stavn podek esk republiky Prvn d Kurz k

Ústavní pořádek České republiky Právní řád Kurz k přípravě příslušníků HZS ČR na vykonání služební zkoušky 2020 Kpt. Ing. Lenka Laštovičková

Právní řád České republiky 1. Rozdělení státní moci, právní síla předpisů a systém českého práva 2. Základní lidská práva a svobody, ochrana lidských práv a svobod

Ústavní pořádek České republiky tvoří: • Ústava České republiky (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ) • Listina základních práv a svobod (Zákon č. 2/1993 Sb. ) • ústavní zákony přijaté podle Ústavy České republiky • Ústavní právo je soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě. • Ústava ČR může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony. • Ústava ČR a ústavní zákony mají nejvyšší právní sílu.

Právo a právní předpisy • Základním prvkem práva je právní předpis. • Právní předpis nabývá platnosti dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Toto datum je uvedeno v záhlaví Sbírky zákonů. • Právními předpisy, které se uveřejňují ve Sbírce zákonů, jsou: • ústava, ústavní zákony • zákonná opatření Senátu • nařízení vlády • vyhlášky ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky

Právo a právní předpisy • Účinnost je v právním předpisu uvedena v posledním paragrafu. • Účinnosti však může právní předpis nabýt nejdříve dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Ústava • Ústava nejvyšším a základním zákonem státu. Všechny ostatní zákonné normy s ní musí být v souladu. • Obecně ústava (konstituce) upravuje typ a principy určitého státu, organizaci veřejné moci a správy a základní práva a svobody občanů. • Ústavy jsou přijímány zákonodárným sborem nebo přímým hlasováním obyvatelstva (referendum). Jádrem každé ústavy je princip oddělení státní moci.

Složení Ústavy • Preambule • 113 článků rozdělených do 8 hlav (částí) • • 1. Základní ustanovení 2. Moc zákonodárná 3. Moc výkonná 4. Moc soudní 5. NKÚ 6. ČNB 7. Územní samospráva 8. Přechodná a závěrečná ustanovení

Preambule • Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. • V preambuli je vyjádřena věrnost občanů tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé. • Jejich odhodlání budovat, chránit a rozvíjet ČR jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům. • Společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.

1. Základní ustanovení • V tomto bodě je ČR charakterizována jako svrchovaný (samostatný), unitární (jednotný) a demokratický právní stát, v němž lid vykonává veškerou státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. • Lid je zdrojem veškeré státní moci - vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. • Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. • Státní symboly a jejich používání upravuje zákon.

Moc zákonodárná

2. Moc zákonodárná • Schůze komor Parlamentu jsou veřejné a veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem. • Zákonodárnou iniciativu dle Ústavy ČR má poslanec, skupina poslanců, vláda, Senát, zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

3. Moc výkonná • PREZIDENT - je hlavou státu - je volen na 5 let (max. 2 x) - byl volen na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR - přímá volba zák. 71/2012 Sb. - od 40 let - jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády - sjednává mezinárodní smlouvy - je vrchním velitelem ozbrojených sil - má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního - jmenuje soudce a generály - má právo rozpustit poslaneckou sněmovnu • VLÁDA - se skládá z předsedy (premiér), místopředsedů a ministrů, kteří řídí jednotlivé rezorty (financí, zemědělství, školství, zdravotnictví) - vrcholný kolektivní orgán státní moci a správy, řídí a kontroluje státní administrativní aparát - je odpovědna Poslanecké sněmovně

4. Moc soudní • Soudní moc je nezávislá, uplatňuje se při ochraně práv občanů a dalších subjektů. Nestrannost soudců nesmí nikdo ohrožovat a do jejich činnosti zasahovat. • Soustavu soudů tvoří: - Nejvyšší soud (v Brně) - Nejvyšší správní soud (v Brně) - Vrchní soudy (v Praze a Olomouci) - Krajské soudy (v krajských městech) - Okresní soudy (v bývalých okresních městech) V Praze je místo krajského soudu městský a místo okresních soudů obvodní. Na rozhodování soudů se mohou podílet vedle soudců i další občané, a to jako přísedící.

Ústavní soud • Ústavní soud (v Brně) posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva nebo zda přijaté zákony nejsou v rozporu s ústavou a právním řádem. • Ústavní soud ve vztahu k výkonné moci může zrušit podzákonné předpisy, jsou-li v rozporu s ústavními zákony, zákony nebo mezinárodními smlouvami. • Skládá se z 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem se souhlasem Senátu.

5. Nejvyšší kontrolní úřad • NKÚ je nezávislým orgánem, který kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. • V jeho čele stojí prezident, jehož do funkce jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR prezident republiky. • Zákon č. 166/1993 Sb. o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

6. Česká národní banka • ČNB je ústřední bankou státu, orgán, který vykonává dohled nad finančním trhem v zemi. • Hospodaří s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. • Jejím hlavním úkolem podle zákona č. 6/1993 Sb. , o ČNB je pečovat o cenovou stabilitu, je na vládě nezávislá. Podporuje hospodářskou politiku vlády, určuje měnovou politiku.

7. Územní samospráva • ČR se člení na obce, které jsou základními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. • Územní samosprávné celky jsou veřejnosprávní korporace (právnické osoby). Spravují je zastupitelstva, volená občany na čtyřletá období. • Zastupitelstva mají pravomoc vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlášky.

Lidská práva v České republice Listina základních práv a svobod • Dnes tvoří Listina základních práv a svobod součást ústavního pořádku ČR. • Vychází z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách. • Byla přijata v ČR v sedmdesátých letech (vyhl. č. 120/1976 Sb. ) a nově vyhlášena v devadesátých letech. Ke skutečnému naplnění přijatých závazků ale dochází až po 17. 11. 1989. • Základní práva a svobody obsažené v Listině vyjadřují v zásadě vztah mezi státem a občanem. • Listina základních práv a svobod přejímá klasické dělení lidských práv. • Je složena z preambule a 6 hlav (44 článků), které se věnují 5 základním okruhům práv.

Listina základních práv a svobod obsah • Listina je nadřazená ostatním právním aktům, které se jí musí přizpůsobit. Představuje ústavní právo hmotné. • 6 hlav (částí) listiny: • první hlava obsahuje obecná ustanovení, • druhá pojednává o základních lidských právech a svobodách a politických právech, • hlava třetí charakterizuje práva národnostních a etnických menšin, • hlava čtvrtá řeší hospodářská, sociální a kulturní práva, • hlava pátá zaručuje právo na soudní a jinou právní ochranu, • hlava šestá obsahuje závěrečná a společná ustanovení.

Listina základních práv a svobod • Obecná ustanovení • Pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné a že jsou pod ochranou soudní moci. • Podle Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. • Každý může činit, co není zákonem zakázáno. • Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. • Právo na stávku nepřísluší soudcům, státním zástupcům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.

Okruhy práv • Základní lidská práva a svobody • Zaručují člověku důstojnost v základních oblastech jeho života. • Např. právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, osobní svoboda, právo na lidskou důstojnost a ochranu jména nebo jiných údajů o své osobě. • Dále člověku zaručují právo na majetek, nedotknutelnost obydlí, tajemství listovních, telefonických a podobných zpráv, svobodu pohybu a pobytu, svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Okruhy práv • Politická práva • Možnost účastnit se veřejného politického života, ochranu v rovině občanské a veřejné, např. svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, shromažďovací právo, právo sdružovat se, právo volit. • Cenzura je nepřípustná. • Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.

Okruhy práv • Práva národnostních a etnických menšin • Příslušnost k kterékoliv národnosti nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. • Chrání před diskriminací, násilným tlakem většinového národa, před násilnou asimilací. • Občanům se zaručuje např. právo na všestranný rozvoj vlastní kultury, právo na vzdělání v mateřském jazyku atd.

Okruhy práv • Hospodářská, sociální a kulturní práva • Umožňují důstojnou existenci jednotlivce a umožní mu rozvíjet svou osobnost. • Např. právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo na stávku, právo na odměnu za práci, právo žen, mladistvých a zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci, právo na důchodové a sociální zabezpečení, právo na ochranu zdraví, ochrana rodičovství a rodiny, právo na vzdělání, autorská práva a dal.

Okruhy práv • Právo na soudní a jinou právní ochranu • Zajišťuje korektnost a spravedlnost soudního jednání. • Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. • Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy. Všichni účastníci řízení jsou si v řízení rovni. • Je zajištěno právo obviněného odepřít výpověď, právo na obhajobu, právo na veřejný proces. • Zásada presumpce neviny (dokud není pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vina vyslovena).

Veřejný ochránce lidských práv • Od roku 2000 je dalším orgánem ochrany práva v České republice veřejný ochránce práv. • Působí k ochraně osob před jednáním úřadů, a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před nečinností úřadů a institucí a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. • Veřejný ochránce práv volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky na šest let. • Hlavní činnost veřejného ochránce práv spočívá v přešetřování stížností osob na postup rozhodování nebo nečinnost orgánů veřejné správy.

• Jeho působnost se vztahuje na: • ministerstva a jiné správní úřady • Radu pro rozhlasové a televizní vysílání • orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy • Policii České republiky • Armádu České republiky • Hradní stráž • Vězeňskou službu České republiky • zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest, odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení a veřejné zdravotní pojišťovny

• Jeho působnost se nevztahuje na: • Parlament České republiky • prezidenta a vládu • Nejvyšší kontrolní úřad zpravodajské služby České republiky • orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů

ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODY VÝZNAMNÁ PRO ČINNOST PŘÍSLUŠNÍKŮ HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY • Právo na život a právo na ochranu zdraví. • Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo vlastnit majetek a nedotknutelnost obydlí Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Každý má právo vlastnit majetek. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona.

• Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. • Zákaz nucených prací a služeb • Právo na informace

Lidská práva a OSN • Valné shromáždění OSN přijalo dne 10. prosince 1948 v Paříži Všeobecnou deklaraci lidských práv a základních svobod, která zůstává nejdůležitějším pilířem souboru práv 20. století týkajících se práv člověka a základním kamenem hnutí za lidská práva. Ačkoliv není závazná, získala všeobecné uznání a vycházejí z ní základní závazné mezinárodní právní normy.

Rada Evropy a lidská práva, Evropská unie • Hlavním úspěchem Rady Evropy v tomto kontextu bylo vytvoření Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (Řím 1950, 1992 tehdejší Československo). • Evropská úmluva je právně závazná pro smluvní strany. Každý členský stát je po ratifikaci vázán dvěma závazky: musí v rámci výkonu soudní pravomoci ve svém státu zajistit práva zaručená úmluvou, musí se podrobit mezinárodnímu kontrolnímu mechanismu. Úkol ochrany lidských práv zajišťuje v současné době stálý Evropský soud pro lidská práva (1959, Štrasburk). V Evropské unii je ochrana základních práv zaručena jak na vnitrostátní úrovni ústavními systémy členských států, tak na úrovni EU Listinou základních práv Evropské unie (2000 nezávazný dokument, později součást Lisabonské smlouvy).

Konec prezentace • Děkuji za pozornost.