Kde se vzal, tu se vzal jeden velký lavor, plný zrní…
O jeho existenci se brzy dozvěděly slepice a dávaly si pořádně do zobáků…
Nebyly však jediné, kdo by si rád pochutnal…
Myšky se slepic bály. Ale touha okusit zrnka pšenice byla tak silná, že to nevydržely a pokusily se přiblížit mezi velké slepice a ukořistit aspoň jedno zrnko…
Slepice si lehce nabyté bohatství dobře hájily a tak se myšky se zlou potázaly…
Stáhly do bezpečí a začaly spřádat lepší plán.
Jedna půjde zepředu a odláká pozornost. Ostatní se připraví a nepozorovaně proniknout zezadu k lavoru plného dobrot…
Jedné myšce se povedlo dostat až k lavoru. Zkusila se naklonit pro zrnko. Ale jak se začaly přibližovat ostatní, slepice si jich všimly…
… a vzaly myšky hromadným útokem. Ty měly co dělat, aby si zachránily svůj kožíšek…
Když si myšky myslely, že už je boj o zrní prohraný, začalo z ničeho nic pršet a slepice se běžely schovat pod zákrap…
A tak i myšky mohly okusit trošku z královských hodů.