Tvoiv intonace nedocenn prostedek rozvoje dtsk hudebnosti Pveck

Tvořivá intonace – nedoceněný prostředek rozvoje dětské hudebnosti

Pěvecká aktivita se realizuje několika základními způsoby: · nápodobou slyšených písní či melodických úryvků, · zpěvem z představy (reprodukcí zapamatovaných melodií), · vokální intonací, tj. zpěvem podle not, · pěveckou tvořivostí, zejména pak improvizací, · tvořivou intonací.

Jedním z prostředků, jak zvýšit efektivnost výuky a umocnit rozvoj hudebnosti dítěte, zejména pak jeho hudebně intelektových schopností, je využívání principů tzv. tvořivé intonace

Co je tvořivá intonace?

Postup, který kloubí do jednotného systému rozvoj dovedností intonačních, sluchově analytických vokálně tvořivých s cílem upevňovat představy tonálně výškových vztahů a chápání hudebních zákonitostí.

Intonace je převedení notového zápisu melodie v jeho adekvátní zvukovou podobu prostřednictvím zpěvu. • vysoce uvědomělá činnost, založená na výrazném zapojení myšlenkových operací, • aktivní účast zrakového, sluchového i motorického analyzátoru, • vyžaduje promyšlený systém metodických kroků, seřazených progresivně od nejjednodušších úkolů, • respektování zásady, že každý nový krok lze uskutečnit na základě zvládnutí předchozích algoritmů.

Sluchová analýza je činnost, při níž dítě identifikuje a graficky znázorňuje znějící nebo představovanou melodii • pracuje též s vytvořenými představami tonálně výškových vztahů, • je v podstatě kontrolou stávajících intonačních dovedností, • sluchová analýza by měla probíhat vždy v rámci osvojovaného tónového prostoru a probíraných intonačních modelů, • v praxi se uskutečňuje v podobě různých diktátů.

Pěvecká tvořivost spočívá ve vyjádření vlastního hudebního nápadu dítěte prostřednictvím zpěvu. Realizuje se povětšinou jako: • improvizace - při bezprostředním vyjádření vzniklého nápadu zpěvem se dítě stává v jednom okamžiku tvůrcem i interpretem zároveň. • elementární dětské komponování - výsledkem bývá grafický zápis hudebních myšlenek. Není nutná jednota tvůrce a interpreta. Jestliže spolu s tvořivými pokusy rozvíjíme zároveň intonační dovednosti a sluchovou analýzu a tedy i znalost notopisu, můžeme realizovat jednoduché projevy kompoziční.

Integrace dochází ke komplementárnímu sepětí těchto činností, k jejich vzájemnému doplňování, posilování a ovlivňování, přičemž každá aktivita si zachovává specifika

Tato jednota přispívá zejména k rozvoji: • • hudebního sluchu a tonálního cítění, hudební paměti a představivosti, hudebního myšlení, hudebně tvořivých schopností dítěte.

Princip tvořivé intonace není nový!!! • v historii: M. Battke, Z. Kodály, C. Orff, A. Hromádka • teoretické zdůvodnění: F. Sedlák, J. Kolář, O. Dolanský, H. Váňová • využití v praxi: P. Jurkovič, A. Tichá, I. Štíbrová, S. Blatná a další

ale není bohužel v současné praxi příliš využíván!!!

Důvody: Obavy z intonace a z tvořivosti: • absence jakýchkoliv intonačních a tvořivých projevů v hodinách Hv, • převládající imitační nácvik písní, • malá hudebnost žáků, • nerozvinuté představy tonálně výškových vztahů u samotných učitelů, • orientace na jiné druhy hudebních činností, než jsou činnosti pěvecké. Neinformovanost učitelů: • neznalost principů tvořivé intonace, • nedocenění jejího významu v rozvoji žákovy hudebnosti a jeho hudební gramotnosti, • malá nebo žádná zkušenost s odbornou literaturou.

Tvořivá intonace se může v podstatě realizovat dvěma základními postupy.

Postup od rozvoje intonačních dovedností k tvořivosti: · prvotní orientace žáka ve vymezeném tónovém prostoru pomocí nápěvků, · uvědomění si tonálně výškových vztahů, · procvičování intonačních dovedností v daném tónovém prostoru, · stanovení a zopakování používaných intonačních pojmů, · kontrola stávajících intonačních dovedností sluchovou analýzou, · vytváření melodických variant ve vymezeném tónovém prostoru za použití zadaných intonačních prvků, · zápis zvolené melodie a její intonace, · rytmizace melodie v sudém či lichém metru, · výběr nejvhodnější rytmické varianty a její zápis, ¨ · vyhledání vhodného textu za současného respektování deklamačních zákonitostí.

Postup od tvořivých projevů k uplatnění intonačních dovedností: · motivace dítěte – navození určité životní situace a získání zájmu o tvořivou činnost, · pokusy dětí o slovní vyjádření na dané téma. Pro urychlení této etapy tvořivé práce je často text zadán v hotové podobě, · v případě tvorby textu dítětem - volba nejvhodnějšího textu pro další tvořivou práci a jeho společný zápis, · rytmická deklamace textu, určení metra a nejvhodnější rytmické struktury, · zápis zvoleného metrorytmu, · vyčlenění tónového prostoru pro melodizaci, případně zadání patřičných intonačních prvků, · melodizace textu – různé nápady, · výběr nejzdařilejší melodické varianty, · její zpěv a sluchová analýza, · následný zápis v číslech stupňů či solmizačních slabikách, případně v notopise, · zpětná intonace zápisu jako kontrola jeho správnosti.

Postupy lze varírovat, a to jak z hlediska jejich jednotlivých algoritmů, tak i dalších uplatňovaných prvků.

Další studijní literatura - výběr: DOLANSKÝ, O. Vokální intonace. Brno 1977. KOLÁŘ, J. , ŠTÍBROVÁ, I. Hudební dílna I. a II. (učebnice Hv pro 5. a 6. ročník ZŠ) Úvaly: JINAN 1995 a 1997. KOLÁŘ, J. , VÁŇOVÁ, H. , DUZBABA, O. , Počátky tvořivé intonace I. -III. Praha: Karolinum 1993. TICHÁ, A. Rozvoj hudebnosti a zpěvnosti dětí prostřednictvím pěveckých činností. Disertační práce. Praha: UK – Pedagogická fakulta 2003. Tichá, A. Učíme děti zpívat. Praha : Portál, 2005. s. 148. VÁŇOVÁ, H. Hudební tvořivost žáků mladšího školního věku. Praha: Supraphon 1989. VÁŇOVÁ, H. Integrace intonačních a vokálně tvořivých činností jako prostředek rozvoje dětské hudebnosti. In: Teoretické základy hudební pedagogiky. Sborník KHv Ped. FUK v Praze č. 7. Praha: UK 1990. VÁŇOVÁ, H. Pěvecká tvořivost na základní škole. Praha: SPN 1984.