Svteln jevy Svteln zdroje rychlost svtla Zapi si

Světelné jevy Světelné zdroje, rychlost světla Zapiš si! (Učebnice strana 150 – 151) Řecký matematik Euklides (3. století př. n. l. ) se zajímal i o světelné jevy. Domníval se, že světlo se šíří z očí, protože při jejich zavření je tma. Kdyby tomu tak opravdu bylo, dokázali bychom si očima posvítit i v noci. Pokud máme zdravé oči, vidíme ty předměty, z kterých do našeho oka přichází světlo. Předmět může být sám zdrojem světla (např. hvězdy, oheň, vlákno žárovky) nebo do našeho oka odráží světlo z jiných zdrojů (např. Měsíc). Vidíme jen ty předměty, z kterých přichází do našeho oka světlo. Tělesa světlo vyzařují (světelné zdroje), odrážejí (osvětlená tělesa) nebo světlo pohlcují.

Zdroj světla je těleso, v němž vzniká světlo, které je z něj vyzařováno do okolí. Ve zdrojích světla vzniká světlo různými procesy. Svítí tělesa rozžhavená na vysokou teplotu Ø Slunce, vlákno žárovky, plamen svíčky, oheň… Svítí i tělesa nerozžhavená Ø biologické zdroje – světlušky, někteří mořští živočichové (např. ďas mořský) Ø elektrické zdroje – výbojky, zářivky, laser… Druhotným zdrojem světla je Měsíc, planety, komety – svítí světlem odraženým

Světelný zdroj, jehož rozměry jsou zanedbatelné vzhledem ke vzdálenosti, ze které jej pozorujeme, nazýváme bodový zdroj světla Ø Světlo pouliční lampy, majáku, hvězdy, laserové ukazovátko, . . Světelný zdroj, jehož rozměry nelze zanedbat nazýváme plošný zdroj světla Ø Slunce, zářivka, … Nikdy se nedívej do Slunce přímo! Sluneční světlo je tak silné, že by mohlo vážně poškodit zrak! Paprsky světla se na rozhraní optických prostředí mohou: − odrážet – zrcadla, lesklé a světlé plochy − lámat a procházet průhledným nebo průsvitným prostředím − pohlcovat látkou – tmavé a matné plochy, světelná energie se mění na tepelnou

Zapálíme svíčku. Je-li mezi svíčkou a naším okem vzduch, čirá skleněná tabule, plexisklo nebo tenká vrstva vody, vidíme svíčku velice dobře. Tato prostředí, kterými světlo prochází velice dobře a téměř se nepohlcuje, jsou průhledná. Díváme-li se na plemen svíčky přes mléčné sklo, mlhu, tenký papír, vidíme světlo, ale obtížně rozeznáme, že vychází ze svíčky. Tato prostředí, která světlo propouštějí, ale rozptylují do různých směrů, jsou průsvitná. Je-li mezi svíčkou a naším okem dřevěná deska, plech, mycí houba a podobné předměty, nevidíme svíčku vůbec, tyto látky světlo pohltí. Tato prostředí jsou neprůhledná. Prostředí, kterým se světlo šíří, je průhledné nebo průsvitné. Neprůhledné prostředí světlo pohlcuje. Prostředí, kterým se světlo šíří, nazýváme optické prostředí.

Při bouřce vidíme nejdříve záblesk a až za několik sekund po záblesku slyšíme zahřmění. Světlo se k nám dostává téměř okamžitě, jeho rychlost je veliká, rychlost zvuku je menší (340 m/s). Rychlost světla je fyzikální veličina, značí se c. Velikost rychlosti světla byla zjištěna měřením. Světlo se šíří ve vakuu rychlostí c = 300 000 km/s. V ostatních průhledných prostředích je rychlost světla menší než ve vakuu. Ve vzduchu je téměř stejně velká jako ve vakuu. Vakuum, vzduch 300 000 km/s Led 229 000 km/s Voda 225 000 km/s Sklo 200 000 km/s Diamant 124 000 km/s I v průhledném prostředí, jakým je vzduch, se světlo nepatrně rozptyluje. Proto před východem Slunce, i po jeho západě není úplná tma Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 152.