Spolen zemdlsk politika a spolen politika ivotnho prosted

Společná zemědělská politika a společná politika životního prostředí Úvod do evropských studií

Důvody vzniku SZP 1. Zajištění potravinové soběstačnosti členů ES 2. Nutnost zvládnout migrační proud obyvatelstva z venkova do měst 3. Politické důvody – zemědělci významnou voličskou skupinou 4. Modernizace venkova

Ustavení SZP a její cíle l Společná zemědělská politika byla zakotvena již ve Smlouvě o EHS z r. 1957. l Výměnný obchod mezi Francií (zemědělství) a Německem (volný pohyb průmyslového zboží) l Reálně začíná fungovat v roce 1962 s ustavením EAGGF.

Ustavení SZP a její cíle l Hlavní cíle SZB: – – – Zvýšit produkci zemědělské výroby Zajistit slušnou životní úroveň obyvatelům venkova Stabilizovat trhy Zaručit spolehlivost dodávek Zajistit přiměřené ceny zboží pro spotřebitele

Principy SZP 1. Jednotný trh se zemědělskými komoditami 2. Preference Společenství 3. Finanční solidarita

Organizace společného trhu l Soubory regulačních opatření, které se vztahují na odlišné sektory zemědělské výroby. l Podporují trhy dané zemědělské komodity prostřednictvím různých mechanismů.

Vývoj SZP 1. Období od 60. let do poloviny 80. let (fungování klasické SZP) 2. Období od poloviny 80. let od r. 2003 (menší reformy SZP) 3. Období po r. 2003 do současnosti – podstatné reformy SZP 2003 a 2008, úsilí o kompletní reformovanou politiku po r. 2013

Období od 60. let do poloviny 80. let l l Hlavními nástroji SZP byl tzv. systém variabilních přirážek a garantované ceny Systém variabilních přirážek: – – – ochrana vnějších hranic před dovozem levnějšího zboží z třetích zemích → přirážka měla podobu cla na dovoz Zároveň ustavení mechanismů pro vývoz nadprodukce → Vývozní dotace Dopady: Omezený vstup pro světové exportéry na evropský trh + deformace světových tržních cen

Období od 60. let do poloviny 80. let l Garantované ceny: – Cílem byla stimulace zemědělců k vyšší výrobě → výše cen ovlivňovala příjmy zemědělců a jejich životní úroveň – Cenové hladiny a podmínky pro jejich pohyb jsou určovány v rámci tzv. tržních řádů

Období od 60. let do poloviny 80. let l Minimální/Intervenční cena → minimální hodnota, za kterou je Společenství ochotno odkoupit od výrobců nadprodukci. – – l l Je to garantovaná cena, za kterou státní intervenční místa odkupují zemědělské produkty, pokud skutečná tržní cena na vnitřním trhu poklesne pod hranici intervenční ceny. Cílem je zajistit stabilitu trhu Dopad: garantované ceny jsou považovány za jeden z důvodů finanční nestability, která v 80. letech málem přivedla ES k bankrotu Dalšími nástroji kromě výkupu bylo i ničení přebytečných potravin.

Období od 60. let do poloviny 80. let l Rozhodovací mechanismy: – Hlavním mechanismem je procedura konzultace: l l – Dominantní hráči: l l l – na návrh Komise Rada přijímala rozhodnutí, EP byl jen konzultován Konsensuální rozhodování Především vlády členských zemí Komise – nicméně ta se snažila zohlednit národní pozice při přípravě návrhů, aby by byl návrh v Radě přijat Zemědělská lobby – na evropské úrovni tzv. COPA, především však na národní úrovni při implementaci evropské legislativy Upozadění hráči: Evropský parlament, národní parlamenty

Období od 60. let do poloviny 80. let l l Zhodnocení politiky: Kdo měl prospěch? – – l Střední a velcí zemědělci zemědělská lobby Výrazné výhody pro agrární země → snížení nákladů na vlastní zemědělství Všechny země → rozvoj sektoru zemědělství, výhoda, že jednání byla přenesena na nadnárodní úroveň → zbavily se nevděčné role vyjednávače mezi zájmy zemědělců a veřejnosti Kdo utrpěl ztráty? – – spotřebitelé (vyšší ceny) zemědělci z třetích zemích (nezaměstnanost)

Období od 60. let do poloviny 80. let l Pokusy o reformu: – Prvním vážným pokusem byl Mansholtův plán z roku 1968: l l – modernizace zemědělství Dřívější odchod starších farmářů do důchodu Reforma zemědělství se diskutovala v souvislosti s rozšiřováním ES l Při vstupu Velké Británie hrálo zemědělství významnou roli při vyjednávání – – l – jiný systém podpor zemědělců (přímé dotace) Obavy VB, že pokud se plně zapojí do SZP, bude přispívat příliš mnoho na chod SZP a zároveň vzrostou ceny potravin na britském trhu → SZP byla nevýhodná Jižní rozšíření přineslo další tlak na reformu SZP, neboť nové státy měly silný a zastaralý agrární sektor, což znamenalo výrazné zvýšení nákladů SZP Dohoda z Fontainebleau (1984): l l Na jejím základě Rada stanovila nižší garantované ceny a první pravidla pro spoluzodpovědnost za nadprodukci. Poprvé byl zaveden systém kvót (první v r. 1984 na mléko)

Období od pol. 80. let do r. 2003 l l Reformy SZP Hlavními nástroji se postupně stávají přímé platby, doplněné kvótami Kvóty = Maximální množství produkce, na něž se vztahují garantované ceny Přímé platby = finanční podpora přímo zemědělcům (platba na farmu), zpočátku byla vázána na produkci

Období od pol. 80. let do r. 2003 l Příčiny reforem: – jednání v rámci GATT/WTO: l – – Mezinárodní tlak na liberalizaci SZP. Díky nim je postupně odstraňován systém garantovaných cen a prosazen systém přímých plateb jednání o rozpočtu ES/EU – větší zapojení EP, stanovení stropů na výdaje v SZP rozšiřování ES/EU

Období od pol. 80. let do r. 2003 l V r. 1988 dosáhlo ES kvůli výdajům na zemědělství maximální finanční zátěže – Přijetí tzv. Delorsova balíku I. → kompletní revize financování l l l – SZP → snížení garantovaných cen, přijetí kvót proti nadprodukci byl omezen roční růst zemědělských výdajů na 74 % ročního růstu HNP zemí ES byly stanoveny hranice produkce, její překročení znamenalo snížení garantované ceny Dopad: snížení výdajů o 5 %

Období od pol. 80. let do r. 2003 l V r. 1992 byla přijata první komplexní reforma SZP – – Vnitřní faktory: rostoucí finanční náklady SZP, vyšší informovanost veřejnosti a zájem o podmínky produkce Vnější faktory: jednání na půdě GATT v rámci tzv. Uruguayského kola → tlak na snížení vývozních subvencí zemědělcům (hlavně ze strany USA)

Období od pol. 80. let do r. 2003 l Byla přijata tzv. Mc. Sharryho reforma II. – – Plošná redukce garantovaných cen Kompenzace redukce garantovaných cen přímými dotacemi farmářům (vázány na produkci) l l l – – – Jejich cílem bylo zajistit farmářům určitý životní standard, aniž by tento byl závislý na objemu produkce Přímé dotace nesloužily ke stimulaci výroby, ale naopak Na přímé platby mohli dosáhnout jen farmáři pěstující určité plodiny Sociální programy → snížení věku odchodu do důchodu, podpora snížení zaměstnanosti v zemědělství a přesun pracovní síly do sektoru služeb Podpora zalesňování zemědělské půdy Kroky k ochraně životního prostředí

Období od pol. 80. let do r. 2003 l Agenda 2000 přinesla jinou definici cílů SZP: (vliv východního rozšíření) – – (1) Kultivace a rozvoj venkova (2) Zvýšení konkurenceschopnosti evropských produktů na světových trzích (3) Zlepšit kvalitu potravin Dohoda o zemědělství zavedla 2 pilíře: 1. Pilíř – SZP – 2. Snížení garantovaných cen, zvýšení významu přímých plateb, jejich navázání na plnění standardů životního prostředí (cross-compliance) Pilíř – rozvoj venkova l Zemědělství má plnit jinou úlohu než produkci potravin, a to např. udržování vzhledu krajiny, tradičního života na venkově, hodnoty

Období od pol. 80. let do r. 2003 l Zhodnocení: – – – V tomto období dochází k větší finanční regulaci SZP Snaha držet výdaje na SZP pod kontrolou, omezit nadprodukci, dbát více ochrany životního prostředí Hlavním nástrojem SZP se stávají přímé platby, tehdy ještě vázané na produkci. Mimo jsou zaváděny kvóty.

Období po r. 2003 l Zásadní reforma byla přijata v r. 2003 v souvislosti s východním rozšířením (tzv. Fischlerova reforma) l Klíčové je zrušení vazby mezi přímými platbami a zemědělskou produkcí. l Cílem je omezit nadprodukci a zvýšit konkurenceschopnost farmářů. Větší flexibilita farem, aby se orientovaly dle poptávky na trhu.

Období po r. 2003 • Reforma: • (1) Decoupling (oddělení přímé platby od zemědělské produkce) • Od r. 2005 zaveden režim jednotné platby na farmu (single farm payment) = Zemědělcům bude zaručena stejná výše podpory nezávisle na tom, co produkují. • Režim jednotné platby na plochu: Pro nové členské země. Podstatou je, že se celkový finanční balík přímých plateb EU rozdělí na každý hektar oprávněné výměry zemědělské půdy (na ornou půdu, trvalé travní porosty, sady, chmelnice, vinice a zahrady) • Možné odložení aplikace nejpozději na rok 2007.

Změna struktury výdajů v zemědělství

Období po r. 2003 Přímé platby v nových členských zemích: Jsou zaváděny postupně. 2004 - 25% plné výše přímých plateb v EU-15. 2005 30 %, 2006 již 35 %, 2007 40 % přímých plateb, každý následující rok zvýšení o 10 % do 100 % v r. 2013 Vlády budou moci navýšit přímé platby z vlastních prostředků o 30 % nad hodnotu, která platí pro daný rok. Podpora ale nemůže přesáhnout 100% hranici.

Období po r. 2003 • (2) Respektování standardů na úrovni farmy (cross compliance). • Poskytnutí jednotné zemědělské platby a dalších přímých plateb v plné výši je vázáno na plnění určitého počtu povinných standardů. • Jedná se o 18 standardů, které se dotýkají ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat, dobré zemědělské praxe. • Při nedodržení těchto standardů se přímé platby sníží.

Období po r. 2003 l (3) Snižování přímých plateb větším farmám a návazné zintenzivnění podpory rozvoje venkova (tzv. modulace) – – Pro farmy, které dostávají platby vyšší než 5 000 eur Nevztahuje se na nové členské státy, dokud nedosáhnou stejné výše přímých plateb jako země v EU-15. l (4) Státy budou moci samy rozdělit 10 % z celkových zemědělských dotací na podporách pro ekologické zemědělství, zvýšení kvality potravin a marketingu zemědělských výrobků l (5)Finanční disciplína – Maximální limit pro výdaje na společnou zemědělskou politiku.

Období po r. 2003 l l Zemědělský poradenský systém Vyjmutí půdy z produkce (set aside): – l l l o Ekologická hospodářství budou vyjmuta z nutnosti nechat určité % půdy mimo. Rozvoj venkova Nové pobídky pro zemědělce se zaměřením na zvyšování kvality Nová podpora, která má zemědělcům pomoci s plněním standardů Krytí nákladů, které zemědělci vynaloží na zajištění pohody zvířat Účinnější investiční podpora pro mladé zemědělce Stabilizace trhu a zkvalitnění Organizací společného trhu

Období po r. 2003 l Další reforma v r. 2008 (tzv. Health Check) – – – Dokončení oddělení plateb od produkce u většiny komodit změnil se systém rozdělení 10 % - flexibilnější využití omezení intervenčních mechanismů zrušení systému set-aside povinná 10 % modulace do r. 2012, další omezení plateb pro velké podniky, snížení příspěvků farmám, které jsou nad 300. 000 eur zjednodušení systému cross-compliance

Období po r. 2003 l Změna rozhodovacího procesu přijetím Lisabonské smlouvy – – – l Převedení řady otázek pod spolurozhodování = řádný legislativní postup Umožněno rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě u řady klíčových otázek U technických otázek zůstala konzultace (např. stanovení cen, subvencí, kvót) Dopad: zvýšení vlivu EP, snížení vlivu zájmových skupin

Financování SZP l V roce 1962 byl vytvořen Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF) jako hlavní finanční nástroj l l Záruční sekce financuje výdaje Organizací společného trhu (přímé podpory, intervenční opatření, vývozní subvence, příspěvky na skladování) Orientační sekce přispívá na projekty restrukturalizace a modernizace venkovských oblastí

Financování SZP l V r. 2004 došlo k reformě financování a rozdělení EAGGF na dva fondy: – Evropský zemědělský záruční fond (EAGF): financuje přímé platby zemědělcům – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD): financuje programy rozvoje venkova.

Reforma SZP po r. 2013 l Polarizace mezi členskými státy – – l liberalizaci prosazují Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko status quo či mírné reformy prosazují Francie, jihoevropské země, Německo a většina zemí se střední a východní Evropy Významný vliv na reformu mají jednání na půdě WTO – tlak na liberalizaci

Reforma SZP po r. 2013

Reforma SZP po r. 2013 Rozpočet 2011 – na zemědělství jde 31 %, 11 % na rozvoj venkova

Současné trendy l Financování SZP – Diskuze o spolu-financování SZP ze strany členských států, s tím souvisí i otázka kompetencí (zda by mělo dojít k návratu kompetencí členským státům)

Současné trendy l Nové otázky: – – nové technologie a geneticky modifikované organismy Propojení zemědělství s dalšími politikami, změna agendy jak národní, tak evropské (např. národní ministerstva zemědělství se zabývají kromě zemědělství i kvalitou potravin, otázkami životního prostředí, lesnictvím apod. )

Společná politika životního prostředí l Faktory rozvoje: – – Rozvoj společné zemědělské politiky, která nerespektovala požadavky na kvalitu potravin a šetrné využívání přírodních zdrojů Odstranění hranic mezi členskými státy vedl k nárůstu dopravy a turistiky (nutnost ochrany přírodních zdrojů, přeshraniční problémy) Vzestup střední třídy → větší spotřeba energie, větší produkce odpadu, vyšší objem automobilové dopravy Rozvoj regionální spolupráce → řešením problémů žp se zabývalo více aktérů, což snižovalo odpor národních vlád k případným reformám

Společná politika životního prostředí Jedna z nejmladších politik Odborníci (např. Wallace, Pollack a Young 2010) rozlišují 3 fáze vývoje: 1. 2. 3. 1972 -1987 – počátek společné politiky, rozvoj mimo rámec zakládacích smluv 1987 -1992 – zakotvení politiky do zakládacích smluv, institucionalizace Od r. 1992 – prohloubení institucionalizace a rozšíření kompetencí Unie

Období 1972 -1987 l l Postupné etablování institucionálního a normativního základu politiky 70. léta přejí životnímu prostředí v Evropě i ve světě V ES některé členské státy (např. Nizozemsko) podporují, aby se tyto otázky řešily celoevropsky. Tyto státy jsou podporovány Komisí. Ostatní souhlasí se stanovením minimálních standardů především, aby si zajistily přístup na trh, a nevybočily z obecného „zeleného“ diskurzu v ES i ve světě

Období 1972 -1987 l Neexistuje právní základ pro přijímání opatření (neexistuje politika), proto jsou opatření přijímána na právních základech týkajících se dokončení vnitřního trhu (Čl. 100 Smlouvy o EHS) l Postupně jsou zaváděny environmentální standardy produkty a výrobní procesy. l Týkají se zejména ochrany ovzduší, vod, půdy a nakládání s nebezpečnými odpady

Období 1987 -1992 l Zakotvení politiky v Jednotném evropském aktu: – 3 principy: l l l Prevence Náprava u zdroje Zpoplatnění porušení zásad ochrany životního prostředí l Odpovědnost se dělí mezi národní vlády a ES l Opatření učiněná v rámci společné politiky získávají svůj právní základ

Období 1987 -1992 l l l Rozhodovacím mechanismem je procedura konzultace Většina opatření podléhala jednomyslnému hlasování v Radě → komplikace v přijímání opatření Dominantní role: Komise a Rada Malá role pro EP Konzultován byl i Hospodářský a sociální výbor

Období po r. 1992 l počátek v Maastrichtské smlouvě, posílení kompetencí Unie – – l Amsterodamská smlouva – – – l Je zavedena procedura spolupráce Je možné hlasovat kvalifikovanou většinou v Radě procedura spolurozhodování Většina opatření v oblasti žp podléhá kvalifikované většině v Radě Do rozhodování byl zapojen i Výbor regionů Nice a Lisabon nepřinesly významné změny

Společná politika životního prostředí l Amsterodamská smlouva (1997) – – – l Zavedena procedura spolurozhodování v politice životního prostřední Do rozhodování byl zapojen i Výbor regionů do zásad a provádění politik EU musí být zapracovány zásady ochrany životního prostředí (tzv. mainstreaming) Smlouva z Nice a Lisabonská smlouvy nepřinesly významné změny

Finanční nástroje l LIFE+ – – – l od r. 1991 existují programy LIFE Je řízen Komisí Hlavním cílem je přispět k implementaci právních předpisů Společenství a 6. akčního programu Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský rybářský fond, Evropský fond pro regionální rozvoj

Aktéři l Komise – – Iniciování legislativních návrhů - náleží jí klíčová legislativní role, neboť určuje právní základ předpisu. Tímto Komise rozvíjela politiku žp, když zakládala politiku žp na jiných právních základech (dokončení vnitřního trhu). Podporovala zavádění přísnějších standardů ochrany žp, než bylo v mnohých státech běžné

Aktéři l l l Vydává Environmentální akční programy Monitoruje, zda členské státy zavádějí evropské směrnice do svých vnitrostátních předpisů v plné míře a včas Nicméně samotná Komise ne vždy zastávala jednotné stanovisko v oblasti žp – Často docházelo a dochází ke střetům různých DG (průmysl, doprava vs. životní prostředí)

Aktéři l Rada: – – – Rozhodnutí Rady jsou bezprostředně určována národními vládami členských států. V praxi se Rada pokouší rozhodovat konsenzuálně, i když zakládací smlouvy předepisují kvalifikovanou většinu. Dělení na progresivní státy – severské státy, Nizozemsko, Německo (bohaté) Zpátečníky - jižní státy a nové členské státy (chudší) Toto rozdělení je příliš hrubé, neboť motivace pro určité chování při hlasování se liší případ od případu. Závisí také na druhu environmentálních problémů.

Aktéři – – – Industrializované země se zajímají zejména o ovzduší, nakládání s odpady a hluk Země s vyšším podílem zemědělství a turismu chtějí řešit problémy ochrany půdy, přírody a ochranu vod Je také patrné, že členské mění své preference v závislosti na aktuálních ekonomických a politických podmínkách.

Aktéři l Evropský parlament: spolurozhodovaní – – součástí procesu spolurozhodovaní V praxi pravidelně probíhají takzvané neformální trialogy mezi Komisí, předsedající zemí a Evropským parlamentem, aby se zabránilo oficiálním zasedáním dohadovacího výboru. Historicky byl EP nejvíce progresivní v oblasti životního prostředí. EP je nejvíce přístupný peticím občanů a zájmových skupin a ty postupuje Komisi

Aktéři l Evropský soudní dvůr: – – – Podporoval rozšiřování kompetencí Unie do oblasti žp – poskytl opatřením potřebnou legitimitu Podporoval silnější zapojení EP Později dohlížel především na implementaci l l může ukládat pokuty podnikům, které nedodržují požadavky (např. zaplacení nápravy škod na životním prostředí, které způsobily) dává sankce za neplnění nebo nedostatečnou implementaci směrnic – tyto případy patří k nejpočetnějším u ESD. Vzhledem ke zdlouhavosti procesu většina zemí učiní nápravu před rozhodnutím soudu.

Aktéři l Evropská agentura životního prostředí – – – Zřízena nařízením z r. 1990, reálně funguje od r. 1994 Kodaň Informační databanka

Aktéři l Zájmové skupiny: – European Environmental Bureau (EEB) l l l – – Nejstarší evropská organizace Založena v r. 1974 s pomocí Komise Cílem bylo najít společenskou podporu pro rozšiřování kompetencí Unie v žp Měla tvořit protiváhu silným průmyslovým lobby Federace organizací chránící žp EEB spolu s Friends of the Earth, Greenpeace a World. Wide Fund for Nature vytvořily v 90. letech tzv. gang 4 – neformální koalice V současnosti se hovoří o tzv. gangu 10 (přidalo se dalších 6 evropských a světových organizací)

Aktéři l Zájmové skupiny jsou v mnohém závislé na Komisi, která významně přispívá na jejich chod. – l Míra závislosti se různí – např. u Greenpeace je téměř nulová, zatímco EEB je financováno Komisí téměř ze 60 % Aktivita zájmových organizací: – – – snaží se ovlivnit přípravu samotného legislativního návrhu. Některé zájmové skupiny působí jako nátlaková skupina, jiné zase nabízí Komisi poradenství a expertízu Při schvalování návrhu pak působí na veřejné mínění a snaží se prostřednictvím něho působit na vlády, příp. využívají osobních kontaktů Při implementaci sledují, zda skutečně stát dodržuje závazky

Zhodnocení l Zhodnocení politiky: – Mezi problémy patří: l l l Nedostatečná koordinace s jinými politikami – nedostatečný mainstreaming žp Tzv. implementační deficit – je to oblast, kde nejvíce dochází ke zpožďování nebo neimplementaci směrnic. Problém ve vynucování závazků – žp se stává nejčastěji předmětem soudních případů u ESD

Současná témata l Současný akční program pro životní prostředí (do roku 2012)stanovil 4 priority – – změna klimatu: EU chce zabránit zvýšení globální teploty o více než 2 stupně a do r. 2050 usiluje o snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 15 % oproti r. 1990. příroda a biologická rozmanitost → dezertifikace, úbytek rostlinných a živočišných druhů životní prostředí a zdraví a kvalita života → nemoci způsobené znečištěním životního prostředí přírodní zdroje a odpad → snížit odpad. Při stejném hospodářském růstu produkovat méně odpadu = využívání více obnovitelných zdrojů, recyklování a lepší nakládání se zbytkovým odpadem.

Změna klimatu V této oblasti EU působí jako významný mezinárodní aktér, který prosazují přísné standardy na emise skleníkových plynů l Kjótský protokol (1997) l – Průmyslové země mají snížit emise skleníkových plynů do r. 2012 o 5 % ve srovnání s rokem 1990, EU 15 o 8 %

Změna klimatu l V EU: – – Úsilí prosadit technologie s nízkým podílem uhlíku v rámci politiky v oblasti průmyslu, dopravy a energetiky účinnější využívání fosilních paliv jejich nahrazení obnovitelnými zdroji energie jako například větrnou a sluneční energií. Funguje tzv. systém pro obchodování s emisními povolenkami

Změna klimatu l V roce 2008 byl v EU přijat tzv. klimaticko-energetický balíček – – Evropa se zavázala snížit do roku 2020 celkové množství emisí skleníkových plynů alespoň o 20% oproti hodnotám z roku 1990 K dosažení plánovaného snížení emisí byly vytyčeny dílčí cíle: l l l – – Posílení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020 Navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v průměru o 20% Dosažení 10 % podílu biopaliv na celkovém množství paliv v dopravě Balíček rozšiřuje oblast působnosti ETS na všechny významné průmyslové znečišťovatele a zavádí systém aukcí. Pro sektory, které nejsou v ETS zahrnuty (stavebnictví, doprava, zemědělství) byl stanoven cíl dosáhnout do roku 2020 hodnot o 10 % nižších než v roce 2005.

Příroda a biologická rozmanitost l l l Obavy z ohrožení zdrojů potravy dezertifikací a úbytkem rostlinných a živočišných druhů Ochrana existujících druhů na jejich stanovištích, předcházení a regulace zavlečení jiných druhů Hlavním nástrojem je strategie biologické rozmanitosti Směrnice o ochraně přírodních stanovišť Směrnice o ochraně volně žijících ptáků

Bezpečné a zdravé životní prostředí o Nemoci způsobené znečištěním životního prostředí. o Náklady na jejich léčení převáží nad náklady na prevenci.

Řízení přírodních zdrojů a nakládání s odpady l l l Cílem je snížit dopad využívání zdrojů na životní prostředí → při stejném hospodářském růstu produkovat méně odpadu. Využívat více obnovitelné zdroje, recyklovat a lépe nakládat se zbytkovým odpadem Cíle se týkají i objemu obalových odpadů, pravidel o odstraňování baterií, elektrického a elektronického odpadu, vozidel a pneumatik.