STAROVK ANTICK LITERATURA ECKO M STAROVK ECK LITERATURA

STAROVĚKÁ ANTICKÁ LITERATURA ŘECKO ŘÍM

STAROVĚKÁ ŘECKÁ LITERATURA �OBDOBÍ �ARCHAICKÉ �KLASICKÉ �HELÉNISTICKÉ �ŘÍMSKÉ

I. ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY �odraz ústně tradované řecké mytologie v eposech a poezii �Hesiodos – nejstarší doložený řecký básník - zakladatel didaktické poezie �Homér – nejznámější autor, eposy Ilias a Odyssea �Ezop – bajky �Anakreon – hravá, radostná poezie �Sapfó – milostná poezie básnířky z ostrova Lesbos

HOMÉR �dovídáme se o něm ze spisů historika Hérodota �údajně byl starým slepým pěvcem, toulajícím se Řeckem �na živobytí si vydělával zpěvem písní o hrdinských činech ILIAS �veršovaný hrdinský epos asi z poloviny 8. st. př. n. l. �zachycuje část pověstí o trojské válce, např. dobytí Tróje pomocí lsti s dřevěným koněm ODYSSEA �veršovaný hrdinský epos navazující na Iliadu �popisuje cestu ithackého krále Odyssea domů z trojské války a boj s nápadníky jeho ženy Penelope �posádka zažívá různá dobrodružství, např. spáry Kyklopa, zpěv Sirén, navštíví podsvětí

II. KLASICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY �tragédie: Aischylos, Sofokles, Euripides �komedie: Aristofanes �historická próza: Herodotos �rétorika: Démosthénes

AISCHYLOS �autor tragédií �přidal na scénu vedle herce a ch´éru ještě druhého herce a zavedl tak dialog �podle jeho názoru je svět řízen bohy, kteří každému určují nevyhnutelný osud �čerpal z řeckých mýtů a řešil mravní otázky ORESTEIA �jediná úplně dochovaná tragédie autora �Orestes na příkaz bohů zabije matku (vražedkyni otce Agamemnona) a jejího milence, je pronásledován Líticemi (výčitkami svědomí), až před soudem Athény je zproštěn viny – řeší se otázka Orestovy viny � autor vyjadřuje myšlenku, že člověk by měl být za své činy souzen lidmi, ne bohy

SOFOKLES �oblíbený dramatik, zastánce athénské demokracie �většinou vychází z okruhu trojských bájí a mýtech o Thébách a jejich královském rodu OIDIPUS ANTIGONA �po odchodu Oidipa se jeho synové přou o vládu; nový thébský král Kreon po smrtelné bitvě obou bratrů zakáže pohřbít toho z bratrů, který chtěl Théby dobýt, a tedy zničit; Antigona svého bratra pohřbí a je za to odsouzena k popravě; než si král uvědomí, že svými činy rozhněval bohy, Antigona se oběsí a také její snoubenec – Kreontův syn a Kreontova manželka spáchají sebevraždu; Kreon zůstává sám a žádá bohy o smrt

EURIPIDES �byl velmi umělecky nadaný �zpracovával tradiční mýty originálním způsobem – začlenil do her psychologii postav �hlavním hrdinou bývá často žena MEDEA �vypráví příběh milenky a manželky argonauta Iasona (získá díky ní zlaté rouno), která zradí vlastní rodinu; Iason pak zradí ji (chystá svatbu s dřívejší láskou) a Medea se pomstí – nevěstě poslala šaty, ve kterých uhořela, zabila své dvě děti, jejichž otcem byl Iason �autor se soustřeďuje na momenty napětí – Iasonova zrada, pomsta Médey a její plánování vražd

ARISTOFANES �tvůrce tzv. attické komedie, parodie, ironie �jeho postavy se potýkají s každodenními problémy – kritika povahových vlastností lidí �hry obsahují i satiru na politické poměry – kritika politického života řeckých městských států ŽÁBY �soutěžení Aischyla a Euripida JEZDCI �rozbor sporu dvou politických odpůrců – vítězí větší darebák, který si umí lépe získat přízeň naivního lidu a je tak považován za dobrého vůdce

III. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY �filosofie: Sokrates, Platon, Aristoteles �komedie: Menandros �řecká literatura ztrácí národní charakter – říše Alexandra Velikého – střediskem vzdělanosti – knihovna v Alexandrii IV. ŘÍMSKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY �zájem o odbornou literaturu �historie: Plutarchos �lékařství: Galenos

SOKRATES – PLATON - ARISTOTELES Sokrates � jeho rozmluvy sepsal Platon, vědění je dostatečným popudem ke správnému jednání; nikdo nemůže vědomě konat to, co považuje z špatné; upozorňuje na stálý nedostatek vědění Platon � Sokratův žák, založil tzv. Akademii – filosofická škola, uvedl ve známost legendu o Atlantidě, psal spisy formou dialogu; nejdříve existovaly ideje a pak hmotný svět, protidemokratické názory na uspořádání společnosti Aristoteles � pokračovatel, navštěvoval Akademii, shrnul všechno vědění starověku, napsal spisy Rétorika a Poetika, stanoví některé zásady slovesného umění (drama – zásada tří jednot), učení obsahuje prvky materialismu, vychovatel makedonského krále Alexandra

STAROVĚKÁ ŘÍMSKÁ LITERATURA �OBDOBÍ: �ARCHAICKÉ �ZLATÉ �STŘÍBRNÉ �POZDNÍ

ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY �vznikaly převážně texty úřednické, právnické nebo náboženské drama: �Livius Andronicus - Řek, římský propuštěnec, přepsal (upravil) řecké drama pro římské diváky �Titus Maccius Plautus - napsal asi 130 komedií, zachovalo se 20 - nepřímo kritizuje římskou společnost - Komedie o hrnci - typ Lakomce pro Moliéra - Pseudolus – chytrý otrok, který přelstí svého pána

ZLATÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY �lyrická poezie: Gaius Valerius Catulus – Knihy veršů („Odi et amo“ = Nenávidím a miluji) – básník vnitřních rozporů �epická poezie: Publius Vergilius Maro Publius Ovidius Naso Quintius Horatius Flaccus – satira, kritika �historická próza: Gaius Iulius Caesar - Zápisky o válce galské �řečnictví: Marcus Tullius Cicero - Ciceronovy listy �filosofická próza a zkoumání přírody: Lucretius Carus

Publius Vergilius Maro �ve své době byl pokládán za největšího římského básníka (měl mecenáše, který mu zajistil živobytí, podporu našel i u císaře Augusta) �ve svých dílech se zaměřil na povznesení Říma a návrat ke starým římským ctnostem – plnění závazků k bohům, vlasti a rodině; statečnost a poctivost; zachování tradic římského národa �Aeneis – římský národní epos oslavující vznik římského národa, bájný hrdina Aeneas jediný uprchl z Tróje, po vzoru Odysea prožíval dobrodružství na moři, u břehů Itálie založil město Lavinium, z něhož vzešel Řím; hrdina se stal vzorem římských ctností �Zpěvy pastýřské = Bucolica �Zpěvy rolnické = Georgika

Publius Ovidius Naso �pocházel ze zámožné rodiny, studoval sice řečnictví, ale stal se nejvýznamnějším autorem milostné lyriky �císařem Augustem byl poslán do vyhnanství k Černému moři, prý kazil mravy, nikdy se nevrátil do Říma a velice těžce to nesl - Elegie = Žalozpěvy z vyhnanství - nářky a prosby �Listy heroin - heroina = hrdinka, fiktivní dopisy partnerek mytických hrdinů adresované jejich milým �Umění milovat - veršované dílo tvořené třemi knihami – rady mužům a ženám, jak vzbudit a udržet si lásku - zachycuje římské společenské zvyky

Publius Ovidius Naso �Proměny = Metamorfózy �čerpá z řecké a římské mytologie �obsahují kratší epické básně �začíná bájemi o počátku světa a pokračuje až k počátkům Říma �příběhy propojuje motiv proměny lidské bytosti – ve zvíře, rostlinu, věc �hlavním tématem je mocná a inspirující láska (Philomena a Baucis, Iason a Medea, Daidalos a Ikaros)

STŘÍBRNÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY �svobodu slova a literární tvorbu omezovala neomezená moc některých císařů �většinou se napodobovala klasická díla, např. tragedie: Lucius Aeneus Seneca �vysoká literární úroveň dějepisectví: Publius Cornelius Tacitus – Germánium (popis života a kultur germánských kmenů, zprávy o území Boiohaemum) - Letopisy, Dějiny – historie Říma, dramatické napětí, psychologické portréty �satira: Gaius Petronius Arbiter Marcus Valerius Martialis – epigramy (1 500)

Lucius Aeneus Seneca �narodil se ve Španělsku, vyrostl v Římě – otec měl řečnickou školu – stal se advokátem, zbohatl a věnoval se jen filosofii a literatuře – filosof, dramatik, prozaik �kvůli intrikám byl ve vyhnanství, po návratu se stal vychovatelem budoucího císaře Nerona – nabádal ke spravedlivosti a umírněnosti �nevěřil v nápravu krutého Nerona, toužil žít v ústraní – Neronem obviněn ze spiknutí a odsouzen k smrti, Seneca spáchal sebevraždu �myšlenky: ovládat projevy hněvu, láska k bližním a odpuštění (blízké křesťanství), otrokářský systém = brzda mravního vyspívání člověka, šťastný člověk žije v souladu s přírodou a koná dobro �Listy Luciliovi

Gaius Petronius Arbiter �Gaius Petronius, zvaný Arbiter �působil na Neronově dvoře jako „rozhodčí ve věcech vkusu“ �vzdělaný a vážený, později nařčen ze spiknutí, spáchal sebevraždu �Satiricon �satirický román podávající obraz úpadku římského císařství �využívá ironii, kritiku, humor, karikaturu �z 20 knih se zachovaly zlomky, např. Hostina u Trimalchiona, která zesměšňuje nevzdělané, ale bohaté vrstvy holdující volné zábavě �hlavní hrdina – propuštěnec prochází všemi kouty Říma

POZDNÍ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY �literaturu ovlivnil rozpad římského impéria �upadala antická kultura �sílil vliv křesťanství �římskou antickou literaturu postupně vystřídala latinsky psaná středověká křesťanská literatury