SVO Crash Course Strun prvodce psanm odbornho prvnho

SVOČ Crash Course: Stručný průvodce psaním odborného právního textu Robert Zbíral Právnická fakulta MU Brno Katedra ústavního práva a politologie

O co nám dnes půjde?

Motivace k psaní SVOČ? tradiční důvody (kariérní i dovednostní) n v roce 2017 celostátní kolo v Brně n výsledky celostátního kola SVOČ (2016) n – Pr. F MUNI • 3 druhá místa • 2 třetí místa – Pr. F UK • 6 prvních míst • 3 druhá místa • 1 třetí místo

Otázky při psaní odborné práce (osnova přednášky) co? (téma) n proč? (smysl a cíl) n komu? (cílová skupina) n – v našem případě vyřešeno jak? (přístup, metody) n jak? v užším slova smyslu (formální náležitosti) n n + praxe…

Jak? : výzkum v právu (přístupy v ideálních modelech) n je právo věda? – definice vědy: „Propracované a obecné empirické a rozumové poznávání, vycházející z pozorování nebo experimentu“ – „právo je jako šachy, všechny způsoby tahů jsou dány předem, ale stejně jsme vždycky překvapeni, kdo vyhraje“ n téma: „Role soudů při ochraně ústavnosti“

Jak? : výzkum v právu (přístupy v ideálních modelech) n A) popisný přístup – právo jako uzavřený systém = vystačím si s tím, co se k němu váže – cílem je shromáždění, zpracování a přenesení informace – z podstaty neutrální přístup autora – jak by to vypadalo u „našeho“ tématu • historický rozbor, slovní výklad příslušných článků Ústavy a ZÚS

Jak? : výzkum v právu (přístupy v ideálních modelech) n B) analyticko-kritický přístup – právo stále jako uzavřený systém – vyšší ambice: kritický pohled, stavění informací proti sobě – cílem systematizace, tvorba nových pojmů či modelů – obvykle nestranný (byť kritický) přístup autora – jak by to vypadalo u „našeho“ tématu • v zásadě shodný obsah, ale zcela jiné vyznění • příklad: vztah mezi způsobem výběru soudců a jejich nezávislostí v kontextu ochrany ústavnosti

Jak? : výzkum v právu (přístupy v ideálních modelech) n C) normativní přístup – inspirace hledána mimo systém práva (střet/poměřování práva s externím, hodnotovým prvkem) • dané východisko nevyvratitelné (spravedlnost, morálka, víra atd. ) – autor obyčejně není nestranný, cílem obhájit svou vizi – jak by to vypadalo u „našeho“ tématu • demokracie je vláda většiny, kontrola ústavnosti zákonů je nedemokratická a nelegitimní

Jak? : výzkum v právu (přístupy v ideálních modelech) n D) empirický přístup – inspirace hledána mimo systém práva v realitě/praxi (střet/poměřování práva se skutečným světem) • co má právo řešit i jaké jsou dopady práva – autor je v zásadě nestranný, hlavně pozoruje a hodnotí, a to na základě (shromážděných) reálných dat – jak by to vypadalo u „našeho“ tématu • vliv původního povolání ústavních soudců na jejich přístup k ústavním stížnostem

Co? : o čem píšu u SVOČ již obvykle vymezeno, i tak jde s tématem dále pracovat n široce vs úzce vymezená témata n – vztah délky práce a šířky tématu n nutnost formulace výzkumné otázky (co chci v práci zjistit, na co chci odpovědět? ) – vede ke zpřesnění představy, nestačí „budu se zabývat XXX“ – popisný přístup: nejde v zásadě formulovat (nemělo by se ptát na fakta = „kolik soudců se vystřídalo na českém ÚS? “) – analyticko-kritický: „do jaké míry jsou subjekty veřejné moci vázány usneseními českého ÚS? “ – normativní: „mají ústavní soudy používat Alexyho vážící formuli? “ • zde případně stačí i ústřední argument „jsem přesvědčen, že…“ – empirický: „kteří advokáti mají úspěch na českém ÚS? “ • obyčejně podpořeno hypotézou: „advokáti častěji zastupující před ÚS mají vyšší úspěch“ n příklad: je difuzní kontrola ústavnosti efektivnější než koncentrovaná?

Co? : jak zúžit téma obsahově – kdo co činí, souvislosti, vrstvy – např. u ÚS soudci, judikatura, aparát, funkce atd. n časově – zachovat logiku výběru i členění – pozor na přítomnost a budoucnost (lépe se vyvarovat) n dle množství případů (např. zemí) n – jeden subjekt: případová studie („Ex ante kontrola ústavnosti mezinárodních smluv v ČR“) – dva a více subjektů: komparace („Ex ante kontrola ústavnosti mezinárodních smluv v Německu a Rakousku“) – komparace podobných subjektů: vysvětluje výsledné odlišnosti (blízká východiska = vzdálené výsledky) – komparace rozdílných subjektů: vysvětluje shodný vývoj (vzdálená východiska = blízké výsledky) – komparace početných subjektů (N>5): kvantitativní metody

Proč? : k čemu to je dobré n výzkum v právu – lze „objevit“ něco nového? – význam prostého popisu nového institutu řeším to, co je zajímavé, kde je nějaký problém n potřeba originality (SVOČ), posunu poznání n – obvykle dosaženo cestou reinterpretace téhož; sjednocování roztříštěnosti, reflexe rozhodování atd. – závěr o slepé uličce je též odborně cenný! n praktické i teoretické výsledky výzkumu – jak by měly rozhodovat soudy v kauzách daného typu X nová klasifikace disentů soudců ÚS

Jak? (užší smysl): které metody zvolit metoda: prostředek, který mě dovede k zodpovězení výzkumné otázky n plyne samozřejmě z co? a proč? n rozhodnutí o: n – zdroje: analýza sekundárních či primárních, potřebuji sesbírat originální data? – jak má vypadat vzorek zkoumaných subjektů (viz již diskutované zúžení tématu) volby a postupy třeba čtenáři řádně zdůvodnit a vysvětlit n vždy zpětné ovlivnění co? a proč? n – zjistím např. , že původní otázka je na zodpovězení příliš složitá, nemám dostatek dat atd.

Formální záležitosti 1: jazykový projev n n n n bez pravopisných chyb (interpunkce!!!) jednoduchá (česká!) mluva krátké věty činný rod upřednostnit před trpným odstranit slovní balast logická návaznost slov i vět použití příkladů „. . . bydlil zde profesor Karlovy university, muž rozvážlivý, písemný půtkář a člověk, jenž potřásal literaturou starou i novou, a víte-li pak, že nedovedl říci souvisle číslo kabiny, kde se svlékl. Od těch dob soudím, že vzdělání tohoto druhu je na obtíž, chceme-li se vyjadřovati. “ (Vladislav Vančura: Rozmarné léto)

Formální záležitosti 1: jazykový projev n jak máte text psát (v jaké osobě) n volba mezi 1. osobou jednotného čísla („já“), 1. osobou množného čísla („my“) a odosobněním („ono se“) – hlavně nutná jednota! n plus 3. osoba jednotného čísla („autor“)

Formální záležitosti 2: úprava textu n „vzhled prodává“ – využívat prostředků 21. století n hlavní požadavky: jednotnost, úměrnost, přehlednost, čitelnost n na co si dát pozor – velikost a zvýraznění písma, nadpisy, odrážky, zarovnání, grafy, titulní stránka n používat automatické nástroje (styly v MS Word) – nadpisy, obsah, poznámky pod čarou, konce stran atd.

Formální záležitosti 2: úprava textu

Formální záležitosti 3: co (ne)citovat? n názor autora – vlastní, odvozený z argumentace, vedení čtenáře – „domnívám se“, „z toho vyvozuji“, „nyní analyzujme variantu …“ n negativní vymezení aneb všeobecně známá informace – příklad: „týden má sedm dní“ – nerovná se ale neznalosti autora ani neznalosti čtenáře • „místopředsedy českého ÚS jsou prof. Fenyk a dr. Tomková“ – jak odhadnout – nápovědný klíč: • pracnost shromáždění • spornost skutečnosti • dohledatelnost pro „znalou“ osobu a četnost výsledku hledání n X co citovat vždy: – tzv. tvrdá fakta • statistiky, specifické příklady, primární zdroje a svědectví – cizí hodnocení/analýzu: někdo se vyjadřuje k faktům – inspirace zdrojem • struktura argumentu, postup při řešení problému – doslovné převzetí ze zdroje (přímé citace) • uvozovky a odkaz, v odborném textu výjimečné (do 5 % celku a jen ve zvláštních případech)

Formální záležitosti 3: co (ne)citovat? (nepřímá citace) základní stavební kámen každé odborné práce n (nedoslovné) převzetí informace a odkaz na ní n – klíčový předpoklad užití: parafráze (nikoliv pouze formální výměna několika slov) n co mohu dělat s původní informací (myšlenkou atd. ) – – n shrnout ji (z více méně, může být až redukce na obecně známou informaci) přijmout: jen předělání, cílem informovat (pak pozor na účel textu) odmítnout: proti něčemu se vymezuji hodnotím/diskutuji: používám při svých argumentech neexistuje jen přímá vazba převzetí informace ze zdroje -> citace – uvádění vztahu přímo v textu • podle/Dle XY. . . ; jak píše XY. . . ; XY vysvětluje. . . ; jak uvádí XY. . . ; v článku AA z roku 2004 XY tvrdí, že. . . ; ze závěrů výzkumu XY vyplývá, že. . . ; v roce 1900 XY dovodil, že. . . – vztah informace ke zdroji lze stejně vyjádřit i v poznámce pod čarou

Formální záležitosti 3: Využití odkazů

Formální záležitosti 3: Praktické rady pro odkazování n problém „na počátku bylo Slovo…“ – snaha ocitovat vždy to nejpůvodnější, aniž bych to viděl – cituji buď to, co mám, nebo využiji vazbu „citováno dle“ n problém „nějak jsem si to pospojoval“ – možnost a) rekonstrukce jednotlivých zdrojů – možnost b) nejde už o vaši vlastní myšlenku/názor? – možnost c) nejde o obecně známou informaci? (bacha na účel práce!) n problém „shoda více zdrojů“ – možnost a) vybrat si ten nejlepší – možnost b) ocitovat jich více v rámci jedné poznámky pod čarou – možnost c) pokud odchylky mezi nimi, tak postavit proti sobě nebo osvětlit v poznámce pod čarou

Formální záležitosti 3: Praktické rady pro odkazování n problém „odkud začíná a kde končí nepřímá citace“ – z textu by mělo být zřejmé rozlišení přímá citace/nepřímá citace/vlastní hodnocení/obecně známá informace • každý útvar plní svou úlohu a tomu odpovídá jeho využití – vyžaduje zkušenost, proto raději čtenáři poraďte • odkaz na odstavec vs odkaz až když citujeme něco jiného – ale pozor! odborný text není: • souborem shrnutí ze zdrojů do jednotlivých odstavců (nejde o výpisky)

Formální záležitosti 3: Příklad výpisků

Formální záležitosti 3: „Barevný“ text

Formální záležitosti 4: Citační norma n jak ocitovat konkrétní zdroj, který používám – v právu používán systém citování v poznámkách pod čarou – musím poznat, jaký druh zdroje mám v ruce – na Pr. F MUNI ocitovat dle Směrnice děkana č. 4/2013 • http: //is. muni. cz/do/law/ud/predp/smer/S-042013_O_citacich_dokumentu. pdf • doporučuji citovat tištěné verze (i když máte zdroj z internetu) • rozlišovat citaci v poznámkách pod čarou (zkrácené) a v seznamu použitých zdrojů – obecně: v zásadě jedno, jakou normu použijete, jestliže dodržíte: • jednotnost přístupu • umožnit čtenáři zdroj dohledat

Obecné (a časté) chyby tvůrčího procesu n začínám tvořit, když: – o věci nevím vůbec nic – X na věc musím být největší odborník (a nejlépe musím něco „objevit“) – mám vymyšleno vše včetně rozuzlení n během psaní – – n chci prodat vše, co jsem nastudoval nesoustředím se na zvolené téma píšu pro sebe, ne cílovou skupinu postupuji přísně lineárně a nejsem schopen svůj pohled přehodnotit po dopsání – odevzdání minutu před (nenechám si odstup pro překontrolování) – nechat oponovat práci třetí osobou je ztrátou času

Deadline volá 12/3/2012 0: 00 12/2/2012 21: 36 12/2/2012 19: 12 12/2/2012 16: 48 12/2/2012 14: 24 12/2/2012 12: 00 12/2/2012 9: 36 12/2/2012 4: 48 1 5 9 13 17 21 25 29 33 37 41 45 49 53 57 61 65 69 73 77 81 85 89 93 97 101 105 109 113 117 121 125 129 133 137 141 145 149 153 157 161 165 169 173 177 181 185 12/2/2012 7: 12

Co obyčejně autor myslí, když napíše: n n n n JE JIŽ DLOUHO ZNÁMO = Nezjistil jsem si původní zdroj. K PODROBNÉMU STUDIU BYLY VYBRÁNY TŘI PŘÍPADY = Ostatní nedávaly smysl. V NĚKOLIKA PŘÍPADECH = Dvakrát. V ŘADĚ PŘÍPADŮ = Třikrát. PANUJE NÁZOR = Já si myslím. PANUJE VŠEOBECNÝ NÁZOR = Pár kolegů si to myslí taky. JE ZŘEJMÉ, ŽE BUDE TŘEBA VYKONAT JEŠTĚ MNOHO DALŠÍ PRÁCE, NEŽ BUDEME SCHOPNI POROZUMĚT TOMUTO JEVU V JEHO ÚPLNOSTI = Já tomu nerozumím. DOUFÁM, ŽE TATO PRÁCE PODNÍTÍ DALŠÍ VÝZKUM V DANÉ OBLASTI = Já s tím končím.

Pásmo otázek a odpovědí Hodně štěstí při psaní a držím palce! A díky za pozornost!