SPISOVN VSLOVNOST Mgr Michal Oblouk SPISOVN VSLOVNOST spisovn

  • Slides: 6
Download presentation
SPISOVNÁ VÝSLOVNOST Mgr. Michal Oblouk

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST Mgr. Michal Oblouk

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST � spisovný jazyk má svou ustálenou výslovnost � hlásku vyslovujeme, písmeno píšeme

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST � spisovný jazyk má svou ustálenou výslovnost � hlásku vyslovujeme, písmeno píšeme – vždy není shoda mezi zvukovou a grafickou podobou slova (jedno písmeno nemusí odpovídat jedné hlásce) � ORTOEPIE = pravidla spisovné výslovnosti � LOGOPEDIE = zabývá se nápravou výslovnostních vad � styly výslovnosti: a) zvlášť pečlivá – slavnostní, jevištní, recitační (v umělecké činnosti) b) neutrální – ve veřejných projevech (rozhlas, televize, přednášky, škola) c) hovorová – běžná, volnější (v soukromých projevech) d) nespisovná – ledabylá, nepečlivá artikulace, výrazné zjednodušování, nedodržování délky samohlásek

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST � platí pravidla určující výslovnost jednotlivých hlásek a souhláskových skupin � při

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST � platí pravidla určující výslovnost jednotlivých hlásek a souhláskových skupin � při výslovnosti samohlásek je třeba dbát na jejich náležitou délku nebo krátkost – řídíme se psanou podobou slov, např. pivo, tchyně, lyže, včera, lékárna, láhev, primář, … � dodržování náležité délky je důležité zejména při rozlišování významů slov – léta x létá, mladí x mládí, zprava x zpráva, vila x víla, … � spisovná výslovnost vyžaduje náležité vyslovování souhlásek – odchylky ve výslovnosti některých z nich jsou vadami řeči � k některým zvláštním případům dochází ve výslovnosti souhláskových skupin:

SPODOBA ZNĚLOSTI � setkají-li se ve slově nebo na hranici předložky a jména párové

SPODOBA ZNĚLOSTI � setkají-li se ve slově nebo na hranici předložky a jména párové souhlásky lišící se znělostí, rozhoduje o výslovnosti skupiny poslední souhláska � ZNĚLÁ + NEZNĚLÁ = výslovnost celé skupiny je neznělá, např. hádka, zpívá, z prstu, … � NEZNĚLÁ + ZNĚLÁ = výslovnost celé skupiny je znělá, např. prosba, kdo, s důvěrou, … � souhláska V se ve spisovném projevu spodobou mění, např. vtom, vpředu, ale sama spodobu nezpůsobuje, neznělé souhlásky se před ní nemění, např. tvůj, svatý, květ, … � neznělé souhlásky C, Č se spodobou ve výslovnosti mění v DZ, DŽ, např. leckdo, léčba, … � skupinu souhlásek SH vyslovujeme buď ZH, nebo SCH, např. na shledanou, shoda, shromáždění, …

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST ZTRÁTA ZNĚLOSTI NA KONCI SLOV � párové souhlásky znělé se na konci

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST ZTRÁTA ZNĚLOSTI NA KONCI SLOV � párové souhlásky znělé se na konci slov vyslovují nezněle, např. hrad, páv, vůz, věž, loď, sníh, gong, … VÝSLOVNOST ZDVOJENÝCH SOUHLÁSEK � setkají-li se dvě stejné souhlásky nebo na styku kořene a přípony, vyslovujeme je nejčastěji jako souhlásku jednu, např. měkký, kamenný, sušší, vítězství, Slezsko, užší, nižší, … � zdvojeně vyslovujeme souhlásky tam, kde potřebujeme odlišit význam slova, např. poddaný x podaný, nejjasnější x nejasnější, racci x raci, dále např. oddálit, podtrhnout, rozzářit, rozsvítit, bezzásadový, bezstarostný, babiččin, …

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST SPLÝVÁNÍ SOUHLÁSEK � ve výslovnosti obvykle splývají souhláskové skupiny TS, DS v

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST SPLÝVÁNÍ SOUHLÁSEK � ve výslovnosti obvykle splývají souhláskové skupiny TS, DS v C a TŠ, DŠ v Č, např. svatovítský, bohatství, lidský, Kladsko, mladší, většina, kratší, … ZJEDNODUŠOVÁNÍ � v některých slovech vyslovujeme souhláskové skupiny zjednodušeně tak, že některé souhlásky ve skupině vypouštíme, např. dcera, srdce, ctnost + tvary jsem, jsi, jsme, jste, jsou ve složeném slovesném tvaru