STRUKTURA A JAZYK LITERRNHO DLA VRSTVA JAZYKOV STYLISTICK

STRUKTURA A JAZYK LITERÁRNÍHO DÍLA VRSTVA JAZYKOVĚ STYLISTICKÁ Mgr. Michal Oblouk

ÚTVARY JAZYKA n základní zdroj pro beletrii n spisovný jazyk – slova hovorová, knižní, poetismy, termíny n nespisovné jazykové prostředky – obecná čeština, nářečí, slang, argot, profesní mluva

STYLOVÉ ROZVRSTVENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY n slova slohově neutrální n slova slohově zabarvená – slova lichotivá, slova hanlivá, neologismy, archaismy, historismy, poetismy

TEXTOVÉ SLOHOVÉ POSTUPY vyprávěcí n popisný n charakterizační n výkladový n úvahový n

SYNTAKTICKÉ PROSTŘEDKY n různé druhy vět – oznamovací, rozkazovací, tázací, přací, zvolací n slovesné a jmenné vyjadřování n neobvyklý slovosled n souřadnost a podřadnost

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY n rytmus, rým n eufonie = libozvuk, příjemné uspořádání zvuků v projevu X kakofonie (nelibozvučnost) n zvukosled a zvukomalba = onomatopoie, opakování stejných hlásek a napodobení zvuku slovy n paronomázie = nahromadění slov odvozených od stejného kmene

GRAFICKÉ PROSTŘEDKY n estetické působení jazyka v psané podobě – verš, strofa, typy písma, interpunkce n n n básně – obrazy (kaligramy) experimentální poezie – konkrétní (pracuje s jazykem jako s materiálem k vytváření neobvyklých kompozic), vizuální (optické básně), fonická (založena na uspořádání zvuků) akrostich – báseň, v níž začáteční nebo koncová písmena (slabiky) dávají slovo (větu), nejčastěji jméno člověka, jemuž je báseň věnována

TROPY a FIGURY n n obrazná pojmenování založeny na přenášení významu - podstatou je mnohoznačnost slov kombinace hlásek či slov opakování nebo přesuny výrazových prostředků

DRUHY TROPŮ n epiteton – básnický přívlastek, blíže určuje, popisuje, přibližuje zobrazovanou skutečnost vyjádřenou podstatným jménem, vyjadřuje subjektivní hodnocení n přirovnání – příměr, pojmenování upozorňující na vzájemnou podobnost věcí, přirovnávají se vlastnosti nebo způsob a okolnosti děje n metafora – přenesení významu na základě podobnosti, typem metafory je personifikace (zosobnění – lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty)

DRUHY TROPŮ n metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti, druhem metonymie je synekdocha (přenesení významu na základě záměny části a celku), rozvedená synekdocha = perifráze (vyjádření opisem) n oxymóron – zvláštní druh tropu založený na významovém protikladu, spojení dvou významově rozporných tvrzení n alegorie – jinotaj, obrazné vyjádření dějů, pojmů, založené na utajení (skrytý smysl – něco nemůže nebo nesmí být vyjádřeno přímo) n symbol – jistá skutečnost je znázorněna skutečností jinou, která tu první reprezentuje, zastupuje

DRUHY TROPŮ n kontrast – protiklad, záměrné spojení protikladných slov a myšlenek n hyperbola – nadsázka, zveličení jevu, situace, na hyperbole je postavena karikatura (zesměšnění určitého lidského typu, rysů charakteru) n n litotes – opak hyperboly, zjemnění výrazu eufemismus – užití mírnějšího slova k označení nepříjemné představy X dysfemismus – vyjádření směřující k zápornému hodnocení n ironie – záměrné užití slova v opačném smyslu, zesílená ironie = sarkasmus

ZVUKOVÉ FIGURY n aliterace – náslovný rým, opakování stejné hlásky na n anafora – opakování slova nebo slov na začátku veršů, n epifora – opakování stejného slova nebo slov na konci n epanastrofa – palilogie, opakování stejného slova nebo n epizeuxis – opakování stejného slova nebo slov v jednom začátku sousedních slov nebo vět slok veršů slov na konci předešlého verše a na začátku následujícího verše verši

SYNTAKTICKÉ FIGURY n asyndeton – vynechání spojovacích výrazů n polysyndeton – užití více spojovacích výrazů n parenteze - vsuvka

SLOVOSLEDNÉ FIGURY n n inverze – změna pořádku slov anastrofa – druh inverze, obrácení slovosledu dvouslovného spojení n paralelismus – bohatě rozvinuté přirovnání, přirovnávané jevy položeny volně vedle sebe n gradace – stupňování, uspořádání slov podle jejich významu a účinku směrem vzestupným (klimax) nebo směrem sestupným (antiklimax)

ELIPTICKÉ FIGURY n elipsa – výpustka, vynechání části textu, které si lze domyslet z kontextu n apoziopeze – nedokončená výpověď, ukončena pomlčkou nebo trojtečkou

ŘEČNICKÉ FIGURY n apostrofa – básnické oslovení neživého objektu, nepřítomné osoby, nečeká se odpověď n řečnická otázka – její smysl je natolik jasný, že nevyžaduje odpověď n pleonasmus – nadbytečné hromadění souznačných slov n tautologie – rozvedení stejného sdělení dvěma synonymními výrazy