STAROVK ECKO 8 st p n l 1

STAROVĚKÉ ŘECKO 8. st. př. n. l. - 1. st. př. n. l.

Periodizace období prehistorické období archaické období klasické období helénistické 12. - 9. století př. n. l. 8. - 6. století př. n. l. 5. - 4. století př. n. l. 3. - 1. století př. n. l.

ARCHITEKTURA

Architektura architrávový systém – doveden k vrcholu stavební technika – převážně kámen spojovaný na sucho čepy nebo dřevěnými hmoždinkami – cihly, dřevo druhy staveb – chrámy – nejprve dřevěné později kamenné – hippodromy – lázně – divadla (v Athénách, v Epidauru) rozeznáváme tři řády – rozlišovacím prvkem je sloup – dórský – iónský – korintský

Architektura řády – dórský řád – iónský řád – korintský řád

Dórský řád • • • pochází z Peloponésu 7. století př. n. l. prostý, střízlivý, nejhmotnější chrámy na základě mykénského megara – později u dalších typů přibývá sloupoví nemá patku dřík sloupu je kanelován hlavice ze dvou částí: – echinus (poduška) – abakus (čtvercová deska) chrám bohyně Héry v Olympii Parthenon na Akropoli Hefaistův chrám na agoře pod Akropolí

Parthenon na Akropoli 5. st. př. n. l. za Perikla

Průřez antickým chrámem

Iónský řád • • • rozvoj hlavně v Malé Asii 6. st. př. n. l. ne tak závazná podoba jako u dórského slohu Sloup: – štíhlejší – patka z vydutých a oblých tvarů – kanelury se stýkají v ploše – hlavice s volutami Artemidin chrám v Efesu (jeden z divů světa) – délka 120 m, 18 m vysoké sloupy – 356 podpálen šíleným Hérostratem Architektura v Malé Asii – pompézní, gigantická – Pergamon – Diův oltář – Mauzoleum v Halikarnasu (další div světa)

Pergamon – Diův oltář

• Chrám bohyně Níké na Akropoli

Korintský řád • • • kol. r. 400 př. n. l. z iónského řádu zdobnější hlavice s akantovými listy a drobnými volutami později se vývoj dovršuje až v období Říma Olympeion v Athénách

Paznehtník měkký • akant

Athénská Akropole • • • dórský a iónský řád doveden k vrcholu posvátný okrsek Propylaje • Parthenon – – 437 – 432 př. n. l. architekt Mnesikles – chrám bohyně Athény - vrcholné dílo řecké architektury dórský řád architekti Iktinos a Kallikrates 447 – 438 př. n. l. sochařská výzdoba Feidias – –

Athénská Akropole

Parthenon - rekonstrukce

Parthenon dnes

Erechtheion • • menší chrám v předsíni jsou nahrazeny sloupy sochami dívek nesoucích kladí – tzv. karyatidy herma atlanti

Erechteion

Chrám bohyně Níké na Akropoli

• v 5. st. (po řecko – perských válkách) – budování měst se shromaždištěm pro sněm a radu, s tržištěm a veřejným prostranstvím agorou (sloupořadí, archiv, škola filozofů a další veřejné budovy), kanalizace, kamenná divadla (v Epidauru)

SOCHAŘSTVÍ

• • Starověké Řecko dalo základ evropské vzdělanosti důvody životnosti řeckého umění: • podstata humanismu: • vliv náboženství – polyteistické – – demokratický charakter veřejného života humanistický životní názor – – člověk – rozumná bytost v centru pozornosti ideálem je člověk zdravý, silný, krásný, mravný a sebevědomý (jako olympijští vítězové) – Bohové mají vlastnosti jako lidé (dobré i špatné), liší se pouze zvláštními schopnostmi a nesmrtelností

náměty: – příběhy ze života řeckých bohů a hrdinů, vyvolených – ( např. olympijských vítězů, legendárních hrdinů z bájí, lidí zasažených bleskem. . . )

• (xoany – kultovní sochy, vypracovaná hlava, tělo představoval dřevěný kůl, oblečená ve skutečných šatech – nelze doložit žádnou konkrétní památkou) • nejstarší 7. st. př. n. l. - patrný vliv Egypta • archaické období – kúros – kóré klasické období – Myron, Polykleitos, Feidias, Praxiteles, Lyssipos, Skopas • helénské období – rhodská škola

Archaické období 7. - 6. st. př. n. l. kúros, kóré vliv Egypta •

Kúros • nahý mladík s jednou nohou nakročenou • těžiště na obou nohou • dlouhé vlasy, čelenka • archaický úsměv • ruce podél těla, zaťaté v pěst • výška i 3 m postupně menší

Kóré • • dívka oblečená v dlouhý šat - chitón, přes něj má většinou peplos (volný živůtek bez rukávů) přísný styl, živý úsměv zbytky polychromie nález v ruinách athénské Akropole

Kóré Olbram Zoubek Kúros

• Moschoforos • Rampinova hlava • Amadeo Modigliani – kresba poč. 20. století

Přísný styl - Vozataj Délský

Klasické období - vrchol • • 5. - 4. stol. př. n. l. řecký ideál krásy – kalokagathie – (kalos – krásný, agathos - dobrý)

Kritias • • • Jinoch – první akt v dějinách (kol. r. 480 př. n. l. ) jemná modelace těla, realismus kontrapost

Myrón (tvorba mezi lety 480 – 440 př. n. l. ) - sochař pohybu - Athény 480 – 440 př. n. l Diskobolos - dynamika plného napětí svalů • Marsyas a Athéna

Myrón • Minotaurus

Polykleitos • • 2. pol. 5. st. př. n. l. hledání harmonie tělesných proporcí, pohybu těla kontrapost – pohybově vyvážený postoj, váha těla spočívá na jedné noze Doryforos – Kánon – výsledek vyváženosti lidské postavy , jakýsi vzor

Doryforos

Polykleitos • Discophoros • Diadumenos

Feidias • • • 480 - 430 př. n. l sochař období Perikla největší řecký sochař Výzdoba Parthenonu Athéna Parthenos Socha Dia v Olympii – – další ze sedmi divů světa 12 m, vyřezáno ze slonoviny, zlacené vousy a vlasy

Feidias • Athena Parthenos

Praxitelés • • • pokračovatel Feidia jemnost provedení, citovost, smyslnost, elegance Apollo Sauroktonos Afrodité knidská Hermes s malým Dionýsem

• Afrodité knidská • Hermes s malým Dionýsem – první ženský akt

Lyssipos mistr portrétního umění portréty: Aristotela, Sokrata, Alexandra Makedonského vytvářel také bronzové sochy atletů Apoxyomenos mladík seškrabující si po cvičení z těla písek a olej - autor usiloval o to, aby socha byla dokonalá při pohledu ze všech stran.

Apoxyomenos Hermes

Skopas • • propracovanost jemné zpracování Mauzolea 4. stol. př. n. l. Mauzoleum v Hallikarnassu

Helénské období • • do 1. st: př. n. l. díla dotažena k dokonalosti portréty až příliš realistické, zobrazování různých vad zájem o drobná témata děti(Chlapec se pere s husou), milenci

Zájem o drobná témata - děti

• Láokoón • Niké Samothrácká

Venuše rhodská a venuše Mélská

• Afrodita z Knidu • Afrodita z Melu

Kolos rhodský

Polychromie • • každá socha měla dva autory: sochaře a malíře dokud socha nebyla polychromovaná, nebyla dokončená

MALÍŘSTVÍ

Řecké malířství • • doklady řeckého malířství se nedochovaly polychromie soch a architektonických prvků malířství známe pouze z dochovaných keramických nádob a z popisu antických autorů fresky přímo na stěnách (interiéry chrámů) později i deskové obrazy nejslavnější malíř Apellés z Kolofónu – dvorní portrétista Alexandra Velikého – obraz Venuše vynořující se z moře motivy: – mytologie – ze života (slavnosti, sportovní události)

UŽITÉ UMĚNÍ

Užité umění V řemeslech dosaženo dokonalosti – keramika

Keramika • • řecké malířství je známo především z nádob již v 8. st. př. n. l. se objevují nádoby značných rozměrů (až 150 cm) a různých tvarů často figurativní motivy náměty: – – z běžného života (tance, cvičení, slavnosti, pohřby) ze života bohů a hrdinů (héróů) - mytologie

Způsoby zdobení keramiky • černofigurový styl – – – • objevuje se v 8. st. př. n. l. zejména v Korinthu na světlejším pozadí jsou zachyceny černé postavy, zpravidla z profilu, detaily jsou proškrábány do spodní světlejší vrstvy hlavní motiv byl namalován kašičkou z hlíny, která po vypálení zčernala červenofigurový styl – – – objevuje se koncem 6. st. př. n. l. postavy na černém pozadí mají barvu podkladu, ale jsou dokonaleji prokresleny černou vrstvou byla pokryta celá nádoba, ovšem plochy postav byly ponechány v barvě podkladu, zpravidla červeného

Množství tvarů keramických nádob

Typy keramiky podle tvarů • Například: – – – amfora kantharos kylix pyxis rhyton

• Amfora Objemná nádoba s úzkým hrdlem a dvojicí svislých uch, často zdobená; užívána k přepravě a uchovávání tekutin (olej, víno); označení keramiky příbuzných tvarů. • Krátér, objemná nádoba z kovu nebo keramiky s široce rozevřeným ústím, zvonového nebo kalichového tvaru a volutovými sloupkovými a jinými uchy, sloužící k míšení vína s vodou, zdobena malbou nebo reliéfem.

• Kantharos Zpravidla malovaný pohár s nízkou objemnou kupou na noze a s dvojicí svislých obloukových uch přesahujících horní okraj, symbol dionýského kultu. • Kylix • Oboustranně malovaná mělká rozevřená číše na víno, na nízké noze s mírně pozdviženými horizontálními uchy.

• Pyxis • Rhyton je starověký picí roh. Jeho výskyt se Pyxis je většinou okrouhlá starověká datuje již od doby bronzové, řecká schránka na kosmetické nebo přičemž existoval v keramické i toaletní potřeby. Zpočátku bývala kovové (zlaté nebo stříbrné) vybavena víčkem. V keramice se podobě. Zpočátku byl používán tento tvar objevuje již v době především k libačním bronzové, ale největší popularity ceremoniálům. dosáhl v attické keramice od poloviny 5. století př. n. l. . Vedle keramických byly vyráběny také kamenné nebo slonovinové pyxidy.

NÁBOŽENSTVÍ

Náboženství polyteismus řecká mytologie je velmi bohatá bohové se liší od lidí jen nesmrtelností a některými zvláštními schopnostmi, jinak mají své dobré i špatné stránky, projevují se téměř ve všem svém konání jako lidé časté zobrazování

PÍSMO

• Řekové převzali 16 fénických znaků pro označení souhlásek beze změny. Aby však mohli fénickou abecedu používat, museli ji rozšířit o samohlásky, neboť jejich vynecháním by ztrácela řečtina smysl. Pro jejich označení použili písmena, která jsou pro řečtinu přebytečná. A, e, é, o, i, u, v, "y" zněla v klasické řečtině jako "ü" a pro zaznamenání "ó" vytvořili písmeno "omega" . Řekové také zařadili do abecedy 3 souhláskové páry : "ph" , "kh" , a "ps". Tak vznikla abeceda o 26 písmenech. Později však 2 písmena ("digmma" a "koppa") zanikla a řecká abeceda se ustálila na počtu 24 písmen. Tím byl uzavřen přechod k fonetickému hláskovému písmu.

Řecká abeceda

Použitá literatura Kol. : Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 Prokop, V. : Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Mráz, B. : Dějiny výtvarné kultury 1. díl Černá, M. : Dějiny výtvarného umění. Praha 1996 Pijoan, J. : Dějiny umění 1. díl. Praha 1982 – 1990 Gombrich, E. H. : Příběh umění. Praha 1975 Zdroj obrázků: internet