Umn starovkho ecka lenn doby starovkho ecka Obdob

Umění starověkého Řecka

Členění doby starověkého Řecka • • Období prehistorické (12. – 9. stol. př. n. l. ) Období archaické (8. – 6. stol. př. n. l. ) Období klasické (5. – 4. stol. př. n. l. ) Období helénistické (3. – 1. stol. př. n. l. )

Charakteristika doby • Období prehistorické • Doba starověkého Řecka vznikla zničením Knóssu, nastal konec minojské kultury • Paláce a města zničeny nebo opuštěné • Rozšíření řecké kultury po celém pobřeží Středozemního a Černého moře • Z potomků řeckých kolonistů asi pocházel i řecký autor Homér (Illias a Odyssea) • Řecko postupně začíná obchodovat s dalšími zeměmi • Řekové vynikali v hrnčířství – je to jeden z nejvýznamnějších oborů světového výtvarného umění • Vznikaly tzv. řecké vázy (amfory), hovoříme o řeckém vázovém malířství

Období archaické • • Začaly vznikat obce – „polis“ Byly to malé městské suverénní státy Rozvíjela se stavební činnost Řekové uctívali velké množství bohů – Zeus, Héra (manželka Dia), Afrodíté (bohyně lásky), Athéna (bohyně bojů), Poseidón (bůh moří) • Stavěly se chrámy pro bohy – stavěly se megarony, mizí ohniště (pokud je, tak jde o posvátný oheň na oltáři před chrámem) • Množí se počet sloupů – ty obklopují obdélné budovy (tzv. cely) ze všech stran • Chrámy jsou původně dřevěné, později kamenné

Období klasické • Po řecko – perských válkách (v letech 490 – 479 př. n. l. ) měli Řekové za úkol obnovit zpustošenou zemi • Obnovení města Athény a staveb nad městem (athénská Akropole) – nový chrám bohyně Athény zvaný Parthenon • Toto období se vyznačuje mistrovským zvládnutím anatomie lidského těla, smyslem pro pohyb, dramatickým líčením událostí a výtvarnou ušlechtilostí

Období helénistické • Královská rada – původně jí Řekové opovrhovali, v tomto období uctívali • Úcta k panovníkovi, kterého Řekové považovali za boha • Řekům imponovali perské způsoby a styl odívání • Helénistické chrámy sloužily k oslavě vládců – byly vymýšleny stále nové půdorysy (podélný, kruhový, mnohoúhelný) • Měnily se také původní proporce sloupů • Stavěly se honosné paláce • Součástí architektury se staly obyčejné zdi s okny a dveřmi • Mohutná seskupení reliéfů a soch – kulturisticky modelovaní svalovci

Architektura • Chrámové stavby budované nejdříve ze dřeva, později z kamene • Podle způsobu tvarového vyjádření chrámů rozeznáváme několik řádů. Základním rozlišovacím prvkem je sloup: • 1. řád dórský – pochází z Peloponésu – Řád prostý, je nejhmotnější ze všech řádů, chrámy vznikají na základu mykénského megara, přibývá sloupoví, dórský sloup nemá patku, hlavice má 2 části, dřík sloupu je kanelován – Dórové uctívali bohyni Héru – mnoho chrámů je zasvěceno právě této bohyni – Nejznámější památkou v dórském slohu je Parthenón na athénské Akropoli (práce na Akropoli zahájeny v r. 447 př. n. l. , sochařskou výzdobu provedl Feidias, jeho socha Athény dominovala vnitřnímu prostoru Parthenónu. Tato stavba však v r. 1687 vyletěla do povětří po zásahu granátem od Benátčanů)

Architektura • 2. řád iónský (oblíben především v městských státech malé Asie) – Řád poměrně lehčí než dórský, sloup štíhlejší, má 3 části – Nejznámější památkou je jeden z divů světa Artemidin chrám v Efesu

Architektura • 3. řád korintský – nejmladší, má bohatě zdobenou hlavici s motivy listů bodláku • Základem staveb byl megaron • s počátky architektury souvisí počátky sochařství • Akropolis – komplex budov na kopci nad Athénami, základem je Parthenon jako hlavní chrám bohyně Athény, je ze smetanově bílého mramoru, uplatňuje se dórský a jónský sloh, zdobí ho Feidiasovy sochy ve štítech chrámu (trojúhelníkový štít – tympanon), reliéfy s náměty slavnostního průvodu na počest bohyně, boje amazonek, kentaurů, barevné provedení a v kombinaci s bronzem • Na Akropoli bylo několik soch bohyně, uvnitř byla největší, vytvořil ji Feidias a měla být vysoká 12 metrů, je ze slonoviny, zlata a stříbra

Architektura • V neporušeném stavu se nedochovaly ani další chrámy, brány, divadla (Artemidin chrám v Efesu, Apolónův chrám)

Keramika • Amfory – řecké vázy (bohatý sortiment) • Vytvářel se „geometrický styl“ – vázy zdobené vlnovkami a kruhy, později plochu zaplňovaly meandry (spirály), výjevy bohů a bájí • Vytvářel se „černofigurový styl“ (v Korintu) – siluety postav jsou malovány černou barvou, detaily postavy se vyškrabávaly až do světlejší vrstvy