky, se smyslem pro pořádek �cílevědomost a orientace na úkol – maximální využití učebního času, nepřerušení plynulosti výuky, výuka „v podnikatelském duchu“, zajištění dobrého mínění žáků o jejich učebních schopnostech �uvolněné, vřelé a podporující prostředí – styl a způsob jednání učitele s žáky, je-li uvolněný učitel, budou i žáci, projevovat zájem, starost – „solicitous tenderness“ starostlivá jemnost
Klima třídy 9 �Být dobrým příkladem – důležité zvláště v prvních ročnících školní docházky, ale i na SŠ �Humor – otázka zda, kdy a jak použít humor (zábavné uvádění nadcházející práce, zvýšení sebejistoty žáka, rozptýlení potenciálního konfliktu �Poskytování pozitivní pomoci – jde o způsob, jakým se staví učitel k chybám žáků a jak se zajímá o jejich pokrok, namísto kritiky výkonu je namístě poskytnutí konkrétní pomoci, vyvarovat se povýšenosti, sarkasmu, „srážení“ žáka �Další faktory: vzhled a uspořádání učebny, upravenost, oblékání, složení třídy
Klima třídy 10 �shrnutí hlavních faktorů ovlivňujících klima ve třídě: �přístup učitele k žákům �komunikace učitele s žáky �způsob motivace žáků (metody a strategie výuky) �způsob hodnocení žáků �přístup k chybě žáka jako přirozenému jevu v procesu učení
Šikana 11 �trvalé agresivní jednání jednoho žáka vůči druhému s úmyslem způsobit oběti utrpení, trýznitel má radost ze strachu oběti �druhy útoků: fyzické, slovní, nepřímé �častěji šikanují chlapci buď samostatně nebo ve skupinách, dívky hlavně ve skupinách �fyzické útoky častější u chlapců, u dívek verbální nebo nepřímé způsoby �důležité rozlišit trvalou šikanu a vyprovokovanou vůdčími osobnostmi v kolektivu
Šikana 12 �lákadlem šikany je vylepšení image šikanujícího, jsou považovaní za „drsňáky“ �většina obětí je z rodin s přehnanou, úzkostlivou péčí, jsou nejistí, chovají se submisivně, jsou pokládáni za odlišné vzhledem, etnickým původem, osobností, schopnostmi �určujícím faktorem je způsob reakce na počáteční šikanu (účinná bojová strategie, neúčinná obranná strategie) �charakteristiky útočníků – vytahování, drzost, síla �charakteristiky obětí – smutný, mazánek, slaboch
Šikana 13 �Dlouhodobé důsledky: �Psychické potíže, vyhýbání škole, zhoršení prospěchu, v extrémních případech sebevražda �Deprese a sebevražedné myšlenky i u šikanujících �Studie dospělých potvrdily negativní dopad slovního napadání (nadávky založené na vzhledu, slovní hříčky se jmény, narážky na zvířata) �Zásady potírání šikany: buď neústupný, řekni někomu dospělému, co se stalo, nechoď sám, mluv tak dlouho, až tě někdo vyslechne, neobviňuj se
Šikana 14 �Rady učitelům: �zachovejte klid, zahajte ihned řešení (veřejné, soukromé), vyjádřete postiženému pochopení, nabídněte konkrétní pomoc, odsuďte chování šikanujícího, sdělte hrozbu sankcemi, tresty, nikdy nekonfrontujte spolu navzájem oběť a agresora, sdělte incident vedení školy či školnímu preventistovi, třídnímu učiteli, kolegům, dále už incident nepřipomínejte, snažte se zabránit novému incidentu znáte-li spouštěcí faktor, v případě závažné šikany převedení agresora na jinou školu (vyloučení), navržení ochranné výchovy
Šikana 15 �Přístup školy k potírání šikany: � 1) zaměřit se na potlačování asociálního chování (vysvětlovat důsledky a škody asociálního chování) � 2) působit na zkvalitnění společenského chování (podpora žáků při vytváření pozitivních společenských vztahů, uznávání práv ostatních žáků, zdůraznění potřeby důvěry a spolupráce) �Rasová a sexuální šikana: jak nejlépe chránit a podporovat žáky, kteří se stanou terčem šikany kvůli rase, pohlaví či sexuální orientaci? �kyberšikana
Záškoláctví 16 �důsledky záškoláctví – špatné studijní výsledky, horší uplatnění v životě, kriminální činnost �míra záškoláctví – indikátor správné funkce vzdělávacího systému �„Odpovědná společnost musí všemi dostupnými prostředky usilovat o to, aby se žáci pro své chabé výsledky či nespokojenost neocitli stranou zájmu. “ (Kyriacou Ch. , 2005, s. 44)
Záškoláctví 17 �Omluvená a neomluvená nepřítomnost �Záškolák – žák, který nemá pro absenci legální důvod � 5 kategorií: pravé záškoláctví, záškoláctví s vědomím rodičů, záškoláctví s klamáním rodičů, útěky ze školy, odmítání školy �Míra záškoláctví stoupá s věkem, více u dívek � 42% žáků 9. tříd uvádí, že chybět je snadné (Beinart a kol. , 2002) �u chronických záškoláků je 7 x vyšší pravděpodobnost, že neuspějí u závěrečných zkoušek či maturity
Záškoláctví 18 �Příčiny záškoláctví a odmítání školy: �nudné hodiny �příliš těžká práce v hodinách �příliš přísná atmosféra ve škole �problémy s některými učiteli �pocit, že škola žáka odmítá �nedostatečný zájem školy o žáka �šikana �chuť trávit čas s kamarády, chuť být sám �nevyhovující učební osnovy �špatná rodinná péče, špatný vztah k rodině a sourozencům
Záškoláctví 19 �pocity žáků: ani kladné ani záporné pocity, vzrušení a hrdost, vina a stud, žádné větší výčitky �odmítání školy – prudká reakce emocí a chování na představu jít do školy (zvracení, nejrůznější bolesti, krajní rozčilení, křik) �separační úzkost, školní fobie �Jak se liší žáci odmítající školu od pravých záškoláků? Netají před rodiči svou absenci, absence jsou delší (týdny, měsíce), dobře se učí, chování bezproblémové.
Odmítání školy 20 �Řešení: projednání otázek docházky s rodiči, motivační metody snižující zanedbávání docházky, zjištění, utřídění a evidence absencí, informování rodičů o neomluvených absencích, opatření školy při neomluvených absencích, spolupráce s vnějšími organizacemi (poradny, orgány ústavní či ochranné výchovy, sociální odbory atd. ) �Intervenční programy: odměny a prémie pro žáky se stoprocentní docházkou
Školní stres 21 �Negativní emocionální prožitek (úzkost, zlost, deprese, frustrace) pramenící z některého aspektu výuky �Běžný jev ve školách, frekvence stresových situací závisí na podmínkách, v jakých žáci pracují, na výkonových požadavcích rodičů, na individuální odolnosti vůči stresu, na míře sebevědomí �Příznaky stresu – fyzické: bolesti ve svalech, tmavé kruhy pod očima, průjem, bledost, pocity na zvracení, kožní vyrážka, časté chození na toaletu, známky napětí ve tváři, potíže s polykáním, sebepoškozování, podrážděné oči, opary, bolesti hlavy, úbytek nebo přírůstek váhy, nachlazení, kašel, modřiny…
Školní stres 22 � behaviorální příznaky: náhlá uzavřenost, vyhledávání hádek, plačtivost, výbuchy vzteku, nesoustavná práce, nepečlivost, chybování, nepořádnost, šikana ostatních, zírání z okna, zasnění se, špatné soustředění, snadné vzdávání nesplněných úkolů, uštěpačnost, snaha upoutat pozornost, nedostatek péče o vlastní vzhled, ztráta smyslu pro humor � dříve přirozená reakce těla na nebezpečí – příprava k boji či útěku – dnes je reakcí citové napětí – nevnímat situaci jako hrozbu � stresové prožitky mimo školu ovlivňující školní stres: rozchod rodičů, finanční potíže rodičů, závažné onemocnění, úraz, nehoda, úmrtí v rodině, ztráta kamaráda, ztráta domácího mazlíčka, rozchod s partnerem
Obranné strategie 23 �Přímé a paliativní techniky �Přímé techniky – identifikace zdroje stresu, následné efektivní zvládnutí zdroje problému �Paliativní techniky – zaměření na zmírnění citových prožitků se stresem spojených, odvrácení žákovy mysli od problému, relaxační techniky na odpočinek a uvolnění napětí �Shrnutí: zlepšení školního prostředí, péče o zdravý životní styl, pěstování správných pracovních návyků, zvýšení sebeúcty žáka, zlepšení komunikačních dovedností žáka, zaměření na příčiny stresu, rozpoznání stresu, nácvik odpočinkových technik, poradenství
Kriminalita mladistvých 24 �nelegální přestupky ve věku 15 -17 let (v Anglii a Walesu od 10 do 17 let) �souvislost mezi opakovaným porušováním zákona a konzumací alkoholu pod povolenou věkovou hranicí �rizikové faktory: rodina – špatná péče a disciplína, konflikty, nízký příjem, špatné bydlení, škola – špatný prospěch, agrese, šikana, nízká odpovědnost, záškoláctví, společenství – přehlížení společenství přátel, drogy, špatné sousedské vztahy, nedostatek porozumění ostatním, odcizenost, omluva problémové chování
Typy delikventů 25 �konfliktní subkultura – rvačky, násilnosti, „válka gangů“ �zločinecká subkultura – organizovaný zločin, majetková kriminalita �ústavní subkultura – záškoláctví, drogy, alkoholismus �příčiny kriminality: obecná „zkaženost“ mládeže, rodiče nepředali pevné morální zásady, poživačnost, nuda, pohrdání zákony, svody vrstevníků na scestí
Faktory ovlivňující recidivu 26 �citový chlad – trauma z rodiny, rodičovský nesoulad, nedostatek péče �příklon k zločinecké subkultuře – kriminální aktivita nejbližších lidí v okolí, kriminalita přijímána jako normální nezávadná činnost �problémy s ovládáním impulzivního chování – neschopnost nebo nevůle krotit impulzivitu, neschopnost odolat pokušení ke kriminální činnosti, společnost je jim „dlužna“ lepší životní styl �zločinnost vs. prestiž a senzace
Identifikace žáka se sklony ke kriminalitě 27 �ukazatelem budoucího je současné chování �souvisí s žákovými životními cíli, jejich sociálním postavením – obdiv nezákonných aktivit, šikana, kouření, záškoláctví, krádeže peněz, vnímání sebe sama jako zlobivého, potížistu, šikanovatele, výtržníka, zločince…(začíná již na základní škole) �Pomoc „rizikovým“ žákům: zvládnutí učení, vedení k dobrému společenskému chování, zavedení celoškolní politiky dobrého chování (jasně stanovené standardy chování požadované od žáků, učitelé se chovají jaké tým v souladu s dohodnutými pravidly, přijetí opatření – systém odměn za vzorné chování)
Vyhnout se „označkování“ žáků 28 �začarovaný kruh „výtržníka“ �rozlišovat mezi osobou a jejím chováním �vyhnout se prohlášením: „děláš neustále problémy“ �úloha morální výchovy: diskuze co je správné a co ne, co je legální a co ne, rvp a občanská výchova – prostor pro morální výchovu �posilování žádoucích charakterových rysů a hodnotového systému �zvyšování sebevědomí
Typy výchovného působení 29 �Hyperprotektivní, autoritářské (oba styly manipulativní), libertinské, demokratické (velmi uvolněné) �Souvislost mezi výchovným působením v rodině a korektivním působením učitelů a vychovatelů, včasná pedagogická diagnostika �Hyperprotektivní výchova – přes míru ochraňující, snaha vše usnadnit, zlehčit, důsledek: značná nesamostatnost, pasivita jedinců, zchoulostivění, hypochondrie, malá odolnost vůči stresu, bezradnost, očekávání rad, psychická zranitelnost, vyžadování služeb od jiných, obklopování se dominantními přáteli, partnery, útěky zpět k rodičům
Typy výchovného působení 30 �Autoritářská výchova – orientace na bezmeznou poslušnost, plnění příkazů a dodržování zákazů �Je vynucována násilím, neposkytováním či odebíráním pro dítě důležitých věcí, zákazem oblíbených činností, pohrůžkami o odnětí přízně či hrozbami zavržení �Častěji se k tomuto typu výchovy uchylují vychovatelé s nižším vzděláním či lidé s primitivní nebo narušenou strukturou osobnosti �Důsledek: konformita žáka, pasivita, nesamostatnost, ustrašenost, napětí, ztotožnění s agresorem, neurotické a psychosomatické poruchy
Typy výchovného působení 31 �Autoritářská výchova u chlapců �přestrašenost, méněcennost, vzdor vůči autoritě – učitelům, škole, školnímu řádu, agresoři �Autoritářská výchova u dívek �méněcennost, přijetí podřízeného postavení, snaha zalíbit se učitelům, žalování, puntičkářská důkladnost, touha po ocenění, v dospělosti touha po výjimečném společenském postavení a partnerovi, kterého budou ostatní závidět, nadřazenost ve vztazích – strach z citové závislosti na druhém
Typy výchovného působení 32 �Extrémně volná výchova – libertinská �ponechává na dítěti hledání vlastní cesty a řešení, formativní působení ustupuje, rozvoj činorodosti dětí, respekt zájmů a spontánního prožívání, rodiče nevyžadují, nepřikazují, nezakazují, chválí, povzbuzují �typické pro rodiče hrdé na svůj intelektualismus, pro rodiče nejisté ve výchově, pro rodiče pohodlné, ale i cílevědomé a houževnaté, kteří trpěli autoritativní výchovou �důsledky: těžkosti s respektováním školních pravidel, s kázní, zmatek v oblasti hodnot a morálních vztahů, menší schopnost přizpůsobení, problémy s návykovými látkami
Typy výchovného působení 33 �Demokratická výchova – stanovena srozumitelná pravidla, vyvážen systém odměn a případných trestů, převládá vysvětlování, osobní příklad rodičů či učitelů a podpora dítěte, žáka, studenta �Povzbuzování a uznání upřednostňovány před přílišnými pochvalami a věcnými odměnami, tresty jsou užívány zřídka �Dítě dostává věci ne proto, že si je zaslouží, ale že je potřebuje ke svému zdravému vývoji (oblečení, hračky, knížky, sportovní potřeby, kapesné…) �Vedení ke spolupráci v rodině, přechod v sebevýchovu �mistrovská výchova – vyváženost požadavků na dítě a prostoru poskytovanému jeho „pudovosti“ (Freud, 1935)
Zdroje 34 �Kyriacou, Ch. : Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál 2005 �Kyriacou, Ch. : Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál 2006 �Vališová, A. , Kasíková, H. a kol. : Pedagogika pro učitele. Havlíčkův Brod: Grada publishing 2007 �Kalhous, Z. , Obst O. a kol. : Školní didaktika. Praha: Portál 2002
- Slides: 34