VOLBA STYLU ROZHODOVN Modely pro volbu stylu rozhodovn

VOLBA STYLU ROZHODOVÁNÍ

Modely pro volbu stylu rozhodování podle vlastností manažera: autokratický (autoritativní) demokratický liberální podle chování manažera: podle orientace na pracovníky a na úkoly manažerská mřížka

Situační modely Styl rozhodování nezávisí pouze na manažerovi, na řadě dalších faktorů: Typ rozhodovacího problému Podmínky pro rozhodování Styl řízení v organizaci Osobní a odborné charakteristiky rozhodovatelů ale

Situační modely - koncepce Koncepce 1: rozhodovací situace jsou specifické a je jim třeba přizpůsobit styl rozhodování volba stylu rozhodování podle orientace na vedoucího a podřízené Koncepce 2: situace jsou specifické, nepřizpůsobujeme styl, pro vybraný styl musíme vybrat vhodné osoby

Orientace na pracovníky a úkoly Orientace na úkoly: rozdělení práce, určení pracovního postupu, stanovení termínů, kontrola Orientace na pracovníky: rozvoj týmu i jednotlivců, rozvoj tvořivosti, vytváření vhodného pracovního prostředí a atmosféry Likert: efektivnější jsou rozhodovatelé, kteří se orientují na pracovníky

Manažerská mřížka 9 klub tým 8 7 zájem o lidi 6 5 střed 4 3 2 1 chaos 1 adm 2 3 4 5 zájem o výkon 6 7 8 9

Manažerská mřížka – krajní pozice 1: 1 – chudý, improvizační management 1: 9 – klubový, sousedský management 9: 1 – administrativní management 9: 9 – týmový management 5: 5 – střední cesta Poměrné rozšířená kolem 1950 Westinghouse, P&G, Polaroid, Texas Instruments

Orientace na vedoucího a podřízené 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. Autoritativní styl – manažer rozhodne a oznámí rozhodnutí Manažer popularizuje své rozhodnutí Manažer předloží svůj návrh a očekává dotazy a připomínky Manažer předloží návrh rozhodnutí, které se může změnit Manažer předloží problém, podává návrhy a nakonec rozhodne Manažer definuje omezení a požádá o rozhodnutí skupinu Manažer stanoví rámec, rozhoduje skupina

Orientace na vedoucího a podřízené - faktory Uvedené styly rozhodování jsou ovlivněny třemi skupinami faktorů: Faktory manažera: hodnotový systém, důvěra v podřízené, osobní sklony k určitému stylu, pocit jistoty Faktory podřízených: potřeba nezávislosti, ochota přijmout zodpovědnost, tolerance nejednoznačnosti, zájem o problém, pochopení cílů organizace a jejich sdílení, znalosti a zkušenosti, očekávání (motivace) Situační faktory: typ organizace, efektivnost skupiny, typ rozhodovacího problému, tlak času Nedostatek: nejednoznačné vymezení stylů

Model VDL = Vertical Dyad Linkage Manažer se obklopí vnitřní skupinou, která ovlivňuje rozhodování, nepřizve vnější skupinu Vnitřní skupina (in-group): spolehliví, mají důvěru, ale i takoví, jimž je manažer zavázán nebo které je dobré ve skupině spolurozhodovatelů mít z taktických důvodů Vnější skupina (out-group): nevyhovující nasazení či výkon, ale i takoví, kteří se nedokážou prosadit a nepřinášejí manažerovi „přidanou hodnotu“

Model zralosti Styly rozhodování S 1 – nařizování S 2 – vedení S 3 – participace na rozhodování S 4 – delegování rozhodování Zralost podřízených: Pracovní – kompetence a zkušenosti Psychologická – motivace, ochota k rozhodování Nedostatky: skupina není homogenní, manažer nemusí správně určit úrovně zralosti, sám nemusí být ochoten flexibilně měnit svůj zažitý styl

Model zralosti – volba stylu Pracovník je schopen rozhodovat Pracovník je ochoten rozhodovat NE NE ANO Z 1 S 1 nařizování Z 3 S 3 participace ANO Z 2 S 2 vedení Z 4 S 4 delegování

Fiedlerův kontingenční model Styl: direktivní permisivní Situační faktory: vztahy podřízených k vedoucímu (důvěra, oblíbenost, loajalita) strukturovanost problému váha pozice vedoucího (pravomoc, míra vlivu) Výhody: zvažuje schopnost flexibilně měnit styl rozhodování Nevýhody: měření proměnných, z nichž vychází křivka modelu

Míra uplatnění stylu Permisivní styl Direktivní styl vztahy dobré strukturovanost ANO váha pozice velká špatné NE malá velká malá ANO NE velká malá

MODEL VROOMA A YETTONA návod, jak úspěšně a rychle analyzovat problém a zvolit vhodný styl rozhodování dvě dimenze rozhodování kvalita – objektivní faktory akceptovatelnost – přijatelnost pro členy skupiny řešení efektivní kvalitní & akceptovatelné

Styly rozhodování Styl rozhodování A K (C) S (G) I II Význam autokratický postup konzultativní formy rozhodování skupinové řešení problémů na řešení se podílí vedoucí a nejvýše několik jednotlivců na řešení se podílí vedoucí a více spolupracovníků

AI vedoucí vyřeší problém sám, stačí mu informace, které má momentálně k dispozici AII vedoucí získává informace od podřízených, rozhoduje sám KI vedoucí probere problém s jednotlivci, zváží podněty, při rozhodnutí může brát v úvahu názory ostatních (ale nemusí) KII vedoucí svolá poradu všech, shromáždí podněty, při rozhodnutí může brát v úvahu názory ostatních (ale nemusí) SII celá skupina diskutuje o problému a snaží se dospět ke společnému řešení