Vertebrogenn poruchy zvten hrudn kyfza Anatomie a fyziologie

Vertebrogenní poruchy – zvětšená hrudní kyfóza

Anatomie a fyziologie páteře • Páteř je pružnou osou celé lidské kostry. • Skládá z 24 (33 -34) obratlů: Ø 7 krčních, Ø 12 hrudních, Ø 5 bederních, Ødále z kosti křížové, která vznikla srůstem 5 obratlů křížových a Ø z kostrče (4 -5), tj. zbytku zakrnělých ocasních obratlů. • Na svém horním konci je páteř spojena s lebkou, na dolním konci prostřednictvím křížové kosti s pánví.

Základní tvar obratlů • Všechny obratle kromě prvního a druhého krčního obratle mají podobný základní tvar. • vlivem sil, které na ně působí v jednotlivých úsecích páteře, mají různou šířku a výšku. • Obratle se skládají z těla, oblouků a výběžků.

Stavba obratle • Tělo obratle - naléhají na meziobratlové destičky - je nosným prvkem obratle - těla nabývají na mohutnosti od krční oblasti až do bederní. • Oblouky - párové - spolu se zadním okrajem obratlového těla vytvářejí míšní kanál, kterým probíhá mícha a míšní pleny – ochrana. - zářezy v obloucích dvou sousedních obratlů spolu s jejich výběžky a zadním okrajem těla obratle vytvářejí meziobratlový otvor – prochází zde nervové kořeny a cévy zásobující míchu. • K obratlovým výběžkům patří výběžky kloubní, příčné a výběžek trnový - obratlové výběžky mají dvojí funkční uplatnění: jsou kloubními konci meziobratlových kloubů, slouží jako místa začátku vazů, které fixují obratle, a svalů zajišťujících pohyblivost páteře.

• Zvláštní a zcela odlišný tvar od ostatních mají první dva krční obratle. • První krční obratel nazýváme nosič (atlas). Má zvláštní plochý tvar bez obratlového těla. Na tento obratel nasedá celá lebka. • Druhý krční obratel nazýváme čepovec (axis). Tento obratel má již obratlové tělo a na předním okraji vybíhá v tzv. zub. Ten slouží jako čep, kolem něhož se otáčí atlas

Spojení obratlů • Páteř je uspořádaná tak, aby byla pevná a ohebná, aby dovolovala člověku vzpřímený postoj s co největším rozsahem pohybu. • Toto je zajištěno střídáním pevných kostěných částí a částí měkkých, které je navzájem pružně spojují. • Jednotlivé obratle jsou kromě kloubních spojení spojeny systémem měkkých tkání, tj. vazů a svalů, a jsou proloženy meziobratlovými ploténkami.

Meziobratlové ploténky • z pružné chrupavčité hmoty zachycují a rozptylují nárazové vlny působící na páteř, čímž chrání míchu a míšní nervy. • Je jich celkem 23 - chybí mezi hlavou a prvním obratlem krčním a mezi nosičem a čepovcem. • Ploténky se skládají z měkkého rosolovitého jádra obklopeného pevným vazivovým prstencem. Jádro se přizpůsobuje změnám tvaru ploténky. • Svojí výškou ovlivňuje délku páteře, její tvar a zvyšuje její pohyblivost • Během dne se prostory mezi jednotlivými obratlovými těly snižují, proto i výška člověka může být večer o 2 -3 cm nižší něž ráno. • Je to pravděpodobně způsobeno vytlačením nepatrného množství tekutiny z meziobratlové ploténky.

Meziobratlová ploténka • není jako ostatní tkáně vyživována cévami, ale vlivem neustálého tlakového působení na ní dochází k procházení míšní tekutiny skrz ni, což vede k přijímání potřebné výživy pro tuto tkáň. • jsou uzpůsobeny na funkci při permanentní zátěži o různé intenzitě. • Ležící člověk tlačí na ploténku tlakem přibližně okolo 25 kg, stojící člověk zvyšuje zátěž až na 100 kg, sedící na 140 kg a během předklánění může zátěž dosáhnout až 250 kg. • Pro velikost působícího tlaku je velice významný správný postoj a držení těla při činnostech

• Meziobratlové klouby spojují jednotlivé obratle a vymezují směr pohybu. Rozsah pohybuje však určován nejen tvarem kloubu, ale i volností kloubního pouzdra, vazy a svaly. • Spojení horní krční páteře s hlavou je zcela odlišné od spojení ostatních obratlů. První dva obratle nesou celou váhu hlavy a přitom svým zvláštním uspořádáním ve tvaru kulového kloubu dovolují pohyby hlavy prakticky do všech směrů. • Spojení bederní páteře s křížovou kostí. Toto spojení je uskutečněno posledním bederním obratlem a současně mohutnými vazy spojujícími bederní páteř s celou pánví.

Pohybový segment • je tvořen dvěma sousedními obratli, meziobratlovou ploténkou, klouby a příslušnými svaly. Při pohybu se současně pohybují všechny struktury. • Při předklonu se obratlová těla na předním okraji k sobě přibližují, meziobratlová ploténka se vlivem tlaku na předním okraji zužuje a její jádro se posunuje směrem k zadnímu okraji a meziobratlový prostor se zvětšuje.

• Při záklonu je pohyb struktur opačný. Přední okraje těl obratlů se od sebe oddalují, zadní okraje obratlových těl se k sobě přibližují. Tím se stlačuje meziobratlová ploténka, kloubní plošky v kloubu se přibližují, až na sebe naléhají, zmenšuje meziobratlový otvor. • Při pohybu se mění tlakové poměry v meziobratlové ploténce i v meziobratlovém kloubu. Pokud pohyb není správně proveden, vzniká v těchto strukturách nadměrný tlak a dochází k poškozování těchto tkání.

Zakřivení páteře • Lidská páteř je při pohledu ze strany typicky esovitě zakřivena. Střídají se prohnutí dopředu tzv. lordózy v oblasti krční a bederní, s prohnutími dozadu tzv. kyfózy v oblasti hrudní a na kosti křížové. • Zakřivení páteře souvisí s přímým držením těla a vyvíjí se postupně tak, jak se vyvíjí schopnost člověka udržet rovnováhu.

• Novorozenec vleže má páteř rovnou a při posazení je plynule obloukovitá. Když dítě zvedá v poloze na břiše hlavu, začne se vytvářet krční lordóza. • Při smršťování bederního svalstva dochází ke vzniku bederní lordózy, a to v době, kdy si dítě začne sedat a pokoušet se o chůzi (ke konci prvního roku). • Hrudní kyfóza je pozůstatkem původního zakřivení. Zprvu jsou tato zakřivení málo výrazná, ale v dalších letech se pomalu fixují.

Správné držení těla • stoj, při kterém nohy mají být rovně u sebe, kolena a kyčle nataženy, pánev má být v takové poloze, by se těžiště trupu nacházelo nad spojnicí středů kyčelních kloubů. • Páteř má být plynule zakřivena, ruce volně spočívají podél těla, lopatky jsou přiloženy k hrudníku a hlava je vzpřímená.

Základní poruchy držení těla – hyperkyfóza • Při tomto držení těla je zvětšené vyklenutí hrudní páteře. • Typicky k tomu dochází při ochabování mezilopatkových svalů.

Charakteristika: • Lehká fyziologická kyfóza hrudní páteře se může při nedostatku vhodných pohybových podnětů a cvičení kompenzačního charakteru vystupňovat ve výraznější deformitu, kterou nelze svalovým úsilím vyrovnat. • Od ní je někdy obtížné odlišit tzv. kulatá záda, podmíněná mnohdy dědičně • Kyfózy je možno rozdělit na vrozené a získané. ØVrozené kyfózy vznikají na podkladě deformity obratlů ( klínový obratel, chybějící obratel aj. ). ØZískanou kyfózou je Scheuermannova choroba.

Scheuermannova nemoc • Scheuermannova nemoc je formativní porucha páteře, kdy v určitém věku předstihnou mechanické nároky a zatížení páteře její vyzrávání. • Nemoc postihuje chlapce 5 x častěji než dívky a kritické období je u chlapců 14 -16 let, u dívek 1215 let. • U nemocných je nejprve nápadné špatné držení těla. Normální zakřivení hrudní páteře konvexně dozadu (kyfóza) se viditelně zvětší, přičemž vrchol zakřivení není uprostřed hrudní páteře, nýbrž pod lopatkami.

• Při pokročilém onemocnění se ve spodní třetině hrudní páteře vytvoří malý hrb. V té době ještě postižený necítí žádné obtíže. Jen asi 20% nemocných si stěžuje na snadnou únavu, např. při sportu, a občas na bolesti zad. Později se ale objeví větší či menší omezení pohybu. • Při zachycení pacienta s rozvinutou deformitou, výraznou kyfózu, velikými bolestmi a deformovanými obratli, tak nezbývá než kombinovat klid, ortézu a v některých případech i operační řešení. • Tato nemoc končí deformitou páteře( přestavba obratle na klínovitý tvar a tím zúžení meziobratlových prostor ), která je trvalá a může vyvolávat trvalé bolesti

Kulatá záda • zvětšené vyklenutí hrudní páteře, jsou nejčastějším typem vadného držení těla, v období rychlého růstu kolem 12. roku života a lidí se sedavým zaměstnáním. • Projevují se zvětšeným ohnutím hrudní páteře. Vrchol kyfotického zakřivení páteře bývá mezi 6. -8. hrudním obratlem, hrudník bývá plochý, dýchání mělké, břišní stěna ochablá a vyklenutá, hlava bývá vychýlená a předkloněná, vytočená ramena vpřed a dovnitř a odstávající lopatky.

• Příčinou je porušená rovnováha na přední a zadní straně trupu – zkrácené jsou svaly prsní, ochablé svaly šíjové, mezilopatkové – dolní část trapézového svalu a svaly rombické, zádové – hrudní část vzpřimovače trupu a široký sval zádový a břišní svaly

Nevhodná cvičení: • Ohnuté předklony, často opakované s výdržemi, nekompenzované, cvičení podporová, zvláště dlouhotrvající vzpory, dlouhodobá cvičení visová (houpání na kruzích), často opakované kolébky vzad a kotouly bez předchozí či následné kompenzace, náročná kondiční cvičení s nepřiměřenou zátěží, skoky do hloubky, přetahování, přetlaky, zvedání a nošení těžkých předmětů.

Procvičování: • Hlavním úkolem je normální zakřivení páteře • protažení prsních svalů i vzpřimovače trupu a svalů na přední straně stehen • posílení šíjových, zádových, břišních a hýžďových svalů. • Vhodná jsou cvičení pro správné držení hlavy, krku a ramen, cvičení pro správné podsazení pánve, cvičení se středem úsilí v hrudní části páteře a mezi lopatkami.

• Jsou-li kulatá záda spojená s bederní hyperlordózou, volí se cvičení působící na obě oblasti. Vhodná jsou cvičení pro rozvoj hrudníku – dýchací cvičení. Významnou úlohu má plavání • Nevhodné je dlouhé sezení, nekompenzované hluboké předklony a záklony, opakované kolébky v lehu i kotouly bez následné kompenzace, zvedání a přenášení těžkých předmětů

Použitá literatura • • • • • Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada. Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada. Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha. Haladová, E. , & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Hošková, B. , & Matoušová, M. (2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum. Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing. Kabelíková, K. , & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada Publishing. Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém. Kyralová, M. , & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha. Kyralová, M. , & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha. Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia. Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika. Přidalová, M. , & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex. . Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta. Riegerová, J. , & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H. Syslová, V. et al. (2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt. Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.