Tvoiv intonace nedocenn prostedek rozvoje dtsk hudebnosti Doc

Tvořivá intonace – nedoceněný prostředek rozvoje dětské hudebnosti Doc. Paed. Dr. Hana Váňová, CSc. , Katedra Hv UK Praha – Pedagogická fakulta Ve 2. a 4. ročníku ZŠ s RVHV v Brandýse nad Labem učí Paed. Dr. Alena Tichá, Ph. D. , Katedra Hv UK Praha – Pedagogická fakulta

Pěvecká aktivita se realizuje několika základními způsoby: · nápodobou slyšených písní či melodických úryvků, · zpěvem z představy (reprodukcí zapamatovaných melodií), · vokální intonací, tj. zpěvem podle not, · pěveckou tvořivostí, zejména pak improvizací, · tvořivou intonací.

Jedním z prostředků, jak zvýšit efektivnost výuky a umocnit rozvoj hudebnosti dítěte, zejména pak jeho hudebně intelektových schopností, je využívání principů tzv. tvořivé intonace

Co je tvořivá intonace?

Postup, který kloubí do jednotného systému rozvoj dovedností intonačních, sluchově analytických vokálně tvořivých s cílem upevňovat představy tonálně výškových vztahů a chápání hudebních zákonitostí.

Intonace je převedení notového zápisu melodie v jeho adekvátní zvukovou podobu prostřednictvím zpěvu. • vysoce uvědomělá činnost, založená na výrazném zapojení myšlenkových operací, • aktivní účast zrakového, sluchového i motorického analyzátoru, • vyžaduje promyšlený systém metodických kroků, seřazených progresivně od nejjednodušších úkolů, • respektování zásady, že každý nový krok lze uskutečnit na základě zvládnutí předchozích algoritmů.

Sluchová analýza je činnost, při níž dítě identifikuje a graficky znázorňuje znějící nebo představovanou melodii • pracuje též s vytvořenými představami tonálně výškových vztahů, • je v podstatě kontrolou stávajících intonačních dovedností, • sluchová analýza by měla probíhat vždy v rámci osvojovaného tónového prostoru a probíraných intonačních modelů, • v praxi se uskutečňuje v podobě různých diktátů.

Pěvecká tvořivost spočívá ve vyjádření vlastního hudebního nápadu dítěte prostřednictvím zpěvu. Realizuje se povětšinou jako: • improvizace - při bezprostředním vyjádření vzniklého nápadu zpěvem se dítě stává v jednom okamžiku tvůrcem i interpretem zároveň. • elementární dětské komponování - výsledkem bývá grafický zápis hudebních myšlenek. Není nutná jednota tvůrce a interpreta. Jestliže spolu s tvořivými pokusy rozvíjíme zároveň intonační dovednosti a sluchovou analýzu a tedy i znalost notopisu, můžeme realizovat jednoduché projevy kompoziční.

Integrace dochází ke komplementárnímu sepětí těchto činností, k jejich vzájemnému doplňování, posilování a ovlivňování, přičemž každá aktivita si zachovává specifika

Tato jednota přispívá zejména k rozvoji: • • hudebního sluchu a tonálního cítění, hudební paměti a představivosti, hudebního myšlení, hudebně tvořivých schopností dítěte.

Princip tvořivé intonace není nový!!! • v historii: M. Battke, Z. Kodály, C. Orff, A. Hromádka • teoretické zdůvodnění: F. Sedlák, J. Kolář, O. Dolanský, H. Váňová • využití v praxi: P. Jurkovič, A. Tichá, I. Štíbrová, S. Blatná a další

ale není bohužel v současné praxi příliš využíván!!!

Důvody: Obavy z intonace a z tvořivosti: • absence jakýchkoliv intonačních a tvořivých projevů v hodinách Hv, • převládající imitační nácvik písní, • malá hudebnost žáků, • nerozvinuté představy tonálně výškových vztahů u samotných učitelů, • orientace na jiné druhy hudebních činností, než jsou činnosti pěvecké. Neinformovanost učitelů: • neznalost principů tvořivé intonace, • nedocenění jejího významu v rozvoji žákovy hudebnosti a jeho hudební gramotnosti, • malá nebo žádná zkušenost s odbornou literaturou.

Tvořivá intonace se může v podstatě realizovat dvěma základními postupy.

Postup od rozvoje intonačních dovedností k tvořivosti: · prvotní orientace žáka ve vymezeném tónovém prostoru pomocí nápěvků, · uvědomění si tonálně výškových vztahů, · procvičování intonačních dovedností v daném tónovém prostoru, · stanovení a zopakování používaných intonačních pojmů, · kontrola stávajících intonačních dovedností sluchovou analýzou, · vytváření melodických variant ve vymezeném tónovém prostoru za použití zadaných intonačních prvků, · zápis zvolené melodie a její intonace, · rytmizace melodie v sudém či lichém metru, · výběr nejvhodnější rytmické varianty a její zápis, ¨ · vyhledání vhodného textu za současného respektování deklamačních zákonitostí.

Postup od tvořivých projevů k uplatnění intonačních dovedností: · motivace dítěte – navození určité životní situace a získání zájmu o tvořivou činnost, · pokusy dětí o slovní vyjádření na dané téma. Pro urychlení této etapy tvořivé práce je často text zadán v hotové podobě, · v případě tvorby textu dítětem - volba nejvhodnějšího textu pro další tvořivou práci a jeho společný zápis, · rytmická deklamace textu, určení metra a nejvhodnější rytmické struktury, · zápis zvoleného metrorytmu, · vyčlenění tónového prostoru pro melodizaci, případně zadání patřičných intonačních prvků, · melodizace textu – různé nápady, · výběr nejzdařilejší melodické varianty, · její zpěv a sluchová analýza, · následný zápis v číslech stupňů či solmizačních slabikách, případně v notopise, · zpětná intonace zápisu jako kontrola jeho správnosti.

Postupy lze varírovat, a to jak z hlediska jejich jednotlivých algoritmů, tak i dalších uplatňovaných prvků.

Principy tvořivé intonace:

Zásada první • Rozvoj intonačních dovedností žáků základní školy probíhá výhradně na základě jejich rozvíjejícího se tonálního cítění. Z existujících tonálních metod přebíráme všechny fungující a progresivní postupy a intonační opory.

Intonační opory jsou konkretizační prostředky, které slouží ke snazšímu vybavování výškových a tonálních vztahů Procvičování výškových vztahů jména not, prstová notová osnova, klaviatura, magnetické tabulky, intonační schody s názvy jednotlivých tónů, tabulky intonačních příkladů apod. Procvičování tonálních vztahů tónický kvintakord, harmonická kadence, základní nebo řadové číslovky, prsty pravé ruky, diatonický postup s označením základního tónu, upravený systém solmizačních slabik, fonogestika apod.

Zásada druhá Základním předpokladem systematičnosti v rozvoji intonačních dovedností je určení tónového operačního prostoru (též intonačního prostoru), v němž se bude uskutečňovat intonační výcvik. Tento prostor bývá obvykle vymezen jako úsek stupnice, ohraničený spodním a horním tónem, případně jako vazba mezi jednotlivými tonálními stupni (5. - 3. stupeň, 5. - 6. - 5. - 3. stupeň apod. ).

Osvojování operačních tónových prostorů a intonačních pojmů probíhá dvěma způsoby:

Nápodoba

Opora o konkrétní hudební zkušenost tj. písně, které dítě dobře zná a mohou tedy fungovat jako nápěvky

Znaky vhodných nápěvků: • jsou v daném tónovém prostoru • obsahují osvojovaný intonační model • dítě je dobře zná, tedy si je pohotově vybaví

Příklady výchozích nápěvků: Rozšiřování intonačního prostoru od tóniky: • 1. třítónový (1 -2 -3) Vyletěl holoubek (první tři takty) • 2. čtyřtónový (1 -2 -3 -4) Běžela ovečka (celá píseň) • 3. pětitónový (1 -2 -3 -4 -5) Sedí liška pod dubem (celá píseň) • 4. šestitónový (1 -2 -3 -4 -5 -6) Kočka leze dírou (celá píseň) • 5. osmitónový (1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -8) Vyletěla holubička ze skály (hlavně začátek) Rozšiřování intonačního prostoru od dominanty: • 1. vazba 5 -3 Houpy, houpy (celé říkadlo) • 2. vazba 5 -6 -5 -3 Zlatá brána (začátek říkadla) • 3. vazba 5 -3 -1 V zahradě na hrušce (začátek písně) • 4. vazba 5 -6 -5 -3 -2 -1 Dej Bůh štěstí (začátek koledy) • 5. vazba 5 -6 -5 -4 -3 -2 -1 Prší, prší (celá píseň)

Zásada třetí Na melodických vazbách těchto známých písní si dítě procvičuje tonální a výškové vztahy, učí se notopis, solmizační slabiky a uvědomuje si čísla tonálních stupňů. Teprve po tomto procvičení může dojít k abstrakci tónových kvalit, jejich zobecnění, vytvoření intonačního pojmu a tedy i příslušné intonační dovednosti.

Zásada čtvrtá Rozvoj intonačních dovedností spojujeme s dětskou hudební tvořivostí, která se realizuje v daném tónovém prostoru a využívá osvojených intonačních prvků. Tato vazba zaručuje dovednost dítěte analyzovat vytvořený útvar a graficky zaznamenat.

Uplatnění principů tvořivého osvojování tonálně výškových vztahů se uplatňuje nejenom v oblasti vokální, ale i v instrumentální.

Zásada pátá 1 Kontrolou získaných intonačních dovedností je sluchová analýza, jež je v podstatě opakem intonace. Žák při ní rozeznává, ukazuje či zapisuje osvojené tonálně výškové vztahy.

Vrcholem tvořivé práce v této oblasti je vznik prvních písní, jejichž rytmicko melodický „polotovar“ dítě pak v následných etapách dotváří z hlediska výrazu, vícehlasých úprav, instrumentálních doprovodů, předeher, meziher a doher, pohybových projevů apod. Jistá elementárnost je jen projevem pedagogické dimenze

Zásada šestá Intonační prostor nerozšíříme o další prvky, dokud se v něm dítě nenaučí bezpečně orientovat, tj. intonovat, vědomě improvizovat, analyzovat melodie a zapisovat.

Zásada sedmá Podkládáme-li intonovanou melodii harmonickými funkcemi, zpřesňujeme nejenom intonační čistotu, ale mnohdy tím usnadňujeme samotné vytváření představ tonálně výškových vztahů. Ve vyšších ročnících vedeme dítě k cítění a chápání základních harmonických funkcí a k melodické improvizaci na základě dané harmonie.

Další modelové situace: • tvorba ostinat v pentatonice, ostinátní doprovod písně, • improvizace melodie k ostinatům, • zdobení melodie známé písně s důrazem na cítění harmonických funkcí apod.

tvorba ostinat v pentatonice, ostinátní doprovod písně

improvizace melodie k ostinatům

zdobení melodie známé písně s důrazem na cítění harmonických funkcí

Komplexní rozbor základních principů tvořivé intonace a další návrhy tvořivých situací VÁŇOVÁ, H. Průvodce učitele hudební výchovy tvořivou intonací. Praha : UKPed. F, 2004. 79 stran. ISBN 807290 -155 -9.

Popis tvořivých situací na videu TICHÁ, A. Vokální činnosti jako prostředek rozvoje hudebnosti a zpěvnosti žáků. Praha : Ped. F UK, 2007. s. 112. ISBN 978 -80 -7290 -318 -4.

Další studijní literatura - výběr: DOLANSKÝ, O. Vokální intonace. Brno 1977. KOLÁŘ, J. , ŠTÍBROVÁ, I. Hudební dílna I. a II. (učebnice Hv pro 5. a 6. ročník ZŠ) Úvaly: JINAN 1995 a 1997. KOLÁŘ, J. , VÁŇOVÁ, H. , DUZBABA, O. , Počátky tvořivé intonace I. -III. Praha: Karolinum 1993. TICHÁ, A. Rozvoj hudebnosti a zpěvnosti dětí prostřednictvím pěveckých činností. Disertační práce. Praha: UK – Pedagogická fakulta 2003. Tichá, A. Učíme děti zpívat. Praha : Portál, 2005. s. 148. VÁŇOVÁ, H. Hudební tvořivost žáků mladšího školního věku. Praha: Supraphon 1989. VÁŇOVÁ, H. Integrace intonačních a vokálně tvořivých činností jako prostředek rozvoje dětské hudebnosti. In: Teoretické základy hudební pedagogiky. Sborník KHv Ped. FUK v Praze č. 7. Praha: UK 1990. VÁŇOVÁ, H. Pěvecká tvořivost na základní škole. Praha: SPN 1984.

Závěrem: Integrace intonačních a tvořivých činností umožňuje dítěti pronikat svými silami do podstaty hudby a zažít pocit jejího skutečného „tvůrce“. Nepřipravujme děti o tento zážitek!!!

Děkuji za pozornost