Vltava 2010 Denk vpravy Vltava 2010 Nov a

Vltava 2010 Deník výpravy Vltava 2010

Noví a staronoví členové Mám pocit, že letošní výprava se velmi podobá té loňské, proto nemá přílišného smyslu opětovně popisovat jednotlivé štace, které už známe všichni včetně starých nul, kterým to trvalo poněkud déle než si zapamatovali jednotlivé úseky Vltavy. Je to dáno starostmi, kterými jsou staré nuly oproti nižším a mladým číslům zatíženy. Tentokrát to tedy bude slovem a obrazem a pokud zúročím znalosti práce s PC, , které nás učili ve škole, možná i se zvukovým doprovodem. Doufám, že vás stejně jako mě deník ve formě obrázkové prezentace naladí na vodu 2011. Tak tedy noví a staronoví členové, prvně tedy vodáci, kteří s námi již pluli pak se z různých důvodů odmlčeli a letos se opět zůčastnili. Je to tom a gabča. Tom jak jinak než solo, prý mu to vydrží i nadále, jelikož malou Ester, která by se zanedlouho vzhledem k našim interním směrnicím již mohla výpravy účastnit, maminka s tomem prý nikdy nepustí. Nejspíše proto, aby ve školce po vodě nezpívala „Deutschland, Deutschland über alles…“, nebo „Die Fahne Hoch!“, což jsou lidové písničky, které má tomáš tak rád. Navíc si myslím, že by se Vendulce (mamince Ester) možná nelíbilo, že by Eserka měla jen dvoje šatičky, jedny na den a druhé na noc… Takhle to má totiž většinou na vodě tom, no co hlavně, že je co hulit Zanechme dlouhých řečí, tady ho máme…

Dalším navrátivším se členem je gabča, vystřídala na vodě již několik chlapců, aby nakonec zjistila, že nejlepší voda je bez chlapů, tedy těch vlastních… Gabča nechala kluky doma, jelikož malý peruťáček těsně před odjezdem onemocněl a velký ho musel hlídat. Takže si to švihla sama a myslím, že to i šlo. Co jsem tak projížděl fotky, tak musím vypíchnout, že gabča slušně chlastala, pak znásilnila nafukovacího krokodýla uprostřed řeky, pak z toho měla špatné svědomí a tak pro změnu chlastala, chlastala a chlastala. Vcelku vydařená voda, což, jako za starých dobrých časů, jen ten krokodýl tenkrát chyběl. No nic, gabča here…

Jáchym… jel s námi letos prvně, ačkoli několikerou vodu má již za sebou. S malým jášulkou tedy slušná dvojka, o tom není pochyb. Bezvadná nafukovací matra čka, ne pitomé karimatky, které s sebou ze zvyku taháme my. Prostě luxus, který sice něco stojí, ale strávit před stane každou noc deset minut s pumpou se vyplatí. Komfort je komfort. Co na tom, že nad ránem je již super extra bomba cool matračka opět poloprázdná a jášule se svým metrákem téměř na zemi, zato jášulka, klouček jako prut je katapultován a svržen na břicho svého taťuldy. Jášule, člověk pevného slova a jasné hlavy. Velká prča s tímhle chlapíkem tak zhruba do středy. Poté se u některých z nás pobolívala z jášuleho hlava, myslím že to byly nějaké staré čtyřky a stará dvojka… Jinak je jášule rozený vůdce, skvěle řídil raft aniž by se vzdálil ze svého místa, řádně vytřepal posádku za to, že překlopila robustní futrál na basu piv a považte… Ani jedno pivo následně nezachránila. !!! Je to smutné, pracovat hned na první výprav ě s takovými neschopnými lidmi… Myslím, že i zde si hned na počátku jasně vymezil hranice mezi pojmy kormidelník a kamarád! Takže tadyhle ho máme, pro jistotu i s malým jášulkou…

Omlouvám se, to není jášulka, to je přece dochtor!!! Tak tady je máme… pozor, ten vlevo je zase dochtor, jášulka je ten hezký úplně vpravo…

A teď tedy jak to všechno vlastně bylo…

Nafukování matrace…

Rožmberk… pod hradem… oblíbená restaurace… dochtor je v pohodě, dobře se mu daří, pivko ujde, z jeho výrazu je patrná spokojenost… Jídlo, pití, posezení u vody… co naplat, tady je to vždycky fajn…

Ajajajaj… přituhuje… preclík a zelená… vynikající kombinace… dochtor… v pořádku… míša… už je snad zase těhotná!!! Kristepane, ta ženská nemá rozum… ne, zatím ne, přujde to až za pár týdnů.

Tak tady je vše při starém, bohemka teče proudem, není tohle snad bárny? ? ? Je to bárny, v Rožmberku bez sektu ani ránu… Nezmátlo ho ani to, že letos jsme jeli v termínu, kdy neslavil narozeniny, přesto objednal bublinky… Je to sekťák!

Copak už spím, že si moje žena dělá co chce!!!? ? ? Tyhle gesta jsem jí přece jednou provždy zakázal!!!

Tak tady je to myslím úplně jasné… Cigi má velké rudé oči, to znamená, že bude brzy svítat… A ty dobroty za jeho zády, vysloveně zdravá poříční kuchyně….

Už jsou tu zas, bezďáci vod Nojdy… Hlavně jim nedávejte rum a brambůrky jinak se jich nezbavíte… Vlastně, těchhle už se opravdu nezbavíte…

Kkkkytiiičččka … kkkkytiiičččka!

To je přeci mladý mlynář Máchal… ten metrosexuál… rád si obléká dívčí šaty, nejlépe velmi těsné, vééélmi těsné… Taky ho zajímají dospívající děvčata, tam je to myslím také veeeelmi těsné, ale až mu na to přijdou… to bude děsné, veeeelmi děsné!!!

Máchale, Máchale… takže už i chlapci? ? ? Ty na ty své deviace jednou doplatíš, dej na mě!!!

Najdi pět rozdílů…

A tady to je… „Die Fahne Hoch!“, gabča dělá, že ví, rombe vůbec neví… tohle není jeho parketa, on spíše „ta maličká, ta je má“

Ach jo, ty děti, to je radost!!!

Co to tam ten Mareček může mít? ? ?

Pejsek Sunny, nalezenec… barny zatím neví, co víme my… sunny je teplej… panečku, ale jak se k němu tulí… jakoby mu nestačila loni sandy… to je nezmar, zoofilní nezmar, ten barny…

Oddíl připraven k vyplutí!!! Hezký pohled, rozrůstáme se, geometrickou řadou… Berka by měl sflikovat nějaký další rafty…

Kubíku, ty seš vodák jak má být… kéž by všichni uměli takhle vzít za pádlo…

A za krokouše…

A je to tu, vegetíme… na vodě…

Ta podoba… rombe, tys měl noční?

Deutschland, Deutschland…

A…a…a… Paní máma, ta je ráda…

Co to? ? ?

Voči, pičo!!!

Gabča dělá, jako by nic… tajně si ale myslí na krokouše… chtěl by ho obskočit, shora…

Asi takhle…

Já chci taky…

Jééé, chce se mi čůrat…

Tom: „Nejde mi to, když si sáhnu, možná mi to půjde… promiň…“ Gabča: „to nic, já se nedívám“

Tom: „A je to“

Tom: „Jéjda, podívej“. Gabča: “tý brďo, co to tady máš, ukaž“

A zas je pohoda…

A pohoda…

A pohoda…

Trochu vlhko…

A zas pohoda…

Seřadit… Od nejmenšího do největšího… a kdo tady tomu velí? ? ?

Jo jo, děti to je radost… Kdo si hraje, nezlobí, viď čůza…? Heslo dne… „koho celý den neuvidím, dostane medaili!!!“

„a koho celý den neuslyším, dostane řád!!!“

„Svině neposedná!!! “

Jášule: „Tak pojďte, já vás vezmu voba!!! Teď nás, Simčo, chvilku nechej…“

Ještě, že měl čůza kruh a jednodílné plavky s dlouhými nohavicemi, jinak by ho Jáchym dočista znásilnil… Když se koukám pořádně, kolik to ten čůza těch kruhů vlastně má? ? ?

Konečně Krumlov! Ne, tak to mě popletly hambaté tanečnice, to není Krumlov, Bárto… to je přeci Pečkovský Jez!!!

Konečně Krumlov!

Snídaně plná přátelství… ponorka? !

A co tady, co je to? ? ? Únava, přetažení, stesk po domově? ? ?

Smutek? ? ?

Jen jedna rodina se baví? ? ? Co to znamená? ? ?

A co je tohle? ? ?

A tohle? ? ?

Jášule, v tý flašce je voda, už chápu ty pohledy a výrazy a duševní stavy výpravy? ? ?

Konečně placky…

Bez komentáře…

Začátek konce… rozštěpení kolektivu… první loučení…

Staré časy… již nekompletní sestava…

Dívčí kámen…

Děti to je stále radost… i ty cizí…

Chudáci… ačkoli, co těm lidem vlastně chybí… Možná by maminka mohla dát té ubohé holčičce pár brambůrek…

A to je vše, přátelé, voda je krásná, ale krátká… Ta loňská utekla opět jako voda, myslím, že se povedla, ostatně jako všechny naše vody, které máme za sebou. Oceňuji, že se jako kolektiv rozrůstáme, jen houšť… Rovněž oceňuji sílící zdravé jádro… S povděkem kvituji zavedení číslování členů, které vneslo určitou hierarchii do našich řad. Ne, že bychom toho chtěli s rombem zneužívat, ale je dobré vědět, kdo a proč nosí hodnost staré nuly a mít to neustále na paměti, protože stará nula vždy nejlépe pomůže a poradí jak se v dané situaci zachovat… a pokud by náhodou stará nula nevěděla, vždy je po ruce stará dvojka, či čtyřka, a není vůbec na škodu poradit se také s mladou dvojkou, trojkou či čtyřkou, pokud už alespoň mluví. Jsem rád, přátelé, vodáci, že jsme vodu jeli, jezdíme a budeme jezdit… a že ji budou jezdit i naše děti a děti našich dětí… a jejich děti, a děti jejich dětí… a že víme, kdo bude kormidlovat, až mi nebudeme moci, bo budeme staří a zpití a senilní… a je to pěkný pocit, vědět, že veslařů máme stále dost, bo jsme kolektiv plodný a veselý a to je dobře a to už by mělo stačit, bo už je pozdě jsem ožralý a žena říká, že bude lepší, když pudu spať. Tož do roku 2011, vodě zdar a nám vodákům zvlášť! Alokamur!!!