Termodynamika Termodynamick soustava druhy sloky fze fzov pravidlo

Termodynamika • Termodynamická soustava – druhy, složky, fáze, fázové pravidlo • Termodynamický stav – rovnovážný, nerovnovážný; stabilní, metastabilní, nestabilní • Termodynamický děj – samovolný (spontánní), nucený; samovolné ochlazování • Samovolné děje, Helmholtzova energie F, Gibbsova energie G • Fázové přeměny čistých látek a Gibbsova energie

Termodynamická soustava l Soustava – část prostoru a její látková náplň Okolí soustavy – oblasti vně soustavy Hranice – oddělují soustavu od okolí l Druhy soustav podle propustnosti hranic vůči energii a látce: l l Neizolovaná otevřená Neizolovaná uzavřená Izolovaná propouští energii propouští látku propouští energii nepropouští látku nepropouští energii nepropouští látku 2

Termodynamická soustava, fázové pravidlo Obecně má na rovnováhu vliv teplota a tlak (tj. dva vnější činitelé, n = 2) a fázové pravidlo má tvar v + f = k +2 Děje probíhají často za podmínky p = konstanta, (patm konst. ) ; potom n = 1 (přímka E-F snižuje počet stupňů volnosti) a Gibbsův zákon fází má tvar v + f = k +1 Obecný fázový diagram p – T pro jednosložkovou soustavu 3

Termodynamická stav rovnovážný a nerovnovážný l Stav látky = okamžitý způsob její existence; je dán hmotou, složením fází, teplotou, tlakem a objemem = stavovými veličinami. Stav: rovnovážný a nerovnovážný (termodynamické hledisko) stabilní, metastabilní a nestabilní (hledisko termodyn. i kinetické) Rovnovážný stav: l l l Termodynamická rovnováha - podmíněna rovnováhou: l mechanickou - výslednice všech sil působících v soustavě je nulová l chemickou - v soustavě neprobíhají žádné chemické reakce l tepelnou - všechny součásti soustavy mají stejnou teplotu jako okolí soustavy Rovnováha soustavy = při daném vnějším prostředí takový stav, při němž nemůže probíhat žádný děj (reakce) spojený s látkovou nebo energetickou přeměnou. Soustava se sama od sebe po libovolně dlouhou dobu nemění. Nerovnovážný stav = všechny stavy mimo rovnováhu jsou stavy nerovnovážné. Všechny děje v soustavách směřují k rovnováze. Opačný děj neexistuje. 4

Termodynamický stav, stabilní, metastabilní, nestabilní Potenciální energie rovnovážných a nerovnovážných (metastabilních a nestabilních) stavů → ←Mechanická analogie těchto stavů 5

Termodynamický děj l l Děj samovolný (spontánní) uskutečnění. Říkáme, že jde o děj : l přirozený; převážná většina dějů v přírodě probíhá samovolně l nerovnovážný; začíná v termodynamicky nerovnovážné soustavě, probíhá ve směru snižování nerovnováhy klesající rychlostí, končí v okamžiku dosažení rovnováhy l nevratný (ireverzibilní); soustava nemůže dosažený stav rovnováhy sama od sebe opustit, děj nemůže sám od sebe proběhnout opačným směrem a obnovit původní stav nerovnováhy Děj nucený Je opakem děje samovolného, probíhá v opačném směru. Musí se vyvolat umělým technickým zásahem (např. komprese plynu, plastická deformace krystalové mřížky). Nucený děj vzdaluje soustavu od rovnováhy, zvyšuje energii soustavy (uskladněná energie), která se může opět uvolnit následným samovolným dějem. 6

Termodynamický děj, samovolné ochlazování l Charakteristika děje: v soustavě nedochází během ochlazování k fázové přeměně; okolí má velkou tepelnou kapacitu - přijme teplo od soustavy rychle a beze změny své teploty. l Hnací síla děje = rozdíl mezi teplotami soustavy a okolí; tento rozdíl je největší na začátku děje, v jeho průběhu se zmenšuje, na jeho konci dosáhne nulové hodnoty. Okamžitá rychlost děje závisí na jeho okamžité hnací síle. Konec děje = okamžik dosažení teplotní rovnováhy mezi soustavou a okolím. l l 7

Základní principy termodynamiky Fenomenologická (popisná)termodynamika je založena na čtyřech základních axiomech, které jsou ve shodě se skutečností l Nultá věta: jsou-li dvě tělesa A a B v tepelné rovnováze s třetím tělesem C, jsou v rovnováze i mezi sebou l TA = TC a TB = TC, pak TA = TB První věta: změna vnitřní energie d. U uzavřeného systému je stavovou funkcí (její hodnota závisí pouze na počátečním a koncovém stavu sytému). Skládá se z dodaného tepla d. Q a vykonané práce d. A l d. U = d. Q – d. A Druhá věta: zavádí novou stavovou funkci entropii S (přeměnitelnost) d. S = d. Q / T , kde d. Q je dodané teplo (není stavová funkce) d. S je úplným diferenciálem (stavová funkce) Entropie izolovaného systému nemůže klesat: d. S ≥ 0 8

Základní principy termodynamiky l Třetí věta: Entropie je definována druhou větou až na integrační konstantu. Absolutní (konvenční) hodnotu entropie lze určit na základě Planckova vztahu, který platí nezávisle na tlaku a stavu systému: lim S = 0 T 0 Důsledek druhé věty: jakákoliv změna stavu doprovázená vzrůstem entropie systému je termodynamicky možná. Rovnovážný stav je stav s maximální entropií, což je kritériem rovnováhy v daném systému. l Statistický i fyzikální význam: entropie S je mírou pravděpodobnosti W stavu systému – Bolzmanův princip S = k x ln W, kde ODVOZENÍ k je Bolzmanova konstanta 1, 3803. 10 -23 J K-1 W je pravděpodobnost 9

Samovolné děje, Helmholtzova a Gibbsova energie l Vhodnými termodynamickými funkcemi pro popis samovolných dějů jsou (kromě entropie) l Helmholtzova energie F = „volná energie“, F = f (T, V) – izochorická soustava l Gibbsova energie G = „volná entalpie“, G = f (T, p) – izobarická soustava l Definiční vztahy: l Helmholtzova energie F = U – T. S [J. mol-1; J. mol-1, K, J. mol-1. K-1] l Gibbsova energie G = H – T. S [J. mol-1; J. mol-1, K, J. mol-1. K-1] F, G = volné energie; mohou se ze soustavy uvolnit a vykonat práci při td. ději U, H = celkové energie soustavy T. S = energie v soustavě vázaná; zabezpečuje pohyb elementárních částic, nemůže se uvolnit na vykonání práce; pohyb elementárních částic ustává při T = 0 K, kdy je S = 0 U – vnitřní energie = součet všech vnitřních energií, které daná látka obsahuje; tj. Σ (potenciální, kinetické, magnetické, elektrické) energie elem. částic H – entalpie = teplo přivedené soustavě izobaricky při přechodu z jednoho jejího stavu do druhého S – entropie = veličina s definičním vztahem d. S = d. Q / T 10

Samovolné děje, Helmholtzova a Gibbsova energie l Gibbsova energie G – vhodná pro popis dějů probíhající v závislosti na teplotě a tlaku. l Závislost G na teplotě a tlaku pro čistou látku v různém skupenství (vždy při konstantní hodnotě druhé veličiny) je schematicky uvedena na obrázcích. l Samovolné nevratné děje: snížení energií G a F (ΔG < 0, ΔF < 0). l Samovolné vratné děje: hodnoty G a F se nemění (ΔG < 0, ΔF < 0). l Stav termodynamické rovnováhy: nejnižší možné hodnoty G a F, (Gmin, Fmin). l V našem oboru děje většinou izobarické – pracujeme s Gibbsovou energií G. 11

Fázové přeměny čistých látek a změny Gibbsovy energie l Izobarická změna skupenství čisté látky (z tuhého stavu s do kapalného a naopak při zpětných přeměnách). Křivky Gibbsovy energie tuhé fáze Gs a tekuté fáze Gl v závislosti na teplotě. 12

Fázové přeměny čistých látek a změny Gibbsovy energie Vysvětlení obrázku: l Průsečíky křivek R(s, l) označují stav rovnováhy mezi dvěma fázemi (tuhou a kapalnou); ve stavu rovnováhy k žádné přeměně nedochází. l V každém uvažovaném teplotním intervalu je rovnovážná (stabilní) ta fáze, jejíž křivka G leží nejníže; fáze s vyššími hodnotami G jsou za daných teplot ve stavu nerovnovážném a projeví snahu přejít do rovnováhy uskutečněním příslušné fázové přeměny l Termodynamickou hnací silou dané přeměny je rozdíl DG mezi hodnotami G jednotlivých fází při uvažované teplotě; DG = G konečného stavu - G výchozího stavu pro možnost přeměny musí být DG 0. l Úbytek energie DG 0 představuje práci, kterou soustava musí vynaložit na uskutečnění samovolné přeměny z jedné fáze do druhé. 13

Fázové přeměny čistých látek a změny Gibbsovy energie l Termodynamická hnací síla přeměny DG je úměrná teplotní vzdálenosti od stavu rovnováhy; závisí tedy na velikosti přechlazení, popř. přehřátí, DT l Přeměnu není možno uskutečnit tak, že by se Gibbsova energie měnila postupně podle nejníže ležících křivek G, které rovnovážný stav vyznačují; Hnací síla DG se musí získat tím, že soustavu přivedeme do stavu dočasné nerovnováhy. l Termodynamická hnací síla DG 0 je pro uskutečnění přeměny podmínkou nutnou, nikoliv však postačující. O tom, zda k přeměně skutečně dojde, rozhodnou parametry kinetické. 14