Svat e msk a boj o investituru Petr

Svatá říše římská a boj o investituru Petr Procházka Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petr Procházka. Dostupné z Metodického portálu www. rvp. cz, ISSN: 1802– 4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

Svatá říše římská: vznik: z východofrancké říše rozloha: dnešní Německo + přilehlá území, sever Itálie, dočasně Sardinie + Korsika trvání: 2. polovina 10. stol. – počátek 19. stol. cíl: snaha o sjednocení křesťanské Evropy pod vládou 1 panovníka – císaře Úkoly: 1) Odvoď z názvu státního útvaru i z panovnického titulu, na jakou tradici chtěla říše navázat. 2) Kdo se r. 800 stal vůbec prvním císařem raně křesťanské Evropy?

Obr. 1 Území Svaté říše římské v době svého vzniku Úkol: Na území jakých současných států zasahovala Svatá říše římská v 2. polovině 10. století?

dynastie Otonů: Ota I. Veliký (936– 973) 962 korunován papežem na 1. císaře říše opírá se o církev, kláštery zastavení maďarských nájezdů do střední Evropy r. 955 na řece Lechu Úkol: Obr. 2 Císař Ota I. Veliký, zakladatel Svaté říše římské (kronika Oty z Freisingu, asi 1200) Na porážce Maďarů se podílela i vojska tehdejšího českého knížete. Kdo jím tehdy byl?

Obr. 3 Porážka Maďarů na řece Lechu (v jižním Německu) patří k nejvýznamnějším událostem raného středověku. Císaře Otu I. podpořil vojensky i český kníže Boleslav I. (Saská světová kronika, 13. stol. )

Ota II. (973– 983), Ota III. (983– 1002) pokračovatelé politiky Oty I. představa vlády nad křesťanským světem – 2 moci: císař + papež nejvyšší představitel moci světské (pozemské) nejvyšší představitel moci církevní (duchovní) Úkol: Jak se jmenuje současný papež? Kde se nachází jeho sídlo?

ALE: roste vliv církve a mezi císaři a papeži roste napětí: Čí moc je vyšší? myšlenka sjednocení křesťanského světa pod 1 panovníkem se ukazuje jako nereálná Německo zůstane rozdrobené až do 2. pol. 19. stol. Úkol: Jak se na současném politickém uspořádání Německa projevuje, že bylo po celá staletí nesjednocené?

otonská renesance: kulturní období za vlády Otonů rozvoj umění, vzdělanosti Obr. 4 Koruna římských císařů z 2. poloviny 10. století Obr. 5 Císař Ota II. (iluminace z rukopisu kláštera v Reichenau)

Obr. 6 Kostel kláštera v Reichenau, významném středisku vzdělanosti v otonské době (ostrov Reichenau, Bodamské jezero) Obr. 7 Benediktýnské opatství v Corvey (severní Německo), působiště saského kronikáře Widukinda

Obr. 8 Mnich pracující ve skriptoriu (klášterní písařské dílně) předává hotový rukopis (iluminace z 10. stol. ) Obr. 9 Korunovace Oty II. a jeho ženy Theofano Kristem (dobový reliéf vyřezaný do slonoviny)

sálská dynastie: Jindřich IV. (1056– 1106) boj o investituru s papežem Řehořem VII. investitura = právo uvádět do úřadů biskupy vítězí papež moc církevní stojí nad světskou Obr. 10 Klečící císař Jindřich IV. kajícně prosí opata Huga a markraběnku Matyldu Toskánskou, aby se na jejím hradě Canossa mohl setkat s Řehořem VII. a vyprosit si u něj zrušení církevní klatby

Obr. 11 Trosky hradu Canossa v severní Itálii. Sem v zimě mezi roky 1076 a 1077 přišel (prý bosý) císař Jindřich IV. s malou družinou, ženou i dětmi, aby uznal svrchovanost papeže a požádal ho o zrušení klatby (vyloučení z církevního společenství), kterou na něj Řehoř VII. uvalil. Rčení „jít do Canossy“ se od té doby používá ve významu „kát se, prosit za odpuštění“.

boj o investituru a české dějiny: podpora císaře Jindřicha knížetem Vratislavem II. 1085 − Vratislav získává od císaře titul krále (nedědičný pro jeho nástupce) Úkol: Jak se jmenovala listina zaručující dědičnost českého královského titulu, kterou císař Fridrich II. udělil r. 1212 Přemyslu Otakaru I. ? Obr. 12 Kníže Vratislav II. (pozdější král Vratislav I. ) na fresce v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě

konkordát wormský (1122): kompromisní řešení boje o investituru papež a císař se dohodli, že biskupy do úřadů budou uvádět oba současně napětí trvá Obr. 13 Původní text konkordátu wormského z roku 1122 uložený ve vatikánském archivu. Dohodu mezi sebou uzavřeli papež Kalixtus II. a císař Jindřich V. (syn Jindřicha IV. ).

římskoněmecký král: od poloviny 13. století volen 7 kurfiřty kurfiřti (volitelé): 3 němečtí arcibiskupové český král 3 němečtí zástupci světské moci Obr. 14 Sbor sedmi kurfiřtů volí římskoněmeckého krále. Vpravo (pod znakem dvouocasého lva) též český král (iluminace ze 14. stol. )

římskoněmecký císař: zvolený král je korunován na císaře papežem v Římě korunovace symbolizuje podřízenost císaře papeži vyjádřena je též v názvu říše: Svatá Obr. 15 Korunovace Oty III. na císaře papežem Řehořem V. (iluminace z poloviny 15. stol. )

Doplň tvrzení náležitými fakty: 1) Jádro Svaté říše římské se rozkládalo na území dnešního ______. 2) Svatá říše římská vznikla v 2. pol. ____ stol. a zanikla počátkem ____ stol. 3) Hlavním cílem říše bylo _____ křesťanského světa pod 1 panovníkem. 4) Zakladatelem říše byl _____ , korunovaný r. 962 na císaře. 5) Kulturní období Německa přelomu 10. – 11. stol. nazýváme________. 6) Rostoucí moc církve zapříčinila napětí mezi císaři a ______. 7) V 11. – 12. stol. napětí přerostlo v boj o _______. 8) Za pomoc císaři v tomto boji získal titul krále český kníže ______. 9) Od 13. stol. volilo římskoněmeckého krále sedm tzv. _______. 10)Aby se římskoněmecký král stal císařem, musel být ______ papežem.

správné odpovědi: 1) Německa 2) 10. , 19. 3) sjednocení 4) Ota I. 5) otonská renesance 6) papeži 7) investituru 8) Vratislav II. 9) kurfiřtů 10)korunován

Citace obrazových materiálů: Obr. 1 Jack. Potte. [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: HRR-1_%28962%29. png> Obr. 2 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Otto_I_Manuscriptum_Mediolanense_c_12 00. jpg? uselang=de> Obr. 3 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Ota 1_madari. jpg> Obr. 4 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Weltliche_Schatzkammer_Wien_%28169%2 9 pano 2. jpg? uselang=de> Obr. 5 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Otto_II. _%28 HRR%29. jpg> Obr. 6 Schlampi. [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Klosterkirche_Mittelzell_Reichenau. jpg? us elang=de> Obr. 7 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Corvey_Westwerk. png> Obr. 8 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Gero-Kodex 01. jpg? uselang=de>

Citace obrazových materiálů: Obr. 9 Clio 20. [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Otton_II_et_Th%C 3%A 9 ophano. JPG> Obr. 10 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Hugo-v-cluny_heinrich-iv_mathilde-vtuszien_cod-vat-lat-4922_1115 ad. jpg> Obr. 11 Franz Xaver. [cit. 2012 -01 -23]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Castello_di_Canossa. jpg> Obr. 12 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: W_vratislav_ii_198_320. jpeg> Obr. 13 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Urkunde_Wormser_Konkordatbg. png? uselang=de> Obr. 14 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Balduineum_Wahl_Heinrich_VII. jpg> Obr. 15 [cit. 2012 -12 -28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http: //commons. wikimedia. org/wiki/File: Otto_III_wird_von_Papst_Gregor_V. _zum_ Kaiser_gesalbt. jpg>

Literatura: ČORNEJ, Petr a kol. Dějepis pro SOŠ: české a světové dějiny. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 2002. ISBN 80 -7235 -194 -X. ČORNEJ, Petr a kol. Dějiny evropské civilizace I. 4. vyd. Praha a Litomyšl : PASEKA, 2002. ISBN 80 -7158 -472 -7. FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. 1. vyd. Praha : ZVON, české katolické nakladatelství, 1992. ISBN 80 -7113 -008 -7.