Spor o Jiho ka aneb K emu jsou

Spor o Jiřího Žáčka aneb „K čemu jsou holky na světě“

V roce 1992 vytvořili zasloužilý umělec básník Jiří Žáček a známá ilustrátorka Helena Zmatlíková SLABIKÁŘ. Učebnice vyhrála ocenění Zlatá stuha a cenu za nejlepší učebnici roku 1993. V roce 1998 byl slabikář schválen MŠMT k zařazení do seznamu učebnic pro ZŠ. Ale…

… v roce 2004 byla učebnice přepracována a znovu ministerstvem schválena pod novým číslem jednacím. Důvod? Původní verze obsahovala nežádoucí genderové stereotypy.

PŘED PO

Dodnes budí Žáčkův slabikář vášně…

Spor o Jiřího Žáčka K událostem, o kterých hovoří tato prezentace, došlo již před více než patnácti lety. Přesto je to téma velice aktuální. Naší společnosti hýbou otázky genderu: Jaké jsou role mužů a žen? Co je rodina? Jaký status přiznat tzv. “sexuálním menšinám“? K tématu se dá přistoupit z mnoha stran. My na to půjdeme „od píky“ - začneme u slabikáře. Myslím, že na úvod by ode mě bylo poctivé, abych odhalil svůj vlastní postoj k věci. Stojím na straně tradiční rodiny. Jsem přesvědčený, že muž i žena mají stejnou hodnotu, ale rozdílné role. Jako muži a ženy jsme si rovni a navzájem se doplňujeme ve své odlišnosti. Ignorování těchto rozdílů je podle mého názoru destruktivní nejen pro osobnost člověka, ale i společnost jako takovou. Nemusíte se mnou souhlasit. Tato prezentace má za cíl otevřít otázky a nabídnout podněty k přemýšlení. Stojím o diskusi a rád uslyším i odlišné názory.

Mají být z holek maminky? I když byl slabikář přepracován, některé jeho části dál žijí vlastním životem. I po letech budí vášně. Pojďme teď slabikářem prolistovat a všimneme si provedených změn. Původní verzi uvidíte vždy nahoře, upravený slabikář bude dole. Změny v textu jsou označené svislým červeným pruhem. Prezentace obsahuje pouze ty pasáže, které byly změněny. Většina slabikáře zůstala zachovaná v nezměněné podobě. Prosím neváhejte v průběhu prezentace diskutovat a vyjadřovat svoje názory a pocity ohledně provedených změn.

Máma První změna se týká maminky. Změna není v textu, ale na obrázcích. Původní maminka umí vařit, jezdit na kole, šít, malovat a cvičit. Není to tedy žádná domácí puťka. Nová maminka ale místo šití sedí u počítače a namísto kola jezdí autem. Proč? Těžko říct. Jisté ale je, že zejména šití představuje závažný genderový problém. Moderní žena by se ho měla vyvarovat. Je tomu několik dní, kdy společnost „Marks and Spencer“ musela v Británii stáhnout reklamní slogan na dětské oblečení, který zněl „Pevnější švy – méně práce pro maminky. “ Proč? I muži přece umějí šít!

Táta Nejen maminka, ale i tatínek se dočkal změn. V původní verzi byl tatínek lékař, řídil auto, chytal ryby, hrál na kytaru a psal cosi u psacího stolu. Nový tatínek už nechodí na ryby, ale místo toho vaří. Nemůžu si pomoct, ale je mi ho trochu líto. Znám několik mužů, kteří tvrdě fyzicky pracují v hlučných a špinavých provozech. Rybaření je pro ně ideální relaxace v přírodě. Často berou k vodě i svoje děti. Žel, těm časům už je konec: Pánové, konec flákání u vody, hybaj k plotně.

Maso Jsou věci, které se nemění. Máme maso, sůl a mísu. Teta má tele, sele má mámu. Vegetariáni do úpravy slabikáře prozatím nezasáhli. Slovo „cizrna“ by bylo asi přece jen příliš složité.

9 Jelita Z této stránky na mě dýchá deprese. Zatímco nahoře krásná maminka nese ke stolu mísu voňavých jelit, ve vylepšené verzi sedí otec se synem nad prázdnými talíři a hledí kamsi do dáli… Všimněte si i úprav v textu. V nové verzi už nenese mísu máma, ale Pepa? Kdo je proboha Pepa? A další důležitá změna textu: nová máma už jelita nejí. Takže milé dámy, pokud máte rády jelita, měly byste se nad sebou zamyslet. A jestli nosíte své rodině jídlo na stůl, je nejvyšší čas přenechat to - Pepovi.

Zápas otce se synem a rozbitá váza se překvapivě do nové verze dostaly. Ale i tady bylo nutno zasáhnout. V původní verzi táta posílá syna pro novou vázu a tulipán se slovy: Upaluj! A synek upaluje. Moderní otec ale postupuje méně direktivně: „Tome, musíme na nákup…“ Nový otec už neudílí rozkazy. Odevzdaně přijímá svůj osud…

Šití Opět jsme u ožehavého tématu, tradiční ženské domény šití, vyšívání a zašívání. V první verzi šije máma, ve druhé už raději jen teta. Ale pozor – teta je švadlena! Jak jsme se už poučili dříve, přiblížit se k jehlám a nitím je pro moderní maminku nežádoucí. Výjimku tvoří pouze bezdětné švadleny z povolání. Je to pouze úprava odrážející změnu životního stylu, nebo šlo recenzentům o víc?

12 Výlet Zde je myslím komentář zbytečný, text hovoří sám za sebe. Prosím přečtěte si několik prvních řádků obou textů a porovnejte změnu. Moderní muž už není ten, kdo rozhoduje a udílí rodině pokyny. Cupitá do auta za manželkou a nese mimino. A když auto nejde, vysedá první – máma! Nemůžu se zbavit otázky: Opravdu nějakou ženu přitahují takoví muži? Takto chceme vychovávat naše chlapce? Dovolte mi osobní poznámku: Moje manželka je technický typ. Mnohokrát mi pomohla vyřešit problém, se kterým jsem si nevěděl rady - dokonce i na autě! Nejde o to, že by ženy nebyly schopné. Jde o to, kdo převezme v rodině iniciativu, odpovědnost. Kdo bude ten silnější? Kdo bude řešit problémy? Ano, žel často jsou to ženy. Muži bývají pasivní a ženy jsou nuceny „pochlapit se“. Ale jsou v této roli šťastné? A co se lití oleje týká, to už dnes většinou nedělá ani táta, ani máma, ale autorizovaný servis. Tam by asi pana Žáčka nepochválili.

Copánek Zde můžeme živě diskutovat: Je přijatelné poškádlit kamarádku zataháním za cop? Nebo je lepší každému, kdo to udělá, dát do nosu? První obrázek i text bych popsal slovy: přirozené, normální, hravé, milé. Druhá verze je nemastná, neslaná, podivná – a vlastně agresivní. Mimochodem, tento týden jsem byl u nás ve škole svědkem zajímavé situace. Školní „alfa – samec“ z 9. třídy procházel na chodbě kolem hloučku sedmaček. Jednu z nich lehoučce zatahal za ohon blonďatých vlasů a kráčel bohorovně dál. Sledoval jsem reakci dívky: trochu hněvu, trochu překvapení, ale určitě ne nepřátelství. Myslím, že byla poctěná, že si jí všiml. Spíš než jí, mi bylo líto těch ostatních, které zatahány nebyly. Asi by se ani jedna by se za to nezlobila. Co si myslíte o zatahání za copánek vy?

Kočárek V první verzi veze kočárek velice pěkně ustrojená maminka, ve druhé o poznání hůře vyhlížející otec. Proč může mít maminka na procházku sako, ale tatínek jen svetr? Je to náhoda? Sám mám čtyři děti a kočárků jsem se navozil opravdu hodně. Nikdy jsem se za to nestyděl a docela mě to bavilo. Ale byla tato úprava opravdu nutná?

Na rybách Tím, čím je pro maminku šití, tím je pro tátu rybaření: Naprosté tabu. Zatímco dřív jel syn na ryby s tátou, dnes jede s Pepou. Ale kdo je Pepa? Kde se tu vzal? Že by ten samý, který nesl jelita?

Muži a ženy Zde si pan Žáček dovolil opravdu hodně: Táta je ženatý… Má za ženu mámu… Žádný cizí táta by se mi tak nelíbil…náš táta je ten nejlepší. V upravené verzi už nikdo ženatý není a maminka má místo táty jen záhon růží. Žáček pluje na hlubokých vodách: Manželství, rozvod, cizí táta… Autor ukazuje nejen odvahu, ale i to, že rozumí dětské duši. Dítě v rozvedené rodině touží po tom, aby se rodiče k sobě vrátili. Až později pochopí, že se tohle přání nikdy nesplní. Patří toto do slabikáře, nebo nikoli? Statistiky hovoří jasně: Téměř polovina dětí se dnes v ČR rodí nesezdaným párům. Každé druhé manželství se rozpadá. To nelze popřít. Je správné tomu přizpůsobit slabikář?

Vaříme Zde je změna pouze na obrázku. Už v první verzi “Občas vaří i táta“. Žáček opravdu není žádný bigotní mužský šovinista. Dodatečně přidaný obrázek rozněžnělého otce se zavřenýma očima působí trochu rozpačitě. Nemohl by to miminko vyhazovat do výšky? Nebo alespoň zvedat nad hlavu? To přece tátové dělají, nebo už ne?

Páni kluci Teď už se pomalu se blížíme k závěru a míra genderových hříchů Jiřího Žáčka se dovršuje. Báseň si prosím přečtěte nejdříve v původní verzi. Popisuje malé rošťáky, neposedy, průzkumníky, bojovníky, vynálezce, konstruktéry… Je to jen subjektivní představa autora o tom, jak má vypadat správný kluk? Nebo se zde Žáček snaží zachytit jakousi obecná charakteristika „klukovství“, resp. mužství? Existuje něco takového? Autoři úpravy jsou přesvědčeni, že nikoli. S básní se vypořádali originálním způsobem: Slova „Páni kluci“ nahradili slovy „holky kluci“ - ale pozor: psáno jako zlomek nad sebou. To naprosto odporuje zvyklostem českého psaní a je to velmi zarážející v knize, jako je slabikář. Vyjádřete prosím svůj názor sami.

K čemu jsou holky na světě A nyní jsme u cíle. Prosím přečtěte si básničku, která Jiřímu Žáčkovi zajistila reputaci zastánce překonaných genderových stereotypů. K čemu jsou holky na světě? Text popisuje mateřství a roli ženy jako té, která se „usměje na toho, kdo je malinký“. Zatímco kluci jsou tu k tomu, „aby se svět točil vpřed“, holky jsou tu proto, „aby náš svět byl v pořádku“. Obě básničky do sebe v původní verzi zapadají. Bez jakéhokoli despektu - v tom Žáček ukazuje svůj talent a moudrost – popisuje přirozené rozdíly mezi chlapci a děvčaty, muži a ženami. Jsou jiní, ale ani jeden nemůže říci: Já jsem víc. Nepotřebuji tě. Jsou tu jeden pro druhého, doplňují se. Upravená verze básniček rozdíly mezi oběma pohlavími stírá. Je to k dobru věci? Obrázek holčičky s panenkou nahradila rodinka s delfínem. Holčička místo panenky nese obrovského delfína, který je nejméně 3 x těžší než je ona. Proč je česká rodina na procházce s delfínem? Jak to odpovídá situaci dítěte? Nebo je za tímto obrázkem výchova ke globální ekologické uvědomělosti: „Holčičky, starejte se raději o delfíny, než o miminka. “

Píše Žáček „debility“? Prosím přečtěte si úryvek z nedávného internetového článku. Souhlasíte s panem režisérem Klusákem?

„My jsme definovali rodinu…“ MPSV pod vedením paní ministryně Marksové pracuje na nové koncepci rodiny - viz prezentace. Skutečně toto „pomáhá dětem“, jak tvrdí paní ministryně?

Otázky: • Jsou mateřství, otcovství, rodina, manželství nežádoucí genderové stereotypy? • Co je rodina? • Může být učebnice hodnotově neutrální? • Je gender (pohlavní role) věcí svobodné volby? • Má učebnice popisovat „ideál“, nebo „realitu“? • Jaká je role učitele? • Můžeme utéct bolesti z toho, že věci v našem životě nejsou dokonalé?