VTN LENY 7 tda sekunda Tvorba VY32INOVACEKARBULOVA CEJJAZ

VĚTNÉ ČLENY 7. třída ( sekunda) Tvorba VY_32_INOVACE_KARBULOVA. CEJJAZ. 01

Základní větné členy: �podmět �přísudek Rozvíjející větné členy: �předmět �přívlastek �doplněk příslovečné určení : �místa �času �způsobu �účelu �příčiny ( důvodu) �podmínky �přípustky

holý každý větný člen může být rozvitý několikanásobný

Co pokládáme za jeden větný člen? � spojení předložky se jménem (ve škole, nad ním, bez pěti, nad úkolem aj. ) � zvratné sloveso (smát se, sedl si X oholit se – se je předmětkoho? ) � zvratný tvar slovesný ( se nepracuje) � složený slovesný tvar (žili jsme, bude žít, byl by žil) � spojení způsobového nebo fázového slovesa: s infinitivem plnovýznamového slovesa ( musíme zajistit, byl by začal psát, měli byste se poradit) s dějovým podstatným jménem (dal se do práce) � sponu a jméno v přísudku jmenném se sponou (stal se žákem, byl přítelem, je otužilý aj. )

Podmět ( subjekt) Po � ptáme se na něj otázkou 1. pádu kdo, co? � výjimečně v 2. pádě ( Nebylo tam nikoho. ) � máme-li určený přísudek, hledáme podmět � mluvnicky je nezávislý na jiném větném členu � shoduje se s přísudkem v osobě, čísle, popř. i rodě ( děti psaly, muži pracovali, ženy šily, kuřata běhala ) � vyjadřuje nejčastěji původce děje ( Maminka vaří. )

� podmětem je nejčastěji jméno v 1. pádě = podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno � může ho vyjádřit i jiným slovním druhem Příklady: Otec (podstané jméno) pracuje. Poslední (přídavné jméno) se připraví. Já ( zájmeno) tam nepůjdu. Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské. Ne (částice) je mé poslední slovo. Jeho důrazné ne ( částice) mě překvapilo. Pět ( číslovka) studentů se vyznamenalo. Každé proč ( příslovce) má své proto. Ve třídě se ozvalo pssst. ( citoslovce)

Typy podmětu 1. Nevyjádřený podmět – můžeme nahradit osobním zájmenem a) je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky � v 1. a 2. osobě je základním typem podmětu Ukážu ti to. ( já = 1. osoba) Ukážeš mi to ( ty = 2. osoba) Ty mi to ukážeš! = zájmenný podmět používáme jen při důrazu. b) ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí věty = můžeme jej také vyvodit ze souvislosti Vojta přišel domů umazaný. Byl za to pokárán maminkou. (= Kdo? On. )

c) všeobecný podmět – osobní podmět životný, blíže neurčený, označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: ( všichni, člověk, lidé, někdo) Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl ( = někdo). Tak nám zabili Ferdinanda (= oni). Říkali to v rozhlase ( = oni). d) podmět neurčitý = také nevyjádřený, neznámý neživotný původce: Hrklo ve mně. Je mi chladno. Na půdě to zapraskalo.

2. holý podmět = neváže na sebe další větné členy Jana jede na lyžích. Někdo klepe na dveře domu. Učitel se tedy zeptal ještě jednou. 3. rozvitý podmět = váže na sebe další větné členy, tvoří podmětovou část věty: Poruchy srdeční činnosti se projevují při otravě hřibem satanem. Na okraji města stojí benzínová pumpa firmy Aral.

4. Několikanásobný podmět = skládá se z několika členů stejné platnosti, z členů na sobě nezávislých, mohou být navzájem spojeny různými způsoby ( čárka, spojky podřadné, souřadné ) Tomáš, Honza a Tonda jsou pěkní zlobivci. To okno rozbil buď Petr, nebo Anička. Tatínek a maminka mi koupili pěkné dárky. Pavel a Jirka šli hrát kopanou ( nebo také : Pavel s Jirkou šli hrát kopanou. ) !!! Ne – Pavel šel s Jirkou hrát kopanou = s Jirkou předmět, závisí na slovese.

Přísudek (predikát) Přs, Přsj, Přj � tvoří s podmětem základní skladební dvojici a mluvnicky na něm závisí, shoduje se s ním � druhy přísudku: � A) přísudek slovesný (Přs) � B) přísudek jmenný se sponou (Přsj) � C) přísudek jmenný (Přj)

A) přísudek slovesný (Přs) � vyjádřen slovesem v určitém tvaru � shoduje se s podmětem v osobě a čísle � je-li vyjádřen složeným slovesným tvarem s příčestím činným nebo trpným, shoduje se také v rodě a u mužského rodu v mn. č. i v životnosti Maminka vařila oběd. Studenti byli dobře připraveni na vyučování. Na strmém vrchu se tyčil hrad.

B) přísudek jmenný se sponou (Přsj) � je vyjádřen jménem – podstatným nebo přídavným + určitý tvar sponového slovesa � sponová slovesa –být, bývat, stát se, stávat se Otec je nemocný. U boudy byl uvázaný pes. Můj sen se stal skutečností. To je pravda.

C) přísudek jmenný (Přj) � spojení jména v přísudku s podmětem beze spony � shoduje se s podmětem v čísle, často i v rodě ( životnosti) a i v pádě Mladost radost. ( je) Kniha přítel člověka. ( je) Bratři v triku. ( jsou)

Rozvíjející větné členy � předmět ( Pt) � přívlastek ( Pks, Pkn) � doplněk ( D) � příslovečné určení ( Pu) � mezi řídícím výrazem a rozvíjejícím větným členem je vztah určování, tvoří spolu skladebnou dvojici � druh rozvíjejícího větného členu je určován slovním druhem řídícího slova

� druh rozvíjejícího větného členu je určován slovním druhem řídícího slova podstatné jméno přívlastek předmět sloveso přídavné jméno příslovce příslovečné určení jméno sloveso doplněk

Předmět (objekt) Pt � závisí na slovese ( psát knihu) = rozvíjí ho nebo na přídavném jménu ( zvědavý na výsledek) � ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu � nejčastěji bývá ve 4. pádě � vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se slovesný děj týká � závislost členů je vyjádřena řízeností = pád předmětu je určován, řízen slovesem nebo přídavným jménem � slovesa, jejichž děj se takto doplňuje předmětem jsou slovesa předmětová (spustil počítač)

Vyjádření předmětu jiným slovním druhem � nejčastěji podstatné jméno v pádě prostém ( Hodil míčem. ), nebo předložkovém ( Těšil se na večeři. ) � zájmeno ( Uslyšel ji. ) � tvar přídavného jména ve významu podstatného jména ( zpodstatnělé přídavné jméno) (Poskytl raněnému první pomoc. ) � číslovka ( Pozval jsem obě. ) � infinitiv slovesa ( Odmítl přijít. Naučil se mluvit. Dovedou psát. )

Pozor na záměnu s příslovečným určením ! Sedím na židli. Správně: Kde sedím? = příslovečné určení místa. Špatně: Na čem sedím? = předmět.

Vyjádření předmětu � 2. pád � 3. pád � 4. pád � 6. pád � 7. pád (Děti se zúčastnily slavnosti. ) ( Indiáni bojovali proti nepříteli. ) ( Děti píšou úkol. ) (Dívka vyprávěla o výletě. ) ( Vítr kolébá obilím. )

• na jednom slovese může záviset více předmětů ( i v různých pádech), někdy i několikanásobných ( ve stejném pádě) Po Chlapec Přs vyprávěl Pt 3 spolužákům Pt 6 o zájezdu

Přívlastek ( atribut) Pks, Pkn � závisí na podstatném jménu � ptáme se otázkou: Jaký? Který? Čí? � blíže určuje význam podstatného jméno a tvoří s ním skladebnou dvojici z Ostravy horník ostravský Pks horník Pkn

Vyjádření přívlastku - přídavným jménem ( bílý sníh, otcův kabát) - zájmenem ( náš syn, tento názor) - číslovkou ( tři chlapci, druhá stránka) - podstatným jménem v pádě prostém ( krásy hor) - podstatným jménem v pádě předložkovém ( lyžaři z Beskyd) - infinitivem slovesa ( touha vyniknout, snaha udělat) - příslovcem ( místo nahoře, cesta domů)

Druhy přívlastku � A) shodný; neshodný � shodný = Pks (ostravský havíř) shoduje se s řídícím členem v pádě, čísle, rodě � stojí obvykle před řídícím jménem � za podstatným jménem stojí přívlastek shodný - v odborné terminologii = prvosenka jarní, kyselina sírová, krajta tygrovitá, atd. - nebo při důrazu = Jím ráda polévku teplou. ( místo teplou polévku)

neshodný = Pkn ( havíř z Ostravy) � neshoduje se se substantivem v pádě, rodě nebo čísle = při skloňování zůstává substantivum (podstatné jméno) ve stejném tvaru � stojí zpravidla za podstatným jménem � nejčastěji je vyjádřen: substantivem s předložkou ( podstatným jménem) hlavně v 2. pádě ( kamarádka z Ostravy, napsání úkolu) - může být vyjádřen 2. p, 3. p. , 4. p. , 7. p. i 1. p. (nominativ jmenovací) Ø přívlastek neshodný vyjádřený infinitivem - povinnost zaplatit, umění mlčet, vůle trpět, síla vydržet, potěšení ji vidět, rozkoš zpívat Ø

B) podle počtu přívlastků u substantiva: - holý = nerozvitý žádným větným členem (bílé květy) - rozvitý = základem bývá rozvíjené adjektivum ( měnící se počasí = rychle se měnící počasí) - několikanásobný = adjektiva jedné významové řady, pořadí lze změnit, píšeme čárku ( červené, žluté a bílé květy) - postupně se rozvíjející = řídící substantivum se rozvíjí nejdříve jedním adjektivním přívlastkem, celé spojení pak dalším výrazem atd. , nepíšeme čárku ( nejznámější současný básník)

Přívlastek postupně se rozvíjející několikanásobný práce budova výšková těžká , odpovědná , píšeme čárku namáhavá nová nepíšeme čárku

C) podle významového vztahu k řídícímu substantivu: volný = nepodstatná vlastnost, oddělujeme čárkou Zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravena. těsný = podstatná vlastnost, neoddělujeme čárkou Žáci přihlášení do soutěže se shromáždí v deset hodin před školou.

Příslovečné určení ( adverbiale)Pu � závisí na slovese, přídavném jméně nebo příslovci � vyjadřuje různé okolnosti, vztahy, kterými blíže určuje význam řídícího členu � příslovečným určením bývají buď příslovce, nebo jména v pádech prostých, nebo předložkových, někdy je jméno připojeno spojkami jak, jako, než � přísl. určením může být infinitiv slovesa ( př. Spěchal otevřít)

Druhy příslovečných určení a) místa (Pum) - na otázky kde, odkud, kudy, kam? b) času (Puč ) - na otázky kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho? c) způsobu (Puz ) - jak, jakým způsobem a míry (Pu mí. ) - čím, kolik, jakou měrou, do jaké míry d) příčiny (Pu př. ) = důvod, na otázky proč, nač, k čemu? e) účelu (Pu úč. ) - na otázku za jakým účelem? f) podmínky (Pu pod. ) - na otázku za jaké podmínky? g) přípustky (Pu pří. ) - na otázku i přes co, navzdory čemu? -

Pozor na příslovečné určení příčiny X účelu! A) příčiny ( důvodu) = z jaké příčiny? Pu př. = předcházející příčina = proč? Pro nemoc nemohl přijít. Děti plakaly hlady. Třásl se zimou. B) účelu = za jakým účelem? Pu úč. = následující příčina Dívky jely na nákup. Šel tam pro peníze. Připil mu na zdraví.

Doplněk ( atribut verbální)D � závisí na slovese ( zpravidla na přísudku), ale zároveň se vztahuje ke jménu ( nejčastěji v podmětu nebo předmětu) Zdeněk ležel nemocen. ( příd. jméno) Třída si vybrala Honzu za svého mluvčího. ( podst. jméno) Starý muž se cítil opuštěn. ( příd. jméno) Seděl jsem v první řadě sám. ( zájmeno) David zastihl otce rozzlobeného. (příd. jméno)

David zastihl otce rozzlobeného

Použitá literatura : � Krausová, Zdeňka, Teršová, Renáta: Český jazyk 7, učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia, Fraus, 2004 � Krausová, Zdeňka, Teršová, Renáta: Český jazyk 7, pracovní sešit pro základní školy a víceletá gymnázia, Fraus, 2004