strukturalismus F de Saussure C LviStrauss Ferdinand de

  • Slides: 9
Download presentation
strukturalismus (F. de Saussure, C. Lévi-Strauss)

strukturalismus (F. de Saussure, C. Lévi-Strauss)

Ferdinand de Saussure – základy strukturální lingvistiky Kurs obecné lingvistiky – paradigmatické základy strukturalistického

Ferdinand de Saussure – základy strukturální lingvistiky Kurs obecné lingvistiky – paradigmatické základy strukturalistického přístupu - inspirace Durkheimem, zvláště v chápání jazyka jako společenského faktu se všemi důsledky, jež z toho plynou – je kolektivní reprezentací, je nadindividuální, má utlačivou sílu - jazyk je význačný znakový systém i sociální jev, proto výklad jeho strukturální analýzy umožňuje přesahy k analýze společenských jevů jako sémiotických faktů

základní pojmy řeč = nejvýznamnější společenské komunikační médium řeč má dvě komponenty: jazyk a

základní pojmy řeč = nejvýznamnější společenské komunikační médium řeč má dvě komponenty: jazyk a mluvu (langue a parole) jazyk je systém znaků, kód, kolektivní a musíme ho respektovat; mluva je materiální aplikace jazyka; individuální, projevem naší vůle Řeč je výsledkem spojení souboru pasívních kolektivních pravidel (konvencí) a aktivních individuálních výkonů mluvy. Zatímco používáním jazyka se všichni mluvčí podílejí na jeho existenci (1+1+1+1. . . = I), tak mluvu je nutné považovat za souhrn jednotlivých případů, je materiální souborem toho, co lidé říkají (1+1´+1´´´+. . . )

jazyk - je systém znaků s jednotou smyslu a akustického obrazu - je sociální

jazyk - je systém znaků s jednotou smyslu a akustického obrazu - je sociální institucí – znakový systém srovnatelný s písmem, symbolickými rituály, zdvořilostními formami, vojenskými signály apod. - je ze společenských znakových systémů nejdůležitější, protože většinu ostatních prostupuje a do značné míry umožňuje -je reprezentován písmem: jazyk a písmo jsou dva odlišné znakové systémy, přičemž druhý existuje výlučně proto, aby reprezentoval první. sémiologie (nebo sémiotika) = věda, která studuje znakové systémy lingvistika = sémiologie jazyka

jazykový znak - nesjednocuje věc a jméno, ale pojem a akustický obraz - akustický

jazykový znak - nesjednocuje věc a jméno, ale pojem a akustický obraz - akustický obraz není materiální zvuk, něco čistě fyzického, ale psychický otisk tohoto zvuku - slovo „tree“ [tri: ] značí pojem strom; pojem strom odpovídá nějaké empirické entitě stromu - znak je psychická jednotka, spojení zvukové a konceptuální představy - akustický obraz = označující; pojem = označované

vlastnosti znaku arbitrárnost - svazek sjednocující označující a označované je arbitrární; idea českého slova

vlastnosti znaku arbitrárnost - svazek sjednocující označující a označované je arbitrární; idea českého slova pes není se sledem hlásek p-e-s, který jí slouží jako označující, spjata žádným vnitřním vztahem; stejně dobře by ji mohl zastupovat libovolný jiný sled, jak to dosvědčují rozdíly mezi jazyky; ne/proměnlivost - jestliže se ve vztahu k ideji, kterou zastupuje, jeví označující jako libovolně zvolené, pak ve vztahu k jazykovému společenství, které ho užívá, libovolné není, je dané.

zákony v lingvistice - jde o pravidla spíše než o zákony - synchronní jev,

zákony v lingvistice - jde o pravidla spíše než o zákony - synchronní jev, že v češtine existují tři rody – mužský, ženský a střední – je sice všeobecné pravidlo, ale není to zákon, který by dodržování těchto rodů silou vnucoval - v diachronii jsou změny spíše vynucené, např. když se přestane používat některá gramatická forma (přechodníky) nebo slovo, tak tomu nelze nijak zabránit, ale nejedná se o všeobecný jev, vždy se tato změna týká konkrétní individuální skutečnosti a nelze předvídat, jestli to bude platit i v jiných případech problém identity a distinkce jednotky jazyka, mluvy i písma jsou relační, diferenční. Necharakterizuje je totiž, jak by se dalo předpokládat, jejich vlastní pozitivní kvalita, ale prostě jen skutečnost, že se mezi sebou nesměšují.

vnitřní dualita všech věd operujících s hodnotou - každá věda zabývající se hodnotou (ekonomie,

vnitřní dualita všech věd operujících s hodnotou - každá věda zabývající se hodnotou (ekonomie, lingvistika, sociologie), by měla rozlišovat osu současného, která představuje vztahy mezi koexistujícími věcmi, z níž je veškeré působení času vyloučeno, a osu následného, na níž nelze nikdy uvažovat víc než jednu věc najednou, kde však jsou umístěny všechny věci osy první spolu se svými změnami. - partie šachů jako metafora fungování jazyka

Claude Lévi-Strauss – strukturální etnologie Cílem strukturální analýzy je systematické využití binárních protikladů (nahý/oblečený,

Claude Lévi-Strauss – strukturální etnologie Cílem strukturální analýzy je systematické využití binárních protikladů (nahý/oblečený, syrový/vařený) při odhalování hlubinných schémat ukrytých pod manifestními jevy - za rozmanitostí kultur se skrývají více či méně univerzální schémata, které lze odhalit pouze strukturální analýzou - východiskem analýzy jsou skutečnosti z oblasti sexuality, příbuzenských vztahů, umění nebo kuchyně tak, jak jsou žity a jak jsou pozorovatelné v každodenním životě; jde postižení - např. v podobě vyjádřitelné i v matematických pojmech - sítě vztahů, na nichž se zakládá jejich celkový smysl - proč při pohřebním obřadu zpívají zpěváci v maskách? - trojnásobná hra opozic: život-smrt, zpěv-nezpěv, vzduch-země - myšlení přírodních národů – intelektuální kutilství oproti modernímu intelektuálnímu inženýrství