Stedovk historiografie II Stedovk psemnictv a knin kultura

Středověká historiografie II Středověké písemnictví a knižní kultura středověku výběrová přednáška LS 2016/2017 Mg. Petra Michalová 20. 3. 2017

Kosmova kronika Určující pro další vývoj historiografie Základní koncept českých dějin Vlivný spis Stylistický vzor aktuálnost beletristické historické vyprávění Pokračovatelé Kosmovi Druhé pokračování Kosmovo Kroniky doby Karla IV.

Pokračovatelé Kosmovi Kanovník Vyšehradský Mnich sázavský Druhé pokračování Kosmovo mezi těmito Pokračovateli * nezávislá historická díla Vincenciova kronika Jarlochova kronika

Kanovník Vyšehradský nejstarší pokračování Kosmovy kroniky navazuje bezprostředně – r. 1126 dovedena do r. 1142 přímý odkaz na předchůdce – Sibieslaus dictus (řečený, již zmíněný Sobělav) dílo jednoho autora patrně psáno ve dvou fázích první do r. 1130 poté přerušení návrat k práci v r. 1141 – zpětně dopsány informace dílo končí nástupem vlády Vladislava II. a panegyrikem na Soběslava († 1140)

kronika obsahuje i události r. 1142 odboj znojemského knížete Konráda proti Vladislavovi tato událost ale již zapsána jiným autorem – patrně až 10 let po smrti původního autora

Kanovník Vyšehradský v podstatě kronika vlády Soběslava II. (1125 – 1140) zahrnuje celou jeho vládu v závěru oslavná pasáž nad zemřelým knížetem autor – neznámý dobrá informovanost – patrně kontakty u dvora či tam dokonce působil záliba v pozorování a popisu astronomických jevů – napomohlo dataci spisu českého původu způsob uvádění českých místních jmen úcta k českým světcům české místní zvyky radost nad vítězstvími Čechů nad cizími vojsky

Kanovník a Soběslav – hlavní hrdina – kladně hodnocen 14. 2. 1140 – o smrti Soběslava oslavná pasáž ctnosti panovníka: péče o poddané střídmost v hovoru příjemný ve válce udatný moudrý štědrý péče o chudé zbožný

stav dochování: 5 rukopisů nejstarší – Dražický – vznik před r. 1343 (uložen v knihovně Kapituly pražské (sign. G 5) vznik na objednávku Jana IV. z Dražic

Mnich Sázavský využívá Kosmovu kroniku vrací se k období, které Kosmas popsal záměr napsat kroniku svého kláštera = Sázavského kláštera první klášterní kronika proto do Kosmova konceptu doplňuje události spojené se Sázavským klášterem Kosmas – odpůrce slovanské liturgie – o sázavském klášteře a slovanské liturgii úplně pomlčel Mnich Sázavský tak musel doplnit události od r. 1030 vláda knížete Oldřicha, který založil kl.

kronika ze 3 navazujících částí 1. část doplňuje Kosmovu verzi – do r. 1125 o dějiny kláštera 2. část od 1125 samostatné vyprávění klášterní kronika – hl. záměr na dějiny kláštera avšak zájem i o jiné významné události – např. střet Soběslava a Lothara, apod. 3. část r. 1157 zlom kroniky – zde vloženo vyprávění o Vladislavovi II. a jeho bratru Děpoltovi – o jejich znamenitých skutcích udělení královské koruny císařem – popis korunovace celá kronika pak končí r. 1162

Mnich sázavský – klášterní kronika pasáž o založení kláštera – vložena po r. 1001 kníže Oldřich – po něm dokončil Břetislav pak chronologicky o vývoji kláštera až do r. 1126 pak další pasáže kroniky 2. část od 1125 samostatné vyprávění klášterní kronika – hl. záměr na dějiny kláštera avšak zájem i o jiné významné události – např. střet Soběslava a Lothara, apod. 3. část r. 1157 zlom kroniky – zde vloženo vyprávění o Vladislavovi II. a jeho bratru Děpoltovi – o jejich znamenitých skutcích udělení královské koruny císařem – popis korunovace celá kronika pak končí r. 1162

vznik – 70. l. 12. st. (1173 – 1176) dílo jediného autora čerpal z různých pramenů Kosmova kronika starší anály zápisy vedené v Sázav. kl. legenda o sv. Prokopu Vita minor

vliv předloh na styl – Kosmova rétorika + hagiograf. styl jedinečný pramen pro dějiny Sázav. kl. a slovanské liturgie dochována ve 2 rukopisech drážďanský rukopis – ze 12. – 13. st. téměř zničen za 2. svět. války obsahoval patrně Kosmovu kroniku a přípisky Mnicha Sáz. majetek Sázav. kl. vídeňský rukopis – opis drážďanského rukopisu původně majetek Strahov. kl. , dnes v ÖNB ve Vídni

Mnich a Prokop vyprávění o zakladateli – Prokop – vzor v legendě ctnosti světce: zbožnost čistota milosrdenství pokora prozřetelnost mírnost horlivost ve víře štědrost vlídnost k chudým a potřebným kázání a učení všech, kdo k němu přicházeli

Vincenciova kronika Vincencius pražský kanovník a notář kaplan biskupa Daniela – s ním i na zahr. diplomatické cesty Jeho dílo začíná rokem 1140 – nástup Vladislava I. Na knížecí stolec Kroniku věnuje právě Vladislavovi a jeho ženě Juditě Zaobírá celou dobu jeho vlády až do r. 1167, kdy náhle končí Výklady náhlého konce Vincenciovy kroniky se různí Dochována vjednom jediném rukopise – tzv. Strahovský rukopis (v něm i Jarlochův letopis)

Podrobné zmínky o osobnostech a událostech, jejichž byl přímým svědkem Jindřich tažení Zdík do Itálie 1158 – 1160 Líčení Vladislava I. – stylisticky propracované, dramatické Aluze na Bibli Citáty z antických autorů

Vincenciova kronika Podrobné zmínky o osobnostech a událostech, jejichž byl přímým svědkem to vše zasazuje do svého příběhu o českých dějinách tvoří s jasnou, promyšlenou vizí toho, co chce svým příběhem sdělit diskursivní strategie = souhrn prostředků jimiž autor vypráví příběh

modelový čtenář = čtenář, který přijme autorovu verzi příběhu – autor s ním počítá – ví, pro koho píše žádný text nevzniká odtržen od prostředí, v němž vznikl autor zná publikum, kterému píše charakter středověkého dějepisectví

Vincenciovo dílo – v centru zájmu vláda Vladislava I. (1140) končí r. 1167 - buď tehdy zemřel, nebo přestal psát Líčení Vladislava I. – stylisticky propracované, dramatické znatelná snaha vylíčit Vladislava jako ideálního panovníka Vladislav se zřekl trůnu ve prospěch svého syna – popřel právo volby pro tím Vincencia přestal být ideálem panovníka narušení jeho strategie – proto konec s psaním kroniky - nedopsána

Vincencius o Vladislavovi – rok 1158

Aluze na Bibli každá osoba či situace nachází protějšek v biblické situaci nebo postavě intertextualita s Biblí – názornost a autorita pro publikum do r. 1158 citáty z Bible velmi časté – snaha doložit Vladislava jako Bohem vyvoleného panovníka dovršeno Vladislav vyvolený korunovací v Miláně I. jako ideální panovník Bohem moudrý dbá rad moudrého biskupa Jindřicha Zdíka

navíc pravý rytíř Ethos rytíře – hlavně od r. 1158 – tehdy korunován na krále (sněm v Řezně) Vladislav tažení citáty epice udatný, bojovný – zvlášť podrobně v líčení dějů z italského z antických autorů + hexametry a topoi obvyklé v hrdinské Vladislavovy hrdinské skutky Rytířský ideál – Vladislav ztělesňuje ideál křesťanského rytířského panovníka Vincencius svým příběhem o dějinách chce oslavit skutky krále Vladislava II.

pozitivně líčí i jeho ženu Juditu ctnosti: cudnost vznešenost oddanost manželovi moudrost péče o potřebné – vdovy, sirotci, chudí krása vzdělanost přirovnání k Ester a Heleně (matka císaře Konstantina) Doplňuje Vladislava vše směřuje k líčení Vladislava jako ideálního křesťanského panovníka – cíl kroniky

Jarlochova kronika Opat premonstrátského kláštera v Milevsku Narozen 1166 v Porýní Klášterní škola - setkání s Gotšalkem 1177 do Čech s premonstráty a v Gotšalkových službách 1187 – milevským opatem Guelf (ve sporu císařství a papežství byl na straně papeže) Orientace na církev a dění v ní

Jarlochova kronika Přímá návaznost na Vincenciovu kroniku První zpráva kroniky – o smrti biskupa Daniela I. během cesty v Itálii Referoval o ní i Vincencius Poslední Jarlochova zpráva – 1198 – jmenování Přemysla Otakara I. králem

Soustředí se především na církevní osobnosti a dějiny Biskup Daniel Jindřich Zdík Premonstráti – jejich uvedení do země Jindřich Zdík – první klášter na Strahově Želivský premonstrátský opat Gotšalk – legenda Z knížat se nejvíce věnuje Soběslavovi II. – selský kníže krátce o rozbrojích mezi Přemyslovci a jejich vyvrcholení ve smíru mezi Vladislavem Jindřichem a Přemyslem Otakarem I.

Jarloch a Gotšalk rok 1184 - o Gotšalkově životě a působení v Čechách dětství – rodina vzdělání obrácení na víru a cesta do řádu premonstrátů příhod do Čech – příprava pro konvent na Strahově zde první opat Gezo vložen příběh o životě Geza Gotšalk zpět do domovského Steinfeldu uvedení Gotšalka na post opata v Želivi život a činy Gotšalka opata od narození až do smrti rysy legendy

Gotšalk zbožnost askeze – zvlášť silná – podrobně popsaná kázeň fyzická paráce četba knih – neobyčejná moudrost a znalost náb. knih četba knih Bernarda z Claivaux kázání slova Božího – v domovském klášteře i jinde

Jarlochova kronika cíl: dějiny řádu premonstrátů v českém prostředí oslava řádu oslava opata Gotšalka s tím souvisí Vita Godescalci o Gotšalkovi – hl. pro zdůraznění kvalit a důležitosti řádu premonstrátů = narativní strategie autora

Druhé pokračování Kosmovo Kosmas – do r. 1125 Kanovník Vyšehradský – do r. 1142 Mnich Sázavský – do r. 1162 Vincencius – do r. 1167 Jarloch – do r. 1198 Druhé pokračování Kosmovo – do r. 1283

Druhé pokračování Kosmovo soupis pořízený na základě letopisných záznamů pořízených v pražské kapitule ve 12. a 13. století na k. 13. či na poč. 14. st. – neznámý autor sebral tyto roztoužené záznamy vytvořil souvislý chronologicky řazený text – až do r. 1283 snaha o jednotnou formu oddíly Výpisky z Vincencia a Jarlocha Příběhy krále Václava I. Příběhy krále Přemysla Otakara II. Vyprávění o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II. Letopisy české (= zbývající stručné zápisy)

jednotné dílo z hlediska kodikologie z hlediska lit. historie - kompilace rozčlenění do dílů – každý jiná stylistická kvalita dochováno v Dražickém rukopise Metropolitní kapitula pražská (sign. G 5) od r. 1329 -1343 vepsány ještě nejstarší legendy o českých světcích rovněž i Kosmova kronika a Kanovník Vyšehradský

Příběhy krále Přemysla Otakara II. Annales Ottakariani první pasáž – do 1254/1255 – Přemyslova výprava do Pruska spor Přemysla s Bélou IV. – 1260 bitva u Kressenbrunu stylisticky vynikající líčení vložen i list Přemysla papeži Alexandrovi IV. panegyrik na pražského děkana Víta – 1271 spory Přemysla s Rudolfem Habsburským Přemyslova smrt na Moravském poli oslavná pasáž nad padlým králem

autor – neznámý patrně jediný stylistická obratnost – vzor – Kosmas záliba v etymologických hříčkách znalost Bible sečtělost v antické i tradiční křesťanské literatuře kvalitní latina evidentně chtěl být pokračovatelem Kosmy – znal dobře jeho styl – učil se od něj do r. 1278

Autor a děkan Vít 1271 – zemřel dlouhá pasáž oslavující jeh oživot a činy kazatelská činnostvýmluvnost moudrost vzdělanost – sestavil lekcionář – pro potřeby liturgie během roku podpora sepisování knih – na jeho náklad donace oltářů po pražský kostel péče o zakládání kostelů a kalí po království štědrost – almužny zbožnost střídmost

Autor a Přemysl Otakar II. 1278 – smrt Přemysla Otakara II. oslava jeho osobnosti ctnosti ideálního vladaře statečnost důraz na to, že nebyl přemožen a na vůdcovské schopnosti¨vojensk zdatnost ve vedení vojska a i v bitvě král vítězící zbožnost – hluboká a upřímná dobročinnost –dary církvi a chudým štědrost ušlechtilost

Vyprávění o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II. navazuje na Příběhy krále P. O. II. od r. 1278 úvodní děj – podrobné líčení úředních a právních kroků, které provázely zvolení Tobiáše z Bechyně na biskupský stolec legitimizační prvek líčení správcovské vlády Oty Braniborského po smrti P. O. II. věznění královny Kunhuty a Václava útlak kněžstva církve utrpení lidu

starozákonní citáty parafráze a výpůjčky z antických klasiků Seneka Makroboius – Saturnalia Martianus Capella – De nuptiis Mercurii et Philologiae formulace shodné s Kristiánovou legendou

dějová linka pokračuje ve vyprávění utrpení církve a lidu pod braniborskou správou 1282 – ustanovení zemské vlády – v čele Tobiáš s Bechyně – pražský biskup a skupina kolem něj 1282 – líčení hladomoru dramatická pasáž, vysoce stylisticky kvalitní nejlepší kus české gotické prózy nenávist k Němcům – Braniborům – vložena kapitola o Sasech, z nichž Braniboři vzešli autor to kvituje s povděkem origo gentis – převzata ze Světové kroniky Frutolfa z Michelsbergu († 1103) 1283 – návrat dědice trůnu do Prahy – Václav II. konec díla

autor – neznámý domněnky o Řehoři z Valdeka – nejprve pražský děkan, poté biskup nelze jasně určit patrně pražský kanovník – ne totožný s autorem Příběhů znalec římského i kanonického práva ohlasy Kosmova stylu znalost Bible znalost antických autorit Ovidius Horatius Martialis Seneka doba vzniku – snad již 1283, možná ale na k. 13. či na poč. 14. st.

Klíč k interpretaci? Ø znalost charakteru středověké lit. tvorby a daného žánru historiografie poučení pobavení propaganda znalost sociokulturního kontextu doba vzniku díla původu autora cílového publika

otázka publika – tj. komu bylo dílo apriori určeno v době svého vzniku Bez recipientů je jakékoli dílo, literární i výtvarné i jakákoli reprezentace zbytečné všechno je vytvářeno pro toto PUBLIKUM – s ohledem na něj stře. literární díla - společenská funkce

Publikum – recepční prostředí společnost prvotní recipienti literárních textů (kronik) spojeni s knížetem, jeho družinou a dvorem prostředí kapituly, kde texty vznikaly a kde byly opisovány kláštery tehdejší společenská elita - kníže, jeho rod, šlechta, církevní hodnostáři „Elitou v obecné rovině rozumíme ty, kteří v jakékoli oblasti sociálního jednání, tedy nikoli pouze v oblasti politické moci, dovedou obsadit špičkové pozice v rámci společenské stratifikace. “

Elita šlechta – vyčleněna sociální rolí - boj obranou křesťanského pozemského světa a jeho obyvatel urozenost držba majetků a úřadů církev – vyčleněna sociální rolí – modlitba zajištění spásy a života věčného vzdělanost držba majetků a úřadů

další odlišnost od většinové společnosti: MOBILITA uvnitř knížectví i za hranice – kníže, šlechta i církevní hodnostáři seznamování se s cizím prostředím – s novými kulturními vzorci – společenskými vztahy a módními trendy Kontakty s evropským a blízkovýchodním prostorem: Vojenská tažení – říše, Itálie, Polsko, Uhry Diplomatické cesty – Itálie, říše Říšské sjezdy – Norimberk, Frankfurt, Řezno Křížové výpravy – Svatá země, Litva, Prusko Poutní cesty – Svaté země, Santiago de Compostella

prostorová mobilita zasahovala mnohem širší spektrum společnosti, než se původně myslelo kníže, šlechta – doprovázeni – služebná šlechta, rytířstvo, vojsko, služebný personál církevní hodnostáři – doprovod – kanovníci, kaplani, mniši, notáři a písaři, služebný personál nové kulturní a společenské proměny a trendy recipovalo mnohem širší společenské spektrum, než se původně zdálo nové kulturní vzorce pak přinášeli zpět do svých domovů ve své domovině vytvářeli prostředí pro přejímání řady nových kulturních vzorců např. dvorská rytířská kultura ideál panovníka a pojetí královské moci devotio moderna ženská zbožnost souvztažnost literatury se sociokulturním kontextem, ve kterém vzniká a působí důležité znát tento kontext

Literatura Marc BLOCH, Králové divotvůrci. Studie o nadpřirozené moci přisuzované královské moci, zejména ve Francii a Anglii, Praha 2004. Ernst H. KANTOROWICZ, Dvě těla krále. Studie středověké politické teologie, Praha 2014. Jean P. ROUX, Král. Mýty a symboly, Praha 2009. Dušan TŘEŠTÍK, Mýty kmene Čechů (7. – 10. století). Tři studie ke starým pověstem českým, Praha 2003. Anna KERNBACH, Vincenciova a Jarlochova kronika v kontextu svého vzniku. K dějepisectví Přemyslovského období, Brno 2010. Robert ANTONÍN, Mentální horizonty českých světských a církevních elit druhé poloviny 12. a počátku 13. století, in: Acta Historica Universitatis Silesianae Opaviensis 7/2014, str. 35 – 47.

Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2012. Jiří SLÁMA, Střední Čechy v raném středověku III. Archeologie o počátcích přemyslovského státu, Praha 1989. Dušan TŘEŠTÍK, Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 – 935), Praha 1997. Josef ŽEMLIČKA, Čechy v době knížecí (1034 – 1198), Praha 2007.

František KUTNAR- Jaroslav MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, NLN, Praha 1997. Marie BLÁHOVÁ, Staročeská kronika tak řečeného Dalimila (3) v kontextu středověké historiografie latinského kulturního okruhu a její pramenná hodnota, Academia, Praha 1995. Jana NECHUTOVÁ, Latinská literatura českého středověku do roku 1400, Vyšehrad, Praha 2000.

Děkuji za pozornost Mgr. Petra Michalová petra. rajterova@pedf. cuni. cz