Tematick a kompozin sloka literrnho dla Tematika z

  • Slides: 13
Download presentation
Tematická a kompoziční složka literárního díla

Tematická a kompoziční složka literárního díla

Tematika (z řečtiny - položka, předmět) = soubor témat Základní tematické složky: Ø látka

Tematika (z řečtiny - položka, předmět) = soubor témat Základní tematické složky: Ø látka – skutečnost vybraná autorem ke zpracování o námět – zdroj inspirace pro tvorbu o předloha – konkrétní námět již dříve zpracovaný Ø autorský postoj – vztah autora k zobrazované skutečnosti dílo - komické - tragikomické - vážné Ø idea – záměr autora, jak ztvárnit látku Ø téma – rozčleněno na typy a druhy (např. lidé, duševní stavy, myšlenky, děje, prostředí, věci, …) Ø motiv – nejmenší prvek tematické výstavby

Druhy témat: Ø postava – přímá a nepřímá charakteristika, motivace jednání literární typ –

Druhy témat: Ø postava – přímá a nepřímá charakteristika, motivace jednání literární typ – vlastnosti jedné postavy shrnují vlastnosti celé skupiny Ø prostředí – veškerý vnější svět (příroda, společenské vztahy, ideje, …), atmosféra Ø děj = změna stavu odehrávající se v čase, událostech, motivech, … druhy – přírodní, lidské, nadpřirozené, kombinované - souhrn jednotlivých událostí (fabule) - způsob uspořádání výjevů, postav, situace (syžet)

Typy témat: Ø celkové = námět – konkretizace prostředí, doby, povahy, vztahů, … (sci-fi,

Typy témat: Ø celkové = námět – konkretizace prostředí, doby, povahy, vztahů, … (sci-fi, dobrodružné dílo, …) Ø hlavní – možný větší počet než jedno (W. S. – Romeo a Julie = Montekové a Kapuletové) Ø vedlejší Ø epizoda – uzavřený vedlejší děj, může být s ostatními tématy spojen volně (Viktorka v Babičce B. N. ) Všechna témata tvoří souvislý celek = kontext

Kompozice (z latiny – skládat) = způsob uspořádání a spojování tematických a jazykových prvků

Kompozice (z latiny – skládat) = způsob uspořádání a spojování tematických a jazykových prvků v čase a prostoru Uspořádání v čase: ü Princip chronologický – události jsou řazeny podle časové posloupnosti ü Retrospektivní postup – rozuzlení děje umístěno na začátek, pak se uvádějí a rozvíjejí zápletky ü Paralelní princip – dějové linie stojí vedle sebe, mají stejnou důležitost (střídání kapitol s různým místem nebo časem děje), postupně se propojují ü Rámcová kompozice – několik příběhů je vloženo do příběhu prvního, který tvoří obsahové i formální zarámování ü Řetězová kompozice – sled samostatných příhod spojených jednou postavou ü In medias res – uvádí do středu událostí, snaha porušit logický časový sled, ozvláštnit děj

Uspořádání v prostoru: = popis místa, prostředí ü stručný x zevrubný ü na jednom

Uspořádání v prostoru: = popis místa, prostředí ü stručný x zevrubný ü na jednom místě x na různých místech knihy ü reálný x vymyšlený ü ve vztahu k postavám – kontrastní x souhlasný

Spojování témat: § těsné – vztah příčiny a následku (jeden jev vyplývá z druhého)

Spojování témat: § těsné – vztah příčiny a následku (jeden jev vyplývá z druhého) § volné – založeno na nepodstatných souvislostech § asociací – volný proud obraznosti (proud vědomí) § koláž – prvky klademe vedle sebe, nejvolnější spojení

Vztah mezi zobrazovanými jevy: § kontrast – vedle sebe jsou kladeny jevy protikladného rázu

Vztah mezi zobrazovanými jevy: § kontrast – vedle sebe jsou kladeny jevy protikladného rázu § opakování (motivu, verše) – případně variace na různých místech díla § paralelismus – obdobná výstavba veršů, slok, odstavců § gradace (vystupňování děje) – záměrné uspořádání motivů tak, aby děj postupoval od méně poutavých prvků k nejnapínavějším § pointa – vyvrcholení příběhu, obvykle nečekaným způsobem, zařazení nejzávažnějšího motivu na závěr kapitoly § retardace – zpomalení děje § otevřený konec – rozuzlení příběhu nechá autor na čtenáři § happy end – šťastné rozuzlení zápletek § unhappy end – katastrofický závěr

Nejdůležitější prostředky kompoziční výstavby: • próza – věta, odstavec, kapitola řeč „nevázaná“ (syntaktické členění

Nejdůležitější prostředky kompoziční výstavby: • próza – věta, odstavec, kapitola řeč „nevázaná“ (syntaktické členění promluv) • poezie – verš, strofa, báseň řeč „vázaná“ (rytmicko-melodické členění promluv) • drama – replika, výstup, dějství

Výstavba epických a dramatických děl: • expozice – vstup, úvod do děje, vymezení situace,

Výstavba epických a dramatických děl: • expozice – vstup, úvod do děje, vymezení situace, předpoklady pro vznik konfliktu • kolize – začátek zápletky (událost, kterou začíná příběh), první střet protikladných zájmů, stupňování rozvoj děje • krize – střet, vyvrcholení konfliktu, děj nemůže pokračovat stejným směrem • peripetie – komplikace, stupňování napětí • katastrofa - rozuzlení

Struktura a výstavba básnických děl: Rýmová schémata: - rým sdružený - rým střídavý -

Struktura a výstavba básnických děl: Rýmová schémata: - rým sdružený - rým střídavý - rým obkročný - rým přerývaný - rým absolutní aabb abab abba abca, abcb

Rytmus – pravidelné opakování zvukových schémat metrum Stopa – opakující se část metra Jamb

Rytmus – pravidelné opakování zvukových schémat metrum Stopa – opakující se část metra Jamb Za trochu lásky šel bych světa kraj, ᐡ ¯ | ᐡ ¯| ᐡ ¯ | šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý… Daktyl Koho bych miloval širém tom na světě!? ¯ ᐡ ᐡ | ¯ ᐡ ᐡ | ¯ ᐡ ᐡ | ¯ ᐡ ᐡ | srdce je vždycky ach srdcem jen dítěte — Trochej Velké, širé, rodné lány, ¯ ᐡ | ¯ ᐡ | jak jste krásné na vše strany! Daktylotrochej Dokola jeho dětičky, ¯ ᐡ ᐡ| ¯ ᐡ ᐡ | drobounké, smavé hvězdičky, …

Prozodické systémy verše o časoměrný – střídání dlouhých a krátkých slabik (antická literatura) o

Prozodické systémy verše o časoměrný – střídání dlouhých a krátkých slabik (antická literatura) o sylabický – (sylaba = slabika) shodný počet slabik ve verši, rým (lidová slovesnost, staročeská lyrika) o tónický – shodný, pravidelně se střídající počet přízvučných slabik (ruská hrdinská epika) o sylabotónický – (přízvučný) pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, shodný počet slabik ve verši (česká poezie)