Studen vlka 1 Vznik studen vlky 2 Nmeck
- Slides: 53
Studená válka 1. Vznik studené války 2. Německá otázka a první berlínská krize 3. Korejská válka 4. Druhá berlínská krize – 1958 -196 5. Kubánská raketová krize 6. Válka v Indočíně 7. Etapa uvolňování napětí (Nixonova doktrína) 8. Uvolňování napětí v Evropě (Helsinky 1975) 9. „Druhá“ studená válka 10. Konec studené války
Studená válka Politický fenomén, produkt osobitého historického období od konce 40. let do konce 80. let; Představovala složité období, probíhala na různých úrovních, rozličnými prostředky, na více místech najednou a trvala dlouho; Dvě základní chyby: q pokus zrevidovat toto období jen na úlohu dvou velmocí nebo jejich představitelů; q pokus postupovat chronologicky a popisovat ji jen jako jednotlivé události (konflikty, střety); Dvě etapy: q konec 40. let – konec 60. let: bipolarita existovala v čisté podobě; q konec 60. let – konec 80. let: oslabování bipolarity (oddělení ČLR jako samostatného centra síly; nárůst politicko-ekonomické vlivu Západní Evropy; rozvoj Hnutí nezúčastněných zemí v čele s Indjí a Jugoslávií
Studená válka Od četných mezinárodních konfrontací v minulosti se lišila dvěma výraznými rysy: q vzhledem k zájmům, zaujatým postojům a existenci jaderných zbraní se vyznačovala nemožností realizovat politiku , která by vedla k vyřešení sporů a konfliktů jednáním nebo kompromisem; q z této nemožnosti nutně vyplývala nutnost prosazovat zájmy jednostranným a přímým tlakem a všemi prostředky (diplomatickými, vojenskými, ekonomickými i podvratnými); Ale s výjimkou vzájemného použití síly vůči sobě navzájem Tedy: q na jedné straně šlo o válku, protože obě strany své spory nemohly ani nechtěly vyřešit jednáním; q na druhé straně ale „studenou“, protože tyto spory nemohly řešit silou Jinak řečeno: navzdory apokalyptické rétorice na obou stranách, neexistovalo žádné objektivní nebezpečí světové války
Vznik studené války q šlo o postupný proces, jehož vývoj nebyl určen předem a ani nebyl plánován; q určité kořeny již v minulosti ( již v minulosti soupeřily ideologicky a geopoliticky); q nepřesné chápání politiky druhé strany; q tzv. bezpečnostní dilema: jeden stát s cílem získat větší bezpečnost má za důsledek zmenšování bezpečnosti druhého státu, který se zase snaží svými protiopatřeními zmenšovat bezpečnost toho prvého – důsledek: ustavičně se prohlubující nedůvěra; q úsilí bývalých válečných spojenců zajistit si svoji bezpečnost v nových podmínkách po skončení války; q do popředí se dostávaly vlastní zájmy; q každé nedorozumění či krize živilo další nedůvěru a krizi; q v USA došlo odmítnutí politiky F. Roosevelta (tzv. jaltské axiomy) a její nahrazování novým vztahem k Sovětskému svazu (tzv. rižské axiomy)
Jaltské axiomy Stanovisko F. Roosevelta k Sovětskému svazu: q jeho zahraniční politiku vnímal převážně pragmaticky; q Představuje největší evropskou mocnost a nemůže se bez něho obejít žádný funkční mezinárodní systém; q i totalitní režimy mohou realizovat pragmatickou a defenzivní zahraniční politiku; q sovětská ideologie nečiní z něho automaticky nepřátelský, expanzionistický stát; q jeho nepřátelské projevy je reakcí na protisovětské akce realizované po roce 1917 a v meziválečném období; q věřil ve svou schopnost „zkrotit“ Stalina a „převychovat“ Sovětský svaz prostřednictvím jeho postupné integrace do západního společenství; To znamenalo: q uznat jeho zákonné bezpečnostní zájmy; q respektovat ho jako jednoho z garantů světového pořádku; q nabídnout mu odpovídající podíl na mírovém uspořádání; q výměnou za jeho zdrženlivost uznat jeho sféry vlivu.
Rižské axiomy Po smrti Roosevelta začal postupně převládat úplně odlišný názor na Sovětský svaz a na perspektivu vzájemných vztahů. Proti jeho koncepci se zásadně postavila skupina odborníků, která v 20. letech analyzovala informace o Sovětském svazu (jejím významným členem byl G. Kennan): Základní teze: q totalitní povaha sovětského režimu se projevuje i v jeho zahraniční politice, která má proto expanzionistický a nedemokratický charakter; q jejím trvalým aspektem je ideologie; q sovětská diplomacie je jen jejím prostředkem, je podřízena jejím cílům a proto nelze s ní uzavírat jakékoli pragmatické dohody; q politika založená na důvěře by byla proto iluzorní, tradiční diplomatické manévrování zbytečné, ne-li přímo nebezpečné
Etapy na cestě ke studené válce 1. Vystoupení Stalina (únor 1946): q válku nezpůsobil Hitler, ale kapitalistický systém a proto neexistuje žádný podstatný rozdíl mezi nimi; q dříve nebo později vypukne nová válka – proto se nejedná o trvalý mír, ale jen dočasné příměří; q Sovětský svaz se musí stát natolik silným, aby mohl změnit tento nevyhnutelný konflikt mezi kapitalistickými státy v občanskou válku, která odvrátí útok na vlast komunismus; Úkoly: 10 x zvýšit výrobu surového železa; 15 x výrobu oceli; 4 x těžbu ropy. 2. Projev W. Churchilla ve Fultonu (březen 1946) q „…od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu spadla napříč kontinentem železná opona“; q „…protože není nic, co by uctívaly více než sílu, jediným prostředkem obrany je udržovat a posilovat angloamerickou alianci“.
3. Slavný „dlouhý telegram“ G. Kennana (únor 1946) - analýza sovětské zahraniční politiky, jejích tradic, ideologie, cílů a prostředků: q za měřítko „sovětské hrozby“ považuje kombinaci: q stalinského systému a mesianismu jeho vůdců; q s ohromnou mocí, zdroji a možnostmi rozšířit svůj vliv; q současně existují vnitřní slabost režimu; q existující spory nejsou produktem nedorozumění ani špatné komunikace, ale sovětského vnímání vnějšího světa; q její kořeny existují i v tradiční politice ruských carů (jednání z pozice síly, hledání bezpečnosti v neustálém rozšiřování území); q tradiční ruský pocit nejistoty z nutnosti žít v sousedství kočovných národů a strach ze silnějších a lépe organizovaných západních společností.
„Zdroje sovětského chování“ G. Kennan tak dovršil formování antitezí F. Roosevelta: q místo racionálního chování velmoci je mu vlastní „imanentní agresivita“; q místo elastičnosti motivů jakékoli mocnosti – „nenapravitelnost“ Sovětů; q místo postupné integrace do západního společenství „zlom“ nebo donucení ke „změkčení“ sovětského systému na základě převahy Západu. Jeho analýza se stala filozofickým a pojmovým rámcem pro interpretaci Stalinovy zahraniční politiky a na Sovětský svaz se začalo pohlížet ne jako na nespolehlivého spojence, nýbrž jako na nepřítele. Dva základní kameny americké zahraniční politiky vůči SSSR v době studené války: „zadržování a změna“
Trumanova doktrína Poselství prezidenta H. Trumana americkému Kongresu (březen 1949): q pomoc ve výši 400 milionů dolarů pro Řecko a Turecko; q obsahovalo americkou vizi současného světa: q Sovětský svaz představuje mocného a nebezpečného nepřítele; q proti němu musí Spojené státy podporovat svobodné národy a pomáhat jim nalézt svůj vlastní osud q doktrína byla postavena na široce pojatém ideologickém boji proti komunismu; q tento zápas není bojem o sféry vlivu, ale zápasem „dobra se zlem“; q základem: absolutně definovaný závazek Spojených států „bránit demokracii vždy a všude“; q podporovat všechny svobodné národy; q selhání Spojených států v tomto boji by bylo považováno za ohrožení světového míru a stability.
Kritika politiky „zadržování“ q tzv. realisté: USA přepínají svoje síly, vyčerpávají své zdroje a nechají se zatahovat do zapadlých míst rozsáhlé periferie sovětského impéria. Požadavek: definovat oblasti, v kterých je odpor v životním zájmu USA; postupovat případ od případu a nikoli jen na základě obecných univerzálně platných principů; q W. Churchill: odmítal odklady jednání se Sovětským svazem až do doby, kdy Západ bude schopen jednat z pozice síly. Požadavek: vydat důrazné ultimátum; zmenšit oblasti jeho vlivu; současně však se sovětskou mocí v omezené míře koexistovat; q zastánci radikální kritiky: kladly rovnítko mezi americké a sovětské činy a teze o amerických závazcích považovaly za aroganci moci. Požadavek: USA nemají žádné právo jednostranně zasahovat kdekoli na světě, protože legitimní obrana je možná pouze se souhlasem OSN; q konzervativci : USA se v čase své největší moci uchylují jen k pasivní diplomacii. Požadavek: obecný souhlas s tezí „zadržování“, ale požadovali důraznější politiku - politiku „osvobozování“
Kritika G. Kennana q není zaměřena protisovětsky, nýbrž antikomunisticky a tím de facto nabízí bianco šek každému hnutí, které se označí za antikomunistické; q proti hrozbě, která má primárně politický charakter, staví aspekt vojenský; q postrádá měřítko určit, zda je možné tento střet vyhrát – tj. zda je schopná přivodit změnu sovětského přístupu k zahraniční politice; q výrazně posiluje „manichejskou“ povahu americké zahraniční politiky, tj. za základ světa považuje princip Dobra a Zla; q v bipolárním systému bude každý mocenský posun hodnocen jako hra s „nulovým součtem“ – zisk jednoho znamená ztrátu druhého; q vznik NATO je zaručený způsob jak definitivně rozdělit Evropu; q vítězství ve studené válce bude záviset na schopnosti obou systémů řešit své vnitřní problémy a uskutečňovat ideály.
2. Německá otázka Dva rozdílné přístupy: q Sovětský svaz – vytvoření sjednoceného a neutrálního Německa; q USA a Velká Británie – Německo jako součást Západu. Zakotvení Německa v západním světě a později i v NATO - základ tzv. strategie dvojího zadržování q Německo jako pevná součást Západu – cíl: zabránit realizovat nacionalistickou zahraniční politiku q současně důležitá součást poměru sil při „zadržování“ Sovětského svazu. Vývoj: - 1946 – vznik Bizonie; - 1948 – souhlas Francie s připojením k Bizónii (tzv. Trizonie); - 1948 - separátní měnová reforma v Trizonii; - 1948 - Sovětský svaz vyhlásil blokádu západního Berlína; - 1949 - blokáda ukončena - září 1949 - vyhlášení vzniku SRN - říjen 1949 - vyhlášení vzniku NDR
3. Korejská válka q KLDR nepovažovala za možné, že se USA postaví na odpor na posledním výběžku Korejského poloostrova potom, co přenechaly většinu asijské pevniny komunistům; q USA k agresi přistoupily nikoli z geopolitického významu Korejského poloostrova, ale z principu obrany proti hrozbě komunismu a obrany svobodného světa Červen 1950 překvapivý útok KLDR přes 38. rovnoběžku; Vylodění amerických jednotek v jejich týlu vytvořila tři možnosti: q zastavení vojsk na 38. rovnoběžce a obnovení původního stavu; q postup dále na sever a potrestat agresora; q postup až k čínské hranici a sjednocení Koreje. Mao-Ce-tung postup amerických jednotek až k čínské hranici vyhodnotil jako obkličování Číny a nový pokus USA zvrátit vítězství komunistů v čínské občanské válce; Proto: zastavit americké jednotky na postupu k čínské hranici a vyloučit nutnost bojovat s nimi na čínském území.
Korejská válka /2 - první válka za účasti OSN; - mimo USA dalších 14 členských států OSN; Korejská válka měla velký negativní dopad na vývoj mezinárodních vztahů: q USA zmobilizovaly celý západní blok; q ztrojnásobily vojenské výdaje; q došlo k přeměně NATO z politické koalice v integrovanou vojenskou organizaci; q začalo se uvažovat o znovuvyzbrojení západního Německa. Svět se změnil na dva ozbrojené tábory, které byly motivované vzájemným strachem : q USA považovaly válku jako součást sovětské strategie – vlákat USA do vzdálených konfliktů v Asii a tím usnadnit sovětský útok v Evropě; q Sovětský svaz v ní viděl přípravu na konfrontaci, kterou předvídal a které se snažil zabránit; Obě strany se připravovaly na to, co žádná z nich nechtěla, tj. na přímé totální střetnutí
Kontrolní otázky 1. V čem spočívá základní charakteristika fenoménu „studená válka“. 2. Rooseveltova koncepce vztahu vůči Sovětskému svazu a její kritika (jaltské a rižské axiomy). 3. Analýza zdrojů sovětského chování (G. Kennan) a jeho koncepce „zadržování a změny“ 4. Trumanova doktrína – její místo ve vzniku studené války a její kritika v USA. 5. Německá otázka jako součást vzniku studené války. 6. Korejská válka - základní politické a vojensko-strategické chyby a její výsledky a důsledky na další vývoj studené války.
4. Druhá berlínská krize 1958 -1963 Počátek: požadavek Sovětského svazu zahájit jednání o zrušení čtyřmocenského statutu západního Berlína spojený s hrozbou, že hodlá předat kontrolu nad přístupy do města NDR Cíl: q dosáhnout přímého jednání západních mocností s NDR a tím jejího uznání de facto; q izolovat neústupnou politiku K. Adenauera ve vztahu k NDR symbolizovanou tzv. Hallsteinovou doktrínou Následoval: q návrh Sovětského svazu uzavřít mírové smlouvy s oběma německými státy, které předpokládaly vystoupení SRN z NATO a NDR z Varšavské smlouvy; q neúspěšná konference v Ženevě (1959);
q 1960 sestřelení amerického špionážního letadla U 2 nad územím SSSR; q následovala řada ultimát Sovětského svazu; q masový exodus občanů NDR na Západ; q 13. srpna 1961 vybudována berlínská zeď oddělující západní Berlín od území NDR cíl - zabránit odchodu občanů NDR na Západ; q Západ zvolil mezi ústupem a konfrontací s nedozírnými následky ústup a symbolická gesta; q obě mocnosti daly přednost soupeření a soužití před sliby danými svým německým spojencům; q došlo k novému potvrzení rozdělení Evropy, které se žádná ze stran nepokusila změnit silou; V roce 1963 Sovětský svaz oznámil, že „úspěch“ berlínské zdi učinil smlouvu o Berlínu za nepotřebnou a po pěti letech berlínská krize skončila.
5. Kubánská raketová krize 1962 Příčina: rozhodnutí sovětského vedení rozmístnit sovětské jaderné rakety na Kubě s cílem vytvořit diplomatický tlak na USA Cíl: q zamezit dalšímu americkému útoku na Kubu; q nastolit rovnováhu vůči raketovým základnám USA v Turecku; Reakce USA: q požadavek odstranit už rozmístněné rakety; q uvalení námořní blokády na lodě s útočnými zbraněmi směřující na Kubu; q masivní přesun vojenských jednotek do karibské oblasti; q hrozba jadernou odvetou proti sovětskému území; Kompromis: souhlas s demontáží sovětských raket pokud: q USA přijmou závazek respektovat režim na Kubě; q budou demontovány americké rakety v Turecku
Výsledek krize: q obě mocnosti vypracovaly pravidla: q pro zažehnání dalších možných krizí; q a pro omezení provokativních akcí v oblastech, které každá strana považovala za sféru životních zájmů; q fáze vzájemných hrozeb a vydírání byla nahrazena relativně stabilizovaným mezinárodním systémem; q následoval podpis několika významných smluv o kontrole a omezení jaderných zbraní: q Memorandum o zřízení přímého spojení mezi SSSR a USA (tzv. „horká linka“); q Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968); q Smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní (1969); q Smlouva o omezení strategických zbraní – SALT I (1972)
6. Válka ve Vietnamu Přesněji: válka v Indočíně (probíhala i v Laosu a Kambodži); q válku zahájila Francie v roce 1946; q 1954 – ženevská konference; q od roku 1954 v ní pokračovaly USA na základě tzv. teorie domina; q 1964 - rozhodnutí o odvetném leteckém bombardování severního Vietnamu; q 1965 - zapojení amerických pozemních jednotek; q 1969 - počet amerických vojáků dosáhl počet 543 tisíc; q 1968 - Nixonova strategie – tzv. „vietnamizace“ konfliktu s cílem: q zachovat vnitropolitickou morálku v Americe; q poskytnout čas jižnímu Vietnamu na stabilizaci; q motivovat Hanoj k dohodě
USA se snažily současně vyřešit dva úkoly, z nichž každý byl obtížný sám o sobě: q porazit partyzánskou armádu, která využívala bezpečné základny podél celé vietnamské hranice s Laosem a Kambodžou; q současně demokratizovat společnost, která neměla žádnou tradici pluralismu: q velmi slabé základy státnosti; q malé předpoklady fungování demokratického systému; q silná konfuciánská politická tradice; Problém: q ukázat severnímu Vietnamu sílu a své rozhodnutí, že mu nedovolí zmocnit se jižního Vietnamu; q současně nevyvolat hrozbu čínské intervence; Přijatá strategie: zničení nepřítele velkými útočnými operacemi Problém: ani ta největší možní americká expediční síla nebyla schopná porazit protivníka: q který měl rozsáhlé oblasti, kam mohl ustoupit, q jehož zásobovací trasy probíhaly mimo vietnamské území q disponoval ohromnou vůlí k vítězství
Důsledky války pro USA: q q 57 tisíc padlých amerických vojáků; výdaje: 150 mld. amerických dolarů; vojenský neúspěch znamenal velkou ránu americkému sebevědomí; nadlouho oslabena důvěra v profesionální schopnost amerických ozbrojených sil; q americká vláda byla zbavena volnosti ve sféře zahraniční politiky (zákon o válečné pravomoci); Poučení podle H. Kissingera: q chybná představa, že obrana jihovýchodní Asie má klíčový význam pro zachování světového řádu; q politika zadržování nemůže být chápána jako politika bránící status quo; q třeba respektovat, že i ohromné zdroje USA mají své meze; q chápat povahu hrozby a také povahu cílů, jichž lze reálně dosáhnout; q vleklá patová situace nahlodává trpělivost a vůli americké veřejnosti
Poučení podle Mac. Namary q q q q špatné zhodnocení geopolitických záměrů VDR a Vietkongu, podporovaných Čínou a Sovětským svazem a přecenění nebezpečí, která hrozila z jejich akcí; posuzování obyvatel a představitelů jižního Vietnamu podle americké zkušenosti a špatný odhad politických sil (přecenění jejich touhy po demokracii a svobodě a jejich ochota za ně bojovat); podcenění síly nacionalismu, který motivoval protivníka k boji a umírání za svoji víru a hodnoty; hluboká neznalost historie, kultury a politiky obyvatel oblasti; neschopnost rozpoznat omezenou účinnost nejmodernější vojenské síly a použité doktríny v boji s nekonvenčním, vysoce motivovaným nepřítelem; nedocenění skutečnosti, že v mezinárodních vztazích existují problémy, která nemají okamžité řešení; nejvyšší vedení státu nebylo schopné se efektivně vypořádat s ohromným množstvím politických a vojenských úkolů.
Kontrolní otázky 1. Druhá berlínská krize 1958 -1963 a její výsledky. 2. Kubánská raketová krize a její vliv na další vývoj mezinárodních vztahů. 3. Vietnam a jeho místo ve francouzské a americké zahraniční politice v jihovýchodní Asii. 4. Cíle a limity americké vojenské angažovanosti ve Vietnamu 5. Hlavní závěry z neúspěšné války USA ve Vietnamu (H. Kissinger, R. Mc. Namara)
7. Etapa uvolňování napětí Základní premisy americké verze uvolňování napětí (détente) vypracoval H. Kissinger: q hlavním problémem není komunistická ideologie, ale Sovětský svaz, který ztotožňuje tuto ideologii s mocenskou silou; Proto: základem americké zahraniční politiky by neměl být moralismus, ale střízlivá analýza mezinárodního uspořádání; q politiku zadržování realizovat jen tam, kde nejde realizovat politiku spolupráce; q slabým místem Sovětského svazu je jeho vnitřní politika: (absence střídání politické moci, slabá ekonomika, neustálý boj o výsady); q uznání jeho rovnocenného postavení a poskytování hospodářské pomoci učinit závislým na jeho chování; q dlouhodobý cíl: studenou válku lze ukončit navozováním změn uvnitř Sovětského svazu.
Nixonova doktrína Kissingerova koncepce se stala základem nového přístupu USA k mezinárodním vztahům (tzv. Nixonova doktrína) Základní prvky: q výslovné zdůraznění národního zájmu – „Naše závazky musí být utvářeny našimi zájmy a nikoli naopak“; q nový přístup k zadržování komunismu, který neklade jako předběžnou podmínku jednání transformaci sovětské společnosti; q podmiňování spolupráce v jedné oblasti dosažením pokroku v jiné oblasti (tzv. politika vázanosti); q podmiňování dohod opatřeními v oblastech, které se dohody bezprostředně netýkají (junktim); q využití neshod v komunistickém hnutí - idea sblížení USA s Čínou (tzv. trojúhelníková strategie);
Tzv. trojúhelníková strategie Kissingerova premisa: q v systémech založených na neomylných pravdách může existovat jen jedna autoritativní interpretace; q každý pokus rivala prohlásit se za reprezentanta pravověrného názoru znamená pro druhého smrtelnou výzvu; q spor Moskvy a Pekingu spočíval v tom, kdo má právo určovat pravidla, jenž budou ovlivňovat politickou orientaci komunistických stran; q řešení sporu je možné jen v případě, že se jeden z nich dobrovolně podřídí druhému, (což bylo nemožné), nebo že jeden z obou protivníků porazí druhého. Charakter sporu však současně přesahoval ideologické otázky a měl charakter historicky dlouhodobého geopolitického konfliktu o společnou hranici, která se po celou historii měnila a posunovala podle ambicí a moci obou stran (čínská vláda ji neuznávala)
Stanovisko čínských vůdců: q hrozba útoku ze strany Sovětského svazu (střet na řece Ussuri) a uplatnění Brežněvovy doktríny „omezené suverenity“ (Československo); q každý kompromis se Sovětským svazem by Čínu jen oslabil; q minimální cíl: nedovolit jeho spojení s žádnou jinou velkou mocností; q nejlepší řešení: získat jinou velmoc na čínskou stranu. Proto: spojování bezpečnosti Číny s mezinárodní izolací Sovětského svazu a s potřebou získat na svou stranu USA; Výchozí premisa: Čím horší budou vztahy mezi USA a Sovětským svazem: q tím menší bude možnost pro vznik americko-sovětského kondomia; q tím budou lepší vyjednávací pozice Číny ve vztahu k oběma velmocím;
Stanovisko USA q hrozba vzniku spojenectví nejlidnatější země světa s vojenským potenciálem Sovětského svazu; q nezávislost Číny - nepostradatelná součást globální rovnováhy; q diplomatické kontakty s Čínou důležitý manévrovací prostor americké diplomacie; Problém: jak realizovat tuto politiku bez existence diplomatických kontaktů s Čínou a za situace, kdy čínské vedení neustále hovořilo o americkém imperialismu. Průlom ve vztazích mezi Čínou a USA znamenal dramatickou změnu systému mezinárodních vztahů: q Sovětský svaz byl nucen čelit výzvám na dvou frontách a tím byl nucen ke zmírňování napětí s USA; q Čínu nutil ke spolupráci s USA její vlastní zájem založený na větších obavách ze strany Sovětského svazu než ze strany USA; q směrování Číny proti Sovětskému svazu je výhodné nejen jejím vlastním, ale i americkým zájmům; q americká vyjednávací pozice bude nejsilnější tehdy, budou-li USA blíže oběma zemím, než ony vůči sobě navzájem
Nixonova politika na Středním východě Základní premisy: q klíč k mírovému řešení mají USA a nikoli Sovětský svaz; q příčiny existujícího patu v řešení krize: § Izrael je příliš silný, než aby ho mohly porazit všechny arabské státy dohromady; § USA nikdy nepřipustí přímou sovětskou vojenskou intervenci; Postup: q blokovat jakékoli vojenské řešení za podpory Sovětského svazu; q do mírového procesu vstoupit až poté, co zklamání z patové situace donutí arabské vůdce distancovat se od Sovětského svazu a přiklonit se k USA. Tyto podmínky nastaly po válce v roce 1973, která potvrdila, že k obnovení původního stavu a k dosažení pokroku na cestě k míru je zapotřebí americké podpory Přesněji řečeno: americký tlak na Izrael
Uvolňování napětí v Evropě Proces uvolňování napětí vnesl nový pohyb i do evropské diplomacie: q Doposud platila tzv. Hallsteinova doktrína – tj. jedinou legitimní německou vládou je vláda NSR. Na jejím základě: odmítaly uznat NDR a požadovaly přerušení diplomatických styků s každou zemí, která ji uznala (s výjimkou Sovětského svazu); q Nová koncepce W. Brandta (1969): o sjednocení Německa je třeba usilovat na základě politiky sbližování NSR s komunistickým světem. Vyzval k uznání NDR, hranic s Polskem na řece Odře a Nise a ke zlepšení vztahů se Sovětským svazem. Změny: q podepsána sovětsko-německá smlouva (1970); smlouva o přátelství s Polskem uznávající hranici na Odře a Nise); dohoda čtyř vítězných mocností o Berlínu (1971); q NSR se vzdala práva na jednostrannou reprezentaci německého národa, oba státy si vyměnily diplomatické mise a v roce 1973 byly přijaty do OSN; Tím byly vytvořeny základní předpoklady pro konání konference o evropské bezpečnosti.
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě q v roce 1972 byly za účasti 33 evropských států, USA a Kanady zahájeny mnohostranné konzultace o zahájení konference; q v roce 1975 byla zahájena vlastní konference v Helsinkách, která vyvrcholila podpisem Závěrečného aktu helsinské konference Potvrdil: q politický status quo, existující hranice v Evropě a jejich nedotknutelnost; q uznání závazku lidských práv jako jednoho z principů mezinárodních vztahů; q akceptování plnoprávné účasti USA a Kanady v celoevropském systému bezpečnosti. Dokument obsahoval tyto části: q Deklarace principů, kterými se budou řídit vztahy mezi státy; q Dokument o opatřeních na upevnění důvěry a o některých aspektech bezpečnosti a odzbrojení; q Spolupráce v oblasti hospodářství, vědy a techniky a životného prostředí; q Další kroky po konferenci;
Deklarace principů, kterými se budou řídit vztahy mezi státy Definuje deset základních principů vztahů mezi státy: 1. Svrchovaná rovnost a respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti; 2. Nepoužití síly nebo hrozby silou; 3. Neporušitelnost hranic; 4. Územní celistvost států; 5. Mírové urovnání sporů; 6. Nezasahování do vnitřních záležitostí; 7. Respektování lidských práv a základních svobod, včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení 8. Rovnoprávnost a právo národů na sebeurčení; 9. Spolupráce mezi státy; 10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva;
Dokument o opatřeních na upevnění důvěry a o některých aspektech bezpečnosti a odzbrojení Obsahuje závazky států v oblasti posilňování důvěry a bezpečnosti: q předběžné oznamování velkých vojenských cvičení a velkých přesunů vojsk; q výměnu pozorovatelů; q politický závazek o nutnosti přijmout účinné opatření v oblasti odzbrojení Dokument se stal se základem rozvoje spolupráce v oblasti posilování důvěry a bezpečnosti a celého procesu kontroly zbrojení v Evropě.
Helsinky 1975 – Závěrečný akt 1. Následné schůzky (Paříž, Bělehrad, Vídeň) 2. Snížení stavu konvenčních OS a výzbroje 3. Opatření na posilnění důvěry
Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě q jednání zahájena v roce 1989 a byla podepsána v roce 1992 mezi členskými státy VS a NATO; q nejvýraznější úspěch odzbrojení v celé historii Evropy; q uskutečnila se fyzická likvidace moderní konveční výzbroje a techniky (celkem 64 351 kusů); q zvýšila se vzájemná transparentnost výměnou informací a jejich ověřování formou inspekcí; q je označována za „základní kámen evropské bezpečnosti“ Cíle: q nastolit bezpečnou a stabilní rovnováhu na nižších úrovních; q vyloučit nerovnosti poškozující stabilitu a bezpečnost; q vyloučit schopnost vést překvapivý útok a vést rozsáhlou útočnou operaci; q součástí Smlouvy byl i Závěrečný akt o početních stavech osob; q v roce 1999 podepsána Dohoda o adaptaci Smlouvy KOS
Opatření na posilnění důvěry a bezpečnosti Stockholmská konference - 1986 Vídeňský dokument 1990 Vídeňský dokument 1994 Vídeňský dokument 1999
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě Hlavní výsledky: q Sovětský svaz získal uznání poválečných hranic a tím dosáhl jeden z hlavních cílů své zahraniční politiky; q došlo ke zmírnění konfrontace v mocenské oblasti, v které nebyla schopna dosáhnout vítězství ani jedna strana; q byl zvýrazněn význam soutěže mezi Východem a Západem v ideologické oblasti; q závazek uznávat západní standardy lidských práv znamenal, že se vnitropolitická situace v těchto zemích stala předmětem jednání na mezinárodní úrovni; q v celém bloku vznikla hnutí, která se pokoušela donutit své vlády k dodržování přijatých zásad lidských práv; Vznikla KBSE - od roku 1964 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – OBSE
8. „Druhá“ studená válka q pojem používaný pro označení období po etapě uvolnění napětí, která definitivně skončila sovětskou okupaci Afganistanu v prosinci 1979; q nová vlna revolucí hrozila zásadní změnou mocenské rovnováhy v neprospěch USA; q Sovětský svaz zvýšil úsilí o dosažení převahy v jaderných nosičích, o vybudování námořní síly s celosvětovou působností (včetně programu výstavby jaderných ponorek); q to vše bylo v USA hodnoceno jako vážná politická a vojenská výzva; Prezident J. Carter (1977 – 198 O) - poradce Z. Brzezinski: q odmítl Kissingerovu „realpolitiku“ a jeho deideologizaci vztahů k socialistickým zemím; q za pilíř zahraniční politiky vyhlásil respektování lidských práv na celé planetě; q došlo k intensifikaci konfrontace Východ – Západ; q na Západě převládla orientace na růst zbrojení (rozmístnění nových raket středního doletu v Evropě);
Prezident R. Reagan (1980 – 1988): q Spojené státy jsou ve srovnání se Sovětským svazem zcela výjimečnou zemí jsou „strážcem svobody“ na celém světě; q Sovětský svaz je zcela abnormální stát, který nemá podporu vlastního obyvatelstva a proto může být vnitřně zranitelný díky nespokojenosti lidu; q ekonomicky neefektivní, technicky i politicky zaostalý Sovětský svaz nemůže dlouhodobě obstát v soutěži se Spojenými státy (především v oblasti závodů ve zbrojení). q pokroku při jednáních o omezení strategických jaderných zbraní může být dosaženo jen za předpokladu, že Sověti ustoupí od své agresivní expanzionistické politiky a proto do té doby nemá jednání o jaderném odzbrojení velkou cenu; q USA zvýšily podporu protikomunistickým partyzánským hnutím v Kambodži, Afganistanu, Angole a Nikaragui; q vyhlásil koncepci Strategické obranné iniciativy (tzv. „hvězdné války“);
Strategická obranná iniciativa - projekt rozsáhlého výzkumného programu zaměřeného na vývoj systémů PRO umístěné v kosmickém prostoru (SDI); Cíl: q získat schopnost realizovat první jaderný úder na základě možnosti PRO zastavit oslabený odvetný úder protivníka; q nahradit dosavadní koncepci „vzájemného zaručeného zničení“ koncepcí „zajištěné obrany“ q zahájit novou kvalitativní etapu horečného zbrojení, která měla spotřebovat sovětské strategické zdroje; Problémy: q porušoval Smlouvu o omezení systémů protiraketové obrany z roku 1972; q narazil na odpor i v Evropě: dosažení absolutní bezpečnosti USA znamenal hrozbu porušení „vzájemné spojitosti“ americké a evropské bezpečnosti.
„Nové politické myšlení“ M. Gorbačova q postupně opouštěl koncepci třídní podstaty zahraniční politiky státu; q hlavní zásada: všelidské zájmy jsou nadřazené zájmům třídním; q převzal iniciativu a dokázal přesvědčit americkou vládu a ostatní západní vlády, aby mu důvěřovaly; q vztahy mezi Sovětským svazem, USA a západní Evropou dosáhly nového, kooperativního charakteru; q na summitu v Reykjavíku (1986) a ve Washingtonu (1987) byla dosažena dohoda o likvidaci raket středního doletu; q Sovětský uznal politickou autonomii zemí východní a střední Evropy; q souhlasil se sjednocením Německa a jeho začleněním do NATO a Evropského společenství
Příčiny konce studené války q neschopnost socialismu obstát v soutěži s kapitalistickou světovou ekonomikou; q masivní a mimořádně drahé horečné zbrojení; q socialistický blok tvořily jen hospodářsky, geograficky a demograficky zaostalé části světa; q jeho spojenci nebyli ani soběstační a byli závislí na pomoci Sovětského svazu; q komunismus sliboval lepší život, ale nedokázal ho lidem dát; q zdiskreditoval se i proto, že nedokázal zavést politickou a sociální spravedlnost; q realizace jeho ideálů byla spojena s velkými lidskými oběťmi; q studená válka prodloužila život stalinskému systému a znamenala těžké ztráty pro sovětský lid; q „nepřátelské obklíčení“ a neustálé hrozby bezpečnosti poskytovaly argumenty ke zdůvodňování totální kontroly moci nad společností a ekonomické neefektivnosti systému;
Kontrolní otázky 1. V čem spočívala „politika uvolňování napětí“ prezidenta R. Nixona a její základní rozdíly od předchozích administrativ. 2. Základní premisy H. Kissingera – duchovního otce Nixonovy doktríny 3. Trojúhelníková strategie – její základní idea a cíle americké a čínské strany v politice vzájemného sbližování 4. Charakteristika uvolňování napětí v Evropě a základní výsledky helsinské konference (Závěrečný akt) 5. Příčiny vzniku etapy „druhé studené války“ a konkrétní politika J. Cartera a R. Reagana 6. Přínos M. Gorbačova do charakteru sovětské zahraniční politiky a příčiny ukončení studené války
- Vlastnosti vlka v bajkách
- Brat mlčanlivého vlka obsah
- Davor studen
- Kdo chce s vlky žíti
- Děkuji smajlík
- Nadace albatros vznik
- Jak vzniká uhlí
- Ikea hoven
- Vznik krápníků rovnice
- Klasicismus vznik
- Byzantská ríša mapa
- Vznik futbalu
- Vznik a vývin slovenského jazyka
- Zjednotenie nemecka a talianska
- Naturalismus vznik
- Celobioza
- Stavovské divadlo
- Vznik manufaktur
- Gotika vznik
- Alžbetínske divadlo znaky
- Sposob tvorenia slov
- Kabaret vznik
- Vznik hor
- Csr vznik
- Vznik velkej moravy
- Vznik a vývoj peňazí
- Hinduizmus symboly
- Drama charakteristika
- Jak vzniká uhlí
- Vznik jazzu
- Hinduizmus vznik
- Vznik eu
- Judaismus vznik
- Franská ríša
- Cvs wichita ks
- Slová ktoré vznikli odvodzovaním
- Vznik amoniaku
- Naturalismus vznik
- Príčiny zániku veľkej moravy
- Nacismus vznik
- Vznik hip hopu
- Vznik jednosmerneho prudu
- Dějiny udatného českého národa vznik čsr
- Vznik judaizmu
- Kral s havranom v erbe wikipedia