Svat knata KSVRM Rut mystikov Pavel Ambros 1
Svatá knížata KSV/RM Ruští mystikové Pavel Ambros
1. Ideál rytíře, nejromantičtější květ z luhů středověkého Západu, zanechal své stopy i na širých stepích a pláních Ruska. Původ této instituce (či pouze ideálu) je poněkud nejasný. Již na konci 11. století se rytíři bez bázně a hany objevili všude, ve Francii, Německu i Itálii. Vytvořili společenskou vrstvu ve feudálním systému společnosti. V 10. století jejich bohatýrské činy a balady ukazují ještě rysy plné dobrodružství a neotesanosti, ale křesťanství se snaží stanovit této divoké a nezkrotné životní síle pravidla a dát celému hnutí důstojný cíl: sloužit dobru země a církvi. Velké společné iniciativy jako například křížové výpravy pomáhaly vytvářet jeho univerzálnější a lidštější ideál.
1. Ideál rytíře statečnost (prouesse) věrnost (loyaulté) štědrost (largesse) zdvořilost (courtoisie) čest (honneur) víra (religion) svoboda (franchise) prozíravost (le sens)
2. Kristův voják Miles christianus (Kristův voják) brání církev, bojuje proti nevěřícím, chrání slabé, vdovy a sirotky. Tento ideál byl propagován kázáními sv. Bernarda z Clairvaux, Jana ze Salisbury. Byl hojně uplatňován i v rytířských řádech při obraně Svaté země. K propagaci tohoto ideálu mezi šlechtici církev vytvořila zvláštní rituál, který byl inspirován úryvkem Ef 6, 13– 18:
2. Kristův voják „Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy, oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha. Vezměte také přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v tom velmi bdělí a vytrvale se modlete za všechny křesťany. “
3. Kyjevské knížectví Vliv Západu na předmongolskou Kyjevskou Rus.
3. Kyjevské knížectví Naproti tomu historické okolnosti v Rusku daly tomuto ideálu jiné rysy. Ale jistě není bez zajímavosti, že z období starobylého Kyjevské knížectví se uchovává vzácný dokument, který překvapuje svojí spontaneitou, popisující povinnosti křesťanského feudálního knížete. Můžeme říci, že jistým způsobem reflektuje společný ideál rytíře své doby; ale je mnohem realističtější než západní poezie ve středověku. Vše, co tvoří romantické rysy, jako je touha sloužit krásné dámě, touha po dobrodružství, touha vydat se do dalekých krajin, to vše zde chybí. Naopak se v dokumentu odráží atmosféra přísné morálky a prosté, na odříkání založené zbožnosti.
3. Kyjevské knížectví Svatá zbožná knížata tvoří zvláštní a dosti početný řád svatých ruské Církve. Lze vyčíslit něco kolem 50 knížat a kněžen, kteří byli kanonizováni za účelem společné či místní úcty. Během prvního století tatarské doby temna se souběžně se zničením klášterů ruská mnišská svatost takřka vytrácí. Hrdinský počin svatých knížat se stal hlavní, historicky prvořadou a to nejen národní, ale i církevní službou. Přitom nelze nevidět problém, jenž před nás tento ruský řád svatosti staví.
3. Kyjevské knížectví ¡ „apoštolům rovná” knížata, ¡ knížata mnichové, ¡ knížata mučedníci, ¡ knížata proslavivší se svou společenskou službou.
3. Kyjevské knížectví „smutnitelé” za národ „strážce země Ruské” Kníže v sobě neztělesňuje ani tolik princip moci, jako spíše princip služby, neboť byl politický a v prvé řadě vojenský vůdce místního světa.
3. Vladimír Monomach (1053– 1125), vnuk Jaroslava Moudrého a pravnuk sv. Vladimíra prožil svůj život ve vojenských výpravách. Jeho Poučení je psáno, tak říkajíc, při jízdě na koni a je určeno jeho dětem. Obsahuje dosti smyslu pro realitu, ví, že ho nebudou ve všem poslouchat, ale spokojí se s tím, že „i když nepřijmete všechny moje rady, přijmete alespoň polovinu“! Ideál křesťanského knížete je ale předložen očím jeho dětí ve své úplnosti.
3. Vladimír Monomach Co se týká praktické zbožnosti, nespočívá v ničem jiném než v mnišských modlitbách, které jsou přizpůsobeny životu laika. Jejich zvláštním rysem je stálé vybízení k pokání: je třeba prolévat slzy nad hříchy, večer dělat velké poklony (prostrace) a během noci je třeba „zvítězit nad démony prostřednictvím nočního bdění a zpěvu“, což se děje prostřednictvím neustálého opakování: „Pane, smiluj se nade mnou!“
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: „To, co jste se naučili dobrého, nezapomeňte, to, co nevíte, to se naučte. Můj otec (kníže Vševolod I. /† 1093/), i když nezanechal svůj dům, naučil mě pět řečí: byl to nejvznešenější muž široko daleko“.
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: Mnohem více rytířská jsou napomenutí, která se týkají sociálních ctností. Mezi svými druhy září dobrý kníže jako příklad pravdivosti a věrnosti danému slovu. „Jestliže políbíte kříž, abyste přísahali vašemu bratru nebo někomu jinému, zkoumejte dobře vaše srdce, abyste viděli, zda jste připraveni dodržet vaše slovo; pouze potom polibte kříž a následně dávejte pozor, abyste neztratili svoji duši, jestliže slovo nedodržíte. “
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: Církvi prokazuje křesťanský rytíř velkou úctu. „Když od biskupů, kněží a igumenů dostanete požehnání, s láskou je přijměte a neopouštějte je. “
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: Odpovědnost vůči podřízeným charakterizuje knížete, který je si vědom svých povinností. Nezapomíná na chudé, sirotky, chrání vdovy, dává almužny, žádného člověka nezabíjí, ani spravedlivého, ani zlého, navštěvuje nemocné, doprovází mrtvé ke hrobu, bdí nad pyšnými myšlenkami, aby ho neovládly. Takto přemítá: „Všichni jsme smrtelní. Dnes žijeme, zítra budeme v hrobě; vše, co nám Bůh dal, není naše, ale jeho, protože on nám všechno pouze svěřil. “
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: Slabou stránkou statečných rytířů bylo vždy jedna věc: totiž že příliš cestovali. Byli ochotni pomoci a zasáhnout kdekoli, kromě vlastního domu. Proto Monomach své děti povzbuzuje: „Nebuďte liknaví ve svém vlastním domě, ale dbejte osobně na všechno. Nespoléhejte se na své správce nebo služebníky pouze ze strachu, že přijdou hosté do vašeho domu, k vám na hostinu, kterou byste jim měli vystrojit a bez služebnictva byste se neobešli. Jste duší domu. Milujte své ženy, ale nedovolte jim, aby nabyly nad vámi převahy. “
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: Pohostinnost k cizincům, ať už jsou vznešenými vyslanci nebo chudými pocestnými, je dobrá vizitka pro zemi. „Jestliže nemůžeš dát hostu dary, nabídni mu aspoň něco k jídlu a pití. Tito cestovatelé rozšíří ve své vlasti vše, co je zde dobré a co špatné. “
3. Vladimír Monomach Poučení Vladimíra Monomacha: A nakonec válka: je příležitostí nechat projít zkouškou všechny schopnosti a veškerou sílu. Byl to především odpor proti mongolským vetřelcům, který nabízel příležitost k nezištné službě lidu podnícené až k obětování života. Ale z druhé strany, ve válce se může „ztratit tělo i duše“. Vojenské tažení vyžaduje tedy silnou osobnost, dobře vychovanou a schopnou stálé bdělosti: „Ve válce nejsme liknaví, ale důvěřiví vůči našim velitelům, nepodléháme opilství, ani pitkám, bujarým hodům nebo spánku. Vyhýbáme se lžím, opilství, nevázanosti, protože jejich prostřednictvím hyne tělo i duše. Při vašich cestách se proto zdržujte na vašich državách, nedovolte vašemu služebnictvu, aby jiným přivodili škody ve vesnicích a na polích, aby vás tam nezlořečili. “
4. Kníže Vasilko byl usmrcen v roce 1238 Tatary, protože odmítl účastnit se společného jídla. Starobylá kronika mu věnuje tuto chválu: „Vasilko měl krásnou tvář. Jeho oči byly zářivě světlé, jeho pohled pronikavý. Při honu byl neskonale odvážný a měl veselou povahu. Ke svým služebníkům byl laskavý, kdo mu prokazoval službu, jedl jeho chléb a pil z jeho stolu. Ať už to byl kníže nebo vazal, byl jím milován. Převelice miloval své služebnictvo, přebývaly v něm chrabrost a moudrost, spravedlnost a pravda. “ Velmi byla vyzdvihována jeho štědrost k chudým a církvi a přátelství k druhům ve zbroji, bojarům. Jsou to všechno ty vlastnosti, které nacházíme v Ponaučení Monomacha.
5. Michail Tverský († 1318) byl obětí politických intrik, které proti němu zosnoval jeho rival a synovec Jurij Moskevský. Jeho smrt popsaná s nelítostným realismem nám ukazuje vznešenost jeho duše. Věrný ideálu strastorepců dal přednost oběti sebe sama před krvavým střetem se svým příbuzným, který byl zapříčiněn invazí na ruské území ze strany tatarských hord.
6. Svatá knížata – obecné rysy Služba lidu: to je převládající motiv svatých knížat. Je zřejmé, že zde můžeme ukázat hledisko více či méně nadpřirozené. Je třeba ale připomenout, že i když vetší část životopisců neskrývá jistý patriotistický nádech, je text na hony vzdálen tzv. nacionalismu. Hagiograf, který napsal Pochvalu sv. Olgy a jejího vnuka sv. Vladimíra († 1015), je plný tohoto naivního patriotismu. Nazývá je titulem apoštolům rovní (snaží se je představit jako dvojníky „svatého císaře Konstantina a jeho matky svaté Heleny“; chce je takto ukázat z toho důvodu, aby Rus byla považována za zemi milovanou Bohem.
6. Svatá knížata – obecné rysy Přesto tato tendenční prezentace neničí teologické schéma Pochvaly, spíše je ještě posiluje. Historické vyprávění se stává tímto způsobem dogmatickou reflexí povolání určitého národa a jednotlivce, které je tak důvěrně blízké ruským myslitelům 19. století. Nacházíme zde výrazy jistého slovanského kolektivismu, téměř ilustrativní, které navzdory časové vzdálenosti, kterou můžeme počítat na staletí, jsou téměř shodné s větou u Chomjakova: „Jestliže se jeden ztratí, ztratí se pouze tento jeden; naopak, je-li jeden zachráněn a spasen, je zachráněn a spasen ve společenství s druhými. “
6. Svatá knížata – obecné rysy Obrácení Olgy a Vladimíra není představeno jako milost udělená jednotlivým osobám, ale jako dar od Boha přidělený celému národu. Právě proto Pán miloval své národy, které si vyvolil. „Rusové, jestliže se rozpomenou, “ říká Nestorův letopis, „kdy se znepokojují svojí konverzí“ a ji vezmou vážně, „budou předzvěstí jejich smíření s Bohem“.
6. Svatá knížata – obecné rysy Je dobře podtrhnout tuto myšlenku darovaného a nezaslouženého vyvýšení. Hagiograf popisuje velmi realisticky slabosti a hříchy svých hrdinů před konverzí. Jedná se přirozeně o osoby inteligentní, ale nelítostné a plné smyslnosti. Olga nechává zemřít udušením v parní lázni delegaci Drevljanů, kteří po zabití jejího manžela poslali dohazovače, a nechala zmasakrovat dalších pět tisíc, které pozvala na slavnost, když je nechala uhořet ve městě. Vladimír byl svobodomyslný, který „vítězil nad tužbami žen“. Ale díky Božímu vyvolení si je Bůh vybral, aby byli prvotinami „nového křesťanského lidu“.
6. Svatá knížata – obecné rysy Je to myšlenka velmi drahá Dostojevskému: hříšník dotknut Boží milostí, který se kaje, překonává spoustu těch, kteří žili ctnostně daleko před ním. Tak Nestorův letopis komentuje události ze života svatého Vladimíra: byl Bohem více oblíben „než mnoho spravedlivých lidí, kteří žili podle Božího zákona, ale zanechali správné cesty před tím, než zemřeli. Oni zahynuli, kdežto Vladimír obdržel místo toho odpuštění“. Je jasné, že odvisí od samotné osoby, zda pro něj milost není dána naprázdno. A v tomto bodě se životopisec snaží zachovat, řekněme, dokonale stylistickou rovnováhu. S obrácením souvisí směřování, které prochází pomyslným středem čtverce. Z jedné strany temnoty: velcí hříšníci před křtem; z druhé strany světlo: nové a nevšední křesťanské ctnosti.
6. Svatá knížata – obecné rysy Pokřtěná svatá Olga zůstává pevná ve své víře uprostřed pohanského světa a modlí se dnem i nocí za svého syna a za svůj lid. Svatý Vladimír, když vychází z léčivé lázně, vyhání všechny své ženy, pálí modly a povzbuzuje svůj lid, aby přijal v Dněpru křest. Usiluje o to, aby odčinil své hříchy „pokáním a almužnami“. A tak když zpozoruje, že „zde byli nemocní a zmrzačení, nechává poslat vozy plně naložené potravinami, aby dal celému městu jídlo“. Dokonce se dotazuje, když se stal křesťanem, zda může ještě trestat lupiče a zloděje, a rozhoduje se pro to jen z toho důvodu, že nechává vstoupit do svého rozhodování byzantskou církevní hierarchii, která si velmi váží takovéto pečlivosti. Nakonec se chtěl Vladimír v okamžiku smrti stát zcela chudým, rozdělil všechny své osobní věci a majetek mezi přátele a nuzné.
6. Svatá knížata – obecné rysy Jak je vidět, je Vladimír, třebaže je knížetem národa, představen jako skutečně svatý. Autor Pochvaly, i když neskrývá svůj patriotismus, je v prvé řadě plný starostí o univerzální spásu duší a zajímá se o celé křesťanstvo. I na Západě se církev snažila použít bojovný ideál rytířů, šlechticů ve prospěch myšlenky univerzálnější, jako je například osvobození Svaté země, vzájemná křesťanská solidarita proti nevěřícím. Bohužel, tato univerzalistická tendence byla postupně potlačena místními a nacionálními zájmy: politické strany rozdělily Evropu v protikladné bloky.
7. Alexandr Něvský
7. Alexandr Něvský V této nové situaci je rytíř snadno nahrazen obrazem národního hrdiny. Stejný vývoj je patrný i v Rusku. Životopis Alexandra Něvského (1220– 1263), napsaný ve 13. století a přepracovaný ve 14. století, se již představuje jako propojení náboženských, heroických a národních prvků. Toto „bojovat za ruskou zemi“ vedlo nezřídka i ke spojenectví s Tatary a k válečným tažením proti Švédům a německým rytířům.
7. Alexandr Něvský „Proto Bůh oslavil svého služebníka, protože udělal mnoho pro ruskou zemi, pro Novgorod a Pskov, ba pro celé ruské území. “ Je bezpochyby velmi nebezpečné uvažovat nad čistou spiritualitou z hlediska národních zájmů, především když se národ identifikuje s určitou vládou. Skutečně, když se v 15. století moskevské impérium stabilizuje, svatá knížata se již neobjevují.
Závěr Když začalo v roce 1380 vytěsňování Tatarů a v XV. stol. bylo zřízeno Moskevské království, knížecí svatost jakožto historická realita postupně zmizela a byla nahrazena jinými formami svatosti – svatostí světských lidí.
- Slides: 32